ODŠTĚPNÝ ZÁVOD ZAHRANIČNÍ OSOBY, PŘETRVÁVAJÍCÍ VÝKLADOVÉ PROBLÉMY A PROBLÉMY V PRAXI


autor: Dr. Zdeněk Rosický
publikováno: 29.10.2015

Předchozí právní úprava předmětné odštěpné závody (pobočky) označovala jako organizační složky zahraničních osob.

Obecně, v současné právní úpravě je pobočka vymezena jako část závodu, která vykazuje hospodářskou a funkční samostatnost a o které podnikatel rozhodl, že bude pobočkou. Je-li pobočka zapsaná do obchodního rejstříku, jedná se o odštěpný závod (§ 503 o. z.).

Nová úprava tedy strukturuje organizační jednotky podnikatele následovně: (i) závod, (ii) část závodu představuje pobočku a (iii) pokud je pobočka zapsaná v obchodním rejstříku, pak se jedná o odštěpný závod.

V případě poboček zahraničních osob, zapsaných v obchodním rejstříku, se tedy jedná o odštěpné závody. Na tom nic nemění ani skutečnost, že v označení odštěpných závodů zahraničních osob zapsaných před účinností o. z. zůstává odkaz na organizační složku.

Odštěpný závod nemá svou právní subjektivitu. Je ho třeba považovat za specifický kus věci.[1]

Rozdíly nové úpravy oproti dřívější úpravě

V základních otázkách zůstává obsah úpravy v podstatě stejný. Odštěpný závod vzniká na základě rozhodnutí podnikatele o zřízení odštěpného závodu. Vedoucí odštěpného závodu je oprávněn za odštěpný závod jednat až ode dne, ke kterému byl zapsán do obchodního rejstříku (stejně jako tomu bylo podle předchozí právní úpravy). V praxi to znamená, že v záležitostech týkajících se odštěpného závodu v době do zápisu vedoucího odštěpného závodu do obchodního rejstříku jednají osoby oprávněné jednat za zřizovatele odštěpného závodu.

Nová úprava sjednotila pojmosloví a zpřesnila vymezení pojmu pobočka. Podnikatel, který vytváří pobočku, nemusí být oproti úpravě v obchodním zákoníku zapsán v obchodním rejstříku. Na rozdíl od obchodního zákoníku nová úprava vymezuje, že pobočka musí mít hospodářskou a funkční samostatnost a podnikatel musí rozhodnout, že určitá část závodu bude pobočkou. Na rozdíl od předchozí úpravy nová úprava nevyžaduje, aby provozování odštěpného závodu bylo možné pouze pod označením podnikatele s dodatkem, že jde o odštěpný závod.[2] Rozdíl spočívá také v tom, že definice obchodního závodu podle současné úpravy oproti vymezení podniku podle obchodního zákoníku nezahrnuje osobní složky podnikání.[3] To se samozřejmě promítá i do vymezení části závodu a odštěpného závodu.

Přetrvávající otevřené otázky

Přestože byla přijata nová právní úprava, některé dlouhodobé problémy spojené s předchozí právní úpravou přetrvávají. Je tomu zejména proto, že rovněž nová právní úprava je ve vztahu k odštěpným závodům zahraničních osob kusá a některé otázky nechává neupravené.

K takovým otázkám patří zejména problematika jednání vedoucího odštěpného závodu v období mezi zrušením odštěpného závodu a výmazem odštěpného závodu z obchodního rejstříku. Vlastní činnost odštěpného závodu končí jeho zrušením. V době mezi zrušením a výmazem je však třeba zajistit souhlas příslušného finančního úřadu s výmazem odštěpného závodu a mohou nastat další případy, kdy je třeba za podnikatele v záležitostech týkajících se odštěpného závodu jednat. Nová právní úprava neřeší, zda vedoucího odštěpného závodu je oprávněn zastupovat odštěpný závod i po jeho zrušení nebo zda je oprávněn odštěpný závod zastupovat alespoň v záležitostech, které se týkají zrušení a výmazu odštěpného závodu. Z praktického hlediska vyvstává zejména otázka, zda je vedoucí odštěpného závodu oprávněn vyřídit u finančního úřadu souhlas s výmazem z obchodního rejstříku, zda je oprávněn vyjednat a zajistit s příslušným archivem archivaci relevantních dokumentů a zda je oprávněn podepsat návrh na výmaz odštěpného závodu z obchodního rejstříku.

S výše uvedeným souvisí otázka, zda v případě odchodu vedoucího odštěpného závodu v době po zrušení odštěpného závodu je třeba, resp. zda je vhodné, aby byl jmenován nový vedoucí odštěpného závodu.

Předmětné otázky neřeší ani současná úprava a neřešila je ani předchozí právní úprava. Např. jeden z komentářů k obchodnímu zákoníku konstatuje, že ve věci nebylo judikováno a doporučuje, aby návrh na výmaz odštěpného závodu podepsal raději statutární orgán zřizovatele odštěpného závodu nebo její prokurista nebo její zmocněnec.[4]

Vedoucího odštěpného závodu je zákonným zástupcem podnikatele

Jak výše naznačeno, právní úprava sice výslovně a specificky řeší, od kdy je vedoucí odštěpného závodu jednat, ale neřeší, kdy jeho oprávnění jednat za podnikatele ve věcech týkajících se odštěpného závodu končí.

Vzhledem ke specifické úpravě vzniku oprávnění nelze automaticky uplatnit formální logiku spočívající v argumentu, že pokud oprávnění jednat vzniká zápisem do obchodního rejstříku, pak takové oprávnění musí automaticky zaniknout týmž způsobem, tedy výmazem vedoucího odštěpného závodu. K zodpovězení otázky ukončení oprávnění jednat je třeba si nejdříve ujasnit, o jaký právní institut se v případě vedoucího odštěpného závodu jedná. Vedoucí odštěpného závodu je zákonným zástupcem podnikatele ve smyslu § 430, odst. 1 o. z.[5] Rovněž předchozí právní úprava považovala vedoucího organizační složky zahraniční osoby za zákonného zástupce podnikatele.[6]

Vzhledem k tomu, že právní úprava výslovně neupravuje způsoby ukončení výše uvedeného zákonného zastoupení (ani jiného zákonného zastoupení), je třeba vyjít z úpravy ukončení smluvního zastoupení (§ 448 o. z.). To končí odvoláním ze strany zastoupeného (tj. podnikatele), výpovědí ze strany zástupce (tj. vedoucího odštěpného závodu), smrtí zástupce (tj. vedoucího odštěpného závodu) nebo zánikem podnikatele (tj. zahraniční osoby). Vykonání právního jednání jako důvod zániku zastoupení nepřipadá v úvahu, protože zastupování odštěpného závodu jeho vedoucím představuje generální zastoupení.

Vyjdeme-li ze skutečnosti, že odštěpný závod nemá právní subjektivitu a jedná se pouze o kus věci, z povahy předmětného zákonného zastoupení a ze způsobů jeho ukončení, pak zrušení odštěpného závodu nemůže vést automaticky k zániku zastoupení. Vedoucí odštěpného závodu je tedy oprávněn jednat ve věcech týkajících se odštěpného závodu i po jeho zrušení. Měl by tedy mít oprávnění učinit veškerá jednání, která se zrušením odštěpného závodu souvisí, včetně zajištění souhlasu příslušného finančního úřadu s výmazem odštěpného závodu z obchodního rejstříku, zajištění archivace u příslušného archivu (pokud je třeba archivaci provést) a podání návrhu na výmaz odštěpného závodu z obchodního rejstříku.

Aktuální praxe

Praxe je však odlišná. Obchodní rejstříky vyžadují, aby návrh na výmaz z obchodního rejstříku nepodepisoval vedoucí odštěpného závodu, ale podnikatel, za kterého jedná buď statutární orgán, nebo zástupce pro účel výmazu zmocněný na základě plné moci. Rovněž u archivů se lze potkat s praxí, kdy jednání vedoucího odštěpného závodu je akceptováno pouze do dne zrušení odštěpného závodu. Pokud jde o jednání s finančním úřadem ohledně vydání souhlasu s výmazem odštěpného závodu z obchodního rejstříku, podávají se k němu podkladové dokumenty vyhotovované zpětně ke dni zrušení odštěpného závodu prostřednictvím datové schránky, a proto za situace, kdy řízení probíhá hladce, je situace poněkud „uživatelsky přátelštější“. Dokumentaci pošle ten, kdo má do datové schránky zřízen přístup a navíc se zdá se, že finanční úřady ohledně označení osoby, která je uvedena na příslušné dokumentaci jako osoba oprávněná za společnost jednat ve věcech týkajících se odštěpného závodu, nejsou striktní a akceptují označení vedoucího odštěpného závodu i po jeho zrušení. Pokud jde o vlastní krátkou žádost adresovanou příslušného finančnímu úřadu o vydání souhlasu s výmazem, tu může vedoucí odštěpného závodu připravit a podepsat ještě přede dnem zrušení odštěpného závodu.

Aktuálně praktické řešení

Opatrnost obchodních rejstříků, archivů i autorů komentáře k obchodnímu zákoníku zmíněného výše lze při praktickém náhledu na věc pochopit. Jistě závažnou, rozumnou a praktickou může být například argumentace, že zahraniční zřizovatel odštěpného závodu by měl mít kontrolu nad tak zásadním jednáním, jakým je podání návrhu na výmaz odštěpného závodu z obchodního rejstříku a s tím souvisejícími jednáními, zvláště pak za situace, kdy daný výmaz představuje poměrně jednoduchou záležitost. To ovšem nemění nic na tom, že takový názor je právně technicky nesprávný.

Vzhledem k zaběhnuté praxi je zřejmě vhodné převzít doporučení uvedené ve výše uvedeném komentáři k obchodnímu zákoníku i v současné době, kdy platí nová právní úprava. Pro zajištění hladkého a rychlého průběhu výmazu z obchodního rejstříku nejlépe poslouží plná moc vystavená zřizovatelem odštěpného závodu.

Zbývá ještě odpovědět na výše položenou otázku, zda je třeba jmenovat nového vedoucího odštěpného závodu, který odejde od podnikatele v době po zrušení odštěpného závodu. Vyjdeme-li z uvedeného opatrného praktického přístupu, kdy návrh na výmaz odštěpného závodu z obchodního rejstříku podá zmocněnec podnikatele (zřizovatele) a z reálné situace, kdy vlastní obchodní činnost odštěpného závodu končí nejpozději ke dni jeho zrušení, není v praxi třeba, aby byl jmenován nový vědoucí odštěpného závodu. Pokud se v mezidobí mezi zrušením odštěpného závodu a jeho výmazem z obchodního rejstříku objeví k řešení nějaké další otázky, pak může jejich řešení zajistit statutární orgán podnikatele nebo zmocněnec. Je třeba, aby plná moc zmocněnce byla dostatečně široká.

Autor je advokátem v Praze.



[1] Melzer, Tégl a kol.: Občanský zákoník, Velký komentář, Svazek III, 1. vydání 2014, Leges, 289.

[2] K rozdílům mezi dřívější právní úpravou a současnou právní úpravou detailněji viz např. Lavický P. a kol.: Občanský zákoník I., 1. vydání, C. H. BECK – on line 2014, s. 1780 a 1781.

[3] Švestka J., Dvořák J., Fiala J. a kol.: Občanský zákoník, komentář, přístupný na ASPI, 2014, Wolters Kluwer, a. s., komentář k § 502, kde se mimo jiné uvádí: „Zatímco vymezení podniku (v § 5 odst. 1 obch. zák.) zahrnovalo i osobní složky podnikání, v případě definice obchodního závodu tomu tak není. Je však nicméně třeba upozornit na to, že judikatura evropských soudních institucí (zejména Soudního dvora EU) chápe předmět právních vztahů sloužící z vůle podnikatele k provozování jeho podnikatelské činnosti šířeji a zahrnuje do něj právě i osobní složky podnikání. [….] Je tedy třeba mít na paměti, že legální definice závodu je užší, nežli vymezení základní hospodářské jednotky podle rozhodovací praxe evropských soudních institucí (tuto diskrepanci nelze dnes považovat za pozitivní). …. „

[4] Štenglová, Plíva, Tomsa a kol.: Obchodní zákoník, komentář, 13. vydání 2010, C. H. BECK, s. 141.

[5] Melzer, Tégl a kol.: Občanský zákoník, Velký komentář, Svazek III, 1. vydání 2014, Leges, 290.

[6] Štenglová, Plíva, Tomsa a kol.: Obchodní zákoník, komentář, 13. vydání 2010, C. H. BECK, s. 36, kde se mimo jiné uvádí: „V § 13 odst. 3 je upraven zvláštní případ zákonného zastoupení podnikatele…“.