Tomáš Buchta, Michaela Sýkorová: Najdôležitejšie rozsudky v medzinárodnom práve verejnom


publikováno: 03.08.2017

Autoři, dle vlastních slov, předkládají „sbírku klíčových rozhodnutí mezinárodních soudů a jiných rozhodovacích orgánů, která jsou podstatná pro pochopení institutů mezinárodního práva veřejného“.[1] Nejedná se však o rozsáhlou sbírku plných znění takových rozhodnutí, ale o útlou publikaci obsahující stručné, zpravidla dvou až třístránkové výtahy z dobře zvolených šedesáti pěti rozhodnutí různých rozhodovacích orgánů, mezi nimi Stálého dvora mezinárodní spravedlnosti, Mezinárodního soudního dvora, Evropského soudu pro lidská práva, Soudního dvora Evropské unie, Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii či Mezinárodního trestního tribunálu pro Rwandu. Celá publikace je, jak mohlo vyplynout už z názvu, ve slovenštině.

Kniha je rozdělena do osmi částí podle orgánů, které vydaly popisovaná rozhodnutí. Vždy před vlastním výtahem z určitého rozhodnutí jsou uvedena klíčová slova, aby čtenář tušil, kterých základních institutů mezinárodního práva se rozhodnutí týká, a proč je tedy v knize popisováno. Dále jsou v jednom odstavci shrnuty skutkové okolnosti případu a poté následují vybrané odstavce konkrétního rozhodnutí. Výtah je vždy zakončen několika otázkami, které mají prověřit soustředěnost čtenáře a pomoci mu pochopit nosné myšlenky rozhodnutí a zapamatovat si je.

Recenzovaná publikace je na našem knižním trhu výjimečná.[2] Bylo by možné namítnout, že je mnohem přínosnější přečíst si daná rozhodnutí v plném znění a v originále, třeba i na webových stránkách daných institucí. Nepochybně tomu tak je, ale upřímně, málokterý praktikující právník si ve volném čase plná znění těchto (třeba i téměř sto let starých) rozhodnutí hledá. Přitom by ještě musel z rozhodnutí konkrétního orgánu vybírat to, které mu bude připadat podstatné, aniž by třeba o mezinárodním právu něco tušil. A to, že existuje Mezinárodní tribunál pro mořské právo, natož že mohl vydat cenné rozhodnutí, by třeba vůbec nezjistil. Lze tedy ocenit, že autoři základní výběr učinili za všechny, kteří se s nejznámějšími a nejpodstatnějšími rozhodnutími z oblasti mezinárodního práva chtějí ve stručné podobě seznámit.

Ačkoli lze z publikace vytušit, že byla zamýšlena jako studijní pomůcka, např. závěrečnými otázkami u každého výtahu, nic to nemění na jejím přínosu. Zaměření na studenty mezinárodního práva z knihy nijak nečiší, lze se tedy jen domnívat, že se možná jedná o doprovodnou publikaci k výuce seminářů, která právě proto obsahuje ta která rozhodnutí, nebo právě jen určitý počet rozhodnutí od určitého rozhodovacího orgánu.

V tomto směru by tedy publikaci bylo možné vytknout, že nevysvětluje, z jakých důvodů byla jednotlivá rozhodnutí do výběru zvolena. Takové vysvětlení přitom není možné najít ani ve stručné předmluvě. Na druhou stranu je již z nahlédnutí do obsahu podle známých názvů rozhodnutí zřejmé, že v případě rozhodnutí Stálého dvora mezinárodní spravedlnosti a Mezinárodního soudního dvora se jedná o klíčová rozhodnutí, která formovala nauku mezinárodního práva. V případě ostatních orgánů, např. Evropského soudu pro lidská práva či Soudního dvora Evropské unie, se zase často jedná o rozhodnutí, v nichž se řešil vztah k obecnému mezinárodnímu právu, nebo se vymezovaly základní pojmy mezinárodního práva. V případě těchto orgánů proto nelze očekávat rozhodnutí rozebírající evropské právo, stejně jako nelze čekat podrobný vhled do trestního nebo humanitárního práva na základě vybraných rozsudků mezinárodních trestních tribunálů. Publikace nijak neuhýbá ze svého záměru přiblížit základní rozhodnutí v obecném mezinárodním právu.

Konečně je třeba vyzdvihnout úsilí, které autoři vložili do překladu rozhodnutí do slovenštiny. Byť je dnes angličtina mezi právníky, a to obzvláště mezi studenty, častým druhým jazykem, kterým hovoří na slušné úrovni, ne vždy v tomto jazyce dokáží pohodlně číst odborný text. A třeba tak autoři i přispějí k rozšíření slovenského jazyka mezi současnými mladšími českými právníky, kteří už k němu nemají tak blízko jako generace předchozí.

V souhrnu recenzovaná publikace stojí za přečtení a neuškodila by v knihovničce jakéhokoli právníka. Dostane-li se do rukou advokátům, soudcům nebo jiným právním praktikům, odnesou si z ní více než jen základní přehled o mezinárodním právu i práci mezinárodních soudů a tribunálů.

 

EVA ŠMAKALOVÁ, asistentka místopředsedy Nejvyššího správního soudu a doktorandka na Právnické fakultě Masarykovy univerzity



[1] Srov. předmluvu recenzované publikace.

[2] V češtině vyšla např. publikace Klíčová rozhodnutí mezinárodních trestních tribunálů ve světle mezinárodního práva (P. Válek, C. H. Beck, Praha 2009, 240 stran), ta je však předně zaměřena jen na jednu výseč mezinárodního práva, nadto rozhodnutí necituje, ale popisuje a hodnotí, nejde tedy o prostý přehled klíčových rozhodnutí, který je předkládán nyní a je právě pro svou „prostotu“ cenný. Zároveň má u nás tradici vydávání doprovodných „dokumentů“ k mezinárodnímu právu (z poslední doby např. M. Faix a kol.: Rukověť ke studiu mezinárodního práva 1, Dokumenty, Leges, Praha 2015, 432 stran), které se ale zaměřují na mezinárodní smlouvy či deklarace, nikoli na judikaturu soudních orgánů.