Test insolvence: filtr pro výplatu dividendy, nástroj ochrany manažerů

Co to jsou testy insolvence?

Zákon počítá s testy insolvence v řadě situací. Právní úprava testů má viditelnou část ledovce nad hladinou a skrytou část pod ní. Pod hladinou spí (a v případě potřeby se probouzí) základní pravidlo, které třídí korporace na dvě skupiny. V první skupině jsou zdravé korporace a ve druhé ty nemocné, ohrožené insolvencí. Viditelnou část ledovce nad hladinou představují dílčí právní normy, které upravují konkrétní povinnosti. Některé z nich zmiňuji v závěrečné tabulce. K těm nejnovějším patří § 40 zákona o obchodních korporacích, podle kterého manažeři nesmí vyplácet zisk nebo jiné prostředky z vlastních zdrojů, pokud tím mohou korporaci přivodit úpadek. Testy insolvence představují nový stavební kámen ochrany věřitelů. Jde o ochranu, směřující k tomu, aby korporace byly schopny plnit své dluhy, nepřiváděly věřitele do druhotné platební neschopnosti a neohrožovaly fungování hospodářského styku.[1] Když je výsledek testu pozitivní, pak, i když společníci na valné hromadě schválí rozdělení zisku, nesmí manažeři vyplatit dividendy ani tantiémy.

Kdo odpovídá za provedení testu?

S aktivy korporace nakládají manažeři, zejména členové představenstev akciových společností, jednatelé společností s ručením omezeným a předsedové družstev. Ti všichni mají zákonnou povinnost provádět testy insolvence nejméně jednou ročně před rozdělením zisku, ale i v dalších případech. Musejí si znovu a znovu zodpovídat otázku, zda spravují zdravou společnost nebo společnost ohroženou úpadkem. Test insolvence funguje jako filtr, který propouští do světa vlídných pravidel korporátního práva jen zdravé společnosti a ty korporace, které filtrem neprojdou, podrobuje přísnějšímu režimu. Nová pravidla správy korporací například vytvářejí právní domněnku, že manažeři, kteří souhlasili s vyplacením podílu na zisku v rozporu se zákonem, nejednali s péčí řádného hospodáře.[2] V případě pozdějšího úpadku korporace ručí za závazky korporace, když dříve nezajistili provedení testu insolvence nebo se neřídili jeho výsledkem.

Kdy se testy provádějí?

Zatím byla řeč o interním testování vlastní korporace pro účely výplaty dividend a tantiém, což je právě aktuální. Interní testy ale představují základní stavební kámen ochrany manažerů také v situaci, kdy po nich věřitelé uplatňují nároky na náhradu škody, způsobené opožděným podáním insolvenčního návrhu. Slouží rovněž pro externí testování cizích korporací. Věřitelé je používají, když se rozhodují, zda zahájí soudní spor, zda podají věřitelský insolvenční návrh nebo zda uplatní nároky vůči manažerům dlužníka. Banky testují finanční zdraví svých korporátních dlužníků pro účely kategorizace pohledávek.[3] A konečně insolvenční správci využívají „zpětné“ testy insolvence jako nástroj, podle kterého určují okruh manažerů a dalších osob, po kterých uplatňují nároky na vydání plnění do majetkové podstaty.

Nejčastější důvody užití testů shrnuji v tabulce:

Otestovat se můžete ZDE.

Autor je advokátem v Praze a prvním insolvenčním správcem v České republice se zvláštním povolením pro řešení úpadku korporací a finančních institucí.