Soudní dvůr EU k úhradě léčebných výdajů vzniklých v zahraničí

Podle unijního práva[1] lze pracovníkovi vydat povolení k odjezdu na území jiného členského státu za účelem léčení přiměřeného jeho zdravotnímu stavu. Pracovník má tak nárok na nezbytné dávky stejně, jako by se účastnil systému zdravotního pojištění dotyčného státu, přičemž se rozumí, že vzniklé výdaje uhradí členský stát jeho bydliště. Členský stát bydliště nemůže odmítnout vydání povolení, pokud je požadované léčení součástí dávek, na které se vztahují právní předpisy tohoto členského státu, a pokud toto léčení nelze, s přihlédnutím ke zdravotnímu stavu pracovníka a možnému průběhu jeho nemoci, poskytnout včas na jeho území.   

Elena Petru, rumunská státní příslušnice, trpí závažným kardiovaskulárním onemocněním, jehož průběh si vyžádal hospitalizaci ve specializovaném zařízení v Temešváru (Rumunsko). Na základě lékařských vyšetření, která podstoupila, bylo rozhodnuto o provedení operace na otevřeném srdci. Během hospitalizace měla Elena Petru za to, že chybějí léky a základní zdravotnický materiál a že počet lůžek je nedostatečný. Elena Petru se mimoto s přihlédnutím ke složitosti chirurgického zákroku, který měla podstoupit, rozhodla, že se nechá operovat v Německu a požádala svou zdravotní pojišťovnu o převzetí nákladů tohoto zákroku. 

Žádost byla zamítnuta z důvodu, že ze zprávy ošetřujícího lékaře nevyplývalo, že by požadovaný výkon nemohl být uskutečněn v přiměřené lhůtě v Rumunsku. Celkové náklady zákroku dosáhly výše téměř 18 000 eur, o jejichž uhrazení požádala E. Petru rumunské instituce. 

Tribunalul Sibiu (krajský soud v Sibiu, Rumunsko), kterému byla věc předložena, žádá Soudní dvůr, aby určil, zda situace, kdy chybějí léky a základní zdravotnický materiál, odpovídá situaci, kdy nezbytná lékařská péče nemůže být poskytnuta ve státě bydliště, takže státnímu příslušníkovi tohoto státu musí být vydáno povolení, pokud o něj požádá, k čerpání této péče v jiném členském státě, a to na náklady systému sociálního zabezpečení státu bydliště. 

Soudní dvůr v rozsudku připomenul, že unijní právo stanoví dvě podmínky, jejichž splnění má za následek povinnost vydat předchozí povolení k úhradě léčebných výdajů. Nejprve je nutné, aby dotyčné léčení bylo součástí výkonů stanovených právními předpisy členského státu, na jehož území má účastník sociálního pojištění bydliště. Dále aby léčení, které má účastník sociálního pojištění v úmyslu podstoupit v zahraničí, mu nemohlo být poskytnuto v obvyklé době nezbytné pro získání požadovaného léčení v členském státě bydliště s přihlédnutím k jeho současnému zdravotnímu stavu a průběhu jeho nemoci. 

Pokud jde o tuto poslední podmínku, Soudní dvůr rozhodl, že požadované povolení nemůže být odmítnuto, jestliže totožné léčení či léčení vykazující stejný stupeň účinnosti nelze získat v přiměřené době ve státě, na jehož území má dotyčná osoba bydliště. Pro účely posouzení, zda je tomu tak, musí příslušná instituce vzít v úvahu veškeré okolnosti každého konkrétního případu. Nedostatek léků a základního zdravotnického materiálu tak může znemožnit poskytnutí totožné péče nebo péče vykazující stejný stupeň účinnosti v členském státě bydliště v přiměřené době. 

Soudní dvůr však upřesnil, že tato nemožnost musí být posuzována jednak na úrovni všech nemocničních zařízení členského státu bydliště, která jsou způsobilá dotyčnou péči poskytnout, a jednak s ohledem na časový úsek, během něhož lze péči získat v přiměřené době.

Soudní dvůr poukázal na skutečnost, že rumunská vláda uvedla, že E. Petru měla právo obrátit se na jiné léčebné zařízení v Rumunsku, které má k dispozici nezbytné vybavení k provedení zákroku, který potřebovala. Kromě toho zpráva ošetřujícího lékaře uvádí, že zákrok měl být proveden ve lhůtě tří měsíců. Bude tudíž příslušet vnitrostátnímu soudu, aby ověřil, zda nemohl být zákrok proveden v této lhůtě v jiném nemocničním zařízení v Rumunsku. 

Soudní dvůr dospěl k závěru, že povolení k úhradě léčebných výdajů vzniklých v zahraničí nelze odmítnout, pokud nedostatek léků a základního zdravotnického materiálu brání účastníkovi sociálního pojištění, aby získal nemocniční péči v členském státě svého bydliště v přiměřené době. Tato nemožnost musí být posuzována jak na úrovni všech nemocničních zařízení, která jsou způsobilá péči v tomto členském státě poskytnout, tak s ohledem na časový úsek, během něhož lze péči získat v přiměřené době. 

Nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství, pozměněné a aktualizované nařízením Rady (ES) č. 118/97 ze dne 2. prosince 1996 (Úř. věst. 1997, L 28, s. 1; Zvl. vyd. 05/01, s. 35). 

Zdroj: Soudní dvůr EU