Nejvyšší správní soud: K porušení obecných pravidel profesionální etiky advokáta pověřením jiného advokáta vyškrtnutého ze seznamu advokátů


publikováno: 14.07.2017

Rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky ze dne 4. 1. 2017, sp. zn. 9 As 200/2016  

K věci: 

Kárný senát kárné komise České advokátní komory uznal žalobce vinným kárným proviněním tím, že mimo další pochybení v určitém období ustanovoval svým zástupcem pro jednotlivé úkony právní služby svého zaměstnance, ač mu bylo známo, že ten byl pravomocným rozsudkem soudu uznán vinným trestným činem poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 a 3 trestního zákona, a za to odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku s podmíněným odkladem na dobu jednoho roku, a že z toho důvodu byl rozhodnutím představenstva ČAK podle § 8 odst. 1 písm. e) zák. o advokacii vyškrtnut ze seznamu advokátů vedeného ČAK, tedy nechránil a neprosazoval práva a oprávněné zájmy klienta, při výkonu advokacie nejednal čestně, nepostupoval tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu, když za tím účelem nedodržoval pravidla profesionální etiky ukládající mu povinnost všeobecně poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu; ustanovil svým zástupcem pro provedení jednotlivých úkonů právní moci svého zaměstnance, u něhož vzhledem k jeho osobním vlastnostem musel předpokládat, že je neprovede v souladu s právy a povinnostmi, které pro advokáta vyplývají ze zákona a ze stavovských předpisů, čímž porušil § 16 odst. 1, 2, § 17 zák. o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 Pravidel profesionální etiky a čl. 2 odst. 1 usnesení představenstva ČAK č. 6/1998 ve znění redakčního sdělení o opravě tiskových chyb, které bylo oznámeno v částce 1/1999 Věstníku, a ve znění usnesení představenstva ČAK č. 1/2002 ze dne 3. 9. 2002, které bylo uveřejněno v částce 3/2002 Věstníku (…).

Senát odvolací kárné komise ČAK rozhodl o odvolání žalobce tak, že zrušil rozhodnutí kárného senátu kárné komise ČAK a při nezměněném výroku o vině a nákladech kárného řízení uložil žalobci podle § 32 odst. 3 písm. c) zák. o advokacii pokutu ve výši 100 000 Kč.

Žalobu proti rozhodnutí senátu odvolací kárné komise ČAK Městský soud v Praze zamítl. V odůvodnění rozsudku vycházel ze zákona o advokacii, ze kterého jasně plyne vázanost advokáta stavovskými předpisy (§ 16 odst. 1 věta druhá, § 17), mezi něž patří i v době spáchání kárného provinění účinný čl. 2 odst. 1 usnesení představenstva ČAK č. 6/1998. V něm jsou stanoveny obecně platné podmínky pro ustanovování substitutů.

Základními podmínkami pro pověření zaměstnance provedením jednotlivých úkonů jsou jeho osobní vlastnosti, dosavadní praxe a povaha věci. Pokud byl v daném případě advokát vyškrtnut ze seznamu advokátů, navíc pro spáchání úmyslného trestného činu (poškozování věřitele), je zcela zřejmé, že jeho osobní vlastnosti a předchozí praxe nedávají (minimálně po dobu vyškrtnutí ze seznamu advokátů) záruku, že bude své klienty řádně zastupovat, resp. je mu právě vyškrtnutím ze seznamu advokátů toto zastupování v rámci advokacie výslovně zakázáno. Na této skutečnosti pak nemůže nic změnit to, že tento substitut (zaměstnanec žalobce) byl následně opět zapsán jako advokát. Soud dále uvedl, že žalobce porušil i obecná pravidla profesionální etiky týkající se důstojnosti a vážnosti stavu, neboť daným jednáním umožnil svému zaměstnanci skrytý výkon advokacie, když jej mj. pověřoval i jednáním před soudy ve věcech jeho dřívějších klientů (které jako samostatný advokát již nesměl zastupovat). Nesouhlasil s žalobním tvrzením, že postup žalobce byl schválen bývalým tajemníkem ČAK, neboť toto tvrzení nebylo prokázáno žádným důkazem provedeným ve správním řízení. Z dopisu tajemníka ČAK naopak plyne to, že tajemník odpovídal pouze na obecný dotaz týkající se pověřování zaměstnanců a zpětné působnosti novely usnesení č. 6/1998.

Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost. 

Z odůvodnění: 

(…) Mezi stranami není sporné konkrétní jednání stěžovatele (pověřování vyškrtnutého advokáta úkony právní služby včetně zastupování před soudy), nýbrž to, zda vytýkané jednání je či není kárným proviněním advokáta.

Z kárného spisu soud ověřil, že stěžovateli bylo známo, že zaměstnanec žalobce byl odsouzen pro úmyslný majetkový trestný čin, a byl proto vyškrtnut ze seznamu advokátů. I přes tuto skutečnost ho stěžovatel opakovaně pověřil zastupováním jeho bývalých a následně stěžovatelem převzatých klientů před soudy (v období nejméně od 1. 4. do 16. 6. 2004) a umožnil vyškrtnutému advokátovi kontinuálně poskytovat jeho bývalým klientům právní službu.

Ve spisu je založen dopis tajemníka ČAK ze dne 1. 4. 2004 týkající se dotazu ohledně zajištění ochrany klientů vyškrtnutého advokáta. Z obsahu toho dopisu je zřejmé, že ochrana klientů může být zajištěna ustanovením zástupce přímo ČAK nebo výzvou vyškrtnutému advokátovi, aby se dohodl o převzetí klientů s jiným advokátem, a v případě neúspěchu pak určí ČAK zástupce sama. Z dopisu tajemníka ČAK ze dne 17. 5. 2004 dále vyplývá obecná odpověď na obecný dotaz týkající se pověřování zaměstnanců jednotlivými úkony právní služby a zpětné působnosti novely usnesení č. 6/1998.

Z obsahu obou dopisů představitelů ČAK nelze vyčíst žádné stanovisko k zastupování vyškrtnutého advokáta v soudním řízení, natož jeho schválení. Ostatně stěžovatel sám se nikdy žalované na povahu vytýkaného jednání nedotazoval. Údajné jednání stěžovatele s tajemníkem či tehdejším předsedou ČAK je v rovině subjektivních, ničím nepodložených tvrzení. Z obsahu žaloby soud ověřil, že stěžovatel tajemníka žalované jako svědka v řízení před městským soudem nenavrhoval. O tvrzeném jednání s předsedou ČAK žaloba zcela mlčí.

Stěžovatel navrhoval pouze výslech vyškrtnutého advokáta, a to zejména k povaze a celkové době jeho zastupování s tím, že se nejednalo o skrytý výkon advokacie. V žalobě byla namítána právě krátká doba, po kterou mělo vytýkané jednání trvat, neexistence předpisu, který by zastupování vyškrtnutého advokáta zakazoval, a povaha zastupování, kterou nelze podle stěžovatele podřadit pod skrytý výkon advokacie.

S hodnocením městského soudu o neprovedení navrhovaného výslechu vyškrtnutého advokáta pro nadbytečnost se kasační soud plně ztotožňuje. Závěry rozsudku ve věci sp. zn. 9 As 58/2008 na projednávanou věc nedopadají a stěžovatel je účelově vytrhává z kontextu. V této věci soud judikoval, že pokud správní orgán z vlastní iniciativy vyslechl za účelem prokázání určité skutečnosti (konkrétně prokázání i vyloučení případného znečištění vozovky v době nehody) několik svědků, a následně odmítl ke stejným skutečnostem vyslechnout svědky navržené stěžovatelem, s odkazem na jejich nadbytečnost, pak tím porušil právo obviněného z přestupku navrhnout v řízení důkazy na svou obhajobu. V nyní projednávané věci však nebylo o délce ani povaze vytýkaného jednání žádného sporu.

Ve spisu jsou založeny mj. i písemnosti místopředsedkyně Okresního soudu v Pardubicích (písemnost ze dne 8. 4. 2004) a Libora M. (dopis ze dne 5. 5. 2004), ze kterých je zastupování stěžovatelem převzatých klientů vyškrtnutým advokátem před soudy v rozhodné době zřejmé. Stejně tak jsou ve spisu založeny dopisy samotného stěžovatele adresované žalované ze dne 25. 5. 2004 a 16. 6. 2004 či výpověď jeho zástupce při jednání kárného senátu (dne 19. 11. 2010 a 7. 1. 2011), které povahu i dobu vytýkaného jednání potvrzují.

Námitka, podle které pověřování vyškrtnutého advokáta jednotlivými úkony nebylo zakázáno žádným předpisem, neboť novelizované ust. čl. 9 nabylo účinnosti několik měsíců po skončení pověřování, se zcela míjí s rozhodovacími důvody městského soudu. Soud ve vztahu k namítané neexistenci předpisu, který by posuzovaný postup stěžovatele zakazoval, argumentoval zejména § 16 odst. 1 větou druhou a § 17 zák. o advokacii ve spojení s čl. 2 odst. 1 usnesení představenstva ČAK č. 6/1998, v němž byly v rozhodné době stanoveny obecně platné podmínky pro ustanovování substitutů. Tuto argumentaci však kasační námitky žádným způsobem nenapadají. Odkaz na Listinu základních práv a svobod je pak v této souvislosti nepřípadný, a navíc i zcela obecný.

K délce kárného řízení je třeba nejprve uvést, že městský soud stěžovateli přisvědčil, že od spáchání vytýkaného jednání uplynula dlouhá doba, zdůraznil však, že prodlení bylo způsobeno především samotným stěžovatelem. Žalovaná zohlednila i majetkové poměry stěžovatele, a následné snížení uložené pokuty odvolacím orgánem soud proto považoval za dostatečné.

Z kárného spisu je zcela nepochybné, že stěžovatel prostřednictvím svého zástupce opakovaně žalovanou žádal o odročení jednání s odůvodněním, že je mimo Českou republiku (příp. že jeho osobní účast je při jednání kárného senátu nutná, srov. např. omluvu ze dne 30. 11. 2006). O odročení jednání žádal opakovaně i sám zástupce stěžovatele, a to jak z důvodu kolize zastupování či z důvodu jednání zastupitelstva obce, ve které byl v rozhodné době místostarostou, tak 8. 9. 2008 z důvodu operace srdce, uváděné stěžovatelem v kasační stížnosti. Žalovaná vždy žádostem stěžovatele či jeho zástupce vyhověla, ačkoliv je zcela žádoucí i běžné, aby si v případě opakujících se kolizí s jinými jednáními advokát, na jehož straně opakovaně překážky vznikly, zajistil pro kolidující jednání substituta. Soud v žádném případě nezlehčuje stěžovatelem prodělané onemocnění, nicméně délka kárného řízení nebyla zapříčiněna pouze jeho zdravotním stavem. Provedené snížení uložené sankce proto považuje za přiměřené a dostačující. (…) 

Komentář: 

Podle § 17 zák. o advokacii advokát postupuje při výkonu advokacie tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu; za tím účelem je zejména povinen dodržovat pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže. Pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže stanoví stavovský předpis. Tímto stavovským předpisem je usnesení představenstva ČAK ze dne 31. 10. 1996, kterým se stanoví pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže advokátů České republiky. Kromě toho z čl. 2 odst. 1 usnesení představenstva ČAK ze dne 8. 12. 1998, kterým se stanoví pravidla pro výkon substitučního oprávnění advokátních koncipientů a jiných zaměstnanců advokáta, vyplývá, že advokát může ustanovit advokátního koncipienta nebo jiného svého zaměstnance svým zástupcem jen pro provedení takových úkonů právní služby, u nichž lze vzhledem k jeho znalostem, osobním vlastnostem a dosavadní praxi, jakož i vzhledem k povaze věci předpokládat, že je advokátní koncipient nebo jiný zaměstnanec advokáta provede s potřebnou odbornou péčí a v souladu s právy a povinnostmi, které pro advokáta vyplývají ze zákona a ze stavovských předpisů.

Základní povinností advokáta vyplývající z uvedených předpisů je povinnost přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu poctivým, čestným a slušným chováním. Pro advokáta, který je činný v právním státě, nemůže být obtížné nebo neobvyklé zjistit, které způsoby chování a jednání a které hodnoty mravnosti a lidské důstojnosti je třeba respektovat, aniž by byly výslovně vypočteny v jednotlivých ustanoveních, což ostatně není vůbec možné (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 11. 1998, sp. zn. I. ÚS 393/98). Podle okolností jednotlivých případů však může být hranice nepoctivosti nebo nečestnosti poměrně neostrá. Nicméně kárným proviněním je ve smyslu § 32 odst. 2 zák. o advokacii zaviněné porušení povinností stanovených advokátovi nebo advokátnímu koncipientovi, je nerozhodné, zda advokát poruší právní či stavovský předpis úmyslně či z nedbalosti (J. Svejkovský, M. Vychopeň, L. Krym, A. Pejchal a kol.: Zákon o advokacii, Komentář, 1. vydání, C. H. Beck, Praha 2012, str. 109).

V komentované věci advokát pověřil v určitém (byť nepříliš dlouhém) období prováděním některých úkonů svého zaměstnance, advokáta vyškrtnutého ze seznamu advokátů pro spáchání úmyslného trestného činu. Ačkoliv výslovně toto jednání není ve stavovských předpisech zakázáno, je třeba za správný považovat závěr, že takový postup lze podřadit pod obecnou klauzuli obsaženou v § 17 zák. o advokacii, resp. čl. 2 odst. 1 usnesení představenstva ČAK, kterým se stanoví pravidla pro výkon substitučního oprávnění advokátních koncipientů a jiných zaměstnanců advokáta. Ostatně na podobném základě argumentoval kárný senát kárné komise ČAK v rozhodnutí ze dne 3. 12. 2010, sp. zn. K 169/09, které se týkalo zmocnění advokátního koncipienta vyškrtnutého pro porušení povinností. Dospěl k závěru, že jde o závažné porušení povinností advokáta, jestliže substitučně zmocní svého zaměstnance, přestože ten byl vyškrtnut ze seznamu advokátních koncipientů před dobou kratší než tři roky. Je pochopitelné, že je namístě ještě přísněji postupovat v případě, že bude zmocněn advokát vyškrtnutý ze seznamu pro takové porušení povinností kladených na advokátní stav, jakým je spáchání úmyslného trestného činu.

 

Rozhodnutí zpracovali JUDr. EVA DOBROVOLNÁ, Ph.D., LL M., asistentka soudce Nejvyššího soudu, a Mgr. MICHAL KRÁLÍK, Ph.D., soudce Nejvyššího soudu.