Nejvyšší správní soud: Nezletilí, nemocní celiakií nemají nárok na příspěvek na péči


publikováno: 16.07.2014

Nezletilá byla posudkovými lékaři uznána osobou nezvládající dvě základní životní potřeby v oblasti stravování a osobních aktivit, protože rodiče musí zajišťovat speciální stravovací režim na školních výletech, při volnočasových aktivitách apod.; naopak posudkové komise neuznaly neschopnost zvládat základní životní potřeby péče o zdraví, protože nutnost pomoci při dodržování dietního opatření již byla zohledněna v základní životní potřebě stravování. Dívka proto nebyla podle zákona o sociálních službách považována za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby; sice vyžadovala z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu každodenní mimořádnou péči, ale nebyla neschopna zvládat alespoň tři základní životní potřeby.

Shodný názor jako lékaři mělo i Ministerstvo práce a sociálních věcí, posléze Městský soud v Praze a nyní i Nejvyšší správní soud.

Dodržování diety podle názoru Nejvyššího správního soudu spadá do základní potřeby stravování a nemůže být duplicitně vyhodnoceno ještě v rámci péče o zdraví. Péči o zdraví je nutné vykládat v užším (medicínském) smyslu.

„Nejvyšší správní soud vnímá nepříznivou zdravotní situaci stěžovatelky a její rodiny a omezení, která jí její onemocnění přináší v běžném životě, a ztotožňuje se s ní v tvrzení, že v případě péče o zdraví v širším smyslu by bylo možné pod tuto základní životní potřebu podřadit i stravování, respektive opatření nezbytná pro dodržení lékařem nařízeného léčebného stravovacího (dietního) režimu. Tento výklad by ale ve světle výše nastíněných závěrů neudržitelně rozšiřoval rozsah jednoho posuzovacího kritéria – základní životní potřeby péče o zdraví – pro přiznání příspěvku na péči. Pokud je součástí léčby celiakie dietní režim, jenž je výslovně zahrnut pod základní životní potřebu stravování [písm. d) přílohy č. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb.], projeví se neschopnost samostatně dodržovat dietní režim pouze v oblasti základní životní potřeby stravování“, uvedl soudce zpravodaj Aleš Roztočil.

Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 30. června 2014, sp. zn. 4 Ads 75/2014.

Zdroj: Nejvyšší správní soud