Tomáš Lechner: Elektronické dokumenty v právní praxi

Elektronické dokumenty jsou realitou, s níž se mnozí možná těžko srovnávají, ale cesta zpět nepřichází v úvahu. Jedinou možností je seznámit se s jejich nikoli právě jednoduchou právní úpravou.

Příležitost k tomu dává recenzovaná monografie, která opravdu přehledně dává nahlédnout do problematiky elektronických dokumentů. Jejím výchozím krokem je vymezení pojmu dokument. Prvním důležitým závěrem autora je, že pojetí dokument = listina, na níž je zachycen text, patří minulosti. V současnosti má již definitivně svoji rovnocennou podobu v elektronické variantě.

Problém spočívá v tom, že pojem dokument není v právních předpisech chápán jednotně, což dosvědčuje autorova pečlivá analýza řady zákonů, resp. kodexů, kde je používán v nejrůznějších souvislostech, a to dokonce i v rámci téhož předpisu. Situaci navíc komplikuje fakt, že při novelizacích jsou přidávány ještě další významy, s nimiž normotvůrce původně nepočítal.

Dokument, nerozhodno v jaké podobě či formě, má vždy jisté vlastnosti, které autor shrnuje do šesti bodů: má informační hodnotu, přinejmenším relativní stálost, jazyk, strukturovanost, ucelenost a funkční zabarvení.

Svoji pozornost pak obrací k vlastnímu jádru práce, jímž je elektronický dokument. Jeho definiční znak je spatřován v tom, že na rozdíl od klasického listinného dokumentu se tu nedá hovořit o originále v technickém smyslu, protože není svázán s materiálním nosičem, který „v elektronickém světě prostě neexistuje“. Dalším specifikujícím rysem je vázanost na určité prostředky, přístroje, bez nichž nelze seznat jeho obsah. To však, jak autor správně akcentuje, nic nemění na spolehlivosti a důvěryhodnosti elektronických dokumentů.

Oproti vžitému pojímání dokumentů mohou elektronické vznikat dvojím způsobem, buď přímo elektronicky, nebo konverzí.

I uživatel jinak neznalý nepochybně ocení pojednání o počítačových formátech, v nichž jsou dokumenty vytvářeny a následně uchovávány, jejich přednostech i slabých stránkách. Zmíněna je i otázka uložení elektronických dokumentů, která je sice otázkou primárně technickou, ale s významnými právními konsekvencemi.

Značná důležitost je přiznávána elektronickému podpisu a souvisejícím institutům a jejich využití, zejména pak elektronické značce a časovému razítku.

Jednou z kardinálních otázek, souvisejících s elektronickými dokumenty, je jejich trvanlivost. Práce nás zde seznamuje s tím, jak zajistit jejich důvěryhodnost na mnoho let dopředu, jaké formáty jsou k tomu vhodné a jak postupovat při jejich archivaci.

Z praktického pohledu jsou přínosné pasáže, kde je pojednáno o různých rolích, v nichž může elektronický dokument vystupovat, počínaje podáním a jeho technickým zajištěním (elektronické podatelny a datové schránky), přes jeho roli při vydávání rozhodnutí, doručování a dalších institutech v jednotlivých procesních předpisech. Podán je také přehled, jak s nimi nakládat jakožto se spisy, podle zákona o archivnictví a spisové službě.

Speciálně pro advokáty bude jistě zajímavá kapitola pojednávající o využití elektronických dokumentů při uzavírání smluv, jejich postavení, jakožto důkazních prostředků a konverzi dokumentů.

Co nelze při hodnocení knihy pominout, je nejen komplexnost rozboru materie, ale také srozumitelnost i pro ty čtenáře, kteří se v oblasti elektronických dokumentů příliš neorientují. Akademická obec pak jistě ocení rozsáhlý poznámkový aparát, resp. okruh literatury a pramenů, z nichž autor vycházel.

doc. JUDr. Pavel Mates CSc., advokát v Praze a vysokoškolský pedagog

Můžete objednat ZDE.