Soudní dvůr EU: K přepravní činnosti společnosti UberPop


publikováno: 12.07.2017

Francouzská společnost Uber France je provozovatelem elektronické platformy, která umožňuje objednat si pomocí chytrého telefonu s příslušnou aplikací přepravní službu ve městech, v nichž je dostupná. V rámci služby UberPop jde o jednotlivce, kteří nejsou profesionálními řidiči a zajišťují přepravu cestujících svými vlastními vozidly. 

Společnost Uber France je trestně stíhána, protože prostřednictvím služby UberPop organizovala systém zprostředkovávání kontaktu mezi zákazníky a neprofesionálními řidiči, kteří přepravují osoby za úplatu vozidly s méně než deseti místy. Společnost Uber France tvrdí, že francouzské právní předpisy, na jejichž základě je stíhána, představují technický předpis, který se týká přímo služby informační společnosti ve smyslu směrnice o normách a technických předpisech. Tato Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/34/ES ze dne 22. června 1998 o postupu při poskytování informací v oblasti norem a technických předpisů a předpisů pro služby informační společnosti zavazuje členské státy, aby oznámily Komisi každý návrh zákona nebo právní úpravy, která stanoví technické předpisy týkající se výrobků a služeb informační společnosti. Francouzské orgány přitom Komisi návrh zákona před jeho přijetím neoznámily. Společnost Uber France z toho vyvozuje, že nemá být pro výše uvedené skutky stíhána. 

Tribunal de grande instance de Lille (soud rozhodující v prvním stupni v Lille, Francie), kterému byla věc předložena, se Soudního dvora táže, zda francouzské orgány byly, či nebyly povinné nejprve oznámit návrh zákona Komisi. Generální advokát Maciej Szpunar měl ve svém stanovisku z dnešního dne za to, že bez ohledu na to, zda se na službu UberPop vztahuje směrnice, či nikoliv, mohou členské státy zakázat a stíhat protiprávní výkon takové přepravní činnosti, jako je činnost v rámci služby UberPop, aniž musí návrh zákona nejprve oznámit Komisi. 

Generální advokát podrobně připomněl, že v souladu s jeho stanoviskem předneseným dne 11. května 2017 ve věci Uber Espagne, spadá služba UberPop do oblasti dopravy, a nepředstavuje tak službu informační společnosti ve smyslu směrnice. V takovém případě by se směrnice nepoužila a oznámení návrhu zákona Komisi by nebylo nutné. 

Generální advokát rovněž zkoumal situaci, kdyby měl Soudní dvůr za to, že služba UberPop představuje službu informační společnosti ve smyslu směrnice. Generální advokát učinil závěr, že v takovém případě zákaz a stíhání činnosti takového zprostředkovatele, jako je společnost Uber při protiprávním výkonu přepravní činnosti, nepředstavuje „technický předpis“ ve smyslu směrnice, takže oznámení návrhu zákona Komisi by opět nebylo nutné.

Generální advokát v tomto ohledu připomněl, že oznamovací povinnost se mimo jiné vztahuje pouze na technické předpisy, jejichž konkrétním záměrem a cílem je přímá a cílená regulace přístupu ke službám informační společnosti a jejich poskytování; naproti tomu předpisy, které se týkají těchto služeb pouze nepřímo nebo náhodně jsou z oznamovací povinnosti vyňaty. 

Skutečnost, že ekonomický model služby UberPop je neslučitelný s francouzskými předpisy upravujícími činnost přepravy cestujících (neprofesionální řidiči, kteří nejsou držiteli oprávnění vyžadovaných francouzskými právními předpisy pro výkon přepravní činnosti), tak neznamená, že dotčené právní předpisy představují technický předpis, který by obecně upravoval zprostředkovatelskou činnost v oblasti dopravy. 

Generální advokát upřesnil, že pokud by každé vnitrostátní ustanovení, které zakazuje nebo ukládá sankci za zprostředkování protiprávních činností, muselo být považováno za technický předpis pouze z důvodu, že k tomuto zprostředkování dochází s největší pravděpodobností elektronickou cestou, bylo by nutné oznámit z tohoto důvodu velký počet vnitrostátních předpisů členských států. To by vedlo k nežádoucímu nárůstu oznamování, aniž by to skutečně přispělo k realizaci cílů tohoto postupu, jehož cílem je zabránit tomu, aby členské státy přijímaly opatření neslučitelná s vnitřním trhem, a umožnit hospodářským subjektům lépe využívat výhod vnitřního trhu. 

Zdroj: Soudní dvůr EU