Judikatura a stanoviska

Tvrzený jiný zásah orgánů činných v trestním řízení

publikováno: 06.04.2016

Je otázkou, zda se proti stěžovateli definovanému zásahu orgánu veřejné moci nedalo brojit např. žalobou podanou dle § 82 soudního řádu správního, dle něhož „každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, který není rozhodnutím a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný“ (tzv. zásahová žaloba), jinými slovy, zda stěžovatelé vůbec vyčerpali všechny opravné prostředky dle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Pokud má „jiný zásah“ povahu toliko jednorázového zásahu, který již v době zahájení řízení o ústavní stížnosti skončil, je obnovení statu quo ante, stejně jako zákaz pokračování v porušování práva (svobody), adresovaný orgánu veřejné moci, již pojmově vyloučen. Zásah orgánu veřejné moci napadený ústavní stížností musí být bezprostřední a přítomný, neboť v opačném případě by se přezkum a následné rozhodování Ústavního soudu stalo čistě akademickým.

K otázce elektronického podání stížnosti podle trestního řádu

publikováno: 01.04.2016

Elektronické podání splňuje požadavky stanovené v ust. § 59 odst. 1 věty druhé trestního řádu také v případě, že podání je učiněno osobou oprávněnou podle § 8 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů, do datové schránky příslušného soudu, a tento soud měl podle identifikátoru datové schránky možnost tuto skutečnost ověřit. V takovém případě se již podle § 18 odst. 2 tohoto zákona nevyžaduje elektronický podpis, jak tomu musí být v případě elektronického podání učiněného na základě zákona č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, ve znění pozdějších předpisů.

Čtení protokolu o výpovědi svědka nebo spoluobviněného

publikováno: 31.03.2016

Protokol o výslechu svědka nebo spoluobviněného, kteří jsou cizími státními příslušníky s trvalým pobytem mimo území ČR, nelze v hlavním líčení přečíst, aniž by předtím nebyl využit některý z institutů právního styku s cizinou. Takový postup má přednost před principy rychlosti trestního řízení. Nesprávná aplikace ust. § 211 odst. 2 písm. a) tr. řádu může způsobit, že výpověď svědka nebo spoluobviněného, která je zásadním usvědčujícím důkazem, nebude možné použít jako důkaz v trestním řízení. Obviněnému, zejména obviněnému, který nemá obhájce, musí být dána příležitost, aby zpochybnil výpověď svědka obžaloby a kladl mu otázky, a to buď v okamžiku jeho výpovědi, nebo v pozdějším stadiu. Podstatné je, aby měla obhajoba ales­poň v některé fázi řízení možnost vyslechnout svědka kontradiktorním způsobem.

Odpovědnost poskytovatele zdravotnických služeb – poučení pacienta

publikováno: 07.03.2016

Poučení pacienta před provedením zákroku musí být takové, aby i laik mohl zvážit jeho rizika a rozhodnout se, zda jej podstoupí, či nikoli. Odpovědnost zdravotnického zařízení je dána v případě, že pacient prokáže, že při znalosti rozhodných skutečností, o nichž měl být poučen, bylo reálně pravděpodobné, že by se rozhodl jinak, tedy že zákrok nepodstoupí, ač jinak byla zdravotnická služba poskytnuta lege artis.

Náklady řízení – výzva k plnění

publikováno: 02.03.2016

Otázku případného nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení nelze izolovaně posuzovat (jen) z toho pohledu, zda žalobce způsobem určeným ustanovením § 142a o. s. ř. vyzval žalovaného k plnění, nýbrž je nezbytné přihlédnout i k dalším okolnostem konkrétní věci, zejména pak k povaze (a výši) uplatněné pohledávky (za účelem uvážení, zda vskutku při naplnění obecné míry obezřetnosti lze uvažovat o „opomenutí“ dlužníka pohledávku zaplatit), k postoji dlužníka k (následně) uplatněné pohledávce, jakož i k reakci dlužníka na zahájení soudního řízení a doručení žaloby.