Regulace odměn advokátů

Od loňského roku platí regulace odměn advokátů za sepis návrhů na povolení oddlužení s horním limitem odměny 4 000 Kč, a v případě společného oddlužení manželů 6 000 Kč plus DPH (§ 390a odst. 3 insolvenčního zákona). Regulace zahrnuje nejen odměnu za sepis a podání návrhu na povolení oddlužení, ale i odměnu za insolvenční návrh, je-li podán spolu s návrhem na povolení oddlužení, odměnu za další činnosti, i náhradu souvisejících nákladů. Ministerstvo spravedlnosti vykládá regulaci restriktivně. Iniciovalo již u České advokátní komory kárná řízení s advokáty, kteří údajně účtují odměnu v rozporu se zákonem. 

Věcí se na základě požadavku kontrolního oddělení ČAK zabývala sekce pro insolvenční právo. Ta přijala výkladové stanovisko. Zatím jde o pracovní materiál, který slouží jako podklad pro kvalifikovanou diskusi. Pro účely debaty s Ministerstvem spravedlnosti určilo představenstvo jako zástupce komory JUDr. Michala Žižlavského, JUDr. Lenku Vidovičovou, JUDr. Jana Mikše a JUDr. Bohuslava Sedlatého. Jde o členy představenstva, předsedu kontrolní rady a předsedu odvolací komise.

Stanovisko sekce pro insolvenční právo má tři východiska. 

1. Hierarchie právních norem 

Stanovisko akcentuje hierarchii právních norem a postupuje směrem od shora dolů. Vychází z toho, že regulace zákonem nemůže omezovat ústavní právo dlužníka jako účastníka insolvenčního řízení na nezávislou právní pomoc advokáta. To plyne z čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 

2. Zvláštní význam role advokáta 

Rozsah služeb, které jsou advokáti oprávněni, a v mezích zákona též povinni poskytovat, je širší než u jiných právnických profesí. Rozsah jimi poskytovaných právních služeb se vyznačuje komplexností a důrazem na zájem klienta. Právní služby poskytované advokáty nelze srovnávat s právními službami notářů, soudních exekutorů, a již vůbec ne s dílčím oprávněním akreditovaných osob, které nejsou oprávněny zastupovat dlužníka v insolvenčním řízení [§ 390a odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona].

Advokát má při poskytování právních služeb dlužníkovi v soudním řízení zvláštní a nezastupitelné poslání, které odpovídá jeho specifické roli v právním systému. To platí i v případě insolvenčního řízení, které je jen jedním z typů soudního řízení. Postavení advokáta je jiné než postavení dalších osob, oprávněných sepisovat a podávat návrhy na povolení oddlužení. Pokud si dlužník vybere k sepisu návrhu advokáta, právem očekává, že mu budou poskytnuty advokátní služby. Základní povinností advokáta je chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta, řídit se jeho pokyny, využívat při výkonu advokacie důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatňovat v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné(§ 16 zákona o advokacii).

Advokát je kvalifikovaným alter egem svého klienta, v daném případě dlužníka. Vnímá a vyhodnocuje situaci optikou jeho zájmu a je vždy „na jeho straně“. Jeho postavení je jiné než kupříkladu postavení notáře, který plní tradičně roli „mezi stranami“ a naprosto jiné než postavení akreditované osoby, oprávněné jen k poskytnutí jednotlivé služby. Advokát není a nemůže být jen pečlivým „vyplňovatelem formulářů“. Musí vnímat a komplexně vyhodnocovat veškeré souvislosti situace, ve které se nachází jeho klient, a to nejen z pohledu teorie, ale zejména na základě svých praktických zkušeností.  

3. Rozsah služeb advokáta  

Insolvenční řízení trvá řadu let a má zásadní dopady nejen do majetkové, ale i rodinné a osobní sféry dlužníka. Služby, které advokát poskytuje, jsou určovány zájmem a pokyny jeho klienta. To platí, i když je klientem dlužník, který se nachází v úpadku. 

Rozsah služeb advokáta, které jsou dlužníkovi „povoleny“, nemůže omezovat v rozporu s právem na spravedlivý proces moc výkonná ani moc soudní, zejména pokud neomezuje stejným způsobem práva věřitelů.Právní pomoc advokáta musí být materiálně zajištěna. Právo dlužníka, které není materiálně zajištěno, žádným právem není.

Stejně, jako má materiální zabezpečení soudců vliv na jejich nezávislost, má ekonomické zajištění právní pomoci advokáta vliv na reálné naplnění práva dlužníka na spravedlivý proces a „rovnost zbraní“ s věřiteli. Rozdílné zacházení s jedním účastníkem řízení (dlužníkem) oproti druhému účastníkovi téhož řízení (věřiteli), aniž pro to existují objektivní a rozumné důvody, je porušením principu rovnosti a zákazu diskriminace (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2003, sp. zn. Pl. ÚS 15/02, a nález ze dne 6. 6. 2006, sp. zn. Pl. ÚS 42/04).

Zatímco akreditované osoby mohou za dlužníka pouze sepsat a podat insolvenční návrh (§ 97 odst. 3 in fineinsolvenčního zákona), advokát může zastupovat dlužníka také na základě procesní plné moci pro celé insolvenční řízení (§ 25 odst. 1 o. s. ř). Na zastupování v řízení, které trvá standardně 5 let, nelze logicky aplikovat cenovou regulaci v úrovni 4 000 Kč, resp. 6 000 Kč. Totéž platí v případě advokátních služeb, které přesahují rámec toho, k čemu jsou oprávněny akreditované osoby. 

Závěr 

Kromě sepisu a podání návrhu na povolení oddlužení dle § 390a insolvenčního zákona advokát může poskytovat dlužníkovi veškeré právní služby (na rozdíl od akreditovaných osob). Může jít o poradenství, sepis listin, nebo zastupování. Na jiné právní služby nedopadá cenová regulace dle § 390a odst. 3 insolvenčního zákona. 

Podrobná analýza toho, co zahrnuje a co naopak nezahrnuje regulovaná cena, je obsažena ve výkladovém stanovisku sekce pro insolvenční právo, které je k dispozici na webu ČAK v sekci Komora, oddíl Výbory a sekce. 

Nyní se předpokládá diskuse zástupců ČAK o obsahu stanoviska s Ministerstvem spravedlnosti. Poté představenstvo stanovisko projedná a rozhodne o tom, zda jej schválí jako závazné.