Rodina v českém právu

Před více než stovkou odborníků z řad advokátů, soudců, psychologů a sociálních pracovníků vystoupila řada odborníků, například ústavní soudci Kateřina Šimáčková a Jaromír Jirsa, zástupce veřejné ochránkyně práv Stanislav Křeček, předseda Sexuologické společnosti Jaroslav Zvěřina nebo senátorky Milana Emmerová a Zuzana Baudyšová.

Pořadatelé akce očekávali krutý střet moderního a tradičního pojetí, nakonec se však diskutující shodovali navzdory odlišnému profesnímu zaměření i zkušenostem. Jak řekl Zdeněk Kapitán, ředitel Úřadu pro mezinárodně právní ochranu dětí, rodinu tvoří péče, láska a respekt. Pokud funguje, má ji stát nechat být a do vztahů a výchovy dětí nemá co zasahovat (ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková). Funkční rodina si zaslouží uznání, fungující vztahy však trestuhodně opomíjíme. Pokrokem je nazývána tekutá společnost, v níž má právo sexu každý s každým. Takové soužití možná není nepřirozené, nikdy však nenahradí svazek muže a ženy (zástupce veřejné ochránkyně práv Stanislav Křeček). Manželství je ochrannou institucí pro slabšího, tedy typicky pro ženu s malými dětmi, zatímco nesezdané soužití je bez povinností a bez odpovědnosti. (bývalá děkanka Právnické fakulty v Olomouci Milana Hrušáková). Nejlepší rodinou je milující manželský pár opačného pohlaví se dvěma dětmi. Vše ostatní je jen doplňkové. Vystoupení se často vracela k problematice adopcí homosexuálních párů. Jde-li o pár dítě milující, pak není důvodu ji nedovolit. A jak řekla v úvodu sympozia ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová, nejhorší možností pro dítě je ústav.

Zdroj: Havlíček Brain Team