Online platformy na právní služby

Advokátní trh ovlivňuje kyberprostor. Fungují různé weby, jež umožňují advokátům získávat klienty, kteří prostřednictvím těchto webů poptávají právní služby. Poskytování právních služeb po internetu jsem se věnoval v úvodníku BA č. 12/2015 (Houslista a Pepř). Předpovídal jsem, že přijde doba, kdy nové formy poskytování právních služeb zasáhnou nejen jednotlivé advokáty a právnické firmy (což se děje), ale i Českou advokátní komoru, která na to bude muset reagovat (což přichází nyní). Vyjádřil jsem názor, že je možný v principu dvojí přístup: bojovat s novou dobou ve stylu odporu indiánů proti stavbě kolejí pro železného oře, nebo přijmout „elektronickou železnici“ jako prvek civilizace a pokroku. Stále se kloním k té druhé možnosti. Považuji za důležitou evoluční schopnost reagovat na měnící se realitu.

Představenstvo nyní projednávalo věcný záměr stavovského předpisu, který nastaví jasná pravidla nabízení právních služeb po internetu. Návrh vychází z toho, že advokáti nejsou jen podnikatelé a musejí kromě obecných předpisů dodržovat také etická pravidla a řídit se stavovskými předpisy. Nabízení právních služeb po internetu se dotýká celé řady principů, na kterých spočívá současná úprava poskytování advokátních služeb. Tyto principy bude třeba buď dodržovat, nebo změnit.  

Právo na svobodnou volbu advokáta   

Toto právo, obsažené v § 2a zákona o advokacii, zahrnuje povinnost zdržet se jednání, které by ohrožovalo svobodnou volbu advokáta. Lze připomenout zajímavý případ z Německa. Jedna banka zde nabízela svým klientům službu tzv. advokátní horké linky (hotline). Hamburská advokátní komora na ni podala žalobu a soud na základě toho zakázal bance, aby takové služby poskytovala. Šlo právě o zachování principu svobodné volby advokáta a přímého vztahu klienta s jednoznačně identifikovaným advokátem. Podle judikatury německého spolkového civilního soudu nesmějí osoby, které nejsou oprávněny poskytovat právní služby, tento zákaz obcházet tím, že „najímají“ advokáty jako dodavatele právních služeb.    

Povinnost mlčenlivosti   

Povinnost mlčenlivosti upravuje § 21 zákona o advokacii. Projevem této povinnosti je i to, že pokud hodlá advokát použít pro jakékoli účely (včetně náboru klientů) informace, na které se vztahuje povinnost mlčenlivosti, může tak učinit jedině se souhlasem klienta. 

Střet zájmů 

Každý advokát se musí podle § 19 zákona o advokacii vyvarovat poskytování právních služeb klientovi, jehož zájmy mohou být v rozporu se zájmy klienta, kterému již právní služby poskytoval. To není možné bez jednoznačné identifikace potenciálního nového klienta. 

Identifikace klienta  

Kromě obecného požadavku upravují povinnost identifikace klienta i speciální normy, konkrétně zákon proti praní špinavých peněz (zák. č. 253/2008 Sb., v platném znění). Advokát je povinen identifikovat klienta, když provádí úschovu peněz, cenných papírů nebo jiného majetku svého klienta, nebo když vykonává jinou zákonem vymezenou činnost jeho jménem nebo na jeho účet. To platí i tehdy, poskytuje-li právní služby po internetu. 

Nábor klientů  

Etický kodex zakazuje v čl. 30, aby advokát nabízel (vnucoval) své služby osobám, které je po něm nepožadují. Jde o důsledek práva na svobodnou volbu advokáta. Může to ovlivnit svobodné rozhodnutí klienta, kterého advokáta si zvolí. Zakazuje se také nábor klientů prostřednictvím třetích osob (zprostředkovatelů), kteří by právní služby nabízeli místo advokáta (jak to činila německá banka). Konečně se zakazuje úplata za doporučení nebo zprostředkování klienta. 

Na čem je shoda 

Věcný záměr stavovského předpisu, který nyní projednávalo představenstvo, směřuje k těmto závěrům: Účast advokáta na webových službách je možná tehdy, pokud nejsou služby advokáta agresivně nabízeny osobám, které je po advokátovi nepožadují (například formou adresného zasílání nabídek uživatelům webu). Advokát musí být vždy schopen identifikovat klienta tak, aby mohl v případě střetu zájmů odmítnout poskytnutí právních služeb. Advokát také nesmí porušovat povinnost mlčenlivosti například tím, že by se zavázal sdělovat poskytovateli webových služeb nedovolené informace o klientech a poskytnutých právních službách. Účast advokáta na webové službě konečně nesmí vést k omezení práva na svobodnou volbu advokáta například tím, že by se uživatel – potenciální klient zavázal, že nebude využívat jiné advokáty než ty, jejichž právní služby web zprostředkovává. 

O čem se ještě diskutuje 

Na představenstvu zazněly v diskusi různé názory na úplatu za účast na zprostředkovatelských webových službách. S výhradou toho, že zatím nejde o uzavřenou věc, mohu říci, že panuje shoda v tom, že je možná jednorázová nebo paušální platba. To je v souladu s čl. 32 odst. 1 etického kodexu a lze to přirovnat k platbě za umístění reklamy. Shoda již není v tom, zda se osoba, která webovou službu provozuje, může stát jakýmsi podílníkem na odměně advokáta. Zde prozatím převažuje názor, že ne, snad vyjma případů platby za tzv. prokliky, kde advokát platí za náhledy, nikoli jen za umístění informací.

Regulace nových forem nabízení a poskytování právní služeb vyžaduje širší názorovou shodu. Představenstvo proto postoupilo návrh k vyjádření členům kontrolní rady, kárné komise a odvolací kárné komise. Vaše podněty můžete adresovat prostřednictvím sekretariátu ČAK (sekr@cak.cz) k mým rukám. Zohledním je v diskusi, která probíhá před konečným rozhodnutím.