oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč
natuzzi sale

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte zavedení advokátního procesu v záměru CŘS?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

Problematika placení výživného dětem – splatnost výživného

autor: Mgr. Radka Vacová
publikováno: 10.07.2018

Institut vyživovací povinnosti rodičů k dětem v českém právním řádu zajišťuje potřeby dítěte a na jeho základě mají být dítěti vytvořeny podmínky z hlediska hmotného zabezpečení. Zájem společnosti o problematiku výživného rodičů k dětem je neutuchající, o čemž svědčí řada internetových poraden v této oblasti. S ohledem na vyvstávající nejasnosti v oblasti problematiky placení výživného je tento článek zaměřen na splatnost výživného dětem.

Občanský zákoník upravuje poměrně rozsáhle institut vyživovací povinnosti rodičů k dětem a nezapomíná ani na způsob, jakým má být výživné placeno. Ten upravuje v ust. § 921 odst. 1 o. z. Dle něj se výživné plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu. Uvedené platí pouze, nerozhodl-li soud jinak, anebo se osoba výživou povinná nedohodla s osobou oprávněnou jinak.

Výživné může být plněno různými formami, a to i naturálně, např. poskytováním bydlení, osobní péčí o dítě apod.[1] I tato plnění mohou být v některých situacích plněna měsíčně předem, zpravidla je však naturální plnění dle své povahy poskytováno pro aktuální potřeby dítěte. Proto bude mít ust. § 921 odst. 1 o. z. význam především v případě peněžitého plnění výživného, a tedy v případě, kdy by měl o výživném rozhodnout soud, tzn., pokud rodiče dítěte nežijí spolu, a dítě je fakticky v péči jednoho z rodičů, anebo ve střídavé péči rodičů, případně v situaci, kdy rodiče dítěte spolu žijí, ale jeden z nich vyživovací povinnost neplní dobrovolně.

Vzhledem ke skutečnosti, že vyživovací povinnost vzniká ze zákona, pokud o ní rozhoduje soud, má rozsudek už jen deklaratorní charakter.[2] Zákonem musí být proto určen také způsob placení výživného pro případy, kdy o něm není rozhodnuto soudem. Takto zákonem stanovená splatnost může mít význam i v situaci, kdy není ani dohody rodičů o výživném, ani rozhodnutí soudu, které by způsob placení stanovilo. Splatnost výživného je tedy zákonem stanovena vždy na měsíc dopředu, není-li soudem stanoveno či rodiči dohodnuto jinak.

Tento závěr se nicméně dostává do sporu se soudní judikaturou, když ta v souvislosti s problematikou úročení výživného konstatuje, že nemá-li povinný z vyživovací povinnosti rozsudek o výživném, neví, jak bude stanovena splatnost běžného výživného, a proto s jeho prodlením nemůže být spojena sankce v podobě úroků z prodlení.[3] Dle níže uvedeného lze nicméně splatnost výživného dovodit. Mám za to, že soud tímto chtěl pouze konstatovat neurčitost plnění ve vztahu k možné následné sankci, nikoli popřít splatnost výživného, které není určeno soudem. To by ve výsledku totiž znamenalo, že i přes skutečnost, že nárok na výživné vzniká ze zákona, povinný je musí plnit až v okamžiku existence předběžně vykonatelného rozsudku o výživném. Vzhledem k absenci splatnosti by totiž neplněním výživného před existencí předběžně vykonatelného rozsudku o výživném nehrozila povinnému žádná sankce. Za účelem ochrany práv slabších subjektů nám sice ust. § 922 odst. 1 o. z. umožňuje výživné pro děti přiznat až tři roky zpětně ode dne zahájení soudního řízení, nejedná se však o sankční ustanovení.

Z ust. § 921 odst. 1 o. z. lze dovodit, že splatnost výživného určená tímto ustanovením je poslední den v měsíci předcházejícím měsíci, za nějž má být výživné placeno, neboť právě poslední den v měsíci lze považovat za poslední možnost, kdy by výživné bylo zaplaceno ještě měsíčně předem dle dikce § 921 odst. 1 o. z.

Je-li výživné stanoveno rozsudkem (či v dohodě rodičů schválené soudem, dále jen „rozhodnutím soudu“), ust. § 921 odst. 1 o. z. je již jen pouhým vodítkem pro stanovení splatnosti, když rozsudek obsahuje přesně určený den splatnosti zpravidla s dovětkem „měsíčně předem“. Zdánlivě jasné ustanovení však působí řadu problémů nejen rodičům, ale i odborné veřejnosti, která se, jak je dále uvedeno, nemůže shodnout na jeho významu.

Pochopit účel sousloví „měsíčně předem“ (ať už užitého v soudním rozhodnutí, anebo přímo v ust. § 921 odst. 1 o. z.) nám může pomoci komentář k zákonu o rodině (zák. č. 94/1963 Sb.), neboť takto stanovená splatnost výživného není v účinném občanském zákoníku novinkou a je převzata z předchozích právních úprav. Dle tohoto „nelze připustit, aby splatnost částek určených k tomuto účelu, které oprávněný nutně potřebuje ke krytí své výživy, byla stanovena pozadu“.[4]

Z uvedeného můžeme dovodit, že výživné na měsíc únor bylo splatné již v lednu, a to bez ohledu na konkrétní den, ke kterému má být placeno. Literatura k zákonu o rodině nicméně dále dovozovala, že požadavku placení výživného dopředu odpovídá nejpozději 15. den v daném měsíci.[5] Tento závěr tedy znamená, že má-li hradit povinný výživné ke každému 15. dni v měsíci předem (či ke kterémukoli dřívějšímu dni v tomto měsíci), výživné za měsíc únor bude splatné 15. února (či kterýkoli jiný dřívější den dle rozhodnutí), a stále bude dodrženo pravidlo platby výživného na měsíc dopředu. Stejně uvádí také Kovářová[6] a Holub[7] a současná judikatura.[8] Tento výklad je nicméně v rozporu s výše uvedeným názorem, že splatnost výživného je stanovena již v zákoně jako poslední den v měsíci před měsícem, za nějž má být výživné plněno, neboť takto by splatnost mohla být nejpozději stanovena jako 15. den v měsíci, za nějž má být plněno.

Jako odůvodnění výše uvedeného výkladu stanovení splatnosti literatura uvádí, že výživné je nejčastěji stanoveno ke kaž­dému 1. nebo 15. dni v měsíci.[9] S tímto však nelze souhlasit, jelikož v praxi se vyskytuje často výživné stanovené i ke kaž­dému 20. dni v měsíci, neboť v poslední době jsou tendence stanovit splatnost výživného např. ke dni vyplácení mzdy/ /platu povinného. Nutno podotknout, že současná literatura k tomuto neuvádí žádné odůvodnění, a pouze konstatuje, že „jakkoli to ze zákona explicitně nevyplývá, formulace na měsíc dopředu znamená, že stanovené výživné je splatné pro kalendářní měsíc nejpozději do první poloviny tohoto měsíce“.[10] Tento závěr je dovozen bez jakéhokoli bližšího odůvodnění a zásadně s ním nelze souhlasit, neboť nemá zákonný podklad.

Úskalím výše uvedeného výkladu dále je, že se jedná o interpretaci zákonného ustanovení, která nemusí být všem známá, a to zejména laické veřejnosti. Dle mého názoru se mnoho rodičů domnívá, že měsíčně předem znamená opravdu o měsíc dříve,[11] a to bez ohledu na konkrétní den splatnosti. V praxi se tedy střetávají dva názorové proudy, které toto pravidlo vykládají odlišným způsobem.

Interpretací zákonného ust. § 921 odst. 1 o. z. můžeme odpovědět na otázku, zda by „měsíčně předem“ mělo být vykládáno extenzivně tak, aby bylo možné platit výživné měsíčně předem do 15. dne v daném měsíci. V souladu s ust. § 2 o. z. rozlišujeme jazykový výklad, formálně systematický výklad, historický výklad a objektivně teleologický výklad.[12]

Dle jazykového výkladu, kdy se sleduje význam a smysl interpretovaného legislativního textu aplikací jazykových pravidel,[13] plyne z obecného významu slov „měsíčně předem“, že má být výživné zaplaceno měsíc před měsícem, za nějž je placeno.

Subjektivně historický výklad, dle kterého má být zjištěna vůle tzv. historického zákonodárce, lze provést s odkazem na důvodovou zprávu k zákonu o rodině, č. 94/1963 Sb., který toto ustanovení jako první z kodexů rodinného práva zakotvil. Potřebnost tohoto ustanovení zdůvodňuje tím, že „nelze připustit, aby splatnost částek určených k tomuto účelu, jež oprávněný nutně potřebuje ke krytí své výživy, byla stanovena pozadu“.[14] Zákonodárce tak odkazuje na účel výživného, a v souladu s tímto lze opět konstatovat, že výklad je konformní s výkladem jazykovým.

Přihlédneme-li k historickému objektivně výkladovému cíli, tedy zkoumáme-li z objektivních hledisek, co zákonodárce tímto ustanovením zamýšlel,[15] a to pomocí komentářové literatury k zákonu o rodině, zjistíme, že „požadavku placení výživného dopředu odpovídá v nejzazší mezi lhůta k 15. dni v měsíci, tedy nejpozději v první polovině měsíce“.[16] Důležitý je však také dodatek autora, že takové ustanovení je „spíše výjimečné, protože splatnost výživného se určuje především na první dny v měsíci“.[17] Uvedené dnes už neplatí, v mnoha případech se lze setkat se situací, kdy je výživné placeno např. k 20. dni v měsíci, a výživné splatné k 15. dni v měsíci není výjimečnou situací. Ačkoli se tedy Radimský přiklání k tomu, že výživné lze zaplatit do první poloviny daného měsíce, poukazuje zároveň na to, že jeho názor je ovlivněn ojedinělostí těchto situací. I tady nicméně absentuje jakékoli další odůvodnění či zdroj, ze kterého autor vycházel.

Při výkladu systematickém budeme brát ohled na celý právní řád, neboť systematický výklad usiluje v souladu s principem jednoty právního řádu o bezrozporný výklad ustanovení právních předpisů. Právní řád je tedy nutné vnímat jako celek, jehož jednotlivé části nepůsobí proti sobě, ale naopak souladně.[18] V souladu se systematickým výkladem můžeme námi interpretované slovní spojení porovnat se slovním spojením na jiném místě občanského zákoníku, např. s „měsíčně pozadu“ dle § 2218 o. z., dle kterého se nájemné platí měsíčně pozadu. Na tomto místě toto slovní spojení znamená, že „nájemné musí být zaplaceno do konce kalendářního měsíce, v němž nájemce předmět nájmu užíval“.[19] Z toho lze logickým výkladem a contrario dovodit, že výživné „měsíčně předem“ musí být zaplaceno do konce kalendářního měsíce, který předchází kalendářnímu měsíci, za nějž je výživné hrazeno.

Budeme-li zkoumat účel tohoto ustanovení dle teleologického výkladu, a ptát se, jaký rozumný účel může být nejrozumněji objektivně spojován s interpretovaným ustanovením,[20] dojdeme ke stejnému závěru. Zákonodárce se snaží zajistit, aby dítě mělo uhrazeno náklady na odůvodněné potřeby od prvního dne v měsíci, za nějž je výživné placeno, a nikoli až např. od 15. dne. Jak uvádí Radimský, „oprávněnému musí být zajištěny na měsíční období prostředky k jeho výživě předem, aby s nimi mohl hospodařit“.[21] Účel platby výživného měsíčně předem je odůvodněn jeho povahou a posláním.

Při aplikaci právní normy má být sledována především právní jistota a legitimní očekávání adresátů, klíčovou výkladovou metodou je proto teleologický výklad,[22] dle kterého, jak je výše vedeno, je nutné zajistit dítěti, které je závislé na jiné osobě, úhradu jeho potřeb od prvního dne, kdy mu vzniknou. Výklad, kdy úhrada výživného postačí do 15. dne v měsíci, tomuto odporuje. Objevuje-li se opačný názor autorů, je takřka bez odůvodnění, a je otázkou, zda není přepisem dřívějšího výkladu ve starší literatuře. Proto pohled na výklad slovního spojení „měsíčně předem“ může být zastaralý a je třeba jej modifikovat v návaznosti na stávající společnost. Z tohoto důvodu se přikláním k názoru, že posledním dnem, kdy lze výživné „měsíčně předem“ uhradit, je poslední den v měsíci, jenž předchází měsíci, za nějž má být výživné placeno.

Stejný závěr lze uplatnit také při interpretaci soudních rozhodnutí, která zákonnou splatnost výživného převzala a určují povinnost rodiče platit výživné k určitému dni měsíčně předem. Vzhledem ke skutečnosti, že rozsudky o výživném jsou určeny účastníkům řízení, kteří jsou zpravidla laickou veřejností bez právního vzdělání, měly by dle mého názoru být psány co nejjednodušeji, aby nedocházelo ke sporným otázkám v souvislosti s jejich výkonem.

Nejen se stanovením výše výživného, ale také s jeho placením mohou být spojeny problémy v důsledku nejasné právní úpravy. O tom, že jedním z těchto problémů je také výklad pojmu „měsíčně předem“, jsem se po dobu mé praxe přesvědčila několikrát. Není tedy sporu, že by měl být sjednocen. Vzhledem ke skutečnosti, jak je vnímán nejen laickou veřejností, ale také z důvodu absentujícího odůvodnění jiných výkladů, lze uzavřít, že „měsíčně předem“ znamená nejpozději do posledního dne v kalendářním měsíci předcházejícímu měsíci, za nějž je výživné placeno.[23] 

 



[1]Z. Králíčková in M. Hrušáková, Z. Králíčková, L. Westphalová: Občanský zákoník II., Rodinné právo (§ 655–975), Komentář, 1. vydání, C. H. Beck, Praha 2014, str. 1135.

[2]Z. Králíčková in M. Hrušáková, Z. Králíčková, L. Westphalová: Rodinné právo, 1. vydání, C. H. Beck, Praha 2015, str. 226.

[3]Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2011, č. j. 28 Co 167/2011-79.

[4]J. Radimský in J. Radimský, S. Radvanová: Zákon o rodině, Komentář, 1. vydání, Panorama, Praha 1989, str. 365.

[5]Tamtéž, str. 366.

[6]D. Kovářová: Rodina a výživné, Vyživovací povinnost rodičů, dětí a dalších příbuzných, 1. vydání, Leges, Praha 2011, str. 38.

[7]M. Holub a kol.: Zákon o rodině s komentářem, judikaturou a předpisy souvisejícími, 9. vydání, Leges, Praha 2011, str. 386.

[8]Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 5. 2011, sp. zn. 20 Cdo 5228/2009.

[9]D. Kovářová, op. cit. sub 6, str. 38.

[10]H. Nová in J. Petrov, M. Výtisk, V. Beran a kol.: Občanský zákoník, Komentář, 1. vydání, C. H. Beck, Praha 2017, str. 918.

[11]Dotaz v poradenství: splatnost výživného [online], poradna.finance.cz, 23. 4. 2013 [cit. 17. 3. 2016], dostupné na: < http://poradna.finance.cz/pravo/60756-splatnost-vyzivneho/>.

[12]F. Melzer, P. Tégl in F. Melzer, P. Tégl a kol.: Občanský zákoník – velký komentář, Svazek I., § 1–117, Leges, Praha 2013, str. 70.

[13]Tamtéž.

[14]Důvodová zpráva k § 97. In J. Radimský, S. Radvanová, op. cit. sub 4, str. 365.

[15]F. Melzer: Metodologie nalézání práva, Úvod do právní argumentace, 1. vydání, C. H. Beck, Praha 2009, str. 85.

[16]J. Radimský in J. Radimský, S. Radvanová, op. cit. sub 4, str. 366.

[17]Tamtéž.

[18]P. Lavický in P. Lavický a kol.: Občanský zákoník I., Obecná část (§ 1–654), Komentář, 1. vydání, C. H. Beck, Praha 2014, str. 44.

[19]M. Hulmák in M. Hulmák a kol.: Občanský zákoník VI., Závazkové právo, Zvláštní část (§ 2055–3014), Komentář, 1. vydání, C. H. Beck, Praha 2014, str. 284.

[20]F. Melzer, op. cit. sub 15, str. 160.

[21]J. Radimský in J. Radimský, S. Radvanová, op. cit. sub 4, str. 365.

[22]F. Melzer, P. Tégl in F. Melzer, P. Tégl a kol., op. cit. sub 12, str. 73.

[23]Tento příspěvek vznikl za podpory prostředků poskytnutých studentskou grantovou soutěží Univerzity Palackého v Olomouci IGA Právnická fakulta č. 2016/016.