Předběžná opatření v trestním řízení

I.

Nový zákon č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů, ve své části druhé (§ 51 cit. zák.) obsahuje 44 novelizačních bodů měnících platný trestní řád a představuje také osmdesátou osmou novelu trestního řádu. Novelizace trestního řádu nabývá účinnosti dnem 1. srpna 2013.

Jednou z významných změn, které zákon přináší, je zavedení nového, v trestním řádu dosud neznámého institutu tzv. předběžných opatření. Předběžná opatření byla vložena do trestního řádu, do části prvé, hlavy čtvrté jako nový, osmý oddíl (§ 88b až § 88o tr. řádu). Předběžná opatření představují taxativně vymezený okruh povinností, které lze obviněnému uložit v průběhu trestního řízení, již od zahájení trestního stíhání, nejdéle však do právní moci rozsudku nebo jiného rozhodnutí, kterým řízení končí.

Jejich obecným účelem je ochrana života, svobody, lidské důstojnosti obětí trestných činů, ochrana osob jim blízkých a konečně také ochrana společnosti jako celku.

Ve vztahu k poškozenému – oběti trestného činu – jde zejména o ochranu před prohlubováním primární viktimizace a prevenci před sekundární či opakovanou viktimizací. Tato ochrana se uskutečňuje zejména omezením kontaktu mezi pachatelem trestného činu a jeho obětí.

V důsledku spáchané trestné činnosti se oběti často dostávají do velmi složitých životních situací, spáchaná trestná činnost znamená pro oběť stresující zážitek, což se samozřejmě projeví i na její psychice. Při necitlivém či nevhodném chování okolního prostředí vůči oběti potom často dochází k její sekundární viktimizaci, což znamená, že v návaznosti na neadekvátní chování či reakce okolí na skutečnost, že jí bylo zasáhnuto do jejích práv trestnou činností, tato oběť pociťuje další psychickou újmu, trpí pocitem bezpráví, zmaru, nejistoty a odloučenosti, což často může vyvolat až vznik posttraumatické stresové poruchy. Ta se může u oběti projevit i po několika měsících, kdy se již zdá, že oběť celou situaci zvládla a překonala, a může mít i charakter dlouhodobých chronických potíží.[1]

Podle názorů autorit se sekundární viktimizací rozumí újma vznikající v důsledku reakcí formálních instancí sociální kontroly nebo neformálního sociálního okolí, např. druhotné psychické poškozování oběti tím, jak na událost reaguje nejbližší okolí, nebo traumatizující projednávání věci před soudem či nevhodné jednání policistů.[2]

Ochrana obětí trestných činů se jeví jako aktuální zejména v případech trestné činnosti záležející v obchodováním s lidmi, sexuálním vykořisťování a zneužívání dětí, násilím páchaným na ženách a seniorech nebo osobách blízkých, anebo v případech organizovaného zločinu.

Obsahem článku je v několika poznámkách seznámit čtenáře s novým institutem, se kterým se advokát poskytující právní služby může setkat jak při obhajobě obviněného, tak při zastupování poškozeného v trestním řízení.

II. Podmínky uložení předběžného opatření v trestním řízení

Podmínky pro uložení celkem devíti druhů předběžných opatření jsou uvedeny v ustanoveních § 88b až § 88o tr. řádu.

Předběžné opatření lze uložit pouze obviněnému. Předběžné opatření smí být uloženo jen tehdy, jestliže z jednání obviněného nebo z dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil, a dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán a má všechny znaky trestného činu, jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný, a s ohledem na osobu obviněného a na povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze v době rozhodování účelu předběžného opatření dosáhnout jiným opatřením. Přičemž uložení předběžného opatření si vyžaduje ochrana oprávněných zájmů poškozeného, který je fyzickou osobou, zejména jeho života, zdraví, svobody nebo lidské důstojnosti, nebo zájmů osob mu blízkých, nebo ochrana zájmů společnosti (§ 88a tr. řádu).

Sumarizací v zákoně uvedených podmínek lze tedy konstatovat, že předběžné opatření lze uložit za splnění následujících podmínek:

• lze je uložit jen obviněnému, tedy musí být již zahájeno trestní stíhání, a to v jakékoliv formě,
• zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu a že jej spáchal obviněný (důvodnost trestního stíhání),
• existuje důvodná obava, že obviněný bude opakovat trestnou činnost, pro kterou je stíhán, anebo dokoná trestný čin, o který se pokusil nebo který připravoval nebo kterým hrozil,
• uložení opatření vyžaduje potřeba ochrany zájmů (zejména života, zdraví, svobody a lidské důstojnosti) poškozeného, který je fyzickou osobou, osob mu blízkých nebo ochrany zájmů společnosti, a
• účelu předběžného opatření nelze dosáhnout jinak.

Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona o obětech trestných činů odůvodňuje zavedení tohoto institutu tím, že právní úprava před zavedením zákona o obětech trestných činů znala pouze možnost ukládat obviněnému v souvislosti s náhradou vazby písemným slibem nebo dohledem probačního úředníka omezení stanovená ve výroku rozhodnutí o náhradě vazby a zákaz vycestování do zahraničí (zavedený zákonem č. 197/2010 Sb.). Zákon č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, umožňuje mladistvému ukládat širokou škálu výchovných opatření, avšak jen s jeho souhlasem (srov. § 10 odst. 2 a § 15 a násl. zákona o soudnictví ve věcech mládeže).

Tyto formy se však u některých trestných činů (typicky u domácího násilí nebo nebezpečného pronásledování) ukazují jako nedostatečně účinné, a proto se navrhuje upravit určitou škálu předběžných opatření, která mají podobný účel jako předběžná opatření v občanském soudním řízení, kdy je třeba prozatímně upravit poměry nebo vztahy obviněného s obětí nebo jiným poškozeným, aby bylo zabráněno obviněnému v pokračování v trestné činnosti nebo aby byla odstraněna její příčina nebo podmínka.

Předpokládá se na základě zahraničních zkušeností nově upravit předběžná opatření již v průběhu trestního řízení, je-li naléhavá potřeba chránit zejména poškozeného (oběť trestného činu) a jemu blízké osoby nebo potřeba chránit společnost. Tato potřeba se objevuje zejména v souvislosti s tzv. domácím násilím nebo nebezpečným pronásledováním („stalking“ – slídivé a značně obtěžující pronásledování oběti). V poslední době v České republice narůstá i specifická forma trestné činnosti vázané na sportovní utkání nebo zábavní centra, kdy jde o návštěvu sportovních stadionů nebo restauračních a jiných zařízení, v nichž došlo k opakované nebo závažné trestné činnosti. Včasná a účinná reakce na jasně definovatelné potenciální i skutečné kriminogenní faktory, včetně přerušení rozhodných vazeb mezi obviněným a jeho obětí nebo určitým prostředím, je v takových případech nepochybně potřebná a žádoucí v zájmu individuální i generální prevence.

Oproti institutu vazby není možnost uložení předběžných opatření omezena pouze na úmyslné trestné činy s horní hranicí vyšší než dvě léta a nedbalostní trestné činy s horní hranicí trestní sazby vyšší než tři léta (srov. § 68 odst. 2 tr. řádu).

Důvodová zpráva k vládnímu návrhu zákona soudí, že předběžná opatření budou jako méně invazivní prostředky ukládána jako náhrada za vazbu v případech, kdy jsou naplněny podmínky (s výjimkou podmínky výše horní hranice trestní sazby) pro nařízení předstižné vazby, která slouží k zabránění dokonání nebo opakování trestného činu [srov. § 67 písm. c) tr. řádu], a uložení přiměřeného opatření poskytuje dostatečnou záruku ochrany zájmů poškozeného a společnosti jako celku.

III. Druhy předběžných opatření

Výčet předběžných opatření je taxativně obsažen v ustanovení § 88c tr. řádu a nemůže být žádným způsobem rozšiřován. Jedná se celkem o devět předběžných opatření. Podrobnější obsah jednotlivých předběžných opatření je uveden v ustanoveních § 88d až § 88l tr. řádu.

Obviněnému lze uložit následující předběžná opatření:

- zákaz styku s poškozeným, osobami jemu blízkými nebo s jinými osobami, zejména svědky (zákaz styku s určitými osobami – § 88d tr. řádu),

- zákaz vstoupit do společného obydlí obývaného s poškozeným a jeho bezprostředního okolí a zdržovat se v takovém obydlí (zákaz vstupu do obydlí – § 88e tr. řádu),

- zákaz návštěv nevhodného prostředí, sportovních, kulturních a jiných společenských akcí a styku s určitými osobami (§ 88f tr. řádu),

- zákaz zdržovat se na konkrétně vymezeném místě (§ 88g tr. řádu),

- zákaz vycestování do zahraničí (§ 88h tr. řádu),

- zákaz držet a přechovávat věci, které mohou sloužit k páchání trestné činnosti (§ 88i tr. řádu),

- zákaz užívat, držet nebo přechovávat alkoholické nápoje nebo jiné návykové látky (§ 88j tr. řádu),

- zákaz hazardních her, hraní na hracích přístrojích a sázek (zákaz her a sázek – § 88k tr. řádu) a

- zákaz výkonu konkrétně vymezené činnosti, jejíž povaha umožňuje opakování nebo pokračování v trestné činnosti (zákaz výkonu konkrétně vymezené činnosti – § 88l tr. řádu).

Následující ustanovení trestního řádu podrobněji vymezují obsah jednotlivých předběžných opatření. Z pochopitelných důvodů jsou nejpodrobněji upravena ustanovení o zákazu styku s určitými osobami a zákazu vstupu do obydlí.

Zákaz styku s určitými osobami (§ 88d tr. řádu) spočívá v nepřípustnosti jakéhokoli kontaktování nebo vyhledávání poškozeného, osob mu blízkých nebo jiných osob, zejména svědků, a to i prostřednictvím sítě elektronických komunikací nebo jiných obdobných prostředků.

Z důležitých důvodů se povolí setkání obviněného s poškozeným, osobou mu blízkou nebo jinou osobou. Setkání se uskuteční vždy za přítomnosti orgánu činného v trestním řízení, který v době setkání vede řízení, nebo na základě jeho pověření za přítomnosti probačního úředníka. Setkání se neprodleně ukončí, objeví-li se v jeho průběhu okolnosti, které brání jeho pokračování, zejména vyvolá-li obviněný v poškozeném, osobě mu blízké nebo jiné osobě důvodnou obavu z uskutečnění jednání, které je důvodem pro uložení předběžného opatření, nebo se pokusí ovlivnit jejich výpověď.

Zákaz vstupu do obydlí (§ 88c tr. řádu) záleží v nepřípustnosti vstupu obviněného do společného obydlí obývaného s poškozeným a jeho bezprostředního okolí, a v nepřípustnosti zdržovat se v takovém obydlí.

V rozhodnutí o zákazu vstupu do obydlí se obviněnému zakáže vstupovat do obydlí a jeho bezprostředního okolí a zdržovat se v obydlí. Rozhodnutí musí vedle obecných náležitostí (§ 134 odst. 1 a 2) dále obsahovat jméno a příjmení obviněného, přesné označení obydlí a vymezení jeho bezprostředního okolí a poučení o právech a povinnostech obviněného včetně poučení o následcích nesplnění povinnosti i o důsledcích neplnění uloženého předběžného opatření.

Bylo-li proti obviněnému použito vykázání podle jiného právního předpisu, v rozhodnutí o vyslovení zákazu vstupu do obydlí se uvede, že zákaz vstupu do obydlí počíná až prvním dnem následujícím po skončení výkonu vykázání podle jiného právního předpisu. Důvody pro vyslovení zákazu vstupu do obydlí se jinak oproti vykázání podle jiného právního předpisu posuzují samostatně.

Obviněný je po oznámení rozhodnutí o zákazu vstupu do obydlí povinen opustit neprodleně obydlí a jeho bezprostřední okolí v rozsahu vymezeném v usnesení, a zdržet se vstupu do těchto prostor. Je ovšem oprávněn vzít si před opuštěním obydlí věci sloužící jeho osobní potřebě, osobní cennosti a osobní doklady. Z důležitých důvodů lze obviněnému umožnit vzít si v průběhu trvání zákazu vstupu do obydlí z něj věci nezbytné pro podnikání nebo pro výkon povolání.

Rozhodnutí o zákazu návštěv nevhodného prostředí, sportovních, kulturních a jiných společenských akcí a styku s určitými osobami (§ 88f tr. řádu) musí vedle obecných náležitostí (§ 134 odst. 1 a 2) obsahovat přesné vymezení osob, míst nebo prostor, na které se zákaz vztahuje, jakož i poučení o důsledcích neplnění uloženého předběžného opatření.

Zákaz zdržovat se na konkrétně vymezeném místě (§ 88g tr. řádu) znamená, že rozhodnutí musí obsahovat přesné vymezení konkrétního místa, ve kterém se obviněný nesmí zdržovat.

Předběžným opatřením podle § 88h tr. řádu lze nově zakázat vycestování do zahraničí, tedy za hranice České republiky.

Zákaz držet a přechovávat věci, které mohou sloužit k páchání trestné činnosti (§ 88i tr. řádu), se vysloví, pokud by taková věc vzhledem ke své povaze nebo zjištěným okolnostem mohla být určena k páchání trestné činnosti a současně je dána obava z hrozícího opakování nebo pokračování v takové trestné činnosti, z dokonání trestného činu, o který se obviněný pokusil, nebo spáchání trestného činu, který připravoval nebo kterým hrozil.

Zákaz užívat, držet nebo přechovávat alkoholické nápoje nebo jiné návykové látky (§ 88j tr. řádu) se vysloví, byl-li trestný čin, pro který je obviněný stíhán, spáchán v souvislosti s požíváním alkoholických nápojů nebo užíváním jiných návykových látek a současně je dána obava z hrozícího opakování nebo pokračování v takové trestné činnosti, z dokonání trestného činu, o který se obviněný pokusil, nebo spáchání trestného činu, který připravoval nebo kterým hrozil.

Předběžným opatřením lzetakézakázat provozování her a sázek(§ 88k tr. řádu),souvisí-li hazardní hry, sázky nebo hraní na výherních hracích přístrojích s trestnou činností obviněného.

A konečně posledním předběžným opatřením, které lze nově v trestním řízení uložit, je zákaz výkonu konkrétně vymezené činnosti (§ 88l tr. řádu), který lze uložit, souvisí-li výkon činnosti, ke které je třeba zvláštního oprávnění, povolení, nebo jejíž výkon upravuje jiný právní předpis, s trestnou činností obviněného, a současně je dána obava, že dalším výkonem této činnosti hrozí opakování nebo pokračování v takové trestné činnosti, z dokonání trestného činu, o který se obviněný pokusil, nebo spáchání trestného činu, který připravoval nebo kterým hrozil. Z důležitých důvodů lze výkon konkrétně vymezené činnosti na omezenou dobu povolit.

IV. Rozhodování o předběžných opatřeních

Rozhodování o předběžných opatřeních v trestním řízení není upraveno jednotně.

V řízení před soudem rozhoduje o uložení, změně a zrušení předběžných opatření předseda senátu. V přípravném řízení rozhoduje o předběžných opatřeních v závislosti na jejich povaze soudce nebo státní zástupce.

O předběžných opatřeních, která jsou spojena s menším zásahem do osobní svobody obviněného, konkrétně o zákazu styku s určitými osobami (§ 88d tr. řádu), zákazu držet a přechovávat věci, které mohou sloužit k páchání trestné činnosti (§ 88i tr. řádu), zákazu užívat, držet nebo přechovávat alkoholické nápoje nebo jiné návykové látky (§ 88j tr. řádu) a zákazu her a sázek (§ 88k tr. řádu) v přípravném řízení rozhoduje státní zástupce. O uložení ostatních předběžných opatření (podle § 88e, 88f, 88g, 88h a 88l tr. řádu) rozhoduje v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce.

O rozhodnutí, kterým se ukládá zákaz styku obviněného rodiče s dítětem, je třeba neprodleně vyrozumět orgán sociálně-právní ochrany dětí. V případě, že se rozhodnutím povolí setkání obviněného rodiče s dítětem, předseda senátu nebo v přípravném řízení státní zástupce vyrozumí včas orgán sociálně-právní ochrany dětí, aby se mohl setkání účastnit.

Při ukládání předběžných opatření přihlédne orgán činný v trestním řízení k opatřením, která již byla obviněnému uložena i podle jiného právního předpisu (§ 88m odst. 6 tr. řádu). Opatřením uloženým podle zvláštního právního předpisu může být například zvláštní předběžné opatření podle § 76b o. s. ř., jímž lze uložit účastníku, aby dočasně opustil byt nebo dům společně obývaný s navrhovatelem, jakož i jeho bezprostřední okolí, nebo do něho nevstupoval, anebo aby se zdržel setkávání s navrhovatelem a navazování kontaktů s ním.

Rozhodnutí o předběžném opatření musí být odůvodněno též skutkovými okolnostmi (§ 88m odst. 1 tr. řádu), což znamená, že se musí opírat o konkrétní skutkové okolnosti, nikoliv o dohady, domněnky, hypotetické soudy.

Při rozhodování o předběžném opatření rozhodují orgány činné v trestním řízení z úřední povinnosti. Poškozený, resp. oběť trestného činu může dát příslušnému orgánu podnět k jeho uložení. Lhůtu, ve které by měl orgán činný v trestním řízení rozhodnout o uložení předběžného opatření, trestní řád neuvádí. S ohledem na povahu věci platí, že příslušný orgán činný v trestním řízení by měl rozhodnout o uložení předběžného opatření v souladu se zásadou rychlosti řízení (§ 2 odst. 4 tr. řádu) co nejrychleji, tedy bez zbytečných průtahů, v časově únosných mezích, aby nebyl zmařen smysl předběžných opatření.

Předběžné opatření slouží k prozatímní, dočasné úpravě poměrů mezi obviněným a poškozeným – obětí trestného činu. Jde svým způsobem o jistou náhradu institutu vazby. Proto by nebylo od věci, kdyby zákonodárce omezil časové trvání předběžného opatření tak, jako je časově omezena nejvyšší doba trvání vazby (§ 72a tr. řádu). K takovému omezení však zákonodárce nepřistoupil, což není podle mého názoru správné i vzhledem k poznatkům o laxním přístupu při aplikaci ustanovení trestního řádu omezujících osobní svobodu obviněného. Zákon nestanoví ani mezi náležitostmi rozhodnutí o předběžném opatření dobu trvání předběžného opatření.

Trestní řád naopak stanoví, že předběžné opatření trvá, dokud to vyžaduje jeho účel, nejdéle však do právní moci rozsudku nebo jiného rozhodnutí, jímž řízení končí. Ukáže-li se, že výkon předběžného opatření je nemožný nebo jeho plnění nelze na obviněném spravedlivě požadovat nebo předběžné opatření není nezbytně nutné v původně stanoveném rozsahu, rozhodne o jeho zrušení nebo změně podle povahy uloženého předběžného opatření předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo na návrh státního zástupce soudce. Může též rozhodnout o uložení jiného předběžného opatření, je-li to podle povahy věci a okolností případu nezbytné a jsou-li splněny podmínky pro jeho uložení (§ 88n tr. řádu).

Obviněný má právo kdykoli žádat o zrušení předběžného opatření. O takové žádosti musí předseda senátu nebo v přípravném řízení státní zástupce bez zbytečného odkladu rozhodnout. Byla-li žádost zamítnuta, může ji obviněný, neuvede-li v ní nové důvody, opakovat až po uplynutí tří měsíců od právní moci rozhodnutí.

O předběžném opatření se rozhoduje ve formě usnesení, opravným prostředkem proti takovému usnesení je stížnost (§ 88m tr. řádu). Stížnost mohou podat státní zástupce (§ 142 odst. 1 tr. řádu), obviněný (§ 141 odst. 1 tr. řádu) a poškozený. Poškozený má právo podat stížnost jen proti rozhodnutím o předběžných opatřeních podle § 88d (zákaz styku s určitými osobami) a § 88e (zákaz vstupu do obydlí).

Odkladný účinek má pouze stížnost státního zástupce a poškozeného proti rozhodnutí o zrušení předběžného opatření. Byl-li však státní zástupce nebo poškozený při vyhlášení takového rozhodnutí přítomen, má jejich stížnost odkladný účinek jen tehdy, byla-li podána ihned po vyhlášení rozhodnutí.

Stížnost obviněného tedy ze zákona nemá stanovený odkladný účinek, a proto v souladu s obecnými ustanoveními upravujícími právní moc a vykonatelnost usnesení je usnesení o uložení předběžného opatření vůči obviněnému vykonatelné, i když dosud nenabylo právní moci (srov. § 140 odst. 2 tr. řádu).

Není-li ve věci dán jiný důvod nutné obhajoby (srov. § 36, § 36a tr. řádu), samotné řízení o uložení předběžného opatření není důvodem k nutné obhajobě obviněného.

V. Důsledky neplnění uloženého předběžného opatření

Trestní řád uvádí tři důsledky nesplnění uloženého předběžného opatření, jimiž jsou podle § 88o tr. řádu:

a) uložení pořádkové pokuty podle § 66 tr. řádu,

b) uložení jiného druhu předběžného opatření, nebo

c) vzetí obviněného do vazby za podmínek stanovených trestním řádem.

Ačkoliv to trestní řád výslovně neuvádí, nerespektování zákazu výkonu konkrétně vymezené činnosti (§ 88l tr. řádu) a zákazu zdržovat se na konkrétně vymezeném místě (§ 88g tr. řádu) může být podřazeno pod skutkovou podstatu trestného činu maření úředního rozhodnutí nebo vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zák. – pachatel vykonává činnost, která mu byla rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu veřejné moci zakázána), respektive podle § 337 odst. 1 písm. d) tr. zák. – pachatel navštíví akci, na kterou se vztahuje trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, nebo se dopustí jiného závažného jednání, aby zmařil účel tohoto trestu.

Porušení předběžného opatření zákazu vstupu do obydlí podle § 88e tr. řádu a zákazu styku s určitými osobami podle § 88d tr. řádu by bylo možné posoudit i podle ustanovení o zákazu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 2 tr. řádu.

I v případě kriminalizace nerespektování uloženého předběžného opatření jako trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání bude žádoucí zvážit uplatnění zásady subsidiarity trestní represe (§ 12 odst. 2 tr. řádu).

Závěrem

Předběžná opatření v trestním řízení, zavedená zákonem č. 45/2013 Sb., náleží k nejpodstatnějším změnám, které přinesla zmíněná osmdesátá osmá novela trestního řádu. Poznatky z aplikační praxe brzy ukáží, zda jde o právní úpravu nutnou a potřebnou a zda se v praxi náležitě využívá.

V každém případě by však zákonodárce neměl rezignovat na celkovou potřebu vytvoření nového trestního řádu, aby tak byla konečně dokončena rekodifikace českého trestního práva procesního.

Autor je vedoucím katedry trestního práva PF UK Praha.