oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč
natuzzi sale

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte věcný záměr nového civilního řádu soudního?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

Subsidiarita krajní nouze jako preference řešení způsobujícího co nejmenší možnou škodu?

autor: Mgr. Lucie Luxová
publikováno: 11.06.2015

Požadavek subsidiarity krajní nouze je vyjádřen v § 28 odst. 2 trestního zákoníku poměrně stroze formulací „nejde o krajní nouzi, jestliže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak“ [1]. Jak vyplývá z tohoto spojení, bude-li tedy možné přímo hrozící nebezpečí odvrátit i jiným způsobem, například útěkem, o krajní nouzi se nejedná. V právní teorii ovšem již nepanuje jednotný pohled na to, zda v rámci zásady subsidiarity je jednající povinen zvolit takový způsob, který s sebou přinese co nejmenší možnou škodu.

Například E. Burda se v této souvislosti domnívá, že v případě, kdy je zřejmé, že jeden z následků bude jasně závažnější než následek druhý, přičemž jednající tuto skutečnost může předvídat, je povinen zvolit z těchto dvou nabízených následků ten, kterým způsobí co nejmenší škodu.[2] Opačný postoj zaujímá V. Solnař, dle něhož se nejedná o podmínku přímo v zákoně zakotvenou, která by navíc jednajícího značně zatěžovala.[3] Osobně se v tomto případě ztotožňuji s názorem druhým. 

Způsob jednání, ke kterému se subsidiarita váže, je dle mého mínění zapotřebí důsledně odlišovat od následku, jenž je obsažen v zásadě proporcionality. I mírnější způsob jednání s sebou totiž mnohdy může, a často tomu tak i je, přinášet závažnější následek a naopak. Příkladem je osoba, na kterou v parku útočí nikým nepoštvané zvíře. Mírnější způsob v podobě úderu pěstí, který může napadaná osoba proti původci nebezpečí užít, může mít za následek zlomenou čelist psa, a to i když úder nebyl veden razantně. Naopak užití pepřového spreje, tedy zbraně, je schopné vyvolat mnohonásobně menší následek v podobě podráždění očí a dýchací soustavy. Zatímco v prvém případě majiteli zvířete vznikne škoda spočívající ve výlohách za lékařské ošetření, v případě druhém následky pepřového spreje odezní po několika hodinách i bez lékařské pomoci. 

Pojetí, kdy by v rámci subsidiarity měl být porovnáván pouze samotný způsob a srovnání následku by mělo být ponecháno na zásadě proporcionality, považuji za vhodnější ještě z jednoho důvodu – v případě respektování prvého názoru by totiž mohlo docházet k situacím, kdy, ačkoliv jednání vykazovalo všechny jiné atributy krajní nouze, s ohledem na skutečnost, že jednající nezvolil způsob vyvolávající co nejmenší možnou škodu, by toto jednání nemohlo být za krajní nouzi považováno, a to i přesto, že způsobený následek stále ještě nebyl v rozporu se zásadou proporcionality, tedy zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než následek hrozící. Na základě výše uvedeného se tedy domnívám, že jednající v krajní nouzi není povinen z nabízených řešení zvolit to, k němuž se váže vznik co nejmenší možné škody. 

Shrnu-li výše uvedené, zásada subsidiarity krajní nouze s sebou přináší mnohé nejasnosti, s ohledem na právní jistotu adresátů právních norem by bylo žádoucí tyto případné rozpory odstranit a vytvořit tak právní prostředí umožňující lepší předvídatelnost. 

Autorka působí jako právnička v Litovli.



[1] Ustanovení § 28 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů.

[2] BURDA, Eduard. Nutná obrana a ďalšie okolnosti vylučujúce protiprávnosť činu. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 31.

[3] SOLNAŘ, Vladimír, FENYK, Jaroslav, CÍSAŘOVÁ, Dagmar. Základy trestní odpovědnosti. Praha: Orac, 2003, s. 132.