Novela zákona o soudních poplatcích

Výrazné změny doznal § 9 zákona o soudních poplatcích. Doposud platilo, že nebyl-li soudní poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení (resp. odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti) zaplacen, vyzval soud poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu sám určil. Po marném uplynutí soudem určené lhůty soud řízení zastavil. Rovněž platilo, že zjistil-li odvolací soud poté, co mu byla věc předložena k rozhodnutí o odvolání, že nebyl zaplacen soudní poplatek splatný podáním odvolání, vyzval odvolací soud poplatníka, aby ve lhůtě, kterou mu určil, zaplatil soudní poplatek soudu, který rozhodl o věci v prvním stupni. Po doručení výzvy odvolací soud vrátil věc tomuto soudu s pokynem, aby ji znovu předložil po zaplacení soudního poplatku. Soud, jemuž byla věc vrácena, byl výzvou odvolacího soudu vázán a po marném uplynutí ve výzvě určené lhůty řízení zastavil. Obdobně se postupovalo při řízení před dovolacím soudem. Soud, který vydal usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, byl pak nucen toto rozhodnutí zrušit, byl-li soudní poplatek zaplacen ve věcech správního soudnictví dříve, než usnesení nabylo právní moci, a v ostatních věcech nejpozději do konce lhůty k odvolání proti tomuto usnesení. 

Tato úprava vedla často ke zbytečnému zatěžování soudů, jelikož účastníci řízení často zaplatili soudní poplatek až poté, co již bylo soudem vydáno usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Soudy byly pak nuceny tato usnesení rušit, čímž vznikaly na straně soudů v důsledku porušení povinnosti účastníků řízení další zbytečné náklady. 

Pro řízení zahájená od 30. září 2017 se však už uplatní nová úprava, dle které nebude-li soudní poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení (resp. odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti) zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů. Výjimečně bude moci soud určit i lhůtu kratší. Následně po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nebude přihlížet. Rovněž zjistí-li odvolací soud poté, co mu byla věc předložena k rozhodnutí o odvolání, že nebyl zaplacen soudní poplatek splatný podáním odvolání, vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů. Výjimečně bude moci též odvolací soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty odvolací soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se ani v tomto případě nebude přihlížet. Obdobně se bude postupovat při řízení před dovolacím soudem (§ 9 odst. 1 a 2 zákona o soudních poplatcích). 

Pokud tedy účastník řízení nezaplatí soudní poplatek ve lhůtě určené soudem, soud po marném uplynutí stanovené lhůty řízení bez dalšího zastaví. Zaplatí-li účastník řízení soudní poplatek až po marném uplynutí soudem určené lhůty, soud již k této skutečnosti nebude přihlížet. Lhůta určená soudem k zaplacení soudního poplatku musí činit minimálně 15 dnů, pouze ve výjimečných případech, které přinese až samotná soudní praxe, bude moci určit lhůtu kratší. Nabude-li usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku právní moci, zaniká poplatková povinnost (§ 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích). 

Další podstatnou změnou je, že již nebudou osvobozena od placení soudního poplatku řízení ve věcech náhrady škody nebo jiné újmy způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření nebo nesprávným úředním postupem. V souvislosti s tím byla do Sazebníku soudních poplatků, který tvoří přílohu zákona o soudních poplatcích, zařazena nová Položka 8a, dle které se za návrh na zahájení řízení o náhradě škody nebo jiné újmy způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření nebo nesprávným úředním postupem vybere soudní poplatek ve výši 2 000 Kč. 

Ostatně § 11 zákona o soudních poplatcích týkající se osvobození od soudních poplatků doznal ještě několika dalších změn. Např. se nově bude osvobození od placení soudního poplatku vztahovat na navrhovatele v řízení o určení rodičovství, s výjimkou navrhovatele v řízení o určení otcovství po rozvodu nebo prohlášení manželství za neplatné a navrhovatele v řízení o popření rodičovství, a nikoliv již na navrhovatele v řízení o určení rodičovství, s výjimkou navrhovatele v řízení o popření rodičovství. 

Nově se nebude osvobození podle § 11 odst. 1 zákona o soudních poplatcích (obecně věcné osvobození) vztahovat na řízení před dovolacím soudem. Na řízení před dovolacím soudem se bude, s výjimkou pozůstalostního řízení, vztahovat pouze osvobození podle § 11 odst. 2 zákona o soudních poplatcích (osobní osvobození). Osvobozeno nebude již ani řízení před dovolacím soudem, jde-li o řízení o výkon rozhodnutí a o exekuční řízení. 

Dále podle nového § 11a zákona o soudních poplatcích se nebude uplatňovat osvobození od soudního poplatku podle § 11 odst. 2 zákona o soudních poplatcích, jakož i osvobození podle rozhodnutí předsedy senátu o přiznání osvobození od soudních poplatků (§ 138 občanského soudního řádu), bude-li dovolání odmítnuto pro nepřípustnost podle § 238 občanského soudního řádu. S tím souvisí i zakotvení nového způsobu vzniku poplatkové povinnosti ohledně soudního poplatku do § 4 zákona o soudních poplatcích, a to uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle § 238 občanského soudního řádu. 

V neposlední řadě bude nově od poplatku osvobozeno i sepsání návrhu ve věci svéprávnosti a podpůrných opatření. 

Poslední změnou, kterou na poli soudních poplatků novela přináší, je změna Položky 23 Sazebníku soudních poplatků, která se týká soudních poplatků za dovolání, které jsou navýšeny, a dále zařazení nové Položky 40 Sazebníku soudních poplatků, dle které se za návrh na zahájení soudního řízení ve věcech ochrany před diskriminací vybere soudní poplatek ve výši 1 000 Kč. 

Změny týkající se placení soudních poplatků lze tak, jak je přináší novela zákona o soudních poplatcích, uvítat. Soudy již nebudou nuceny vydávat „nadbytečná“ rozhodnutí o zrušení usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku v případech, kdy účastník řízení zaplatil soudní poplatek až po vydání tohoto usnesení. Rovněž to, že řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku může napříště zastavit sám odvolací (dovolací) soud, je fakticky hospodárnější a efektivnější. Z vlastní zkušenosti autor uvádí, že velmi často docházelo k tomu, že účastník řízení zcela ignoroval výzvu soudu k zaplacení soudního poplatku a teprve tehdy, kde soud vydal usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku a toto usnesení účastníkovi řízení doručil, teprve poté účastník řízení zareagoval a soudní poplatek zaplatil. Soud byl následně nucen usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku zrušit – tedy vydat další rozhodnutí. Tímto způsobem tak docházelo ke zcela zbytečným průtahům v řízení, které způsobovali sami účastníci řízení. Nová úprava tak přináší mnohem efektivnější, resp. rychlejší řešení a současně určuje nejkratší možnou lhůtu, která musí být účastníkovi řízení poskytnuta k zaplacení soudního poplatku – jde o lhůtu 15 dnů, tedy lhůtu zcela dostačující s ohledem na povahu věci. Změny týkající se osvobození, respektive neosvobození od placení soudních poplatků je pak nutno hodnotit mnohem obezřetněji. Povedou-li např. k odbřemenění dovolacích soudů, jelikož se očekává úbytek podaných „nepřípustných“ dovolání, ukáže teprve praxe. Nicméně vycházeje z důvodové zprávy, byl zákonodárce veden při přípravě novely zákona o soudních poplatcích dobrým úmyslem. Za velký klad považuje autor stanovení výše poplatku ve věcech tzv. antidiskriminačních žalob (Položka 40), kdy doposud byla jeho výše považována za vysokou a mohla tak znemožňovat obětem diskriminace účelnou obranu pomocí žaloby a v konečném důsledku odepření spravedlnosti. 

Autor je vyšším soudním úředníkem.