Novela zákona o advokacii míří ve sněmovně do třetího čtení


publikováno: 27.04.2017

Předmětem novely je hned několik, především technických okruhů – předně je navržen nový systém advokátních zkoušek s písemným testem jako předkolem zkoušky tak, aby předmětem její vlastní písemné a ústní části už byly opravdu jen otázky praktického výkonu advokacie. Novela by zavedla do praxe oficiálně funkci školitele jako osoby odpovědné za přípravu koncipienta, přičemž počet koncipientů u každého školitele by byl početně omezen.

 

Další části novely se týkají úpravy postupu kontrolní rady a zřízení nových pravomocí jejího předsedy, jež by nově mohl zadržet knihu o prohlášeních o pravosti podpisu, zjistí-li, že se advokát dopustil kárného provinění v souvislosti s činěním prohlášení o pravosti podpisu; představenstvo by pak následně bylo oprávněno knihu až na tři měsíce zajistit.

 

Nově by bylo zavedeno i kárné opatření spočívající v dočasném zákazu výkonu činnosti podle § 56a, jež by bylo možné uložit i vedle jiných opatření, pokud by se advokát dopustil kárného provinění v souvislosti se správou majetku klienta a obdobně ve vztahu k činění prohlášení o pravosti podpisu.

 

Parciálně by novela řešila i úpravu pojištění advokátů stanovením nového limitu pojištění pro advokátní společnosti a zavedla by i možnost vyškrtnutí ze seznamu advokátů pro porušení podmínky být pojištěn.

 

Ve druhém čtení v Poslanecké sněmovně byly načteny ještě i pozměňovací návrhy, které počítají s některými drobnými úpravami – např. rozšíření počtu koncipientů z navrhovaného počtu tří na pět na jednoho školitele.

 

Načteny však byly i pozměňovací návrhy zásadního významu:

 

 

Návrh poslankyně prof. Válkové je návrhem, který vychází z Ministerstvem spravedlnosti vypracované předlohy a na základě jednání s ČAK byl zjednodušen tak, aby nebyl výrazně administrativně náročný. ČAK se k němu s vědomím společenské odpovědnosti advokátního stavu v oblasti právní pomoci potřebným vyjadřuje vstřícně, byť s tím, že de facto pokrývá pouze část právní pomoci, jež by měla být poskytována na náklady státu. Jednou zavedený systém je však snáze možné v budoucnu modelovat do podoby, jež bude z hlediska ochrany lidských práv i z hlediska politického akceptovatelný napříč politickým spektrem. Všechny dřívější pokusy upravit zákonem poskytování bezplatné právní pomoci (a několik jich předložila v minulosti i sama ČAK), ztroskotaly v legislativním procesu na mnohem nižších úrovních a do třetího čtení ve sněmovně se nikdy nedostaly, vždy obvykle s odkazem na nedostatek finančních prostředků ve státní pokladně nebo přílišnou komplikovanost předkládaného systému.