Omyly při soudním procesu

Soudní řízení doprovázely evidentní chyby, ztráta paměti vyšetřovatele, trestuhodné opomíjení faktů a vyšetřovatelská selhání.[1] S časovým odstupem se naskýtá možnost zjistit, co vedlo k nesprávnému odsouzení a poučit se z těchto omylů. Pojďme si připomenout okolnosti a aktéry případu.

Italské reálie a protagonisté případu

Perugia bylo klidné studentské město, pro které byla vražda Meredith Kercherové v roce 2007 prvním hrdelním zločinem po 20 letech.

Protože v rozpočtu města činí příjem ze zahraničních studentů výraznou položku, byli policisté vystaveni silnému politickému tlaku na rychlé vyřešení případu vraždy, aby se potenciální studenti nebáli do města přijet.

Anglická studentka University of Leeds Meredith Susanna Cara Kercherová byla v italské Perugii na výměnném studentském pobytu. Studovala zde moderní historii, politickou teorii a kinematografii s cílem věnovat se v budoucnu žurnalistice. Byla ubytována ve vile na adrese Via della Pergola 7, kde sdílela patro s Italkami Filomenou Romanelliovou a Laurou Mezzettiovou a Američankou Amandou Knoxovou. Spodní patro domu bylo obýváno čtyřmi muži, se kterými se slečny z horního patra přátelily (Meredith chodila s jedním z nich, s Giacomem).

Rudy Hermann Guede se narodilv Pobřeží Slonoviny. Od svých 5 do 17 let se bez rodičů potloukal po Itálii. V 17 letech byl adoptován, ale vystěhovali ho po třech letech. Živil se jako drogový dealer, opakovaně se vloupával do cizích obydlí (do bytu soudce, do mateřské školky) tak, že kamenem rozbil okno. Když byl učitelkou a dvěma opraváři přistižen při vloupání do školky, oháněl se po nich nožem. Dva roky hrál za Perugii závodně basketbal. S mužským osazenstvem Via della Pergola 7 se potkal na basketbalové hřišti Piazza Grimana a byl u nich několikrát na návštěvě. Nikdy nebyl pozván za slečnami do horního patra domu.

Americká studentka z University of Washington Amanda Marie Knoxová byla na výměnném ročním pobytu v Perugii. Při studiu si přivydělávala jako číšnice v restauraci Patricka Lumumby. Se zavražděnou spolubydlící Meredith se přátelila, ale více tíhla k místním italským přátelům. Na koncertu klasické hudby se seznámila s Raffaelem Sollecito, se kterým začala chodit 6 dní před vraždou Meredith.

Diya Patrick Lumumba byl zaměstnavatelem Amandy v baru Le Chic. Amanda ho při jednom z výslechů označila za možného pachatele vraždy. Lumumba strávil dva týdny ve vazbě před tím, než mu poskytl alibi švýcarský profesor, návštěvník baru. Nyní se přestěhoval do Polska a žádá nahrazení újmy u Evropského soudu.

Raffaele Sollecito byl student počítačové vědy. V roce 2003 jej zadržela italská policie pro držení 2,67 g hašiše (což odpovídá 8 dávkám do vodní dýmky nebo jedné dávce pro ústní podání).

Časová posloupnost

Listopad 2007 

Prvního listopadu, na státní svátek v předvečer Halloweenu, byla Meredith Kercherová brutálně zavražděna. Příčinou smrti bylo vykrvácení z prořízlého hrdla. Podle výsledku vyšetřování a soudního verdiktu ji zavraždil Rudy Guede po tom, co kamenem rozbil okno a vloupal se do vilky. Po dokonané vraždě utekl do Německa.

Spolubydlící Amanda obdržela 1. 11. večer SMS zprávu od Patricka Lumumby, že nemá chodit do práce, protože přišlo málo lidí. Odpověděla mu lámanou italštinou a strávila noc z 1. 11. na 2. 11. 2007 u Raffaela. Ráno se vrátila domů, aby se osprchovala a převlékla na plánovaný výlet s Raffaelem. Našla otevřené vstupní dveře (které potřebovaly opravit, protože se bez uzamknutí samy otevíraly) a kapky krve v koupelně, sdílené s Meredith. Podle zamčených dveří do ložnice usuzovala, že Meredith ještě spí. Amanda se osprchovala a pak při cestě pro fén našla na toaletě, sdílené s třemi spolubydlícími, nespláchnutou stolici. To se jí zdálo divné, takže zašla zpět pro Raffaela do jeho bytu. Když spolu bušili na dveře Meredith, všimli si rozbitého okna u italské spolubydlící Filomeny. Když se Meredith z bytu neozývala, Raffaele se neúspěšně pokusil vyrazit dveře a zavolal své sestře, policistce. Ta mu poradila okamžitě volat číslo 112, což provedl. Amanda zavolala spolubydlící Filomenu, která přišla do svého pokoje a hledala, co jí bylo ukradeno. Našla dva telefony Meredith pohozené na zahradě, přestože Meredith telefony nosila pořád u sebe. Požádala policii o vyražení dveří k Meredith. Policie vyhodnotila, že situace nevyžaduje ničení soukromého majetku. Načež přítel Filomeny dveře vykopl a nalezl na podlaze tělo Meredith, přikryté dekou.

Ještě před analýzou prvních důkazních položek z místa činu si vyšetřovatelé vytvořili verzi, že vraždu spáchala Amanda spolu s Raffaelem a Patrickem. Když jim kriminalistická databáze otisků prstů ukázala na Rudyho, svou verzi pozměnili tak, že ve smrtící trojici Patricka nahradili Rudym. Italská média byla přesvědčena o vině Amandy od samého počátku vyšetřování a rozpoutala proti ní nelítostnou kampaň (https://www.independent.co.uk/arts-entertainment/tv/news/amanda-knox-netflix-documentary-crazy-media-coverage-affected-the-case-a7343961.html). Ovlivňovala tak nejen veřejnost, ale i soudce. Vrah Rudy Guede pro média zajímavý nebyl.

Říjen 2008      

Rudy Hermann Guede je při zrychleném soudním procesu bez přítomnosti médií odsouzen za vraždu Meredith Kercherové k 30 letům vězení, což bylo po odvolání zkráceno na 16 let.

Leden 2009

Žalobce Giuliano Mignini, v té době sám souzený pro zneužití pravomoci veřejného činitele, přichází s imaginativní teorií (pro kterou si připravil i animovaný film), že Amanda napadla Kercherovou v její ložnici, mlátila jí hlavou o stěnu a škrtila ji, zatímco Raffaele ji stahoval rifle a držel v pozici na všech čtyřech, aby ji mohl Guede zezadu znásilnit. Amanda potom měla Meredith zabít nožem a vzít její telefony a hotovost, a tak fingovat loupežné přepadení. Žalobce o vině Amandy přesvědčilo, že nahé tělo Meredith bylo přikryté dekou, což by prý žádný chlap neudělal.

Soudce Giancarlo Massei a soudkyně Beatrice Cristianiová odsuzují Amandu na 26 let a Raffaela na 25 let vězení. Své rozhodnutí podporují nesprávným zhodnocením důkazů a 427 stranami spekulací (http://www.amandaknoxcase.com/massei-report-vs-common-sense/).

Listopad 2010

Po odvolání začíná nový soud.

Říjen 2011

Amanda a Raffaele jsou omilostněni pro nedostatek důkazů a kontaminaci stop a puštěni na svobodu. Amanda se vrací do Seattlu. Žalobci se odvolávají.

2013

Soudce Nejvyššího kasačního soudu vrací případ k projednání.

Leden 2014

Amanda a Raffaele jsou znovu odsouzeni, tentokrát na 28 a 25 let. Mezi možnými motivy soudce uvádí: sexuální hrátky, které se zvrhly, rituální vraždu, vraždu z nudy, loupež, Amandu jako sukubu, divoký pánský večírek. Žádný z těchto motivů nebyl podpořen důkazy.

Březen 2015

Soudci Kasačního soudu definitivně omilostňují Amandu Knoxovou a Raffaela Sollecito (http://www.amandaknoxcase.com/wp-content/uploads/2015/09/Marasca-Bruno-Motivations-Report.pdf). Další odvolání v italském právním systému není možné.

Důkazy

Důkazy proti Rudymu Guedovi

Na místě činu byly nalezeny Rudyho otisky prstů, otisk jeho zakrvácené dlaně na polštáři pod nahým tělem Meredith, otisky jeho bot se střepy z rozbitého okna, otisk jeho bot v krvi Meredith v ložnici a na chodbě, jeho profil DNA (ne však sperma) ve vaginálním výtěru oběti, jeho profil DNA na oblečení oběti, jeho profil DNA na Meredithině kabelce spolu s její krví, jeho biologická stopa na látce podprsenky, jeho DNA na toaletním papíru a jeho nespláchnutá stolice na záchodě. To vše i přesto, že neměl legální možnost vstupu do místnosti, kde se stala vražda.

Přiznal se, že byl v ložnici, kde se stala vražda. Amandu a Raffaela nezmínil při prvním výslechu přes Skype, ale až při následných výsleších, kdy načerpal informaci o vývoji případů z médií a kdy mu byla vyšetřovateli předložena návodná otázka.

Po činu utekl do jiného státu. Měl pořezanou pravou ruku, což mohl být důsledek obrany Meredith.

Důkazy proti Amandě Knoxové

Biologické stopy Amandy byly zjištěny v koupelně, sdílené se zavražděnou. Z příborníku u Raffaela byl testován jeden velký kuchyňský nůž, o kterém obžaloba tvrdila, že je vražednou zbraní. Nebyly testovány jiné nože. Nebylo jasné, jak byl nůž přenesen od Raffaela k Amandě a zpět. Policejní technik, který dával nůž do nevhodné obálky používané na rukavice, se dříve v ten samý den pohyboval v bytu Amandy i v bytu Meredith. Není potvrzeno, že by se převlékl před vstupem do bytu Raffaela a měnil rukavice po manipulaci s každou důkazní položkou.

Jiný policista, který obálku s nožem přebíral na stanici, lepicí páskou přelepoval obálku na dvou místech, kde nůž obálku prořízl. Další policista nůž z obálky přenesl do nesterilní krabice, kterou zabezpečil lepicí páskou.

Soudní lékař obžaloby našel několik ran, odpovídajících tomuto noži, zatímco soudní lékař obhajoby neseznal, že by charakter ran na Meredith odpovídal tomuto noži.

Na čepeli nože byl objeven profil DNA Meredith blízko detekčního limitu metody. Vzorek nebyl rozdělen na dvě části, takže vyšetření nebylo možno opakovat. Nezávislá počítačová reanalýza profilu DNA z čepele jen slabě podporovala hypotézu, že profil DNA patří Meredith.

Nebyl zjištěn žádný otisk obuvi, vlákna oblečení, otisky prstů, buňky kůže Amandy na těle Meredith, na jejím oblečení, kabelce nebo jinde v její ložnici, kde se stala vražda, přestože stop Rudyho bylo nepočítaně. Žalobci tvrdili, že stopy Amandy a Raffaela byly selektivně sanovány.

Důkazy proti Raffaelovi Sollecito

Jediným hmatatelným důkazem proti Raffaelovi byl jeho profil DNA na podprsenkové sponě Meredith bez toho, aby jeho profil DNA byl na látce podprsenky, kde bylo mnoho stop Rudyho.

Policisté referovali, že při vstupu do bytu Raffaela cítili dezinfekci, což žalobce přivedlo k hypotéze selektivního čištění stop (odstranění jen stop Amandy a Raffaela a ponechání stop Rudyho).

Chyby při vyšetřování a dokazování

Zásadním problémem citlivých metod (jako je forenzní analýza DNA) je kontaminace, přítomnost neautorizované DNA ve vzorku. Proti kontaminaci je nutné zaujmout přísná laboratorní opatření a průběžně sledovat, jestli k nějaké kontaminaci nedošlo. Vše je nutné dokumentovat. Jak se s tímto úkolem vypořádali italští vyšetřovatelé?

Spona – jediný materiální důkaz proti Raffaelovi – byla z místa činu zabezpečena k forenzní analýze po 46 (!) dnech. Při sběru stop technikovi vypadla z ruky na zem. Místem činu se pohybovali nedostatečně proškolení nebo ignorantští policejní technici, kteří nedodržovali antikontaminační zásady pro zacházení se stopami na místě činu a nedokumentovali antikontaminační opatření. Neměnili si rukavice mezi sběry jednotlivých důkazních položek, což se k jejich smůle nahrávalo na video. Na videu je dokonce vidět, že rukavice, do kterých berou stopy, jsou očividně špinavé. Přitom správně musí být rukavice bez DNA a bez enzymů ničících DNA (nestačí, že jsou sterilní) a musí se měnit mezi jednotlivými důkazními položkami i tehdy, pokud žádná kontaminace není viditelná. Podprsenková sponka technikům při manipulaci spadla na zem. Místem činu byli v rámci vyšetřování prováděni i Raffaele s Amandou, kteří při průchodu místností mohli trousit své epitelové buňky nebo sliny.

Při laboratorním testování pomocí PCR se spolu s testovanými vzorky testuje i negativní kontrola. Pokud negativní kontrola poskytne signál, došlo ke kontaminaci. Pokud negativní kontrola neposkytne signál, znamená to, že PCR reagencie nebyly v průběhu míchání PCR kontaminovány. Neznamená to však, že kontaminovány nebyly stopy před tím, než se v laboratoři testovaly, že nedošlo ke kontaminaci ještě před trestným činem, ke kontaminaci při chybném odběru stop na místě činu anebo při chybném zacházení se stopami. Vyšetřovatelé a soudci nesprávně ohodnotili výsledky z negativní kontroly, pokud tyto možnosti kontaminace vyloučili.

Profil DNA Raffaela se mohl dostat na sponu sekundárním přenosem – Raffaele se při pokusu otevřít a pak vyrazit dveře dotýkal holou rukou kliky a po něm se kliky dotýkali v rukavicích technici, kteří si nevyměnili rukavice při sběru důkazních položek.

Italští genetičtí experti testovali napřed kontrolní (referenční) vzorky z bukálních stěrů Raffaela, Amandy a Rudyho a až potom stopy. Správný postup je opačný: napřed testování a analýza profilů DNA ze stop, a pak teprve analýza referenčních vzorků (nejlépe v jiné dedikované místnosti). Pokud DNA expert zná výsledek z referenčního vzorku, může podlehnout podvědomému zkreslení a v profilu stopy „uvidí“ alely podezřelých, přestože tam nejsou. Oproti laickému přesvědčení je totiž při analýze směsných a limitních vzorků DNA ve hře i faktor subjektivity. Pro minimalizaci subjektivity a náhodných efektů je vhodné limitní biologický vzorek rozdělit a testovat ho dvakrát. Italští experti veškerou DNA ze stop spotřebovali, takže obhajoba nemohla důležité důkazy retestovat.

Pokud testuji nůž, který považuji za vražednou zbraň, musím zároveň otestovat další nože ze stejného příborníku, abych rozlišil signál stopy od signálu pozadí. Když bude signál oběti i na dalších nožích, tak se důkaz profilu DNA Meredith na noži ukáže jako bezcenný pro tvrzení o tomto noži jako o vražedné zbrani. Pokud by byla testována klika dveří, mohl by nalezený profil DNA Raffaela podpořit tvrzení obhajoby, že se profil DNA Raffaela dostal na podprsenkovou přezku jako kontaminace. Policií nebyly odebrány všechny správné kontrolní vzorky. Sběr stop byl prováděn s cílem usvědčit podezřelé, nebyly analyzovány ty stopy, které by mohly podezřelé vyvinit.

Hodnocení důkazů u soudu má začínat uvědoměním si, na jaké úrovni tvrzení se pohybujeme. Profilování DNA nepřináší informaci o tom, kdy, proč a jakým způsobem se DNA dostala na inkriminované místo. Tvrzení obžaloby a obhajoby lze zařadit do čtyř úrovní: nejnižší je úroveň zdrojové částice (partikule), pak následuje úroveň zdroje stopy, úroveň činnosti nebo úkonu a nakonec úroveň porušení zákona.[2]V tomto případě vyšetřovatelé a soudci důkazy zařadili špatně do hierarchie tvrzení, zaměnili přítomnost profilu DNA s činností. Jedná se o posun z úrovně partikule na úroveň činnosti, takže přítomnosti DNA profilu přiřadili větší váhu, než si zasluhovala. Nebrali v úvahu, že profil DNA Amandy je per se přítomen v místnosti, ve které se Amanda pohybovala. Nepřipustili, že kontaminace podprsenkové přezky nebo nože jsou nejen možné, ale vysoce pravděpodobné, takže nalezení profilu DNA Amandy na noži nebo DNA Raffaela na přezce nemusí mít nic společného s vraždou Meredith.

Italští vyšetřovatelé nesprávně vyhodnotili screeningovou metodu detekce krve (luminol), jejíž výsledek nebyl potvrzen metodou přesnější (tetramethylbenzidinový test). Považovali luminolem zviditelněný nález směsi biologického materiálu Amandy a Meredith v koupelně za důkaz, že si Amanda po vraždě myla ruce. Směs biologického materiálu Amandy a Meredith se v koupelně nacházela, protože se zde slečny sprchovaly. I v případě, že se přesným testem prokáže přítomnost krve a profilováním DNA se prokáže přítomnost DNA Amandy a Meredith, neznamená to, že by se biologický materiál na místo deponoval ve stejný moment. DNA neumožňuje rozlišit čas, kdy se jednotlivé složky směsi dostaly do stopy.

Vyšetřovatelé a soudci generovali nepodložené hypotézy, které nelze laboratorně testovat, ke kterým nelze získat a ohodnotit důkazy. Vytvořili si verzi, jak k vraždě mohlo dojít za účasti Raffaela a Amandy. Na všechny důkazní položky pohlíželi tímto prizmatem, přičemž ignorovali důkazy, které jejich hypotéze nekonvenovaly. Při hodnocení důkazů logickým způsobem je však nutné zvažovat stejné důkazy také při platnosti tvrzení obhajoby. Věrohodnostní poměr neboli Bayesův faktor je číslo, které sumarizuje veškerou informaci, získanou z důkazu forenzním zkoumáním. Je dáno zlomkem se dvěma podmíněnými pravděpodobnostmi -  pravděpodobností důkazu, pokud platí tvrzení obžaloby, a pravděpodobnosti stejného důkazu, pokud platí tvrzení obhajoby.

Tento věrohodnostní poměr potom soudce kombinuje prostým násobením svého původního, apriorního ohodnocení šance, že platí tvrzení obžaloby ve srovnání s tvrzením obhajoby (šance odpovídá kurzovní sázce). Získá pak výslednou, aposteriorní hodnotu šance, že je pravdivé tvrzení obžaloby.

Výsledná šance = Původní šance * Věrohodnostní poměr

Tuto aposteriorní šanci pak srovnává se svou subjektivní hranicí, kdy považuje tvrzení za prakticky prokázané. Tento logicky správný postup hodnocení důkazů je českými soudy dlouhodobě používán jen při určování otcovství. Bylo by navýsost záhodné, aby ho soudy začaly používat pro všechny typy důkazů, nejen pro důkazy expertní, protože se jedná o způsob univerzální.

Při použití věrohodnostního poměru se také odhalí, že důkaz není relevantní: pokud pravděpodobnost nalezení DNA Amandy v koupelně se blíží jedné (100 %) za podmínky, že se Amanda podílela na vraždě a blíží se jedné (100 %) i tehdy, pokud se na vraždě nepodílela, pak zlomek z těchto dvou pravděpodobností (věrohodnostní poměr) se blíží hodnotě jedna. Apriorní šance násobená jedničkou se nezmění.

Pokud soudci vysvětlovali nepřítomnost biologických stop Amandy a Raffaela na místě činu tím, že Amanda selektivně odstranila své stopy a stopy Raffaela a přitom ponechala stopy Rudyho, tak to není fyzicky možné. Rozlišení, která okem neviditelná stopa patří komu, se provádí až laboratorní analýzou DNA, takže jakékoliv plošné čištění na místě činu by odstranilo veškeré stopy. Naopak, pokud by Amanda čistila místo činu bez forenzního ochranného overalu, tak by svůj biologický materiál na místě zanechala.

Jak vidno, chyb se v tomto soudním případu vyskytlo hodně. Základní chybou je však zkreslený pohled soudu. Úlohou soudu je hodnotit všechny důkazy, zamítat důkazy irelevantní a nastavit apriorní šanci a prahovou hodnotu pro prokázané tvrzení. Soud je „gatekeeper“, strážce svatyně spravedlnosti, má fungovat jako filtr, zabraňující vychýlení od pravdy. V tomto ohledu soudy ve dvou instancích selhaly. Svou pomýlenou intuici, své apriorní šance ohledně viny Amandy a Raffaela neaktualizovali pomocí důkazů. Svou původní představu o vražedném triu Lumumba, Sollecito, Knoxová zaměnili za představu o triu Guede, Sollecito, Knoxová a této verze se vytrvale drželi. Nepřiznali chybu, přestože všechny důkazy poukazovaly jen na Guedeho.

Obhajoba provedla svou práci správně, ale nebyla vyslyšena. Soudci byli o vině přesvědčeni natolik, že bez rozpaků při proslovu obhajoby spali nebo telefonovali. Až Kasační soud jejich chybu napravil, přesto důvěra v italskou justici zůstává otřesena a čtyři roky ve vězení Amandě a Raffaelovi nikdo nevrátí.

Detailní podrobnosti o případu jsou k dispozici na http://www.injusticeinperugia.org/.

Autor je soudním znalcem v oboru zdravotnictví a předsedou Československé společnosti pro forenzní genetiku, z.s.