Judikatura a stanoviska

Pro odsouzení za pokus vraždy je třeba prokázat obžalovanému úmysl

publikováno: 02.10.2017

I. senát Ústavního soudu (soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková) vyhověl ústavní stížnosti muže odsouzeného za pokus vraždy a zrušil napadená rozhodnutí Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, neboť jimi bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces a zásada, že jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem.

ÚS: K pojmu skutečná škoda na vozidle

publikováno: 01.09.2017

Nález Ústavního soudu ze dne 27. 4. 2017 sp. zn. II. ÚS 795/16
Právní názor, podle něhož se vedle nákladů na provedení opravy poškozeného vozidla nelze domáhat náhrady škody odpovídající rozdílu mezi jeho tržní hodnotou před poškozením a po opravě, nerespektuje principy práva na náhradu škody a zejména se zcela míjí s ekonomickou realitou, přičemž by však mělo platit, že právo, jehož výklad a používání by ekonomickou realitu mělo respektovat, protože v opačném případě se stane kontraproduktivní, případně až virtuální. Jsou-li totiž nahrazeny pouze náklady na opravu věci, a nikoliv již rozdíl v její tržní hodnotě, nepřináší věc svému vlastníku stejný užitek a škoda způsobená protiprávním jednáním mu tak není nahrazena v plném rozsahu.

ÚS: K otázce překvapivého rozhodnutí odvolacího soudu ohledně aplikace institutu dobrých mravů na námitku promlčení

publikováno: 28.08.2017

Nález Ústavního soudu ze dne 28. 2. 2017 sp. zn. III. ÚS 1020/16
Uplatnění námitky promlčení se může příčit dobrým mravům jen v případech odůvodňujících významný zásah do principu právní jistoty; posoudí-li odvolací soud takovou námitku odlišně od názoru soudu prvního stupně, jakož i od právní argumentace účastníků řízení, aniž jim dá příležitost vyjádřit se k jeho odlišnému náhledu, porušuje jejich právo být slyšen podle čl. 38 odst. 2 Listiny. Tento závěr se uplatní rovněž při vadné aplikaci tzv. moderačního práva soudu podle § 150 o. s. ř., není-li vytvořen procesní prostor pro účastníky řízení, aby se k jeho eventuálnímu uplatnění vyjádřili.
Vypořádá-li soud námitky žalobce, nikoli však již obranné námitky druhé strany sporu, upírá tím fakticky možnost procesní obrany proti uplatněnému žalobnímu návrhu; takový postup je v rozporu s ústavně zaručeným právem na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Zároveň tím dochází k porušení rovnosti všech účastníků v řízení zaručené v čl. 37 odst. 3 Listiny.
Pokud dovolací soud při posuzování přípustnosti dovolání pomine konkrétně formulované námitky porušení základních práv a svobod v rozhodnutí odvolacího soudu, poruší tím povinnost chránit základní práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny ve spojení s čl. 4 Ústavy.

ÚS: K vymezení otázky zásadního právního významu v dovolání – rozdíl mezi otázkou skutkovou a právní

publikováno: 24.08.2017

Nález Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2017, sp. zn. II. ÚS 3643/15
Vzhledem k tomu, že rozhraničení mezi skutkovými a právními otázkami není vždy zřejmé, nemůže být účastník dovolacího řízení sankcionován, pokud má v dobré víře – byť mylně – za to, že uplatnil otázku zásadního právního významu (rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 12. 10. 2010 ve věci stížnosti č. 35836, Adamíček proti České republice; stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Postup dovolacího soudu, který považuje uplatnění dovolacího důvodu, jehož podstatou je skutková otázka, za vadu podání, ovšem právě k takovému nežádoucímu následku vede.
Ústavně konformní výklad § 241a občanského soudního řádu (srov. usnesení ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. III. ÚS 772/13, U 5/68 SbNU 541), podle kterého námitka, jejíž podstatou je tvrzení o porušení ústavně zaručených práv a svobod rozhodnutím nebo postupem odvolacího soudu, může být uplatnitelná i jako dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci, musí mít zároveň přesah i do rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolací soud, i když vyhodnotí dovolatelem předestřenou otázku jako otázku skutkovou, není zbaven povinnosti přinejmenším posoudit, zda namítané pochybení odvolacího soudu nemohlo založit porušení ústavně zaručených práv a svobod dovolatele.
Provádí-li posouzení otázky, zda je dovolací argumentace povahy právní či skutkové, které není posouzením formálních náležitostí dovolání (jako je např. opožděnost nebo neoprávněnost dovolatele) a má zásadní význam pro přípustnost dovolání, pouze předseda senátu, znamená takový postup porušení ústavně zaručeného práva na zákonného soudce.