oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč
natuzzi sale

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte věcný záměr nového civilního řádu soudního?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

Srážky ze mzdy: nové nezabavitelné minimum a výpočty v r. 2017, judikatura a problémy v praxi

autor: Richard W. Fetter
publikováno: 18.01.2017

Výše nezabavitelného minima pro srážky ze mzdy, které se každoročně mění, nemá význam jen při exekuci srážkami ze mzdy, ale uplatní se i u jiných pracovně-právních postupů. Příspěvek se zaměřením na advokátní praxi referuje o novinkách v právní úpravě a judikatuře, upozorňuje na některé problémy v praxi zaměstnavatelů, které někdy řeší advokáti se zaměřením na pracovní právo nebo právní pomoc při výkonu rozhodnutí.

Problematika srážek ze mzdy, ať už exekučních (nucených při výkonu rozhodnutí) nebo mimoexekučních (zákonem u každého zaměstnance předepsaných nebo dobrovolných na základě dohody o srážkách ze mzdy) asi není častou agendou advokáta, ale spíše soudce exekučního oddělení, soudního exekutora, vždy mzdového účetního, popř. podnikového právníka. Nicméně věřím, že informace o změnách v této oblasti pro rok 2017 budou užitečné i pro právníky z řad advokátního stavu, ať již zastupují oprávněného, aby mu vysvětlili, jak a nakolik (v jaké výši každý měsíc a jak dlouho) budou uspokojovány jeho nároky na zaplacení přiznané částky, pokud exekuce bude probíhat formou srážek ze mzdy, nebo zastupují povinného, kterého v opačném gardu seznámí s tím, kolik připadne z jeho měsíčního příjmu oprávněným věřitelům a kolik naopak jemu samému, aniž by to museli sami složitě počítat nebo spoléhat na internetové kalkulačky bez záruky. 

Celá řada advokátů navíc spolupracuje se zaměstnavateli, kterým poskytuje právní služby. Provádění srážek ze mzdy je nedílnou součástí mzdové agendy (každého) zaměstnavatele. Mzdové (mzdoví) účetní se však v praxi až příliš často spoléhají na automatické (automatizované) výpočty v jimi používaném mzdovém softwaru (programu), ten však nemusí být vždy zárukou správnosti výpočtu. Odpovědnost za bezchybné provedení srážek nese nikoliv tvůrce nebo prodejce programu, nýbrž ji má vůči příjemci mzdy ‒ zaměstnanci plátce mzdy ‒ zaměstnavatel (taktéž vůči oprávněnému potažmo orgánu, který výkon rozhodnutí nařídil) a vůči zaměstnavateli příslušný (příslušná) účetní. Pokud ten nebo ta si nebude vědět rady ‒ na koho se obrátí? Na právníka, kterým může tedy být, nepůsobí-li u zaměstnavatele podnikový právník v zaměstnaneckém poměru, i externě se zaměstnavatelem spolupracující advokát. Problematiku srážek ze mzdy a jejich limitů a orientaci v ní činí poměrně obtížnou skutečnost, že není upravena uceleně v jednom, ale v několika, a to nejen pracovněprávních, předpisech. Tato rámcové pojednání by však mělo téma objasnit a dát návod, jak postupovat v základních běžných (v praxi nejčastějších) situacích, a především informovat o změnách v nezabavitelném minimu pro rok 2017, jakož i připomenout judikaturu, nedávnou i zcela nejnovější. 

Výpočtový vzorec pro exekuční srážky určuje občanský soudní řád a k němu vydané prováděcí nařízení vlády (č. 595/2006 Sb.). Podle tohoto vzorce je v závislosti na výši životního minima jednotlivce (které zůstává beze změny) a stanoveného normativu nákladů na bydlení (který je od 1. 1. 2017 snížen) určována částka, která nesmí být sražena z měsíční mzdy povinného zaměstnance. Uvedené předpisy pak ještě určují částku, nad kterou naopak může být zbytek čisté mzdy (povinného dlužníka) postižen bez omezení a v rozmezí těchto částek stanoví princip postihu čisté mzdy povinného, a to jen maximálně z jedné třetiny vypočtené částky resp. ze dvou třetin, pokud jde o uspokojení přednostních pohledávek. 

Očekávané změny pro rok 2017

Obvykle je každým rokem nezabavitelné (exekucí, leč i v jiných případech nepostižitelné, tedy zaměstnanci vždy z příjmu zaručené) minimum vyšší a vyšší, nicméně pro rok 2017 dochází s ohledem na shora naznačené snížení příslušného normativu k jeho snížení, a není to poprvé, ale již podruhé, tudíž můžeme hovořit o úpravě částky, nikoliv o její valorizaci.

Nezabavitelné minimum nemá význam jen u nucených ‒ exekučních srážek ze mzdy, ale i u dobrovolných srážek ze mzdy na základě dohody o srážkách ze mzdy, nebo u započtení pohledávek zaměstnavatele vůči mzdě, i tehdy musí plátce mzdy ‒ zaměstnavatel toto nezabavitelné minimum respektovat. 

Nepostižitelná částka na povinného

Nezabavitelnou (exekucí nepostižitelnou) částku na (osobu samotného) povinného (dlužníka) stanovíme jako 2/3 součtu částky životního minima jednotlivce, tedy částky 3 410 Kč, která již dlouho stagnuje (od 1. 1. 2012) a nemění se ani pro rok 2017, a částky normativních nákladů na bydlení pro jednu osobu v nájemním bytě v obci od 50 000 do 99 999 obyvatel, a to bez ohledu na to, v jaké obci skutečně povinný zaměstnanec žije, která je pro rok 2017 nově vládou ČR – a to v ust. § 2 písm. a) nařízení vlády č. 449/2016 Sb. (kterým se pro účely příspěvku na bydlení ze státní sociální podpory pro rok 2016 stanoví výše nákladů srovnatelných s nájemným, částek, které se započítávají za pevná paliva, a částek normativních nákladů na bydlení) ‒ stanovena na 5 822 Kč (dosud šlo o částku 5 858 Kč), čili jako 2/3 z částky 9232 (dosud šlo o 2/3 z 9 268 Kč). Nezabavitelná částka na povinného činí 6 154,67 Kč. (Dosud činila nezabavitelná částka na povinného 6 178,67 Kč.) 

Nepostižitelná částka na vyživovanou osobu

Nezabavitelnou částku na vyživovanou osobu stanovíme obdobně jako nezabavitelnou částku na povinného, a to jako ¼ z nezabavitelné částky na povinného 6 154,67 Kč, činí tedy 1 538,67 Kč. (Dosud činila nezabavitelná částka na vyživovanou osobu 1 544,67 Kč.)

Na manžela povinného se započítává jedna čtvrtina nezabavitelné částky, i když má samostatný příjem. K zápočtu částky na manžela (manželku) není podmínkou, aby žili ve společné domácnosti s povinným. Na dítě, jež manželé společně vyživují, se započítává jedna čtvrtina nezabavitelné částky každému manželovi zvlášť, jsou-li srážky prováděny ze mzdy obou manželů.

Jedna čtvrtina nezabavitelné částky se nezapočítává na žádného z těch, v jejichž prospěch byl nařízen výkon rozhodnutí pro pohledávky výživného, jestliže výkon rozhodnutí dosud trvá. Příslušná nezabavitelná částka se tak nezapočítává na osobu, v jejíž prospěch byla nařízena exekuce pro pohledávky výživného, jestliže výkon rozhodnutí dosud trvá; je-li však výživné sráženo na základě dohody o srážkách ze mzdy, je třeba příslušnou nezabavitelnou částku na tuto vyživovanou osobu započítat.

Aby mohl plátce mzdy (zaměstnavatel) zohlednit při srážkách ze mzdy nebo jiných opatřeních, týkajících se zaměstnancovy mzdy, osoby vyživované povinným, musí povinný plátci doložit, že výživné poskytuje a komu. Sám plátce mzdy není povinen vyživované osoby vyhledávat. Vyživovací povinnost k dítěti se prokazuje rodným listem, u zletilého dítěte je třeba doložit i potvrzení o studiu, případně rozsudek o stanovení vyživovací povinnosti. Existence manželství se prokazuje předložením oddacího listu a čestným prohlášením o tom, že manželství trvá. Obdobně u registrovaného partnerství se plátci předkládá doklad o partnerství vydaný příslušným matričním úřadem. Povinný může mít stanovenou vyživovací povinnost též k rozvedenému manželu, tu prokazuje rozsudkem o stanovení výživného (stejně jako u skončení registrovaného partnerství). Má-li plátce pochybnosti o tom, co všechno zohlednit, může se obrátit na soud s žádostí o určení výše částky, která má být v příslušném výplatním období povinnému sražena.

Nezabavitelnou (celkovou) částku (určitého povinného) stanovíme jako součet nezabavitelné částky na povinného a všech nezabavitelných částek na vyživované osoby. (Nezaokrouhlují se jednotlivé složky (nezabavitelné částky), ale až jejich součet u jednotlivého zaměstnance, tedy (až celková základní) nezabavitelná částka, a to na celé koruny nahoru. Průběžné - případně v průběhu výpočtu resp. stanovení (základní) nezabavitelné částky potřebné - zaokrouhlování na dvě desetinná místa je třeba provádět podle obecných matematických pravidel, nikoliv podle zmíněného pravidla.) 

Jednoduché příklady uplatnění nezabavitelných částek:

1) Proti zaměstnanci žijícímu s manželkou a jedním dítětem, který má čistý příjem 10 000 Kč, byl nařízen výkon rozhodnutí (exekuce) pro dlužné výživné, a to ve prospěch druhého dítěte z předchozího manželství. Nezabavitelná částka, která nemůže být postižena, činí 6 154,67 Kč na osobu povinného. Na dítě a manželku se započte dvakrát nezabavitelná částka 1 538,67 Kč (na oprávněné dítě se nic započítávat nebude). Povinnému tedy nesmějí být sraženy 9232,01 Kč čili po zaokrouhlení 9 233 Kč. [1]

2) Pokud by se (v příkladu 1) uvedený zaměstnanec dosahující tam uvedené výše příjmu vedle manželky staral o tři děti ve vlastní péči, srážky ze mzdy nelze provést, protože součet nezabavitelných částek, tedy (základní) nezabavitelná částka (po zaokrouhlení výsledku) 12 309,35 Kč (6 154,67 Kč + 4 x 1 538,67 Kč) na 12 310 Kč přesáhne skutečný čistý výdělek (10 000 Kč). 

Když výše mzdy na srážky nestačí

Jestliže zaměstnanec po dobu jednoho roku nepobírá mzdu buď vůbec, nebo alespoň v takové výši, aby z ní mohly být srážky prováděny, tedy mzdu ve výši přesahující (základní) nezabavitelnou částku, může zaměstnavatel navrhnout soudu zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce).

K tomu dodejme něco z nejnovější judikatury: Nejvyšší soud řešil nedávno problematiku trvání řízení o výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného, jehož pracovní poměr v průběhu řízení skončil, avšak žádný nový pracovní nebo obdobný poměr nevznikl, přičemž současně ani nebyl podán žádný návrh na zastavení výkonu rozhodnutí (dle ust. § 290 odst. 1 o. s. ř.) a ve svém usnesení spis. zn. 26 Cdo 271/2014, ze dne 9. 11. 2015 uzavřel: „Účinky nařízeného výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy trvají i tehdy, jestliže plátce mzdy po dobu trvání pracovního poměru neprováděl srážky ze mzdy ve prospěch pohledávky oprávněného (srážky byly prováděny ve prospěch jiných pohledávek). Skutečnost, že povinný ukončil pracovní poměr, aniž založil nový pracovní poměr mu obdobný, nemá za následek „skončení“ výkonu rozhodnutí.“

Částku, nad kterou se zbytek čisté mzdy srazí bez omezení (tedy po odečtení nezabavitelných částek), stanovíme obdobně jako součet částky životního minima jednotlivce a částky normativních nákladů na bydlení pro jednu osobu, tedy jako součet částky 3 410 Kč a částky 5 822 Kč, tedy 9 232 Kč. (Dosud činila tato částka 9 268 Kč.)

Došlo tedy k určitému snížení (základní) nezabavitelné částky, jakož i hranice plně zabavitelného zbytku čisté mzdy (výpočtové základny), což v praxi, povede k poněkud (nepříliš) vyšším srážkám ze mzdy a zkrácení doby splácení dluhů věřitelům. 

TABULKA - Vývoj nezabavitelných a dalších souvisejících částek potřebných k výpočtu srážek ze mzdy (v Kč)

 

2012

2013

2014

2015

2016

2017

Nezabavitelná částka na povinného

5 841,33

6 064,67

6 188,67

6 118

6 178,67

6 154,67

Nezabavitelná částka na vyživovanou osobu

1 460,33

1 516,17

1 547,47

1 529,50

1 544,67

1 538,67

Částka, nad kterou se srazí zbytek čisté mzdy bez omezení (100%ní částka výpočtové základny)

8 762

9 097

9 283

9 177

9 268

9 232

Vypočtená maximální výše 1/3 zbytku čisté mzdy

2 920

3 032

3 094

3 059

3 089

3 077

 

Jak vidno z tabulky, nezabavitelné částky (a ostatní parametry pro srážky ze mzdy) pro rok 2017 se oproti roku 2016 snížily. Nejvyšší úroveň měly v r. 2014. Pro rok 2015 oproti roku 2014 příslušné hodnoty poklesly z důvodu snížení normativu nákladů na bydlení pro tento rok (od něhož se nezabavitelné částky odvozují), který byl snížen z důvodu snížení cen elektrické energie v předchozím r. 2014. Pro rok 2016 oproti roku 2015 sice vzrostly, ale nedosáhly úrovně z roku 2014. Pro rok 2017 dochází oproti roku 2016 zase ke snížení z důvodu snížení normativu nákladů na bydlení pro tento rok, který byl snížen především z důvodu nižší spotřeby vody v domácnostech, ale i z důvodu snížení cen plynu. 

Po třetinách

Součet vypočtené (1.) třetiny, případně dvou třetin (1. a 2.), a částky přesahující 9 232 Kč je tedy postižitelnou výší příjmu. Nepostižitelnou výší příjmu je tedy součet vypočtené (3.) třetiny, případně dvou třetin (2. a 3.), a (základní) nezabavitelné částky (a případný zbytek 1 nebo 2 Kč odečtený od zbytku čisté mzdy při jeho zaokrouhlování směrem dolů na částku dělitelnou třemi). 

Příklady srážek:

1) Příklad první jednodušší svobodný zaměstnanec bez závazků s jednou nařízenou exekucí:

Vůči svobodnému zaměstnanci bez vyživovacích povinností, jehož čistá mzda činí 18 520 Kč měsíčně, je vedena exekuce srážkami ze mzdy pro nepřednostní pohledávku (nesplacenou půjčku) ve výši 100 000 Kč. Nezabavitelná (základní) částka na povinného činí 6 154,67 Kč, zaokrouhleno na 6 155 Kč. Po odečtení této nezabavitelné částky od čisté mzdy činí zbytek čisté mzdy 12 365 Kč. Hranice plně zabavitelného zbytku čisté mzdy je 9 232 Kč, z čehož jedna třetina činí 3077 Kč a ještě zbude 1 Kč. Pro uspokojení nepřednostní pohledávky se použije jedna třetina (zbytku čisté mzdy) 3077 Kč a celý zbytek čisté mzdy nad 9 232 Kč (čili 12 365 – 9 232) tedy 3 133 Kč. Měsíční srážka ze mzdy tak činí 6 210 Kč (3077 Kč + 3 133 Kč). Zaměstnanci zůstane (základní) nezabavitelná částka 6155 Kč, dvě třetiny (zbytku čisté mzdy), t.j. 2 x 3 077 Kč čili 6 155 Kč, a zbytek 1 Kč, takže celkem bude zaměstnanci vyplaceno 12 310 Kč.

Zaměstnanci tak bude vyplaceno o 48 Kč méně resp. věřiteli o 48 Kč více, než by tomu bylo za stejných podmínek (stejné exekuce, stejného osobního a rodinného stavu zaměstnance a stejné výše jeho mzdy) jako v r. 2016.[2]

2) Příklad druhý mírně složitější zaměstnanec s několika rodinnými závazky a s několika nařízenými exekucemi:

Čistá mzda zaměstnance, který má manželku a dvě děti, činí 20 520 Kč. Provádí se srážka ze mzdy pro pohledávku jak přednostní (např. náhrada způsobené škody na zdraví ve výši 40 000 Kč), tak nepřednostní (kupř. nesplacená půjčka ve výši 100 000 Kč). Nezabavitelná (základní) částka na povinného je 6 154,67 Kč, na vyživované osoby 3 x 1 538,67 Kč, tedy 4 616,01 Kč, celkem tak 10 770,68 Kč čili po zaokrouhlení 10 771 Kč, které se vyplatí zaměstnanci. Ze mzdy pak zbydou 9 749 Kč (20 520 – 10 771). Z toho 517 Kč (9 749 – 9 232) lze srazit bez omezení; přiřadí se ke druhé třetině. Částka 9 232 Kč se rozdělí na třikrát 3 077 Kč a zbude 1 Kč. Z první třetiny (3 077 Kč) bude uspokojována nepřednostní pohledávka, ze druhé třetiny (3077 Kč) a 517 Kč bude uspokojována přednostní pohledávka a třetí třetinu (3 077 Kč) dostane povinný zaměstnanec. Zaměstnanci tak z čistého výdělku 20 520 Kč zůstane 13 849 Kč (nezabavitelná částka 10 771 Kč + třetí třetina 3 077 Kč + zbytek 1 Kč; 6 671 Kč (517 Kč + 2 x 3 077 Kč) bude sraženo ve prospěch oprávněných věřitelů.

Zaměstnanci tak bude vyplaceno o 54 Kč méně resp. věřitelům o 54 Kč více, než by tomu bylo za stejných podmínek (stejných exekucí, stejného osobního a rodinného stavu zaměstnance a stejné výše jeho mzdy) v r. 2016.[3] 

Přednostní pohledávky

Přednostními pohledávkami jsou:

a) pohledávky výživného;

b) pohledávky náhrady újmy způsobené poškozenému ublížením na zdraví;

c) pohledávky náhrady újmy, způsobené úmyslnými trestnými činy;

d) pohledávky daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění,

e) pohledávky náhrady přeplatků na dávkách nemocenského pojištění, důchodového pojištění a úrazového pojištění,

f) pohledávky pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pohledávky pojistného na veřejné zdravotní pojištění,

g) příspěvek na úhradu potřeb dítěte svěřeného do pěstounské péče,

h) pohledávky náhrady přeplatků na podpoře v nezaměstnanosti a podpoře při rekvalifikaci,

i) pohledávky náhrady přeplatků na dávkách státní sociální podpory,

j) pohledávky regresní náhrady podle zákona o nemocenském pojištění,

k) pohledávky náhrady mzdy, platu nebo odměny a sníženého platu nebo snížené odměny, poskytované v období prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény. 

Pořadí pohledávek

Pořadí srážek ze mzdy je upraveno v ust. § 149 zákoníku práce. (Srážky ze mzdy smějí být podle ust. § 148 odst. 2 zákoníku práce provedeny jen za podmínek stanovených v úpravě výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy v o. s. ř.; těmito podmínkami se řídí u pohledávek, pro které byl soudem, soudním exekutorem, správcem daně nebo orgánem správního úřadu, jiného státního orgánu nebo orgánu územního samosprávného celku nařízen výkon rozhodnutí, pořadí jednotlivých pohledávek.) Pokud jde o exekuční srážky, pak se pořadí pohledávek ve smyslu ust. § 280 odst. 3 o. s. ř., kdy bylo plátci mzdy doručeno nařízení výkonu rozhodnutí. Bylo-li mu doručeno téhož dne nařízení výkonu rozhodnutí pro několik pohledávek, mají tyto pohledávky stejné pořadí; nestačí-li částka na ně připadající k jejich plnému uspokojení, uspokojí se poměrně.

Jsou-li srážky ze mzdy prováděny k vydobytí několika pohledávek, uspokojí se podle ust. § 280 odst. 1 o. s. ř. jednotlivé pohledávky z první třetiny zbytku čisté mzdy podle svého pořadí bez ohledu na to, zda jde o přednostní pohledávky nebo o pohledávky ostatní. Přednostní pohledávky mají totiž prioritní povahu jen ve druhé třetině. Jestliže ta k uspokojení nestačí, uspokojují se ještě z první třetiny, a to spolu s ostatními pohledávkami, avšak už jen podle svého pořadí.

Dochází-li ke srážkám z druhé třetiny zbytku čisté mzdy, uspokojí se z ní podle ust. § 280 odst. 2 o. s. ř. bez zřetele na pořadí nejprve pohledávky výživného a teprve pak podle pořadí ostatní přednostní pohledávky. Nepostačí-li částka sražená z druhé třetiny k uspokojení všech pohledávek výživného, uspokojí se nejprve běžné výživné všech oprávněných a pak teprve nedoplatky za dřívější dobu, a to podle poměru běžného výživného. Nebylo-li by však částkou sraženou z druhé třetiny kryto ani běžné výživné všech oprávněných, rozdělí se mezi ně částka sražená z druhé třetiny poměrně podle výše běžného výživného bez ohledu na výši nedoplatků. 

Příklad uspokojení pohledávek podle jejich pořadí:

Zaměstnanci, který je podruhé ženatý, aniž by ve druhém manželství zplodil potomka, a má příjem 20 520 Kč čistého za měsíc, je na dítě z prvního manželství na základě nařízeného výkonu rozhodnutí (exekuce) sráženo výživné ve výši 5500 Kč měsíčně. Nadto druhého kalendářního dne v měsíci byl zaměstnavateli nově doručen exekuční příkaz (finančního úřadu), na jehož základě má být sráženo k uspokojení přednostní (daňové) pohledávky (ve výši 90 000 Kč) a desátého kalendářního dne v měsíci exekuční příkaz (soudního exekutora), na jehož základě má být sráženo k uspokojení nepřednostní pohledávky (nesplaceného úvěru ve výši 70 000 Kč).

Nezabavitelná (základní) částka na povinného činí 6 154,67 Kč na osobu povinného a 1 538,67 Kč na manželku, tedy celkem po zaokrouhlení 7 694 Kč. Po odečtení této nezabavitelné částky od čisté mzdy (20 520 Kč) činí zbytek čisté mzdy 12 826 Kč. Hranice plně zabavitelného zbytku čisté mzdy je 9232 Kč, z čehož jedna třetina činí 3 077 Kč (přičemž zbude 1 Kč). Zbývá 3 594 Kč (12 826 – 9 232), které lze srazit bez omezení.

Jedna (a to 2.) třetina zbytku čisté mzdy 3 077 Kč se použije (bez zřetele na to jaké má pořadí) na uspokojení (přednostní) pohledávky výživného (které má v rámci přednostních pohledávek absolutní přednost – proto na další přednostní pohledávku z této třetiny ničeho nezbude), potřebný zbytek do částky 5500 Kč čili 2 423 Kč se použije (doplní) z částky, kterou lze srazit bez omezení (3 594 Kč). A z té zbude ještě 1 171 Kč (3 594 – 2 423).

Další (a to 1.) třetina zbytku čisté mzdy 3 077 Kč a další část (zbytek) z částky, kterou lze srazit bez omezení, tedy z 3 594 Kč, čili 1 171 Kč, se použije na úhradu (přednostní daňové) pohledávky, která získala dřívější pořadí. (Uspokojování nepřednostní pohledávky musí počkat do doby, než bude realizována exekuce pro pohledávku přednostní.)

Na výživné tak bude sraženo 5 500 Kč (3 077 + 2 423), na přednostní daňovou pohledávku 4248 Kč (3077 + 1171). Zaměstnanci bude vyplaceno 10 772 Kč (7 694 + 3 077 + 1). 

Příklad poměrného uspokojení pohledávek:

Představme si, že shodou okolností byly zaměstnavateli, v případě (příkladu) jako je ten předchozí, doručeny (oba) dva exekuční příkazy pro přednostní (daňovou) i nepřednostní (soukromoprávní) pohledávku téhož dne, přičemž vedle toho je zaměstnanci sráženo pro exekuci na výživné, jak bylo uvedeno. Pohledávka výživného ve výši 5500 Kč bude znovu uhrazena z druhé třetiny zbytku čisté mzdy a částky, nad kterou lze srážet bez omezení. Na úhradu obou dalších exekučně vymáhaných pohledávek (přednostní pohledávky 90 000 Kč a nepřednostní 70 000 Kč) bude použita jedna třetina zbytku čisté mzdy – pohledávky budou uspokojeny poměrně, protože mají stejné pořadí a při uspokojování z jedné třetiny zbytku čisté mzdy není (přednostní nebo nepřednostní) povaha pohledávky rozhodná. 90 000 Kč + 70 000 Kč = 160 000 Kč; poměrné číslo stanovíme podílem částky 3077 Kč a částky 160 000 Kč, což je 0,0192312; poměrným číslem vynásobíme částky obou pohledávek a dostaneme částky 1730,808 Kč pro přednostní pohledávku 90 000 Kč a 1 346,184 Kč pro nepřednostní pohledávku 70 000 Kč. Na úhradu nepřednostní pohledávky tak bude použito (z jedné třetiny zbytku čisté mzdy) částky 1 346 Kč. Na úhradu přednostní pohledávky bude použito (z jedné třetiny) částky 1731 Kč a část (zbytek) částky, nad kterou lze srážet bez omezení.

Na výživné tak bude sraženo 5 500 Kč (3 077 + 2 423), na daňový dluh 2 902 Kč (1 731 + 1 171) a na soukromoprávní dluh 1 346 Kč. Zaměstnanci bude vyplaceno 10 772 Kč (7 694 + 3 077 + 1). 

Více ne, méně ano

Nerespektovat nezabavitelné částky a provádět exekuční srážky ve větším rozsahu je nepřípustné, a to i když s tím povinný souhlasí.

Dohodne-li se naproti tomu při exekuci oprávněný věřitel s povinným dlužníkem, že se spokojí s nižšími srážkami, než povolují příslušné předpisy, oznámí to oba soudu a ten vyzve plátce mzdy, aby srážel toliko částku, s níž se oprávněný spokojil. Oprávněný může kdykoli oznámit soudu, že svůj souhlas s prováděním nižších srážek odvolává. Soud o takovém oznámení vyrozumí povinného a plátce mzdy, který od doručení tohoto vyrozumění provádí srážky ze mzdy v plném rozsahu, samozřejmě při zachování předepsaných limitů. 

Srážky z dalších příjmů nebo sociálních dávek

Co bylo řečeno v souvislosti se srážkami a nezabavitelným minimem o mzdě, platí rovněž pro plat, odměnu z dohody o práci konané mimo pracovní poměr (dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti) a také pro odměnu za pracovní nebo služební pohotovost, odměny členů zastupitelstva územních samosprávných celků a dávky státní sociální podpory a pěstounské péče, které nejsou vyplaceny jednorázově. 

Srážky se podle uvedených pravidel dále provádějí z příjmů, které povinnému nahrazují odměnu za práci nebo jsou poskytovány vedle ní, jimiž jsou:

a) náhrada mzdy nebo platu,[4]

b) nemocenské,

c) peněžitá pomoc v mateřství,

d) důchody,

e) stipendia,

f) podpora v nezaměstnanosti a podpora při rekvalifikaci,

g) odstupné, popřípadě obdobná plnění poskytnutá v souvislosti se skončením zaměstnání,

h) peněžitá plnění věrnostní nebo stabilizační povahy poskytnutá v souvislosti se zaměstnáním,

i) náhrada za ztrátu na výdělku po dobu dočasné pracovní neschopnosti a náhrada za ztrátu na výdělku po skončení dočasné pracovní neschopnosti,

j) dávky vyplývající ze smlouvy o výměnku podle občanského zákoníku,

k) výsluhový příspěvek vojáků z povolání nebo příslušníků bezpečnostních sborů,

l) příplatek k důchodu ke zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem v oblasti sociální a příplatek k důchodu a zvláštní příspěvek k důchodu podle zákona upravujícího ocenění účastníků národního boje za vznik a osvobození Československa a některých pozůstalých po nich.

Jde-li však o výkon rozhodnutí (exekuci) srážkami z důchodu fyzické osoby, která z tohoto důchodu platí náklady za pobyt v ústavu sociální péče, nepodléhá výkonu rozhodnutí částka potřebná na úhradu pobytu a částka rovnající se výši kapesného v takovém ústavu. 

Jsou-li splněny podmínky stanovené občanským zákoníkem, nesmí být povinnému sražena z dávky poskytované podle zaopatřovací smlouvy částka, kterou povinný vzhledem ke svým poměrům pro své zaopatření nutně potřebuje. Výši této částky určí soud v usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. 

Srážky z odstupného problém v praxi

Výkladové problémy panují ovšem v praxi ohledně srážek z odstupného.[5] Protože zaměstnanec, který má nárok na odstupné, může po ukončení pracovního poměru uspokojovat své životní potřeby právě z odstupného, poskytuje se mu podpora v nezaměstnanosti až po uplynutí doby, která se určí podle počtu násobků průměrného výdělku, ze kterých byla odvozena minimální (zákonná) výše odstupného. Podle ust. § 44a zákona o zaměstnanosti uchazeči o zaměstnání, kterému bylo z posledního zaměstnání před registrací na úřadu práce vyplaceno odstupné, se podpora v nezaměstnanosti poskytne až po uplynutí doby, která se určí podle počtu násobků průměrného výdělku, ze kterých byla odvozena minimální (zákonná) výše odstupného. A v této situaci nastává problém pro zaměstnance, kdy je na jeho mzdu uvalena exekuce srážkami ze mzdy. Zaměstnanci je totiž v takovém případě v exekuci sráženo nejen z vlastní mzdy (posledního měsíčního výdělku), ale i z odstupného. Zaměstnanec, protože je mu vyplacena pouze jedna částka nezabavitelného minima, a to za měsíc, za který mu náleží poslední výplata mzdy a odstupné, nemůže po dobu i několika měsíců uspokojovat své životní potřeby ani z odstupného ani z podpory v nezaměstnanosti.

Odstupné je zaměstnavatel dle ust. § 67 odst. 4 zákoníku práce povinen zaměstnanci vyplatit po skončení pracovního poměru v nejbližším výplatním termínu určeném u zaměstnavatele pro výplatu mzdy nebo platu, pokud se písemně nedohodne se zaměstnancem na výplatě odstupného v den skončení pracovního poměru nebo na pozdějším termínu výplaty. I odloženou výplatou odstupného se stále rozumí jednorázová výplata odstupného - pokud se na ní zaměstnanec dohodne (např. na druhý měsíc následující po skončení pracovního poměru, tedy měsíc po jinak standardním výplatním termínu), jen zmírní následky exekuce, když získá exekučně nezabavitelnou část příjmu ještě na jeden měsíc. Od ust. § 67 odst. 4 zákoníku práce se však lze odchýlit, a proto se lze dohodnout i na postupné výplatě odstupného – každý měsíc jedna poměrná část (jednonásobek průměrného výdělku). S dohodou musí ovšem souhlasit zaměstnavatel. Zaměstnanec tak získá i každý další následující měsíc exekuci nepodléhající částku. Uvedené řešení s postupnou výplatou odstupného označil Jaroslav Jakubka, když odpovídal čtenářskou otázku, jak postupovat v případě exekučních srážek z odstupného, za obcházení zákona a za poškozování věřitele. [6] Podle tohoto autora není právního a morálního důvodu k tomu, aby bylo v rozporu se zákonem určováno (a dodejme: vyplaceno) povinnému více nezabavitelných částek, než kolik povinnému zaměstnanci přísluší (tedy jedna). Naopak veřejný ochránce práv ve svém stanovisku [7] uvádí, že přímo zaměstnavatel, tedy aniž by o to zaměstnanec vůbec žádal, by měl v dané situaci srážky (z odstupného) počítat, jako kdyby se jednalo o příjem za příslušný počet následujících měsíců podle počtu násobků průměrného výdělku, ze kterého byla odvozena minimální výše odstupného. Zaměstnavatel má podle něj podpůrně využít ust. § 286 občanského soudního řádu (Dochází-li k výplatě dlužné mzdy za několik měsíců najednou, je třeba vypočítat srážky za každý měsíc zvláště.). [8] Věřitelé nebudou tratit, pokud povinný získá práci v době, na kterou se ještě odstupné „vztahuje“. Nový zaměstnavatel by totiž musel zohlednit dříve vyplacené odstupné i uplatněné nezabavitelné částky „připadající“ na jednotlivé měsíce a tomu přizpůsobit srážky z aktuální mzdy.

Právní předpisy nedávají jasnou odpověď na otázku, jestli odstupné považovat za jednorázový příjem, z nějž se při exekuci provede jednorázová srážka nebo zda odstupné rozpočítávat postupně na jednotlivé další měsíce (tedy postupně po násobcích průměrného výdělku). V rozhodování soudů v insolvenčních věcech postupně převažuje přístup, podle nějž zaměstnavatel vyplatí zaměstnanci nezabavitelné minimum skutečně jen za jeden měsíc, zbytek odstupného odvede insolvenčnímu správci, ovšem ten pak každý další měsíc vyplatí bývalému zaměstnanci znovu měsíční nezabavitelné minimum a zbytek odstupného (resp. zbytek příslušného násobku průměrného výdělku připadající na daný měsíc) používá na splátky oddlužení.[9] Stejně by zřejmě mělo být postupováno i při exekuci. Pokud si ovšem dlužník najde nové zaměstnání, insolvenční správce přestane zaměstnanci vyplácet nezabavitelnou částku, neboť na ni bude mít nárok ze mzdy u nového zaměstnavatele. Nárok na nezabavitelnou částku je jen jednou, i když má dlužník více příjmů. Odstupné pak už připadne plně věřitelům. Odstupné nahrazuje propuštěnému zaměstnanci příjem do budoucna, proto by tedy zřejmě nemělo být při exekuci zabaveno jako jednorázový příjem, dlužník by z něj měl dostat, pokud jsou pro to dány v daném měsíci podmínky, každý měsíc exekuci nepodléhající nezabavitelnou částku. 

Cestovní náhrady nejsou odměnou za práci a exekuci nepodléhají

Exekuční srážky z cestovních náhrad tak jako ze mzdy provádět nelze, Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí spis. zn. 21 Cdo 3774/2013, ze dne 10. 4. 2014, exekutorům také zakázal, aby se k nim dostávali přes přikázání pohledávky.

Smyslem a účelem cestovních náhrad není ohodnocení zaměstnance za vykonanou práci a cestovní náhrady podle své povahy nenahrazují odměnu za práci, nýbrž slouží výhradně k náhradě nákladů spojených s pracovním výkonem, které zaměstnanec vynaložil proto, že byl zaměstnavatelem vyslán na cestu k výkonu práce do jiného místa, než je jeho pravidelné pracoviště. Z tohoto důvodu stanoví ust. § 277 odst. 2 o. s. ř. výslovně, že při provádění výkonu rozhodnutí (exekuce) srážkami ze mzdy povinného se do čisté mzdy nezapočítávají částky poskytované na náhradu nákladů spojených s pracovním výkonem, a to zejména při pracovních cestách. Pro pohledávku, kterou má zaměstnanec vůči zaměstnavateli z titulu cestovních náhrad, na niž zaměstnanci vznikl nárok podle příslušných ustanovení zákoníku práce, nelze nařídit ani provést výkon rozhodnutí (exekuci) srážkami ze mzdy povinného, neboť do čisté mzdy se náhrady cestovních výdajů nezapočítávají a nejsou ani zahrnuty v taxativním výčtu uvedeném v ust. § 299 odst. 1 o. s. ř. Nejsou-li cestovní náhrady při výkonu rozhodnutí (exekuci) postižitelné výkonem rozhodnutí (exekucí) srážkami ze mzdy, a neobsahují-li ustanovení občanského soudního řádu upravující výkon rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky ustanovení, které by cestovní náhrady vylučovalo z výkonu rozhodnutí (exekuce), nelze z toho dovodit, že cestovní náhrady lze postihnout způsobem podle ustanovení § 312 o. s. ř. a násl. [§ 59 odst. 1 písm. b) exekučního řádu] jako tzv. jinou peněžitou pohledávku. 

Jestliže ust. § 299 odst. 1 o. s. ř. dopadá na všechny příjmy (pohledávky), které mají svou povahou pracovněprávní charakter nebo které nahrazují mzdu jako odměnu za práci anebo jsou poskytovány vedle ní, lze z toho dovodit, že toto ustanovení je ve vztahu speciality k ustanovení § 312 o. s. ř., které upravuje výkon rozhodnutí (exekuci) přikázáním jiné peněžité pohledávky povinného (než pohledávky z účtu u peněžního ústavu nebo nároku uvedeného v § 299 o. s. ř.). Z toho vyplývá, že z příjmů (pohledávek), jež mají vztah k výkonu práce nebo které nahrazují mzdu jako odměnu za práci anebo jsou poskytovány vedle ní, lze výkonem rozhodnutí (exekucí) postihnout právě a jen ty příjmy (pohledávky), které jsou uvedeny v taxativním výčtu, jenž stanoví ust. § 299 odst. 1 o. s. ř. 

Nejvyšší soud proto dospěl ve svém usnesení spis. zn. 21 Cdo 3774/2013, ze dne 10. 4. 2014, k závěru, že exekuci pro peněžité plnění nelze nařídit a provést přikázáním pohledávky, kterou má zaměstnanec vůči zaměstnavateli z titulu cestovních náhrad, na niž zaměstnanci vznikl nárok podle příslušných ustanovení zákoníku práce, způsobem uvedeným v § 312 a násl. o. s. ř. [§ 59 odst. 1 písm. b) exekučního řádu], i když tato pohledávka není výslovně z výkonu rozhodnutí (exekuce) vyloučena (§ 317 až § 319 o. s. ř.). 

Legislativní a aktuální judikatorní souvislosti nezabavitelného minima a jeho ochrany

Soudní exekutoři donedávna exekuovali formou přikázání jiné peněžité pohledávky z účtu povinného odměnu z dohody o provedení práce, tedy bez omezení, jelikož na výkon rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky

 se nevztahují ustanovení omezující srážky ze mzdy (nezabavitelné částky a výpočtový vzorec, jak shora uveden). Proto se odměna z dohody o provedení práce srážela se ve prospěch oprávněného nebo oprávněných v případě potřeby v celé výši bez přihlédnutí k nezabavitelným částkám a limitům srážek ze mzdy. Od účinnosti zákona č. 164/2015 Sb., tedy od 1. 9. 2015, se podle nového doplněného znění ust. 299 odst. 1 o. s. ř. ustanovení o. s. ř. o výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy použijí na výkon rozhodnutí srážkami z odměny dohody o provedení práce. Odměna z dohody o provedení práce je tak již chráněna jako mzda a podobně jako jiné příjmy nebo sociální dávky v tomto ustanovení uvedené. Přesto však exekutorská praxe postihuje ve prospěch oprávněných a koneckonců i sebe samých příjmy, pro něž platí pravidla pro srážky ze mzdy, včetně jejich limitů a nezabavitelných částek, když je zabavuje exekucí ve formě přikázání pohledávky. V jednom takovém případě, kdy šlo o starobní důchod, musel zasáhnout až Ústavní soud, z něhož vyplývá, že uspořené částky, jež zbyly povinnému jako nezabavitelné minimum po exekuci srážkami z důchodu, nelze následně zabavit jinou formou exekuce - přikázáním pohledávky z účtu. Nález Ústavního soudu stanovil pravidla pro případ, kdy je uvalena exekuce na důchod a povinný si z nezabavitelného minima, které mu po exekuci zůstane, nějaké peníze uspoří. Pak jsou tyto prostředky nedotknutelné, a proto je nelze zabavit přikázáním pohledávky. Totéž platí pro mzdu.  

Názor obecných soudů, dle něhož prostředky vyplacené na bankovní účet povinného plátcem starobního důchodu jako nezabavitelná část důchodu ztrácí svou povahu tím, že se staly tzv. vkladovou pohledávkou, a že jejich exekučním postihem nedochází k postihu nezabavitelné části důchodu, ale k postihu práva na výplatu prostředků na účtu, trpí přepjatým formalismem, nezohledňujícím smysl právní úpravy nezabavitelné částky důchodu, a ve svém důsledku vede k porušení práva na ochranu vlastnictví resp. na pokojné užívání majetku. (Podle nálezu Ústavního soudu spis. zn. IV. ÚS 121/16, ze dne 20. 10. 2016) 

Starobní důchod povinného dlužníka u plátce České správy sociálního zabezpečení byl postižen exekučním příkazem soudního exekutora, a to se zohledněním nepostižitelné základní částky dle ust. § 277 o. s. ř. [10]Následně soudní exekutor vydal exekuční příkaz postihující pohledávku z účtu tohoto povinného u peněžního ústavu, s tím, že zákaz nakládání s peněžními prostředky se nevztahuje na peněžní prostředky do výše dvojnásobku životního minima. Z účtu povinného tak byla postižena částka 4 x 10 854 Kč, celkem 43 416 Kč. Povinný podal soudnímu exekutorovi návrh na částečné zastavení exekuce, co do částky 43 416 Kč, která byla zabavena v rámci exekuce přikázáním pohledávky z účtu povinného. Uvedená částka představovala zbylou část starobního důchodu povinného, který je již postižen exekučními srážkami na pohledávku vymáhanou v této exekuci. V návrhu povinný namítal, že došlo k obcházení zákona, pokud tzv. nezabavitelné minimum, které mu má být zachováno po provedení srážek z důchodu, je následně zabaveno v rámci jiného způsobu exekuce - přikázáním pohledávky z účtu povinného. Povinný proto žádal o vrácení částky 43 416 Kč jako částky zabavené v rozporu se zákonem. Oprávněný s návrhem povinného nesouhlasil a soudní exekutor tak návrh povinného postoupil exekučnímu soudu k rozhodnutí. Exekuční soud neshledal návrh důvodným. Podle exekučního soudu prostředky vyplacené na bankovní účet plátcem důchodu se stávají tzv. vkladovou pohledávkou, tedy zakládají právní vztah mezi dlužníkem a bankou. Pokud je bankovní účet postižen exekucí, nedochází k postihu důchodu, ale k postihu práva na výplatu prostředků na účtu, k obcházení zákona tudíž nedochází. S ohledem na výši vymáhané pohledávky (1 000 080 Kč s příslušenstvím, směnečná odměna 3 336 Kč, náklady nalézacího řízení 111 249,50 Kč a náklady exekuce) je zřejmé, že pohledávka nemůže být celá uspokojena pouze srážkami z důchodu povinného a je třeba zvolit i další způsoby provedení exekuce. Odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Povinný důchodce si podal ústavní stížnost. 

Argumentace povinného důchodce a vyjádření obecných soudů

Stěžovatel má za to, že exekučně zabavené prostředky v celkové výši 43 416 Kč mu byly zabaveny v rozporu se zákonem. Právní názor odvolacího soudu, že prostředky zaslané na účet jako nezabavitelná část důchodu se okamžikem jejich připsání na účet stěžovatele u peněžního ústavu staly běžnou vkladovou pohledávkou vůči bance, považuje za přepjatý formalismus, nezohledňující smysl právní úpravy nezabavitelné částky v ust. § 278 v kombinaci s ust. § 299 odst. 1 o. s. ř. Stěžovatel také poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2012 č. j. 2 Afs 80/2011, jehož závěry považoval za aplikovatelné i v jeho věci.

Odvolací soud uvedl, že exekutor postihl pohledávku na účtu povinného u peněžního ústavu v souladu s exekučním řádem, zohlednil dvojnásobek životního minima. Soud uvedl, že u finančních prostředků na účtu již nelze rozlišovat, z jakého zdroje pocházejí.

Ústavní soud shledal ústavní stížnost opodstatněnou, zcela jí vyhověl a zrušil svým nálezem spis. zn. IV. ÚS 121/16, ze dne 20. 10. 2016, rozhodnutí exekučního (prvostupňového) soudu i odvolacího soudu.

Podle názoru exekučního soudu, sdíleného i soudem odvolacím, prostředky vyplacené na bankovní účet plátcem důchodu se staly tzv. vkladovou pohledávkou. Postižením bankovního účtu exekucí proto nedošlo k postihu důchodu, ale k postihu práva na výplatu prostředků na účtu. K zásahu do ústavou zaručeného základního práva na ochranu majetku prý tudíž nedošlo.

Ústavní soud ale je toho názoru, že výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu podle ust. § 303 o. s. ř. je zásahem do základního ústavního práva povinného vlastnit majetek resp. svůj majetek pokojně užívat. Zásah do práva na pokojné užívání majetku může být ospravedlněn, prokáže-li se, že byl proveden ve „veřejném zájmu“ a „za podmínek, které stanoví zákon“. Kromě toho každé zasahování musí splňovat i kritérium přiměřenosti, což vyžaduje posoudit, zda zásah zajišťoval „spravedlivou rovnováhu“ mezi požadavky obecného zájmu společnosti a požadavky ochrany základních práv jednotlivce, přičemž požadovaná rovnováha nebude dána, pokud dotčená osoba nese zvláštní a nadměrné břemeno. 

Ústavní soud přitakal Nejvyššímu správnímu soudu

Nejvyšší správní soud ve svém (stěžovatelem zmíněném) rozsudku ze dne 3. 4. 2012 spis. zn. 2 Afs 80/2011-60, vydaném v analogické věci týkající se daňové exekuce postižením částek na účtu žalobce sestávajících (nikoliv však výlučně) z dávek důchodového zabezpečení, zasílaných na jeho účet Českou správou sociálního zabezpečení a snížených na vypočtené životní minimum, vyjádřil v bodu 16 názor, že v případě exekuce přikázáním pohledávky z účtu má být přiměřeně přihlédnuto k významným okolnostem na straně povinné fyzické osoby, a to analogicky jako v případě výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy. Mezi podstatou a smyslem mzdy a důchodu z hlediska významu pro jejich adresáty (poživatele) neexistuje zásadní rozdíl. Jedná se o příjem, sloužící k úhradě životních potřeb příjemce, případně jeho blízkých. Jestliže proto existuje důvod chránit nepřiměřený zásah do příjmu ve formě mzdy, musí logicky existovat přinejmenším stejný důvod chránit příjem ve formě důchodu. Z toho vyplývá odpověď na zásadní otázku v tom smyslu, že dávky důchodového zabezpečení představují také pro vedení exekuce podle ust. § 303 a násl. o. s. ř. (tj. přikázáním pohledávky) příjem, chráněný v obdobném rozsahu, jako tomu je se mzdou v případě výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy. Ústavní soud považuje závěry Nejvyššího správního soudu, plynoucí z jeho rozsudku ze dne ze dne 3. 4. 2012 spis. zn. 2 Afs 80/2011-60, a týkající se účelu a ochrany peněžních částek vyplacených plátcem důchodu jako nezabavitelná část důchodu, za ústavně konformní a plně aplikovatelné i na předmětný případ ústavní stížnostní důchodce napadených rozhodnutí obecných soudů. 

Obecné soudy byly přepjatě formalistické

Na exekucí postižený účet stěžovatele docházely výlučně dávky důchodového zabezpečení krácené do výše nezabavitelné části důchodu. Šlo tudíž o příjem, sloužící k úhradě životních potřeb stěžovatele, případně jeho blízkých. Proto Ústavní soud zopakoval, že dávky důchodového zabezpečení představují také pro vedení exekuce podle ust. § 303 a násl. o. s. ř. (přikázáním pohledávky) příjem, chráněný v obdobném rozsahu, jako tomu je se mzdou v případě výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy. Názor soudů, podle nichž prostředky vyplacené na bankovní účet plátcem důchodu jako nezabavitelná část důchodu ztratily svoji povahu tím, že se staly tzv. vkladovou pohledávkou, a že jejich exekučním postihem nedochází k postihu důchodu, ale k postihu práva na výplatu prostředků na účtu, lze tudíž označit za přepjatý formalismus nezohledňující smysl právní úpravy nezabavitelné částky dle ust. § 278 a § 299 odst. 1 o. s. ř. 

Závěr 

Plátce mzdy (zaměstnavatel) uplatní nově vypočtené nezabavitelné částky poprvé za výplatní období, do něhož připadne den, od něhož se tyto částky mění.[11] Nové nezabavitelné částky ovlivňují (až) mzdu za měsíc leden 2017, zúčtovanou a vyplácenou v únoru 2017, zatímco mzda za měsíc prosinec 2016 vyplácená v lednu 2017 bude (ještě) zúčtována podle dosavadních nezabavitelných částek. 

Autor je právníkem v Praze.



[1] Zrovna u tohoto příkladu, v těchto situacích, které mohou být relativně časté, když povinný vyživuje 2 osoby, může vzniknout problém se zaokrouhlováním, případné jiné návody a výpočty od různých autorů se proto mohou lišit, pokud nezaokrouhlí částku na povinného a na vyživované osoby na dvě desetinná místa podle obecných matematických pravidel, ale podle právních pravidel pro zaokrouhlení celkové částky (což by byla chyba, protože takový postup není předepsán), ale příslušné číslo vždy jen prostě jednoduše „ustřihnou“, „ukončí“ na 2 desetinná místa bez zaokrouhlení (tuto otázku právní předpis neřeší, je to otázka čistě matematického přístupu). Pak by totiž nezabavitelná částka na povinného činila 1538,66 Kč na vyživované osoby 2 x 1538,66 Kč, což dohromady dává jen 9231,99 Kč čili po zaokrouhlení celé základní nezabavitelné částky podle pravidel stanovených příslušným právním předpisem jen 9232 Kč.

[2] Srovnej s analogickým příkladem pro rok 2016: http://www.bulletin-advokacie.cz/exekucni-srazky-ze-mzdy-v-r.-2016-nezabavitelne-minimum-postupy-priklady?browser=mobi

[3] Viz předchozí poznámku.

[4] O. s. ř. v ust. § 299 odst. 1 písm. a) explicitně neuvádí náhradu odměny z dohody o práci konané mimo pracovní poměr, ale s ohledem na návěští tohoto ustanovení se samozřejmě uvedená pravidla vztahují i na ni.

[5] Odstupné představuje jednorázový peněžitý příspěvek vyplácený zaměstnavatelem, který má zaměstnanci pomoci překlenout, často složitou, sociální situaci, v níž se ocitl proto, že bez své viny (z organizačních důvodů na straně zaměstnavatele nebo ze stanovených zdravotních důvodů na straně zaměstnance či z důvodu rozvázání pracovního poměru v důsledku zhoršených pracovních podmínek v souvislosti s přechodem práv a povinností z pracovněprávních vztahů nebo přechodem výkonu práv a povinností z pracovněprávních vztahů) ztratil dosavadní práci. Odstupné má kompenzovat pro zaměstnance nepříznivý důsledek organizačních změn nebo prací pro zaměstnavatele zaviněných zdravotních omezení zaměstnance či negativní důsledky změny zaměstnavatele a poskytnout mu ke zmírnění těchto skutečností odpovídající zabezpečení formou jednorázového peněžitého příspěvku. Zákonná definice odstupného však neexistuje; uvedenou charakteristiku tohoto peněžitého plnění jsem sestavil podle judikatury (např. podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR, spis. zn. 21 Cdo 304/2003, ze dne 24. 6. 2003) s přihlédnutím k následné změně právní úpravy (nový zákoník práce - zákon č. 262/2006 Sb. a doplnění (změnu) zákoníku práce zákonem – novelou č. 365/2011 Sb.).

[6] Jakubka, J.: Exekuce na odstupné: Práce a mzda č. 4/2011, 12. 4. 2011. 

[7] Kancelář veřejného ochránce práv, http://www.ochrance.cz/, Exekuce – nejčastější dotazy, květen 2014.

[8] Veřejný ochránce práv uvádí: „Přestože primárně není určeno (rozuměj ust. § 286 o. s. ř.) k řešení popsané situace, musí být použito i s ohledem na jednotu právního řádu. Není myslitelné, aby jeden právní předpis vycházel z předpokladu existence „chráněného“ příjmu zajišťujícího povinnému možnost uspokojení jeho běžných potřeb (při zohlednění jeho možného částečného postihu srážkami) a aplikace jiného předpisu (při tvrzené nemožnosti využití ust. § 286 občanského soudního řádu) vedla k redukci tohoto příjmu prakticky na nulu, a to na dobu několika měsíců.“ Ochránce s ohledem na podanou argumentaci zastává tento názor, nezpochybňuje však možnost odlišných pohledů.

[9] Vrajík, M.: Odstupné při skončení pracovního poměru, Personální a sociálně právní kartotéka č. 9/2015, Wolters Kluwer ČR
 

[10] V rozhodnutí jde patrně o nesprávný odkaz na st. § 277 o. s. ř., které se zabývá problematikou stanovení čisté mzdy pro účely exekučních srážek z ní. Nezabavitelnou částku upravuje ust. § 278 o. s. ř., provedené (spolu s ust. § 279 odst. 3 o. s. ř.) nařízením vlády č. 595/2006 Sb.

[11] Pro zajímavost uveďme, že nařízení vlády č. 595/2006 Sb., o způsobu výpočtu základní částky, která nesmí být sražena povinnému z měsíční mzdy při výkonu rozhodnutí, a o stanovení částky, nad kterou je mzda postižitelná srážkami bez omezení (nařízení o nezabavitelných částkách) v ust. § 4 vůbec nepočítá s tím, že by příslušná částka normativních nákladů na bydlení mohla být snížena, neboť hovoří výhradně o jejím zvýšení: „Zvýší-li se částky životního minima nebo normativních nákladů na bydlení podle zvláštního právního předpisu, uplatní plátce mzdy nově vypočtenou nezabavitelnou částku a částku, nad kterou se zbytek čisté mzdy srazí bez omezení, poprvé za výplatní období, do něhož připadne den, od něhož se tyto částky zvyšují.“ Dalo by se proto dospět i k poněkud absurdnímu výkladu, že když nedošlo ke zvýšení částek pro rok 2017, uplatní se i při zúčtování příjmů za tento rok (2017) parametry pro rok 2016 resp.; pokud by však někdo uplatňoval tento přístup od účinnosti předpisu, tak že se stále uplatní parametry pro rok 2014, protože, jak už bylo uvedeno, pro rok 2015 došlo ke snížení částek, pro rok 2016 sice ke zvýšení, ale oproti roku 2014 nikoliv.