Právo účastníka civilního řízení jednat před soudem ve své mateřštině se nevztahuje na písemný styk soudu s účastníky a naopak


publikováno: 04.11.2017

Tím civilní kolegium Nejvyššího soudu sjednotilo dosud nejednotnou praxi, která v některých případech umožňovala účastníkům řízení, aby se na civilní soudy obraceli písemnými podáními v jiném než českém jazyce a dovozovala povinnost českých soudů překládat písemnosti, jež jsou těmto účastníkům v civilním řízení doručovány, do jejich mateřštiny. Publikací uvedeného rozhodnutí v zelené sbírce se většina členů občanskoprávního a obchodního kolegia přiklonila k názoru, že v civilněprávních řízeních je právo na jednání ve vlastní mateřštině před soudem omezeno pouze na ústní jednání soudu a nevztahuje se na písemný styk soudu s účastníky a naopak. 

V trestních řízeních oproti výše uvedenému i nadále platí, že obviněnému musí být písemně překládána vyjmenovaná rozhodnutí obsažená v § 28 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů. Jedná se o naplňování principu favor defensionis (v prospěch obhajoby), neboť na rozdíl od rovného postavení všech účastníků civilních řízení, je obviněný v trestním řízení v „oslabeném postavení“. Proto disponuje souhrnem oprávnění, kterých se protistrana (žalobce) nemůže dovolávat.

Zdroj: Nejvyšší soud, Brno.