Ohlédnutí za XXI. Karlovarskými právnickými dny

Rekodifikaci, konkrétně novému občanskému zákoníku („NOZ“), byl také věnován celý první den (středa 12. 6.) Karlovarských právnických dnů, zbylé dva dny již byly „mezinárodní“ s tlumočením z a do němčiny, kdy byla pojednávána témata mající přesah nejen pro české ale i další právníky ze střední Evropy, ať již se jednalo o Slovensko, Rakousko či Německo (z těchto zemí byli i zahraniční přednášející).

S prvním příspěvkem konference vystoupil prof. JUDr. Karel Eliáš, Dr. Jeho tématem byla „Problematická ustanovení NOZ a jejich výklad“. Profesor Eliáš se nejdříve věnoval příčinám nedostatku textu NOZ, které spatřoval zejména v nedostatečném byrokratickém servisu rekodifikační komise a v dalších nástrahách legislativního procesu. Problémy NOZ profesor Eliáš dělil na ty, které jsou spíše zdánlivé a vycházejí z nepochopení zákonného textu, respektive je lze snadno odstranit výkladem (jako příklad uvedl otázku zatížení práva stavby podle § 1247 či výklad věty druhé § 1166 odst. 2), či tzv. technické chyby (vzájemný rozpor zákonných ustanovení) – i ty lze však dle profesora Eliáše většinou překlenout výkladem [ať již jde např. o (zdánlivý) rozpor mezi § 1169 a § 1208, či § 564 a § 1906]].

Prof. JUDr. Jan Dědič, CSc., vystoupil s příspěvkem na témaObchodní korporace v pohledu rekodifikačních intertemporální ustanovení. Ve svém vystoupení se zabýval především problematikou právního režimu obchodních společností a družstev (které budou existovat k 31. 12. 2013), po nabytí účinnosti rekodifikace soukromého práva. Uvedl, jaká ustanovení nového občanského zákoníku a zákona o obchodních korporacích se vztáhnou na tyto právnické osoby bez dalšího, v jakém rozsahu a na koho se bude ještě aplikovat dosavadní obchodní zákoník a do kdy budou obchodní korporace povinny přizpůsobit společenské smlouvy nebo stanovy nové právní úpravě. Ve svém příspěvku také analyzoval právní postavení členů orgánů stávajících obchodních korporací po 1. 1. 2014, tedy, co musí tito členové udělat pro to, aby mohli pobírat odměnu za výkon funkce i podle nové právní úpravy.

JUDr. Filip Melzer, LL.M., PhD., se zabýval otázkami neúčinnosti a neplatnosti právních jednání podle NOZ. Největší část svého příspěvku věnoval institutu odporovatelnosti, který je oproti dosavadní úpravě zpracován podstatně podrobněji a jsou reflektovány i problémy, které byly v současné době obtížně řešitelné. Vyzdvihnout lze v tomto směru zejména úpravu situací, kdy je věc, převedená odporovatelným právním úkonem (jednáním) dále převedena na další osobu, tedy v hospodářské praxi nikoliv výjimečné řetězení úkonů, jejichž účelem je krácení věřitele.

Doc. JUDr. Ivana Štenglová se zabývala podmínkami výkonu funkce statutárního orgánu dle NOZ a nového zákona o obchodních korporacích („ZOK“). Doc. Štenglová připomněla, že pro obchodní společnosti a družstva zákon o obchodních korporacích základní podmínku výkonu funkce, upravenou v občanském zákoníku – plnou svéprávnost – ještě podstatným způsobem rozšiřuje o další podmínky, navazující na úpravu podmínek a překážek provozování živností. Na úpravu podmínek výkonu funkce pak navazuje úprava důsledků osvědčení úpadku (potenciálního) člena orgánu právnické osoby v občanském zákoníku, včetně možnosti domáhat se odvolání člena voleného orgánu z funkce. Ve sféře obchodních korporací tuto úpravu nahrazuje – pokud jde o členy statutárních orgánů – úprava vyloučení člena statutárního orgánu obchodní korporace z výkonu funkce soudem, ve vazbě na úpadek obchodní korporace, ve které vykonával funkci člena statutárního orgánu, a na závažné a opakované porušování povinností, zejména péče řádného hospodáře.

JUDr. Marek Novotný se dostal díky omluvě svého původně plánovaného spolupřednášejícího prof. JUDr. Josefa Fialy, CSc., ze zdravotních důvodů, do nezáviděníhodné situace, kdy musel rozsáhlou problematiku shrnutou v příspěvcích obou autorů Bytové spoluvlastnictví v NOZ (§ 1158 až 1222) ve srovnání se současnou úpravou vlastnictví bytů podle zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů odreferovat sám. S touto situací se vyrovnal nadmíru dobře, když ve staccatovém tempu a poutavým způsobem seznámil účastníky konference se základními rysy nové právní úpravy bytového vlastnictví, hovořil o nových náležitostech prohlášení vlastníka, upozornil, že do budoucna by se v katastru nemovitostí měly objevovat dva druhy jednotek, stávající a nové, a v základě popsal i právní instituty nové právní úpravy jako smlouva o výstavbě, smlouva o převodu vlastnictví jednotky, společenství vlastníků atd.. Příspěvek Dr. Novotného byl pojat velmi praktickým způsobem s řadou příkladů a tipů a vycházel z praxe autora jako advokáta, který se bytovému vlastnictví intenzivně věnuje.

JUDr. Robert Pelikán, Ph.D., vystoupil s příspěvkem, v němž poměrně ostře kritizoval úpravu zajišťovacího převodu práva podle NOZ. Ta podle něj jen zhoršuje už tak nepříliš uspokojivý současný stav úpravy zajišťovacího převodu práva, daný především judikátem Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Odo 495/2006. Nová úprava, místo aby, podle dr. Pelikána, institut zajišťovacího převodu práva spíše omezila či úplně „vymýtila“, naopak jej posiluje způsobem, který de facto umožňuje obcházet pravidla o zástavním právu a zejména umožňuje prostřednictvím tohoto institutu dosáhnout obdoby propadné zástavy, která je v rámci úpravy zástavního práva zakázána – tím se podle dr. Pelikána dostává do rukou lichvářů velice nebezpečný nástroj. Dr. Pelikán upozornil i na některé výkladové obtíže, které nová úprava přináší (např. otázka způsobu zápočtu hodnoty propadnuvší věci na zajištěný dluh dle § 2044 odst. 2 NOZ). V reakci na tento příspěvek se rozpoutala poměrně bouřlivá diskuse, v níž novou úpravu hájili zejména dr. Tégl a dr. Melzer, kteří mezi jiným upozornili na skutečnost, že nová úprava propadnou zástavu připouští, ovšem za cenu obvyklou, nikoliv smluvní.

S velice poutavým příspěvkem vystoupil JUDr. Radim Polčák, který se zabýval problematikou elektronických písemností podle NOZ. Příspěvek se zaměřil na změny, které NOZ přináší vzhledem k elektronickým formám právního jednání se zaměřením na elektronické písemnosti. Přednášející se snažil na příkladech vysvětlit klíčový pojem „písemnosti“ a dezinterpretaci, ke kterým v praxi často dochází. Ve vztahu k nové úpravě v NOZ se dr. Polčák mezi jiným věnoval změnám v presumpci důkazní spolehlivosti elektronických dokumentů, terminologickým lapsům nové právní úpravy, jakož i novým aplikačním možnostem, které přináší nově konstruovaná domněnka důkazní spolehlivosti dokumentačních systémů (tj. např. spisových systémů nebo běžně používaných kontraktačních platforem).

JUDr. Filip Melzer, Ph.D., LL.M. a JUDr. Petr Tégl, Ph.D. vystoupili s příspěvkem na téma práva stavby, tj. nového institutu, který NOZ do našeho právního řádu zavádí. Obšírně se věnovali jak teoretickému a historickému kontextu tohoto institutu, tak případným výkladovým obtížím a specifikám nové úpravy. Neopomněli zmínit ani specifika práva stavby k podzemním stavbám (kolektory, tunely), ve vztahu k nimž identifikovali jako vhodnější zřízení věcného břemene.

Na závěr středečního programu se konala panelová diskuse k NOZ a ZOK s prof. Eliášem, prof. Dědičem a Dr. Melzerem. V rámci této diskuse byly patrné určité názorové rozdíly mezi právními teoretiky a zejména na konferenci přítomnými advokáty. Vzrušená diskuse se rozpoutala zejména kolem ustanovení § 441 odst. 2 poslední věta NOZ, podle které: „Vyžaduje-li se pro právní jednání zvláštní forma, udělí se v téže formě i plná moc.“ K tomuto ustanovení byl vznesen velmi praktický dotaz: pokud se k rozhodnutí valné hromady vyžaduje notářský zápis, zda tedy advokát zastupující společníka na valné hromadě na základě plné moci bude muset mít plnou moc udělenou ve formě notářského zápisu, a pokud ano, zda bude v případě zahraničního společníka dostatečný zahraniční notářský zápis, či bude vyžadován český notářský zápis. Pokud by totiž byl vyžadován český notářský zápis, pak přece může společník přijet rovnou na valnou hromadu a nemusí udělovat advokátovi plnou moc.

Prof. Eliáš vysvětlil, proč se toto ustanovení do zákona dostalo, ovšem připustil, že možná měla být stanovena pro tyto případy v ZOK výjimka. Dr. Melzer se snažil pomocí právní teorie obhajovat názor, že by snad v takovém případě nedostatek formy nemusel nutně znamenat neplatnost či neúčinnost takového rozhodnutí valné hromady, nicméně uvědomoval si, že v rámci rejstříkového řízení není dost dobře možné předkládat jakékoli právní elaboráty či analýzy.

Další otázky v rámci panelové diskuse se týkaly právě neplatnosti a neúčinnosti právních jednání podle NOZ, kdy bylo mj. zopakováno, že NOZ se na rozdíl od OZ odklání od absolutní neplatnosti daleko více směrem k relativní neplatnosti či neúčinnosti právních jednání. Další dotaz pak směřoval do úpravy zástavního práva a formulace realizačního oprávnění zástavního věřitele ve vztahu k tzv. zakázanému ujednání o předem určené ceně zástavy. Diskuse účastníků konference o nové právní úpravě pak pokračovala i v kuloárech a v dalších dnech a bylo cítit zajímavé prolínání právní teorie a praxe.

Čtvrteční program zahájila prof. JUDr. Olga Ovečková, DrSc., kteráse ve svém příspěvku na témaPremlčanie v kontexte rekodifikácií súkromného práva a európskych návrhov zaměřila naproblematiku promlčení z pohledu rekodifikací soukromého práva v České republice a na Slovensku, stejně jako v oblasti sjednocování soukromého práva, a to zejména na následující okruhy: Principy evropského smluvního práva (PECL); návrh Společného referenčního rámce (SRR) a Zásady mezinárodních obchodních smluv (UNIDROIT). Velká pozornost pak byla věnována zejména problematice promlčení v historickém kontextu; začátku plynutí promlčecí doby v případě práv na náhradu škody a smluvní modifikace právního režimu promlčení.

JUDr. Petr Bříza, LL.M., Ph.D., vystoupil s příspěvkem k novému zákonu o mezinárodním právu soukromém („NZMPS“). Zabýval se otázkou, kdy se má použít NZMPS a kdy se použijí předpisy práva EU, které oblast mezinárodního práva soukromého do značné míry unifikují, a kde se použijí mezinárodní smlouvy. Autor ukazoval na konkrétních případech hranice mezi působností NZMPS, právem EU a mezinárodními smlouvami. Konkrétně hovořil o problematice prorogačních dohod, rozhodného práva pro zastoupení, jednostranných právních úkonech (jednání), dědictví či úpadku s mezinárodním prvkem. V následné diskusi s profesorem Tichým hovořili o problematice rozhodného práva pro otázky odporovatelnosti právních úkonů či rozhodného práva pro otázku zastoupení (jednání) z titulu vedoucího odštěpného závodu.

Prof. JUDr. Luboš Tichý, CSc. a prof. Dr. Reinhard Greger následně prezentovali příspěvek Míra důkazů a přesvědčení soudce o skutkovém stavu, souvislosti s NOZ. Prof. Tichý úvodem svého příspěvku zopakoval ustálenou českou judikaturu, podle které je při hodnocení důkazů klíčové vnitřní přesvědčení soudce o pravdivosti či nepravdivosti důkazů získané na základě logického myšlenkového postupu, a nikoli libovůle soudu. Dále provedl srovnání právní úpravy pravděpodobnosti v hmotném právu ČR, Německa a Rakouska, když uzavřel, že pojem pravděpodobnosti se v těchto právních řádech nevyskytuje, podnikl malý filozofický exkurz do pojmů jako pravda, pravděpodobnost a přesvědčení a konečně na několika příkladech osvětlil, že NOZ naopak dokonce na 14 místech s pojmem pravděpodobnost pracuje. Podrobněji se pak zabýval případy použití tohoto pojmu v ustanoveních § 2925 odst. 2, § 1729 odst. 1 a § 2915 odst. 1 NOZ.

Na něj navázal prof. Greger se svým poutavým a didakticky velmi dobře připraveným příspěvkem o důkazu a pravděpodobnosti (před očima se nám jistě vynoří slide s fotografií fotbalové jedenáctky a dotazem autora, jaká je pravděpodobnost, že jsou v ní dvě osoby stejného data narození či slide s několika koňmi a popisem jejich chování na pastvě a v souvislosti s tím způsobené škodě osobě pohybující se na pastvě). Prof. Greger hezky polemizoval o tom, že pokud je soudce přesvědčen o tom, že nárok žalobce je prokázán např. s 54% pravděpodobností, muselo by být tedy žalobci přisouzeno pouze 54 % žalované částky a ve zbytku žaloba zamítnuta. Tuto teorii i obecně použití pojmu pravděpodobnosti v právu však prof. Greger zcela zásadně zavrhuje a dospívá k závěru, že soudce může za základ svého rozhodnutí učinit pouze ty důkazy, o jejichž pravdivosti je přesvědčen.

Prof. Dr. Friedrich Graf von Westphalen vystoupil na konferenci s příspěvkem věnovaným problematice zneužívajících klausulí v obchodním styku. Ve svém příspěvku popsal příslušná ustanovení BGB a zabýval se rozlišením mezi individuální smlouvou a klauzulí ve všeobecných obchodních podmínkách, přičemž zmínil i rozsáhlou judikaturu německých soudů související s danou problematikou. V neposlední řadě pak seznámil posluchače i se souvisejícími ustanoveními a koncepcí návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o společné evropské právní úpravě prodeje.

JUDr. Jozef Vozár, CSc., se ve svém příspěvku Posuzování zneužívání/překrucování práva v judikatuře NS ČR a NS SR a v zahraniční judikatuře zabýval velmi aktuálními otázkami zneužívání práva či obcházení zákona (upozornil, že byť se tyto pojmy často zaměňují, nejsou identické) v každodenní realitě i jejich reflexi v judikatuře soudů, reakcemi slovenského zákonodárce na některé účelové procesní námitky stran či jejich zástupců (žádost o odročení jednání z důvodu náhlého onemocnění strany či jejího zástupce, účelově vznášená námitka podjatosti soudce, účelová výpověď plné moci obhájci v trestním řízení), uvedl celou řadu příkladů zneužívání práva a uzavřel, že právo není v boji s tímto nežádoucím jevem bezbranné a mj. apeloval na rychlost soudního rozhodování, aby strany nebyly naváděny průtahy v řízení k protiprávnímu jednání.

Prof. JUDr. Mária Patakyová, CSc., vystoupila s příspěvkem na témaRozhodovanie o zlúčení – úloha pre akcionárov alebo najvyšší riadiací orgán? Ve své přednášce se zaměřila na problematiku rozhodování v akciové společnosti v kontextu s možností vyplývající z evropského práva, která umožňuje svěřit otázku rozhodování o sloučení i mimo vertikální fúze do působnosti představenstva akciové společnosti, při zachování práv minoritních akcionářů. Uvedená problematika je v Rakousku, České republice i na Slovensku upravena různým způsobem, přičemž v Modelovém zákoně o společnostech (EMCA) se předpokládá úplné využití možnosti poskytované evropským právem po vzoru skandinávských úprav.

Univ. Prof. Dr. Martin Winner se ve svém příspěvku zabýval evropským vývojem v právu společností, kdy se zaměřil na nový akční plán Evropské komise ze dne 12. 12. 2012. Poté, co krátce zmínil vývoj této úpravy, představil zmiňovaný akční plán, kdy se zaměřil zejména na tři okruhy, na kterých Evropská komise postavila své snahy v uvedené oblasti, a to zlepšení transparentnosti; začlenění akcionářů a zkvalitnění rámce pro přeshraniční transakce. Na závěr se pak věnoval také problematice mobility společností.

Dr. Caspar Behme z Právnické fakulty Ludwig Maxmilians Universität, Mnichov, přednesl příspěvek nazvaný „Princip vzájemného uznávání na vnitřním evropském trhu se zvláštním přihlédnutím k přeshraniční mobilitě společností“. Jak již název napovídá, dr. Behme rozebíral princip vzájemného uznávání jakožto jeden z klíčových konceptů práva vnitřního trhu. Připomněl výjimky z tohoto principu, postavení státu původu a práva státu, kde se hospodářský subjekt uznání (své kvalifikace, standardu značení, právní existence apod.) domáhá. Uvedené demonstroval konkrétně zejména v oblasti mobility obchodních společností, a to s odkazem na judikaturu Soudního dvora EU k této materii.

Prof. Michal Bobek, Ph.D, se zabýval zajímavou otázkou, kdy může advokát využít práva EU ve vnitrostátním sporu. Ve světle nejnovější judikatury Soudního dvora se snažil vytyčit hranice aplikovatelnosti práva EU ve vnitrostátních sporech. Činil tak na konkrétních skutkových situacích, které byly modelovány podle některých judikátů Soudního dvora. V centru zájmu přednášejícího byl zejména judikát věci C-617/10, Fransson, týkající se (zákazu) dvojího trestání v daňových věcech. Podle prof. Bobka je hranice pro aplikovatelnost unijního práva na vnitrostátní úrovni v případě provádění unijního práva či konfliktu s ním funkční, utilitární. Cokoliv, co realizuje unijní právo na vnitrostátní úrovni a není to příliš daleko od samotného unijního závazku, může v konkrétní kauze spadnout do množiny „aplikační rámec práva EU.“ Závěrem příspěvku prof. Bobka a jeho následné diskuse s Dr. Břízou bylo, že vymezení aplikačního rámce unijního práva před vnitrostátními orgány a soudy zůstává dosti mlhavé a jenom přibližné. Může tedy být v konkrétním případě předmětem sporu, jehož konečný výsledek závisí pouze na kvalitě podané argumentace, doprovázené mírnou dávkou fantazie. Pokud se nejedná o přímou vnitrostátní aplikaci unijních předpisů, kde aplikovatelnost unijního práva nebude zpravidla předmětem sporu, pak se právní zástupce musí pokusit „zavěsit“ daný vnitrostátní spor na nějaký předobraz práva EU, který se nalézá od vnitrostátního aplikovatelného předpisu v alespoň nějaké rozumné vzdálenosti.

Čtvrteční program uzavřela panelová diskuse k otázce harmonizace soukromého práva v EU, kterou moderoval Dr. Bříza a jíž se účastnili prof. Michal Bobek, Ph.D., prof. Mária Patakyová, CSc., prof. Dr. Friedrich Graf von Westphalen a Univ.Prof. Dr. Martin Winner. Účastníci prezentovali poměrně odlišné názory na to, zda je třeba (větší) harmonizace soukromého práva v EU, zda je výrazná harmonizace vůbec reálná (realizovatelná) a zda k ní má EU kompetence.

Páteční program zahájil soudní znalec JUDr. Ing. Lukáš Křístek, MBA, příspěvkem Problematika znaleckých posudků, požadavky na jejich řádnost, resp. důvody a způsoby jejich zpochybnitelnosti v soudním řízení a odpovědnost znalců. Dr. Křístek ve svém příspěvku hovořil o znaleckém posudku a jeho náležitostech, důkazní hodnotě znaleckého posudku a práci soudce se znaleckým posudkem, vadách znaleckého posudku a odpovědnosti znalce za ně v rovině správně-právní, trestněprávní i soukromoprávní a konečně i o tom, jak se má znalec vyhnout odpovědi na právní otázky. Svým vystoupením přesvědčil o tom, že existují i znalci, co „všechno nepodepíšou“, byť v předcházejícím dni konference Dr. Pelikán glosoval v rámci svého příspěvku o zajišťovacím převodu práva, že „u nás znalec podepíše všechno“.

JUDr. Tomáš Balco, LL.M., a JUDr. Ondřej Trubač, LL.M., Ph.D., měli příspěvek na společné téma Otázky meze přípustnosti daňových optimalizací a specifika účinné lítosti v trestním právu daňovém. JUDr. Balco se ve své části příspěvku věnoval problematice přípustnosti daňové optimalizace. Zejména se zaměřil na chování vedoucí ke snížení daňové povinnosti, kdy toto chování rozděluje na tři kategorie:

• Daňové plánovaní (Tax Planning)

• Daňová optimalizace (Tax Avoidance)

• Daňový únik (Tax Evasion).

V příspěvku bylo k uvedeným druhům chování zmíněno i několik praktických příkladů. JUDr. Trubač se pak ve své části příspěvku zabýval specifiky účinné lítosti v trestním právu daňovém. Byla zmíněna související ustanovení daňového řádu, s jehož účinností se očekávalo větší využití institutu účinné lítosti také v České republice, což se však prozatím nestalo. V příspěvku byly zmíněny i možné příčiny tohoto stavu a bylo srovnáno využití účinné lítosti v sousedních státech.

Prof. JUDr. Irena Pelikánová, DrSc., vystoupila s podrobným příspěvkem nazvaným Některé otázky smluvního práva ve světle NOZ, v němž kriticky analyzovala některé aspekty úpravy smluvních závazků podle NOZ. Zabývala se problematikou uzavírání smluv, otázkou formy smlouvy (zde byl připomenut problém rozporu mezi § 564 a § 1906, který řešil ve svém vystoupení prof. Eliáš), smlouvy o budoucí smlouvě, adhezních smluv, obsahu závazku či spotřebitelských smluv. Profesorka Pelikánová kritizovala především terminologickou libovůli, nedostatečné zohlednění práva EU, nekoordinovanou práci s mnoha zdroji, neprovázanost spotřebitelského práva s obecným smluvním právem, jakož i necitlivost některých zvolených řešení (např. prekluzivní lhůta u smlouvy o budoucí smlouvě).

Prof. Dr. Martin Spitzer z PF Univerzity Vídeň se ve svém příspěvku Treuhand v insolvencích zabýval nejprve vymezením pojmu Treuhand v historickém i právně komparatistickém pojetí (mezi rakouskou a německou právní úpravou), přičemž dospívá k názoru, že v rakouském pojetí Treuhand se zásadně prosadila fiduciární svěřenecká správa pramenící již z dob římského práva. Ta je charakterizována převodem určitého právního statku ze svěřitele (příkazce) na osobu svěřenského správce s tím, že svěřenský správce může majetkem směrem navenek neomezeně disponovat, ovšem směrem dovnitř je omezen určitými pokyny příkazce. Jak bylo pěkně autorem vyjádřeno, svěřenský správce může činit více, než činit smí.

V další části příspěvku se pak autor věnoval situaci, když na majetek svěřenského správce je prohlášen konkurz a svěřitel se snaží o vyloučení svěřené věci z konkurzní podstaty. V této situaci vzniká celá řada otázek a problémů ve vztahu ke svěřiteli, svěřenskému správci, věřitelům jednoho či druhého účastníka Treuhandu atd. Autor velmi obsáhle a do značné teoretické hloubky tuto situaci analyzuje z mnoha úhlů pohledu (bezprostřednost, určitost, rozdělení majetku, doba trvání, veřejnost či známost atd.), hovoří mj. o hospodářském vlastnictví jako neprávní kategorii a právním vlastnictví, to vše při stálém srovnávání německé a rakouské právní úpravy a vývoje judikatury v těchto dvou zemích.

JUDr. František Púry a prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph.D., měli společný příspěvek na téma Trestní odpovědnost v souvislosti s rozhodováním kolektivních orgánů. Ve svém vystoupení se zaměřili na trestné činy, které mohou spáchat konkrétní fyzické osoby podílející se na rozhodování kolektivních orgánů a věnovali se možné trestní odpovědnosti jednak za rozhodnutí učiněná kolektivními orgány podnikatelských subjektů, zejména obchodních společností a družstev, a jednak za rozhodnutí učiněná kolektivními orgány nepodnikatelských subjektů, zejména obcí. Stranou pozornosti pak nezůstala ani příslušná ustanovení související s trestní odpovědností právnických osob.

Hlavní osu celé přednášky pak tvořil výklad, za jakých podmínek mohou určité fyzické osoby spáchat některé trestné činy, jestliže se podílely na takovém rozhodnutí kolektivního orgánu, jehož realizací byl způsoben nějaký trestněprávně relevantní následek (účinek), např. v podobě škody či újmy na jiných právech. To vše pak s vědomím, že i v uvedených případech platí zásada subsidiární role trestního práva, tedy že za důsledky způsobené rozhodnutím kolektivních orgánů je třeba vyvozovat především odpovědnost podle jiných právních odvětví.

Prof. JUDr. Josef Bejček, CSc., na konferenci vystoupil s příspěvkem na téma „Sociální“ odpovědnost za „správné“ složení statutárních orgánů obchodních korporací a její možné důsledky. Ve svém příspěvku se zaměřil na skutečnost, že povinné „genderově korektní“ poměry mezi členy statutárních orgánů určitých obchodních korporací mohou zasahovat do oblasti corporate governance a atakovat tak korporátní autonomii. Tím by se omezila svoboda společníků optimalizovat skladbu orgánů korporace s ohledem na její hlavní cíl, který je odlišný od tzv. genderové vyváženosti. Příspěvek se zabýval proporcionalitou a subsidiaritou předpokládané směrnice odvolávající se na „vyšší“ společensko-politické a ideové cíle. V příspěvku pak byly porovnány argumenty hovořící pro a proti zavedení kvót.

Univ.-Prof. Dr. Ernst Karner vystoupil s příspěvkem na téma Ochrana osobnostních práv v Rakousku a v Evropě, ve kterém se nejprve zaměřil na právně komparativní východiska a systematiku ochrany osobnosti. V rámci systematiky ochrany osobnosti se zabýval následujícími okruhy:

• Obecné právo na ochranu osobnosti nebo jednotlivá práva na ochranu osobnosti?

• Rozmanitost oblastní ochrany.

• Všeobecné ustanovení nebo samostatné skutkové podstaty?

V příspěvku byly následně rozebrány právní důsledky porušení osobnostních práv, které byly doplněny zajímavými případy z praxe.

JUDr. Zdeněk Krčmář nazval svůj příspěvek Aktuální otázky insolvenčního řízení procesněprávní i hmotněprávní. Tento tradiční autor KPD i aktivní diskutér konference vymezil v úvodu svého příspěvku tři časové milníky, ke kterým došlo či dojde ke změnám v úpravě českého insolvenčního práva. Prvním z nich je datum 1. 1. 2013, kdy došlo v důsledku novely o. s. ř. k podstatnému rozšíření okruhu rozhodnutí, proti kterým lze i v insolvenčních věcech podat dovolání (a to prakticky proti každému rozhodnutí odvolacího soudu – meritornímu nebo jen procesní povahy –, kterým se odvolací řízení končí). V tomto směru autor odkázal na aktuální znění ust. § 237 o. s. ř., opuštění posuzování přípustnosti dovolání na základě kritéria „zásadní právní významnosti“ a i na zcela čerstvé rozhodnutí NS ČR ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Co 1172/2013, které se této problematice věnuje.

Jako druhý milník autor uvedl datum 1. 8. 2013, kdy nabude účinnosti zák. č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů, který novelizuje mj. i insolvenční zákon. Tento zákon označil autor za nepříliš šťastný a odkázal na svůj příspěvek z minulých KPD. Konečně pak autor hovořil o změnách insolvenčního práva, které nastanou v důsledku nabytí účinnosti NOZ, tj. po 1. 1. 2014. V této souvislosti poukázal příkladmo na ust. § 2754 odst. 2 písm. c) NOZ ve vztahu ke speciálnímu způsobu zániku tiché společnosti v důsledku rozhodnutí o úpadku podnikatele či tichého společníka, ust. § 200 NOZ ohledně likvidace právnické osoby, či zajímavé ust. § 901 NOZ, podle jehož odst. 1: „Povinnost a právo rodiče pečovat o jmění dítěte zaniká prohlášením úpadku na majetek rodiče. Není-li tu druhý rodič, který by mohl pečovat o jmění dítěte, soud jmenuje i bez návrhu opatrovníka pro správu jmění dítěte.“ Dr. Krčmář upozornil i na další aktuality a úskalí insolvenčního práva ve světle NOZ.

Na slavnostní recepci, která se konala 13. června večer, byly předány tradiční ceny. Autorskou cenu za nejlepší odbornou monografii v České republice za uplynulý rok získal komentář k Listině základních práv a svobod od autorů Wagnerová, E., Šimíček, V., Langášek, T., Pospíšil I., a kol. Autorskou cenu za nejlepší odbornou monografii ve Slovenské republice obdržel „Občiansky súdny poriadok. Komentár, I. a II. diel” od autorů Števček, M., Ficová, S., a kol. Prestižní cenu pro nejlepší právnický časopis v České republice získal časopis Právník, Bulletin advokacie byl letos druhý. Cenu pro nejlepší právnický časopis ve Slovenské republice si odnesl Právny obzor.

Šéfredaktor Bulletinu advokacie JUDr. Pavel Blanický obdržel Cenu Karola Planka (Karol Plank byl významný slovenský civilista, polistopadový předseda Nejvyššího soudu SR – pozn. red.) za svoji práci v čele časopisu i mnoholetou aktivní účast na Karlovarských právnických dnech. Spolu s doktorem Blanickým cenu získala za svoji rozsáhlou publikační činnost rovněž profesorka JUDr. Oľga Ovečková, DrSc., z bratislavského Ústavu státu a práva Slovenské akademie věd, jejíž přednášky jsou již řadu let tradiční součástí KPD.

Tradiční cenu Karlovarských právnických dnů „Pocta judikátu“ získalo rozhodnutí IV. ÚS 1167/11, v němž se Ústavní soud vyjádřil k principům hospodaření s obecním majetkem, když mimo jiné uvedl, že „Ti, kdo obec spravují, neměli by ztratit ani na okamžik ze zřetele, že nejsou majiteli obce a že správa obce není poručníkováním těch, kteří obec tvoří. Vymkne-li se správa obce z těchto ústavních mantinelů, pak byť by i byla formálně ve shodě se zákonem, nelze jí přiznat soudní ochranu; je naopak úkolem soudů, aby takové ve své podstatě proti skutečné samosprávě namířené a tudíž protiústavní chování zastupitelstva neaprobovaly.“

XXI. ročník Karlovarských právnických dnů se vyznačoval mimořádně vysokým zájmem právnické obce a pořadatelé věří, že i pro ročník příští se podaří vytvořit program natolik zajímavý, aby si do Karlových Varů opět našli cestu četní zástupci advokacie, justice, podnikoví právníci či akademici a mohli jsme se tak těšit na další zajímavé příspěvky a podnětné diskuse. Všem, kteří přispěli ke zdárnému průběhu XXI. ročníku Karlovarských právnických dnů, náleží upřímné poděkování.

JUDr. Petr Bříza, LL.M., Ph.D., JUDr. Ondřej Trubač, LL.M., Ph.D., Mgr. Michal Vávra

Foto Martin Frajt a Marie Blahnová

Foto 1:

Na snímku zleva organizátor Karlovarských právnických dní, pražský advokát JUDr. Vladimír Zoufalý, dále JUDr. Jozef Vozár, CSc., prezident KPD prof. Dr. Friedrich Graf von Westphalen a prof. Michal Bobek, Ph.D.

Foto 2:

Zatímco se advokát JUDr. Petr Hála probíral „obyčejnými“ čísly Bulletinu advokacie, předseda trestního senátu Nejvyššího soudu JUDr. František Púry neomylně sáhl po Sbírce kárných rozhodnutí.

Foto 3:

Cena Karola Planka.

Foto 4.

Šéfredaktor JUDr. Pavel Blanický přebírá z rukou prezidenta Karlovarských právnických dnů profesora Westphalena Cenu Karola Planka.