SD EU ke zneužití dominantního postavení

Podle Komise zneužívala společnost Intel v období od října 2002 do prosince 2007 svého dominantního postavení na celosvětovém trhu s procesory x86 tím, že uplatňovala strategii zaměřenou na vyloučení svého jediného vážného konkurenta, společnosti Advanced Micro Devices (AMD)4, z trhu. 

Dle názoru Komise se společnost Intel nacházela v dominantním postavení z důvodu, že zaujímala přibližně 70% či vyšší podíl na trhu a pro konkurenty bylo krajně obtížné na trh vstoupit a rozvíjet se na něm z důvodu nenávratnosti investic do výzkumu a rozvoje, duševního vlastnictví a výrobního zařízení.

Podle Komise se zneužití vyznačovalo řadou opatření uplatňovaných společností Intel vůči jejím vlastním zákazníkům (výrobcům počítačů) a vůči evropskému distributorovi mikroelektronických zařízení Media-Saturn-Holding. Společnost Intel poskytovala slevy čtyřem hlavním výrobcům počítačů (Dell, Lenovo, HP a NEC) za podmínky, že od ní budou nakupovat veškeré nebo téměř veškeré své procesory x86. Společnost Intel rovněž poskytla platby společnosti Media-Saturn, jež byly podmíněny tím, že uvedená společnost bude prodávat výhradně počítače vybavené procesory x86 od společnosti Intel. Podle Komise tyto slevy a platby zajišťovaly loajálnost těchto čtyř výrobců a společnosti Media-Saturn, a významně tím omezily způsobilost konkurentů společnosti Intel soutěžit na trhu na základě vlastností jejich procesorů x86. Protisoutěžní jednání společnosti Intel tak přispělo k omezení spotřebitele ve výběru a ke snížení motivace k inovaci.  

Na základě pokynů z roku 2006 stanovila Komise výši pokuty uložené společnosti Intel na částku 1,06 miliardy eur. Společnost Intel podala proti rozhodnutí Komise žalobu k Tribunálu Evropské unie. Domáhala se zrušení tohoto rozhodnutí, či přinejmenším podstatného snížení pokuty.  

Rozsudkem ze dne 12. června 2014 Tribunál žalobu společnosti Intel v plném rozsahu zamítl.

Společnost Intel podala proti rozsudku Tribunálu kasační opravný prostředek k Soudnímu dvoru. Podle společnosti Intel se Tribunál dopustil mimo jiné nesprávného právního posouzení, když nezkoumal sporné slevy z hlediska všech okolností projednávané věci.  

V souvislosti s touto výtkou Soudní dvůr připomněl, že Tribunál potvrdil argumentaci Komise, podle níž jsou věrnostní slevy poskytnuté podnikem s dominantním postavením již svou povahou způsobilé omezit hospodářskou soutěž, takže nebylo nutné analyzovat všechny okolnosti projednávané věci, a konkrétně ani uplatnit kritérium stejně výkonného konkurenta (známé v angličtině jako „as efficient competitor test“, dále jen „test AEC“).  

Soudní dvůr poznamenal, že Komise sice zdůraznila, že předmětné slevy byly již svou povahou způsobilé omezit hospodářskou soutěž, avšak ve svém rozhodnutí provedla důkladné posouzení okolností projednávané věci, což ji přivedlo k závěru, že stejně výkonný konkurent by musel uplatňovat ceny, které by nebyly udržitelné, a tedy předmětné ujednání o slevách bylo způsobilé takového konkurenta z trhu vyloučit. Test AEC měl tedy skutečný význam v rámci posuzování, při němž Komise zkoumala způsobilost předmětného ujednání vyústit ve vyloučení konkurentů.  

Soudní dvůr tedy rozhodl, že Tribunál byl povinen zkoumat všechny argumenty společnosti Intel uplatněné v souvislosti s tímto testem (zejména údajná pochybení Komise při tomto testu), což Tribunál neučinil.  

Z důvodu tohoto opomenutí v rámci analýzy způsobilosti sporných slev omezit hospodářskou soutěž tedy Soudní dvůr rozsudek Tribunálu zrušil. Soudní dvůr vrátil věc Tribunálu, aby posoudil argumenty společnosti Intel ohledně způsobilosti sporných slev omezit hospodářskou soutěž.

Zdroj: Soudní dvůr EU