Rozhodčí řízení před Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky – rychlé a efektivní?

Poslední dobou běžný příjemce zpráv z masových medií musel zaznamenat zvýšený zájem o Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky (dále jen „Rozhodčí soud“) a to nikoli v pozitivním slova smyslu. Z pohledu běžného občana za zvýšenou pozornost stojí zejména spor Ministerstva dopravy České republiky a společnosti ŠKODA TRANSPORTATION a.s. či článek „Arbitr se chce stát účastníkem ve sporu mezi Beranem a Světlíkem o miliardy za Vítkovice“ publikovaný na zpravodajském portálu www.novinky.cz. Z pohledu advokáta se celá situace kolem Rozhodčího soudu jeví mnohem vážněji, zejména pokud má advokát doporučit či naopak nedoporučit uzavření rozhodčí doložky.

Z letmého pohledu na webové stránky Rozhodčího soudu je zjevné, že Rozhodčí soud mediální zájem reflektuje. V sekci novinky webových stránek Rozhodčího soudu jsou poslední dvě aktuality právě reakcí na negativní mediální zprávy. Nicméně, stojí za zamyšlení, zda si za onen negativní obraz v médiích (dle slov Rozhodčího soudu „zpochybňující jeho odborné kompetence, nezávislost a integritu“) nemůže Rozhodčí soud tak trochu sám.

Pravděpodobně zatím v novodobé historii Rozhodčího soudu nejzávažnější nařčení přichází přímo z úst současného ministra dopravy Dana Ťoka, a to v souvislosti se sporem České dráhy vs. ŠKODA TRANSPORTATION a.s. Prohlášení již zašla tak daleko, že ministr neváhá mluvit o podání trestního oznámení na rozhodce[1] a výsledek sporu označil za „tunelování Českých drah“[2]. O této kauze již bylo napsáno mnoho, pouze ve stručnosti uvedu, že tento spor dle slov současného ministra dopravy vyústil v rozhodčí nález zcela v rozporu se smlouvou, ohledně které byla uzavřena rozhodčí doložka a dále ministr uvádí, že rozhodčí soud neuznal smluvní pokutu zakotvenou ve smlouvě ve prospěch státu a naopak straně žalované přiznal nárok vycházející z tzv. inflační doložky, která ovšem ve smlouvě vůbec zakotvena nebyla (pouze v předmětné smlouvě bylo ustanovení o možnosti uzavřít inflační doložku). Mluví-li pan ministr ohledně této kauzy pravdu, jedná se o závažné pochybení na straně Rozhodčího soudu.

Bohužel, po podzimu tohoto roku jsem osobně přesvědčen, že minimálně v určitých ohledech má ministr dopravy pravdu. V říjnu tohoto roku jsem obdržel rozhodčí nález ve sporu, kde na straně žalobce figuroval můj klient. K mému překvapení rozhodl Rozhodčí soud zcela v rozporu se smlouvou, ohledně které byla uzavřena rozhodčí doložka a nejenom to. Rozhodčí nález byl vyhotoven sedm měsíců od posledního úkonu Rozhodčího soudu, po dvou letech od zahájení rozhodčího řízení (tato skutečnost sama o sobě eliminuje výhodu rychlosti rozhodčího řízení). Za zmínku stojí též rozsah Rozhodčího nálezu, který obsahuje celkem 51 stránek, z toho tři strany tvoří povinné náležitosti, následně neuvěřitelných 43 stran tvoří tvrzení stran (zkopírované podání stran předmětného sporu a zápisy z jednání před Rozhodčím soudem – a to stylem kopírovat, vložit) a konečně posledních pět stran tvoří právní posouzení, z čehož ovšem bohužel dvě stránky tvoří odůvodnění rozhodnutí co do nákladů rozhodčího řízení. Na samotné odůvodnění, proč Rozhodčí soud rozhodl tak, jak rozhodl, zbývají, pokud si odmyslíme citace, necelé dvě strany (zde je zcela na místě klást si otázku, zda takovéto odůvodnění rozhodnutí soudu je v souladu s článkem 36 Listiny základních práv a svobod). 53 stran rozhodčího nálezu evokuje pocit rozsáhlosti a složitosti celé kauzy, srovnáme-li ovšem tento nález s rozhodčími nálezy v opravdu rozsáhlých případech, zjistíme, že je přibližně pětkrát rozsáhlejší (nehledě na skutečnost, že jsem se až nyní setkal s rozhodčím nálezem, který kopíruje podání stran a zápisy z jednání).

Moje osobní zkušenost v podstatě zapadá do současného mediálního obrazu Rozhodčí soudu. Logicky tedy vyvstává otázka, zda klientům doporučit či nedoporučit uzavírat rozhodčí doložky u nových smluv?

Ministr dopravy Dan Ťok situaci vyřešil po svém a zakázal resortním organizacím Ministerstva dopravy ČR uzavírání rozhodčích doložek u nových smluv a tuto skutečnost sdělil veřejnosti formou tiskového prohlášení ze dne 19. října 2015, ve kterém ministr dopravy uvádí: „Chci, abychom v případě sporů mezi smluvními stranami postupovali s péčí řádného hospodáře. Je obecně známé, že výsledek rozhodčího soudu je mnohdy nepředvídatelný a v případě jeho rozhodnutí není reálná možnost odvolání. Chceme předcházet nečekaným výsledkům. Myslím si, že stát by měl využívat standardní soudní řízení i za cenu delší doby projednávání."[3]

Ve světle své vlastní zkušenosti musím dát plně panu ministrovi za pravdu. Na jednu stranu se může jevit prohlášení pana ministra jako velice silné, zejména co se týče odkazu na péči řádného hospodáře. S ohledem na postavení pana ministra je opravdu závažné, pokud veřejnosti nedoporučuje uzavírat rozhodčí doložky. Na druhou stranu v současné době neexistuje právní nástroj, který je schopen zhojit případné excesivní rozhodnutí Rozhodčího soudu a ani sám Rozhodčí soud nedisponuje dostatečnými kontrolními mechanismy směrem k rozhodcům.

Proto všem svým kolegům musím doporučit, aby výše uvedené argumenty vzaly v úvahu a byli velice opatrní a obezřetní směrem k Rozhodčímu soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky a rozhodčím doložkám obecně.

Autor je advokátem v Praze.