Soudní dvůr EU: Provozovatel obchodu, který nabízí zdarma přístup k wi-fi síti, není odpovědný za porušení autorských práv, jehož se dopustil uživatel

Tobias Mc Fadden je vedoucí obchodu se světelnou a zvukovou technikou, v němž veřejnosti nabízí přístup k wi-fi síti zdarma, aby ke svému zboží a službám přilákal potenciální zákazníky. V roce 2010 bylo prostřednictvím této sítě veřejnosti protiprávně nabídnuto ke stažení hudební dílo, k němuž má autorská práva společnost Sony. Landgericht München I (zemský soud Mnichov I, Německo) rozhodující ve sporu mezi společností Sony a T. Mc Faddenem měl za to, že T. Mc Fadden neporušil dotčená autorská práva osobně. Zvažoval však nepřímou odpovědnost T. Mc Faddena za toto protiprávní jednání z důvodu nezabezpečení jeho wi-fi sítě. Vzhledem k pochybnostem, zda takové nepřímé odpovědnosti nebrání směrnice o elektronickém obchodu1, předložil Landgericht Soudnímu dvoru několik otázek.

Směrnice vylučuje odpovědnost zprostředkujícího poskytovatele za protiprávní činnost třetí osoby, pokud poskytování spočívá v „prostém přenosu“ informací. Toto vyloučení odpovědnosti je vázáno na splnění tří kumulativních podmínek: 1) poskytovatel není původcem přenosu, 2) nevolí příjemce přenášené informace a 3) nevolí ani nezmění obsah přenášené informace.

V rozsudku Soudní dvůr nejprve konstatoval, že bezplatné zpřístupnění wi-fi sítě veřejnosti za účelem přilákání potenciálních zákazníků ke zboží nebo službám obchodu představuje „službu informační společnosti“ ve smyslu směrnice.

Soudní dvůr dále potvrdil, že v případě splnění všech tří uvedených podmínek nenese poskytovatel, který, jako T. Mc Fadden, zprostředkovává přístup ke komunikační síti, odpovědnost. Z toho vyplývá, že se nositel autorských práv nemůže vůči tomuto poskytovateli domáhat náhrady škody na základě toho, že tato síť byla použita třetími osobami k porušení jeho práv. Jelikož takový návrh nemůže obstát, je rovněž vyloučeno, aby se nositel práv mohl domáhat náhrady výdajů spojených s výzvou nebo náhrady nákladů řízení vynaložených v souvislosti s touto žalobou.

Směrnice však nebrání tomu, aby se nositel práv u vnitrostátního soudního nebo správního orgánu domáhal toho, aby bylo takovému poskytovateli nařízeno ukončit veškeré porušování autorských práv, jehož se dopouští jeho zákazníci, nebo takovému porušení předcházet.

Soudní dvůr konstatoval, že příkaz k zabezpečení internetového připojení heslem může zajistit rovnováhu mezi právy duševního vlastnictví nositelů autorských práv na jedné straně a právy na svobodu podnikání poskytovatelů přístupu a svobodu informací uživatelů sítě na straně druhé. Soudní dvůr zejména uvedl, že takové opatření je s to odradit uživatele sítě od porušování práv duševního vlastnictví. Soudní dvůr však v tomto ohledu zdůraznil, že je k zajištění tohoto odrazujícího účinku nezbytné, aby byli uživatelé povinni uvést svou totožnost k získání hesla z důvodu zamezení jejich anonymního jednání.

Směrnice na druhou stranu výslovně vylučuje přijetí opatření týkající se dohledu nad informacemi přenášenými přes danou síť. Stejně tak není s to uvést do rovnováhy vzájemně si konkurující výše uvedená práva opatření spočívající v úplném přerušení internetového připojení, aniž by bylo zváženo přijetí opatření méně zasahujících do svobody podnikání provozovatele tohoto připojení.

Zdroj: Soudní dvůr EU