Pavel Mates: Správní uvážení

Autor se v knize zabývá třemi základními pojmy souvisejícími s aplikací práva jako takového, jež mají rozměr nejenom správně-právní, ale také ústavněprávní. V tomto ohledu považuji záměr autora za správný a hluboce jsem přesvědčen o tom, že je vhodné se v právní literatuře vrátit k jisté tradici meziválečné ČSR, tj. publikovat práce na izolovaná témata, která se svým rozsahem řadila mezi velmi čtená díla a dokázala osvětlit určitý institut nebo právní problém v souvislostech nepřesahujících pro právníka/praktika maximálně únosných 150 stran. Počin Pavla Matese, hodnotím v tomto ohledu velmi kladně. Souhlasím s autorovou polemikou s doc. Kühnem.

Dále bych doporučil zmínit v knize i některé mezní situace, které stojí na pomezí mezery v zákoně, mlčení zákonodárce na jedné straně a právem chráněného zájmu na straně druhé (například problematika regulace nájemného – zákonodárce mlčí, Ústavní soud opakovaně vyzývá zákonodárce k přijetí právní úpravy a následně vyhodnocuje stav protiústavního chování zákonodárce tak, že připouští použití analogie, i když ta je v daném případě ve zjevném rozporu s principem předvídatelnosti práva a právní jistoty). Obdobně situace v oblasti církevních restitucí (chybějící zákon o církevních restitucích versus používání obecné určovací žaloby v restitučních věcech, kterou ÚS považoval v 90. letech za rozpornou s vůlí zákonodárce, ale v nálezu k církevním restitucím již tuto možnost připouští).

Použití analogie podle mého soudu není ničím jiným než střetem právní jistoty a legitimního očekávání.

Domnívám se, že autor měl krátce v kapitole „Neurčité pojmy“ zmínit limity obecného jazyka a jejich vliv na právní jazyk, což je jeden ze základních důvodů mezerovitosti právního řádu. V právním řádu existují výroky a pojmy, které lze interpretovat matematicko-logickým způsobem, to jest zejména obecné pojmy; nicméně jejich interpretace je možná do okamžiku, než určitý výklad přijmeme jako axiom, který je obsahově správný a dále již neodvoditelný, tj. axiom, který je podle názoru interpreta výchozím bodem interpretace. Jasněji řečeno, interpret označí svůj výklad za pravdu, aniž by měl dostatek znalostí a předpokladů pro konstatování, že toto je objektivní pravda. A právě v tomto bodě považuji současný přístup k právu za devastující a činící z práva nahodilý shluk volných, subjektivně laděných interpretací. Právo přestává stát na axiomech (nezpochybnitelných obsahových jádrech obecných pojmů), z nichž by poté měly být vyvozovány další axiomy jako důkazy toho, že výchozí teze je správná a tudíž pravdivá. Tento koncept je jasnou reflexí platonismu, že lze pracovat s pojmy, aniž bychom si vytvořili nějaké metafyzické předpoklady o objektivní existenci abstraktních entit stojících za pojmy. Takový přístup v dnešní době nemůže obstát, ale stejně tak neobstojí při pohledu na ústavu hodnotový relativismus, který by mohl rozkolísat ideové základy státu a společnosti a být tak destruktivním činitelem k abstraktivním entitám, jako jsou lid, demokracie, právní stát, národ, svoboda nebo rovnost.

Domnívám se, že u neurčitých pojmů by se slušelo krátce pohovořit o jazykových možnostech práva, protože mezerovitost právního řádu není způsobena pouze chybami normotvůrce, ale také faktickou skutečností, co lze vůbec jazykem zachytit.

Knihu hodnotím velmi kladně.

JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D., místopředseda Legislativní rady vlády, náměstek ministryně spravedlnosti a předsedkyně LRV

Můžete koupit Z D E.