Stanovisko pléna Ústavního soudu k otázce přípustnosti ústavní stížnosti proti rozhodnutí insolvenčního soudu o hlasovacích právech věřitelů

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost proti těmto rozhodnutím je nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Důvodem je skutečnost, že jde toliko o procesní usnesení, kterým insolvenční soud upravuje hlasovací poměry pro účely konkrétní schůze věřitelů, aniž by jím však byl vázán i pro schůze následující. Do postavení dotčeného věřitele v insolvenčním řízení by se tak jeho případná nezákonnost mohla promítnout pouze v případě, pokud by na jeho základě (na základě z něj vyplývajícího rozdělení hlasů mezi jednotlivé věřitele) bylo přijato jiné usnesení, z něhož by mu plynula určitá povinnost nebo omezení jeho práv. Pouze zrušením tohoto usnesení, a nikoliv usnesení, kterým bylo rozhodnuto o hlasovacích právech, by přitom bylo možné efektivně poskytnout ochranu základním právům dotčeného věřitele.

Závěr o nepřípustnosti ústavní stížnosti se nijak nedotýká další platnosti a závaznosti nosných důvodů dosavadních nálezů, v nichž byla ústavní stížnost proti rozhodnutím insolvenčního soudu o hlasovacích právech posouzena jako přípustná. Především jím není žádným způsobem zpochybněn požadavek náležitého odůvodnění usnesení, kterým bylo rozhodnuto o hlasovacích právech. Hlavním důsledkem změny právního názoru bude pouze to, že k přezkumu těchto usnesení insolvenčního soudu již nebude docházet přímo, nýbrž v rámci přezkumu navazujících usnesení přijatých na téže schůzi věřitelů, které teprve mají zásadní význam pro další průběh insolvenčního řízení a v závislosti na svém obsahu mohou citelně zasáhnout do ústavně zaručených základních práv dotčených věřitelů. Právě v těchto případech totiž může být kasační zásah Ústavního soudu efektivním prostředkem k jejich ochraně.

Text stanoviska pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 41/15 je dostupný zde.

Zdroj: Ústavní soud