Posuzování vlivů na životní prostředí


publikováno: 17.04.2018

§ 2

Rozsah posuzování

Posuzují se vlivy na obyvatelstvo a veřejné zdraví a vlivy na životní prostředí, zahrnující vlivy na živočichy a rostliny, ekosystémy, biologickou rozmanitost, půdu, vodu, ovzduší, klima a krajinu, přírodní zdroje, hmotný majetek a kulturní dědictví, vymezené zvláštními právními předpisy[1] a na jejich vzájemné působení a souvislosti. Vlivy na biologickou rozmanitost se posuzují se zvláštním zřetelem na evropsky významné druhy, ptáky a evropská stanoviště[2]. 

K § 2

Jednou ze základních odlišností posuzování vlivů na životní prostředí od většiny ostatních nástrojů ochrany životního prostředí je komplexnost jeho rozsahu. Ekonomické aktivity člověka – ať už mají podobu strategického dokumentu, nebo již konkrétního projektu – se zde totiž posuzují v celé své šíři, z hlediska všech dopadů, a to jak na životní prostředí, tak rovněž na veřejné zdraví. 

Posuzování vlivů na životní prostředí je legislativní zkratkou pro posuzování vlivů na životní prostředí a veřejné zdraví (srov. § 1 odst. 1). V rámci posuzování strategického i projektového se tedy posuzují vlivy na faktory, které zákon dělí do dvou skupin – 1. obyvatelstvo a veřejné zdraví, 2. životní prostředí (s dále uvedeným výčtem jeho složek).

Veřejným zdravím je „zdravotní stav obyvatelstva a jeho skupin. Tento zdravotní stav je určován souhrnem přírodních, životních a pracovních podmínek a způsobem života“ (§ 2 odst. 1 zák. o ochraně veř. zdraví). Protože vlivy na obyvatelstvo jsou v komentovaném ustanovení zmíněny samostatně, je třeba mít za to, že se posuzují nejen vlivy na zdravotní stav obyvatelstva, ale i další aspekty (např. sociálně-ekonomické vlivy apod.).

Definici pojmu „životní prostředí“ podává § 2 zák. č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, podle kterého je jím „vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Jeho složkami jsou zejména ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie“. 

Vlivy na životní prostředí ve smyslu komentovaného ustanovení zahrnují vlivy na zde uvedené složky (faktory), tj. živočichy a rostliny, ekosystémy, biologickou rozmanitost, půdu, vodu, ovzduší, klima, krajinu, hmotný majetek a kulturní dědictví. Zákon zde formou poznámky pod čarou odkazuje na právní předpisy, které tyto složky vymezují a obsahují konkrétní nástroje ochrany. V porovnání s definicí pojmu „životní prostředí“ podle zák. č. 17/1992 Sb. jde o poněkud širší pojetí, neboť v komentovaném ustanovení jsou mezi vlivy na životní prostředí řazeny i vlivy na hmotný majetek a kulturní památky. Samozřejmě platí, že tyto vlivy se posuzují z hlediska environmentálního, nikoli z hledisek jiných (např. ekonomických). Soudní dvůr EU v této souvislosti judikoval, že posuzování vlivů na životní prostředí ve smyslu čl. 3 EIA směrnice nezahrnuje posuzování vlivů dotčeného záměru na hodnotu hmotného majetku; majetkové újmy jsou nicméně v rozsahu, v němž jsou přímými hospodářskými důsledky vlivů veřejného nebo soukromého záměru na životní prostředí, pokryty cílem ochrany sledovaným touto směrnicí (C-420/11). 

Zákon č. 326/2017 Sb. doplnil mezi posuzované faktory biologickou rozmanitost s tím, že vlivy na ni se mají posuzovat se zvláštním zřetelem na druhy v zájmu EU [tzv. evropsky významné druhy, § 3 odst. písm. p) zák. o ochraně přírody a krajiny], druhy ptáků, kteří volně žijí na evropském území členských států EU [tzv. volně žijící ptáci, § 5a odst. 1 zák. o ochraně přírody a krajiny], a přírodní stanoviště v zájmu EU [tzv. evropská stanoviště, § 3 odst. písm. o) zák. o ochraně přírody a krajiny]. Pojem „biologická rozmanitost“ definuje Úmluva o biologické rozmanitosti (č. 134/1999 Sb.) jako variabilitu všech žijících organismů včetně, mezi jinými, suchozemských, mořských a jiných vodních ekosystémů a ekologických komplexů, jejichž jsou součástí; zahrnuje různorodost v rámci druhů, mezi druhy i mezi ekosystémy. Z hlediska komentovaného zákona lze biologickou rozmanitost chápat jako jednu z klíčových hodnot, která by mohla být (v měřítku lokálním, regionálním i nadregionálním) koncepcí, resp. záměrem dotčena. V rámci SEA a EIA jsou v této souvislosti hodnoceny zájmy týkající se zachování diverzity zejména druhů a reprodukční kapacity ekosystémů včetně jejich vnitřních vazeb jako základního životního zdroje a také zájmy týkající se zachování diverzity ekosystémů. 

Preventivní a také horizontální (průřezový) charakter posuzování vlivů na životní prostředí je pak v závěru věty první ještě zdůrazněn v tom, že toto posuzování nehodnotí dopady koncepce či záměru na jednotlivé složky životního prostředí jednotlivě, nýbrž na jejich vzájemné ovlivňování, působení a souvislosti. Jde tedy o posuzování interakcí a vazeb mezi jednotlivými složkami, které je projevem vzájemné propojenosti ekosystémů i snahy zabránit přenášení znečišťování (v širším smyslu i poškozování) z jedné složky na složku jinou. 

Poměrně širokým rozsahem posuzování je v konkrétních případech ovlivněno i vymezení dotčeného území, potažmo dotčených územních samosprávných celků a dotčených orgánů. Rozsah posuzování se dále přímo promítá nejen do zákonem stanovených náležitostí dokumentů zpracovávaných v rámci procesů SEA i EIA (zejména přílohy č. 3, 3a, 4, 7 a 9), ale také do kritérií zjišťovacího řízení (přílohy č. 2 a 8) a náležitostí stanoviska EIA (příloha č. 6). 

Související ustanovení:

§ 1 – předmět zákona, § 3 – základní pojmy (zejména pojem „dotčené území“, „dotčený územní samosprávný celek“ a „dotčený orgán“), § 5 – způsob EIA, § 10b – způsob SEA, § 12 – způsob mezistátního posuzování, § 19 – autorizace, přílohy 

Související předpisy:

§ 2 odst. 1 zák. o ochraně veř. zdraví, – § 2 zák. č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, – § 3, § 5a zák. o ochraně přírody a krajiny, – § 2 lesního zákona, – § 1 zák. o ochraně z. p. f., – § 2 horního zákona, – § 2 vodního zákona, – § 2 zák. o ochraně ovzduší, – § 2 zák. č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči 

Související legislativa EU:

čl. 3 EIA směrnice 

Z publikace Zákon o posuzování vlivů na životní prostředí. Komentář – 2. vydání.Knihu lze zakoupit ZDE. 



[1] Například zákon č. 44/1988 Sb., zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 17/1992 Sb., zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší). 

[2] § 3 odst. 1 písm. o) a p) a § 5a odst. 1 zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů.