Soudní dvůr Evropské unie: Skutečný čas příletu odpovídá okamžiku, kdy se otevřou alespoň jedny dveře letadla


publikováno: 05.09.2014

Případ zpoždění letu letecké společnosti Germanwings ze Salcburku (Rakousko) na letiště Kolín nad Rýnem/Bonn (Německo) umožnil Soudnímu dvoru upřesnit, jakému okamžiku odpovídá skutečný čas příletu letadla. Dané letadlo vzlétlo se zpožděním 3:10 hodin, avšak kola letadla se dotkla povrchu dráhy na letišti Kolín nad Rýnem/Bonn se zpožděním 2:58 hodin. Jakmile se letadlo dopravilo na své parkovací stanoviště, činilo zpoždění 3:03 hodin. Krátce nato se otevřely dveře letadla. 

Jeden z cestujících tvrdil, že cílového místa určení bylo dosaženo s více než tříhodinovým zpožděním oproti plánovanému času příletu, a že se tedy může domáhat náhrady škody ve výši 250 eur, jak vyplývá z dřívějšího rozsudku Soudního dvora. Podle společnosti Germanwings je skutečným časem příletu okamžik, kdy se kola letadla dotkla povrchu dráhy na letišti Kolín nad Rýnem/Bonn, takže zpoždění oproti plánovanému času příletu činilo pouze 2:58 hodin, a nevznikla tedy povinnost k žádné náhradě škody. 

 

Rakouský soud, jemuž byl předložen spor mezi tímto cestujícím a společností Germanwings, se tedy Soudního dvora dotázal, jakému okamžiku odpovídá skutečný čas příletu letadla.

V dnešním rozsudku dospěl Soudní dvůr k tomu, že pojem „skutečný čas příletu“ nemůže být definován smluvně, nýbrž musí být vykládán autonomním způsobem a jednotně.

 

Soudní dvůr v tomto ohledu poukázal na skutečnost, že se cestující po dobu letu nacházejí v uzavřeném prostoru, kde se řídí pokyny leteckého dopravce a podléhají jeho kontrole a jejich možnosti komunikace s vnějším světem jsou z technických a bezpečnostních důvodů značně omezeny. Za takovýchto podmínek se cestující nemohou nepřerušeně věnovat svým osobním, rodinným, sociálním či pracovním záležitostem. Netrvá-li let déle, než kolik činí jeho plánovaná délka, musí být takové nepohodlí považováno za nevyhnutelné, v případě zpoždění to však neplatí mj. vzhledem k tomu, že cestující nemohou využít „časovou ztrátu“ k cílům, kvůli nimž si vybrali právě tento let. Z toho plyne, že pojem „skutečný čas příletu“ musí být chápán jako okamžik, kdy taková omezující situace skončí. 

 

Situace cestujících v letecké dopravě se přitom nijak podstatně nezmění ani v okamžiku, kdy se kola letadla dotknou přistávací dráhy, ani v okamžiku, kdy letadlo dosáhne svého parkovacího stanoviště, neboť cestující nadále podléhají v uzavřeném prostoru, v němž se nacházejí, různým omezením. Teprve v okamžiku, kdy jsou cestující oprávněni opustit letadlo a kdy je za tím účelem vydán pokyn k otevření dveří letadla, přestávají cestující těmto omezením podléhat a mohou se v zásadě vrátit ke svým obvyklým činnostem.

 

Soudní dvůr uzavřel, že „čas příletu“ používaný k určení rozsahu zpoždění, které postihlo cestující v letecké dopravě, odpovídá okamžiku, kdy se otevřou alespoň jedny dveře letadla, přičemž se rozumí, že cestující jsou v tomto okamžiku oprávněni letadlo opustit.

 

Zdroj: Soudní dvůr Evropské unie