Lze stíhat účastníka na trestném činu, i když není stíhán pachatel?


autor: doc. JUDr. PAVEL VANTUCH, CSc.
publikováno: 26.03.2014

Účastenství na trestném činu

Účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu je podle § 24 odst. 1 TrZ ten, kdo úmyslně a) spáchání trestného činu zosnoval nebo řídil (organizátor), b) vzbudil v jiném rozhodnutí spáchat trestný čin (návodce), nebo c) umožnil nebo usnadnil jinému spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, vylákáním poškozeného na místo činu, hlídáním při činu, radou, utvrzováním v předsevzetí nebo slibem přispět po trestném činu (pomocník).

Na trestní odpovědnost a trestnost účastníka se podle § 24 odst. 2 TrZ užije ustanovení o trestní odpovědnosti a trestnosti pachatele, jestliže trestní zákon nestanoví něco jiného.

„Účastenství je v trestním zákoníku vybudováno na zásadě akcesority účastenství, což je v obecné rovině závislost trestní odpovědnosti účastníka na trestní odpovědnosti hlavního pachatele. Organizátorství, návod a pomoc se posuzují jako účastenství podle § 24 TrZ, jen jestliže se pachatel hlavního trestného činu o něj alespoň pokusil (účastenství na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu). Hlavním trestným činem se míní trestný čin pachatele, ke kterému organizátorství, návod nebo pomoc směřovaly. Hlavním pachatelem trestného činu se rozumí pachatel trestného činu, k němuž směřovala některá z forem účastenství.“[1]

Podstatné je, že v trestním zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů,) není obsažena zásada osamostatnění účastenství, která znamená nezávislost účastenství, pokud jde o trestní odpovědnost za účastenství (trestnost), na hlavním trestném činu.[2]

Trestní zákoník používá v § 24 odst. 2 TrZ pojem pachatel, výše citovaný komentář k trestnímu zákoníku, stejně jako J. Fenyk a spol.,[3] a také judikáty užívají shodně pojem hlavní pachatel. O. Novotný a spol. pak využívá v učebnici trestního práva hmotného pojem přímý pachatel.[4] V tomto článku užívám převážně pojem pachatel obsažený v § 24 odst. 2 TrZ.

Podle § 24 odst. 1 TrZ o účastenství jde jen tehdy, když byl trestný čin dokonaný anebo se pachatel o něj alespoň pokusil. Zásada akcesority účastenství však neznamená, že organizátorství, návod anebo pomoc jsou vždy beztrestné, pokud nebyl trestný čin dokonaný anebo když se pachatel o něj nepokusil. Taková jednání jsou, jde-li o zvlášť závažný zločin (§ 14 odst. 3 věta za středníkem TrZ), za podmínek § 20 odst. 1 TrZ postihnutelná jako příprava k trestnému činu. (Judikát R 58/1973, shodně B 7/1972-68).

Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. 5 Tz 128/2006 mj. uvedl, že dle § 10 odst. 1 TrZ je účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu ten, kdo úmyslně spáchání trestného činu zosnoval nebo řídil (organizátor), navedl jiného k spáchání trestného činu (návodce) nebo poskytl jinému pomoc k spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, radou, utvrzováním v předsevzetí, slibem přispět po trestném činu (pomocník). Trestná činnost účastníka bezprostředně přispívá k tomu, že došlo k naplnění znaků konkrétní skutkové podstaty trestného činu, i když účastník sám tyto znaky přímo nenaplňuje. V platném trestním zákoníku je účastenství vybudováno na zásadě akcesority, což je v obecné rovině závislost trestní odpovědnosti účastníka na trestní odpovědnosti pachatele. 

Lze stíhat návodce k trestnému činu, není-li stíhán pachatel?

V tomto článku se zamýšlím nad otázkou, zda lze stíhat návodce k trestnému činu, nedojde-li k stíhání pachatele. Vycházím především z konkrétní trestní věci, v níž byly osoby JN a RB stíhány pro trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) TrZ, účastenstvím ve formě návodu podle § 24 odst. 1 písm. b) TrZ, nebyla však stíhána úřední osoba PN, jež se měla dle usnesení o zahájení trestního stíhání JN a RB dopustit jako pachatel zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) TrZ.

Návodcem k dokonanému trestném činu nebo jeho pokusu je ten, kdo úmyslně vzbudil v jiném rozhodnutí spáchat trestný čin [§ 24 odst. 1 písm. b) TrZ].[5] Trestná činnost návodce bezprostředně přispívá k tomu, aby došlo k naplnění znaků konkrétní skutkové podstaty trestného činu, i když účastník sám tyto znaky přímo nenaplňuje. „Návod musí směřovat vůči individuálně určené osobě a ke konkrétnímu trestnému činu, který musí být určen alespoň v obecných rysech.“[6] Po objektivní stránce je pro trestní odpovědnost návodce nutná příčinná souvislost mezi jeho jednáním a trestným činem pachatele. Po subjektivní stránce se vyžaduje úmysl návodce, který směřuje k tomu, že v jiném úmyslně vzbudí rozhodnutí spáchat trestný čin. Účastenství ve formě návodu předpokládá, že pachatel spáchal trestný čin pod vlivem jiné osoby, která jej k činu navedla.

Nyní k otázce, kdo by měl být stíhán v případě, pokud je v praxi orgánům činným v trestním řízení znám nejen pachatel trestného činu, nýbrž i osoby, které v něm vzbudily rozhodnutí spáchat trestný čin.

Je možné stíhat návodce k trestnému činu, pokud není stíhán pachatel, který trestný čin dokonal nebo se o něj pokusil? Protože trestní odpovědnost účastníka je závislá na trestní odpovědnosti pachatele, je třeba stíhat jak návodce (stejně jako organizátora a pomocníka), tak i pachatele, který se dopustil trestného činu, k němuž návod směřoval, neexistuje- li překážka jeho trestního stíhání, tedy je-li znám orgánům činným v trestním řízení a nic nebrání jeho trestnímu stíhání. Pokud však nelze pachatele stíhat vzhledem k beztrestnosti nebo nestíhatelnosti, tedy pro vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení, nebo v důsledku jeho úmrtí či nemožnosti zajištění jeho účasti v trestním řízení, lze stíhat návodce na jeho trestném činu. Dočasná či trvalá nemožnost zajistit osobu pachatele trestné činnosti pro účely trestního řízení nebrání stíhání, podání obžaloby a vynesení meritorního rozhodnutí ohledně obviněných účastníků na trestné činnosti.

Nedospěl-li hlavní pachatel ani do stadia pokusu, bude přicházet u organizátora, návodce a pomocníka v úvahu trestní odpovědnost za přípravu podle § 20 odst. 1 TrZ, jedná-li se o zvlášť závažný zločin (§ 14 odst. 3 věta za středníkem TrZ) a je-li současně splněna další podmínka, že to trestní zákoník u příslušného trestného činu ve zvláštní části výslovně stanoví (srov. R 58/1973, R 1/1973).

Pokud jde o zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) TrZ, je pachatel tohoto trestného činu ohrožen sazbou od jednoho roku do pěti let odnětí svobody. Proto nemůže být skutek kvalifikován jako příprava ke zneužití pravomoci úřední osoby podle § 20 odst. 1 písm. b) k § 329 odst. 1 písm. a) TrZ. Není to možné proto, že jednání, které záleží v úmyslném vytváření podmínek pro spáchání zvlášť závažného zločinu (§ 14 odst. 3 TrZ), zejména v jeho organizování, opatřování nebo přizpůsobování prostředků nebo nástrojů k jeho spáchání, ve spolčení, srocení, v návodu nebo pomoci k takovému zločinu, je přípravou jen tehdy, jestliže to trestní zákon u příslušného trestného činu výslovně stanoví, a pokud nedošlo k pokusu ani dokonání zvlášť závažného zločinu. Kromě toho trestní zákoník v ustanovení § 329 TrZ postih pro přípravu k zneužití pravomoci úřední osoby neumožňuje.

Zneužití pravomoci úřední osoby a návod k němu

Skutkovou podstatu trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a) TrZ naplní úřední osoba, která v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou závažnou újmu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu. Ve zmíněné konkrétní trestní věci byl v usnesení o zahájení trestního stíhání označen za pachatele poslanec PN, který měl zneužít svoji pravomoc jednáním uvedeným v § 329 odst. 1 písm. a) TrZ.

Pokud by PN nebyl poslancem, nebo by neexistoval jiný důvod jeho beztrestnosti nebo nestíhatelnosti, potom by pro návod trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 24 odst. 1 TrZ k § 329 odst. 1 písm. a) TrZ mohly být osoby JN a RB stíhány pouze v případě, že by PN byl stíhán za dokonaný trestný čin dle § 329 odst. 1 písm. a) TrZ zároveň s nimi (nebo již dříve), pokud by, veden úmyslem opatřit jinému neoprávněný prospěch, vykonával svoji pravomoc způsobem odporujícím zákonu.

V konkrétní věci je v usnesení o zahájení trestního stíhání opakovaně uvedeno jméno i pracovní zařazení poslance PN, který při výkonu vládní funkce zneužil svoji pravomoc. PN jako pachatel nebyl stíhán pro zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) TrZ, i když dle cit. usnesení opatřil jinému neoprávněný prospěch tím, že vykonával svoji pravomoc způsobem odporujícím zákonu. Pachatelem trestného činu je podle § 22 odst. 1 TrZ osoba, která svým jednáním naplnila znaky skutkové podstaty trestného činu. Pachatelem trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) TrZ může být jen úřední osoba mající požadované postavení úřední osoby, stejně jako pravomoc, kterou měla podle usnesení o zahájení trestního stíhání zneužít.

Jaký důsledek má pro účastníky zánik trestní odpovědnosti pachatele?

I když je v trestním zákoníku účastenství vybudováno na zásadě akcesority, tedy na závislosti trestní odpovědnosti účastníka na trestní odpovědnosti hlavního pachatele, nelze opomenout úpravu obsaženou v trestním řádu. Konkrétně ustanovení § 2 odst. 4 věta prvá TrŘ obsahuje zásadu oficiality, která má toto znění: „Jestliže tento zákon nestanoví něco jiného, postupují orgány činné v trestním řízení z úřední povinnosti.“ Ze zásady oficiality vyplývá, že pokud jsou dány zákonné podmínky pro provedení určitého procesního úkonu, je příslušný orgán činný v trestním řízení zásadně povinen takový úkon provést. Pro policejní orgán a státního zástupce je zásada oficiality zdůrazněna v § 157 TrŘ, podle kterého jsou tyto orgány činné v přípravném řízení povinny organizovat svoji činnost tak, aby účinně přispívaly k včasnosti a důvodnosti trestního stíhání.

„Zánik trestní odpovědnosti hlavního pachatele pro účinnou lítost podle § 33 TrZ, promlčení trestního stíhání ve smyslu § 34 TrZ a dobrovolné upuštění od dokonání trestného činu dle § 21 odst. 3 TrZ nevylučuje trestnost podle § 24 TrZ, neboť obecné způsoby zániku trestnosti se vážou jen k určité osobě.“[7] Trestní odpovědnosti účastníka není na překážku, jsou-li na straně pachatele důvody beztrestnosti nebo nestíhatelnosti (R 58/1973) nebo pokud pachatele nelze postavit před soud z jiných důvodů, např. v důsledku jeho úmrtí nebo nemožnosti zajištění jeho účasti v trestním řízení.

V případě, že hlavním pachatelem je poslanec Parlamentu České republiky, orgán činný v trestním řízení požádá Poslaneckou sněmovnu o jeho vydání, avšak Poslanecká sněmovna rozhodne, že poslance nevydá k trestnímu stíhání, nelze jej stíhat. Potom, s tímto odkazem na rozhodnutí Poslanecké sněmovny o nevydání poslance k trestnímu stíhání, a vzhledem k tomu, lze stíhat pouze účastníky na jeho trestném činu a v usnesení o zahájení trestního stíhání odůvodnit nestíhatelnost hlavního pachatele. Policejní orgán, stejně jako státní zástupce, koná-li vyšetřování, nesmí v uvedeném případě stíhat hlavního pachatele – poslance, pokud má k dispozici rozhodnutí o tom, že jej Poslanecká sněmovna k trestnímu stíhání nevydala. Stíhání organizátora, návodce, nebo pomocníka na trestném činu však v popsaném případě nic nebrání.

Je zde několik otázek, které si vyžadují odpovědi. Lze stíhat účastníka na trestném činu, pokud policejní orgán nebo státní zástupce nepožádal o vydání k trestnímu stíhání poslance, který je pachatelem trestného činu? Lze stíhat účastníka na trestném činu, pokud Poslanecká sněmovna poslance – pachatele trestného činu, k trestnímu stíhání nevydá?

Před odpovědí na tyto otázky považuji za potřebné citovat část rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tz 128/2006: „Podle dosavadní právní teorie (srov. Novotný, O. a spol., Trestní právo hmotné – I. Obecná část, Aspi Publishing 2003, str. 240) i praxe zánik trestnosti hlavního pachatele nevylučuje trestnost účastníka, neboť obecné způsoby zániku trestnosti se vážou jen k určité osobě. Účastenství není také na překážku, jestliže hlavní pachatel je vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení podle § 10 TrŘ. Z obdobného pojetí zásady akcesority účastenství vychází i rozhodnutí publikované pod č. 7/1994/II Sb. rozh. tr., podle kterého, jestliže byl pachatel trestného činu odsouzen za trestný čin v rozporu s ustanovením trestního řádu o nepřípustnosti trestního stíhání vztahujícími se pouze k jeho osobě (např. překážka věci rozsouzené), nemá tato vada vliv na zákonnost odsouzení účastníka na jeho trestném činu.

Trestnosti účastníka není tedy na překážku, jsou-li na straně pachatele důvody beztrestnosti nebo nestíhatelnosti (srov. č. 58/1973 Sb. rozh. tr.). Ke stejné situaci dochází v případě, když hlavního pachatele nelze postavit před soud z jiných důvodů, např. v důsledku jeho úmrtí nebo nemožnosti zajištění jeho účasti v trestním řízení. V těchto případech neexistuje pravomocné rozhodnutí o spáchání trestného činu nebo jeho pokusu hlavním pachatelem. V trestním řízení vedeném proti účastníkovi proto musí být objektivní i subjektivní stránka trestného činu pachatele do té míry objasněna, že skutková zjištění tvoří dostatečný podklad k rozhodnutí o vině účastníka na trestné činnosti. Soud závěr o spáchání trestného činu, resp. jeho pokusu hlavním pachatelem, vyhodnotí jako předběžnou otázku (srov. § 9 odst. 1 TrŘ) a jelikož se jedná o posouzení viny účastníka, nemůže být vázán pravomocným rozhodnutím soudu ohledně činu hlavního pachatele. Proto lze i bez předchozího rozhodnutí o vině hlavního pachatele rozhodnout o vině účastníka (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 10. 2003, sp. zn. 3 Tdo 908/2003), a to nezávisle na skutečnosti, v jakém stadiu se nachází řízení ohledně činu hlavního pachatele.“

Na základě uvedeného judikátu, obsahujícího i odkazy na další rozhodnutí Nejvyššího soudu, lze zodpovědět obě výše uvedené otázky.

Lze stíhat účastníka na trestném činu, pokud policejní orgán nebo státní zástupce nepožádal o vydání k trestnímu stíhání poslance, který je pachatelem trestného činu? Tato otázka je aktuální v těch trestních věcech, v nichž jsou v praxi stíháni účastníci na trestnému činu, avšak není stíhán pachatel – poslanec, o jehož vydání k trestnímu stíhání policejní orgán (státní zástupce) před zahájením trestního stíhání nepožádal. V těchto případech poslanec – pachatel, o jehož vydání k trestnímu stíhání nebylo požádáno, nebyl vydán Poslaneckou sněmovnou k trestnímu stíhání a tím vznikla dočasná nemožnost stíhat ho jako pachatele trestné činnosti. Dočasná nemožnost stíhat pachatele trestné činnosti však nebrání trestnímu stíhání účastníka na trestném činu. V případě, že dočasně nestíhatelný pachatel – poslanec je později Poslaneckou sněmovnou vydán k trestnímu stíhání, lze jej stíhat.

Lze stíhat účastníka na trestném činu, pokud Poslanecká sněmovna poslance – pachatele, k trestnímu stíhání nevydá? V učebnici trestního práva hmotného O. Novotný a spol. uvádějí: „Zánik trestnosti přímého pachatele (účinnou lítostí, promlčením, dobrovolným upuštěním od dokonání) nevylučuje trestnost účastenství. Postihu účastenství také nebrání, jestliže přímý pachatel je vyňat z působnosti orgánů činných v trestním řízení (§ 10 TrŘ). Obecné důvody zániku trestnosti se vážou jen k určité osobě a trestnosti účastníka tak není na překážku, pokud jsou na straně pachatele důvody beztrestnosti nebo nestíhatelnosti.“[8] To je v souladu s judikátem R 58/1973, který stručně uvádí: Trestnosti účastníka podle § 24 TrŘ není na překážku, jsou-li na straně pachatele důvody beztrestnosti nebo nestíhatelnosti.

Požádá-li policejní orgán nebo státní zástupce o vydání poslance, který je pachatelem trestného činu, a ten není vydán k trestnímu stíhání, lze stíhat účastníky na trestném činu. Nestíhatelnost hlavního pachatele není překážkou trestního stíhání účastníků.

Pokud by Poslanecká sněmovna vydala poslance – pachatele k trestnímu stíhání, potom jsou podmínky pro trestní stíhání pachatele a účastníků na trestném činu.

Ke změně ústavy

S účinností od 1. 1. 1993 do 31. 5. 2013, podle čl. 27 odst. 4 Ústavy České republiky (ústavní zákon č. 1/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů), poslance ani senátora nebylo možno trestně stíhat bez souhlasu komory, jejímž je členem. Odepře- la-li komora souhlas, bylo trestní stíhání navždy vyloučeno. Citovaná druhá věta článku 27 odstavec 4 Ústavy byla řadu let předmětem kritiky, protože popírala funkci poslanecké a senátorské imunity, neboť ve svých důsledcích chránila v případech, kdy příslušná komora odepřela vyslovit souhlas s trestním stíháním poslance i senátora, tohoto člena komory parlamentu doživotně, tedy i v době, kdy již členem parlamentní komory nebyl.

V řadě vyspělých demokratických zemí, kde je trestní stíhání člena parlamentu možné jen se souhlasem příslušné komory, však nesouhlas sněmovny s vydáním jejího člena k trestnímu stíhání nevylučuje trestní stíhání poté, kdy dotyčný přestane být poslancem či senátorem. V takových případech není trestní stíhání poslance nebo senátora navždy vyloučeno, protože nejde o trvalé vyloučení trestního stíhání v případě nesouhlasu komory parlamentu, nýbrž jen o nemožnost stíhání během výkonu mandátu a stavění promlčecí lhůty po tuto dobu.[9]

Ústavním zákonem č. 98/2013 Sb., který nabyl účinnosti od 1. 6. 2013, se v čl. 27 odst. 4 zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, věta druhá nahrazuje větou „Odepře-li komora souhlas, je trestní stíhání po dobu trvání mandátu vyloučeno.“ Obdobně se v čl. 86 odst. 1 věta druhá nahrazuje novou větou: „Odepře-li Senát souhlas, je trestní stíhání po dobu trvání funkce soudce Ústavního soudu vyloučeno.“

Nadále platí, že poslance ani senátora nelze trestně stíhat bez souhlasu komory, jejímž je členem. Nově, tedy s účinností od 1. 6. 2013, pokud příslušná komora souhlas odepře, nebude to mít za následek vyloučení možnosti trestního stíhání poslance nebo senátora „navždy“. Nová úprava již nebrání trestnímu stíhání poslance nebo senátora po zániku jeho mandátu.[10]

Touto novelizací ústavy došlo k omezení trestněprávní procesní imunity na dobu, po kterou členu komory Parlamentu, tedy poslanci nebo senátorovi, trvá jeho mandát. Nastoluje se tak v určitém smyslu rovnováha mezi mocí zákonodárnou, kdy je respektováno rozhodnutí komory nevydat souhlas s trestním stíháním poslance a senátora, a mocí výkonnou, resp. soudní, která může uplatnit své pravomoci a odpovědnost po zániku mandátu poslance nebo senátora. Došlo k odstranění stavu existujícího do 31. 5. 3013, kdy v případě nevydání souhlasu s trestním stíháním poslance nebo senátora bylo jeho trestní stíhání navždy vyloučeno, což v podstatě znamenalo, že moc zákonodárná nahrazovala v těchto případech moc soudní.

Nová ústavní úprava se v souladu s principy právního státu vztahuje na případy, které nastaly po dni nabytí účinnosti novely Ústavy provedené ústavním zákonem č. 98/2013 Sb., tedy po 1. 6. 2013, nikoliv na případy, kdy některá z komor před tímto dnem odepřela vydat souhlas s trestním stíháním. Důvodová zpráva označila za nadbytečné výslovné vyjádření této skutečnosti např. v podobě přechodné klauzule k nové ústavní úpravě.[11] Tedy, pokud v době do 31. 5. 2013 Poslanecká sněmovna odepřela vydat konkrétního poslance k trestnímu stíhání, nelze tohoto poslance stíhat ani po skončení jeho poslaneckého mandátu. Totéž platí ohledně senátora.

Jak mělo být postupováno v konkrétní věci?

V konkrétní trestní věci, z níž vycházím v tomto článku, bylo v usnesení o zahájení trestního stíhání jednání obviněných JN a RB kvalifikováno jako návod ke zneužití pravomoci úřední osoby podle § 24 odst. 1 písm. b) k § 329 odst. 1 písm. a) TrZ. K tomu došlo přesto, že pro zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) TrZ nebyla stíhána žádná úřední osoba. V usnesení o zahájení trestního stíhání se přitom uvádí, že obvinění JN a RB navedli úřední osobu PN k zneužití její pravomoci konkrétním popsaným způsobem a osoba PN svoji pravomoc zde popsaným způsobem zneužila.[12]

V této věci nebyla pro zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) TrZ stíhána úřední osoba – poslanec PN, vykonávající vládní funkci. Tak tomu bylo vzhledem k nemožnosti stíhání tohoto pachatele trestné činnosti, o jehož vydání k trestnímu stíhání nebylo požádáno před dnem 13. 6. 2013, kdy došlo k zahájení trestního stíhání JN a RB pro návod ke zneužití pravomoci úřední osoby podle § 24 odst. 1 písm. b) k § 329 odst. 1 písm. a) TrZ. Státní zástupce až dne 8. 7. 2013 požádal Poslaneckou sněmovnu o vydání poslance PN k trestnímu stíhání. Následně, dne 17. 7. 2013, byla tato žádost vzata státním zástupcem zpět, a proto Poslanecká sněmovna o vydání poslance PN k trestnímu stíhání nerozhodovala. V důsledku toho pokračovalo trestní stíhání JN a RB pro návod ke zneužití pravomoci úřední osoby podle § 24 odst. 1 písm. b) k § 329 odst. 1 písm. a) TrZ, aniž by byl stíhán poslanec PN jako hlavní pachatel pro zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) TrZ.[13]

Bylo oprávněné stíhání návodců, když nebyl stíhán pachatel trestného činu? Po dobu, kdy poslanec PN jako pachatel nebyl vydán k trestnímu stíhání, nebyla jeho nestíhatelnost překážkou trestního stíhání JN a RB pro návod k pachatelově trestné činnosti. Pokud by státní zástupce nevzal zpět žádost o vydání poslance PN k trestnímu stíhání a Poslanecká sněmovna by PN k trestnímu stíhání nevydala, stal by se tento poslanec nestíhatelným po celou dobu trvání jeho poslaneckého mandátu. To by však na oprávněnosti trestního stíhání JN a RB pro návod k trestné činnosti nemělo žádný vliv. Nutno dodat, že PN by byl trestně stíhatelný jako pachatel po skončení mandátu poslance. Tak by tomu bylo v důsledku novelizace ústavy provedené zákonem č. 98/2013 Sb., tedy po 1. 6. 2013.

V případě, že by státní zástupce nevzal zpět svoji žádost a Poslanecká sněmovna by rozhodla poslance PN k trestnímu stíhání vydat, potom by bylo možné trestně stíhat kromě návodců JN a RB také PN jako pachatele trestné činnosti.

K zániku trestní odpovědnosti pachatele v důsledku beztrestnosti nebo nestíhatelnosti by došlo i v případě, pokud nebylo možno postavit jej před soud z jiných důvodů, např. v důsledku jeho úmrtí nebo nemožnosti zajištění jeho účasti v trestním řízení. Ani v takovém případě by nebyla překážka pro stíhání účastníků na trestném činu pachatele.

K pachateli trestného činu

Nelze pominout hmotněprávní aspekt této problematiky. Většinu trestných činů může spáchat jakákoliv trestně odpovědná osoba. Trestní zákoník však zná i trestné činy s omezeným okruhem pachatelů. Jestliže ke spáchání trestného činu tento zákon vyžaduje zvláštní způsobilost nebo postavení (speciální subjekt) může být pachatelem jen ten, kdo tuto způsobilost nebo postavení má (§ 114 odst. 1, 2 TrZ). Tak tomu bylo i ve věci, v níž došlo ke stíhání osob JN a RB pro návod ke zneužití pravomoci úřední osoby podle § 24 odst. 1 písm. b) k § 329 odst. 1 písm. a) TrZ. Poslanec – úřední osoba PN, se podle odůvodnění usnesení o zahájení trestního stíhání návodců JN a RB měl dopustit zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. a) TrZ jednáním podrobně popsaným v tomto usnesení. Skutkovou podstatu tohoto trestného činu naplní úřední osoba, která v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou závažnou újmu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu. To znamená, že pachatel jako úřední osoba porušuje nebo obchází konkrétní zákon nebo právní normu nižší právní síly. Pachatel musí jednat úmyslně aktivně v rozporu s takovou právní normou anebo úmyslně konkrétní právní normu obcházet. V tomto případě byl PN úřední osobou, avšak neměl pravomoc k jednání, v němž bylo usnesením o zahájení trestního stíhání spatřováno naplnění znaků trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) TrZ, tedy nemohl být pachatelem trestného činu.

Pokud orgány činné v přípravném řízení věděly, že PN neměl pravomoc úřední osoby popsanou v ustanovení § 329 odst. 1 písm. a) TrZ, nepřicházelo v úvahu zahájení trestního stíhání proti PN jako pachateli tohoto trestného činu. V důsledku toho mohly být stíhány osoby JN a RB pro návod k tomuto trestnému činu podle § 24 odst. 1 písm. b) TrZ k § 329 odst. 1 písm. a) TrZ pouze v případě, že byla známa jiná osoba, která byla pachatelem trestného činu dle § 329 odst. 1 písm. a) TrZ. Tato jiná osoba by však musela být stíhána pro tento trestný čin, pokud by u ní nešlo o beztrestnost, nestíhatelnost, nebo by nebylo možné zajistit její účast v trestním řízení.

Jiná situace by byla v případě, že by orgány činné v přípravném řízení stíhaly pachatele PN i návodce JN a RB, protože by usuzovaly (byť mylně), že osoba PN má pravomoc k jednání, k němuž jí JN a RB navedli. Pokud by se až v průběhu trestního stíhání zjistilo, že osoba PN neměla pravomoc k jednání, v němž bylo spatřováno zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) TrZ, potom by to mělo mít vzhledem k akcesoritě účastenství za důsledek zastavení trestního stíhání PN pro zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) TrZ a osob JN a RB pro návod k tomuto trestnému činu.

Osoby JN a RB by mohly být stíhány pro návod k trestnému činu podle § 24 odst. 1 písm. b) TrZ k § 329 odst. 1 písm. a) TrZ, pokud by orgány činné v trestním řízení znaly a stíhaly jinou osobu, která měla postavení, které jí umožňovalo být pachatelem trestného činu dle § 329 odst. 1 písm. a) TrZ. Trestní stíhání JN a RB pro návod k tomuto trestnému činu by bylo v souladu se zákonem pouze v případě, že by se odvíjelo od jednání konkrétní úřední osoby, která měla pravomoc k jednání podle § 329 odst. 1 písm. a) TrZ a svoji pravomoc by vykonávala způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu. Osoby JN a RB by mohly být stíhány pro návod k trestnému činu i v případě, že pachatel (tedy nikoliv PN) by nebyl stíhán vzhledem k beztrestnosti, nestíhatelnosti, tedy pro vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení, nebo v důsledku úmrtí nebo nemožnosti zajištění jeho účasti v trestním řízení. Nestíhatelnost nebo beztrestnost hlavního pachatele by nebyla překážkou trestního stíhání návodce, či jiného účastníka na trestném činu.

Resumé a závěr

V úvodu tohoto článku jsem položil otázku, zda lze stíhat účastníka na trestném činu, pokud není stíhán pachatel. Po rozboru dospívám k závěru, že účastníka na trestném činu lze stíhat i v případě, že pachatel není stíhán vzhledem k jeho beztrestnosti, nebo nestíhatelnosti, tedy pro vynětí z pravomoci orgánů činných v trestním řízení, stejně jako v důsledku úmrtí nebo nemožnosti zajištění jeho účasti v trestním řízení. Nelze-li však pachatele stíhat, musí orgán činný v přípravném řízení v usnesení o zahájení trestního stíhání účastníků na trestném činu výslovně uvést okolnost, která brání stíhání pachatele.

K možnosti trestního stíhání JN a RB pro návod k trestnému činu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 24 odst. 1 písm. b) TrZ k § 329 odst. 1 písm. a) TrZ v době, kdy není trestně stíhán pachatel pro dokonaný trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) TrZ resumuji: V usnesení o zahájení trestního stíhání se uvádí, že PN dal slib poskytnutí úplatku a je označen za úřední osobu, která zneužila tuto pravomoc poté, co jej k tomuto zneužití pravomoci navedli JN a RB, kteří jsou stíháni pro návod k zneužití pravomoci úřední osoby. JN a RB mohli být stíháni pro návod k tomuto trestného činu i v případě, že nebyl stíhán hlavní pachatel PN.[14] V zájmu přezkoumatelnosti rozhodnutí však v odůvodnění usnesení o zahájení trestního stíhání měl být uveden konkrétní důvod jeho nestíhatelnosti.

Pokud by v rozebíraném případě byl poslanec PN vydán Poslaneckou sněmovnou k trestnímu stíhání, potom bylo možno zahájit trestní stíhání proti němu jako pachateli a také proti osobám JN a LB pro návod.

V případě, že by poslanec PN nebyl vydán Poslaneckou sněmovnou k trestnímu stíhání kdykoliv po 1. 6. 2013, tedy po novelizaci čl. 27 odst. 4 Ústavy České republiky, nebylo možno zahájit trestní stíhání proti němu jako pachateli po dobu výkonu jeho poslaneckého mandátu, avšak bylo možno stíhat osoby JN a LB pro návod k jeho trestnému činu. I když orgán činný v přípravném řízení nepožádal před zahájením trestního stíhání o vydání poslance PN k trestnímu stíhání, bylo možné trestní stíhání JN a RB, pokud existovaly důkazy vedoucí k tomuto závěru. To bylo možné před i po novelizaci čl. 27 odst. 4 Ústavy České republiky.

Je však třeba zvažovat i hmotněprávní podmínky, zejména naplnění znaků pachatele dle § 22 odst. 1 TrZ. Pokud v popisovaném případě zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) TrZ úřední osoba PN neměla pravomoc k jednání, v němž bylo v usnesení o zahájení trestního stíhání spatřováno zneužití pravomoci úřední osoby, nelze ji stíhat jako pachatele. V důsledku akcesority účastenství by pak nebylo možné stíhat ani JN a RB jako účastníky na trestném činu.

Trestní stíhání JN a RB pro návod k trestnému činu podle § 24 odst. 1 písm. b) TrZ k § 329 odst. 1 písm. a) TrZ by bylo v souladu se zákonem pouze v případě, že by se odvíjelo od jednání té konkrétní úřední osoby (jiné osoby než PN), která měla pravomoc k jednání podle § 329 odst. 1 písm. a) TrZ, a proto by byla stíhána jako pachatel.

 

Autor, vysokoškolský pedagog, je advokátem v Brně.

 


 

[1]Šámal, P. a kol.: Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář, 2. vydání, C. H. Beck, Praha 2012, str. 343.

[2]Stejně tomu bylo i v zákonu č. 140/1961 Sb. v ustanovení § 10. Pouze v § 7 trestního zákona č. 86/1950 Sb., zrušeného zákonem č. 140/1961 Sb., nebyla trestnost návodce a pomocníka, tedy tehdejších forem účastenství, závislá na trestnosti přímého pachatele, přičemž ustanovení o pokusu se použilo i na pokus návodu a pomoci. Návod a pomoc byly v zákoně č. 86/1950 Sb. samostatnými formami trestné činnosti.

[3]Fenyk, J., Hájek, R., Stříž, I., Polák, P.: Trestní zákoník a trestní řád. Průvodce trestněprávními předpisy a judikaturou, Linde Praha 2010, str. 155.

[4]Novotný, O. a spol.: Trestní právo hmotné – I. Obecná část, Aspi Publishing 2010, str. 326.

[5]Definice návodu doznala v novém trestním zákoníku určité změny zpřesnění oproti trestnímu zákonu č. 140/1961 Sb., kde dle § 10 odst. 1 písm. b) je návodcem ten, kdo navedl jiného k spáchání trestného činu (návodce).

[6]  Novotný, O. a spol.: Trestní právo hmotné – I. Obecná část, Aspi Publishing 2010, str. 320.

[7]Šámal, P. a kol.: Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář, 2. vydání, C. H. Beck, Praha 2012, str. 344.

[8]Novotný, O. a spol.: Trestní právo hmotné – I. Obecná část, Aspi Publishing 2010, str. 326 a judikát č. 58/1973 Sb. rozh. tr.

[9]Srov. blíže návrhy na omezení poslanecké a senátorské imunity, obsažené ve sněmovních tiscích 20, 317 a 1109 z 3. volebního období Poslanecké sněmovny.

[10]Srov. důvodovou zprávu ke změně ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zvláštní část, k čl. I, k bodu 1 (čl. 27 dosavadní odstavec 4), sněmovní tisk 349 ze 4. volebního období Poslanecké sněmovny.

[11]Srov. blíže důvodovou zprávu k novele ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů, obecná část, k čl. I, sněmovní tisk 349 ze 4. volebního období Poslanecké sněmovny

[12]V usnesení o zahájení trestního stíhání se uvádí, že PN porušil svůj slib čestného výkonu funkce daný Ústavou, avšak neuvádí se žádná forma jeho jednání, jímž naplnil základní skutkovou podstatu trestného činu dle § 329 odst. 1 písm. a) TrZ. Nelze pominout, že ani příp. porušení určitého článku Ústavy nemůže naplnit znaky skutkové podstaty tohoto či jakéhokoliv jiného trestného činu. Tedy odkaz na porušení Ústavy je nedostatečný a nenahrazuje naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu, uvedené ve zvláštní části trestního zákoníku.

[13]V této souvislosti lze dodat, že státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v usnesení 5 NZT 312013 z 25. 7. 2013, jimž rozhodoval o stížnosti RB proti usnesení o zahájení trestního stíhání, výslovně uvedl, že „není zřejmé, jakým způsobem mělo k navedení dojít, a ani předložené důkazy tomuto závěru nenasvědčují.“ Vzhledem k tomu, že RB i JN se měli návodu ke zneužití pravomoci úřední osoby podle § 24 odst. 1 písm. b) k § 329 odst. 1 písm. a) TrZ dopustit v jednočinném souběhu s jiným trestným činem „postačí, pokud v rámci dalšího trestního řízení dojde k vypuštění této právní kvalifikace s upozorněním na změnu v právním posouzení skutku podle § 160 odst. 6 TrŘ.“ Podstatné je, že v době sepsání tohoto článku, v lednu 2014, jsou JN a RB nadále stíháni pro návod k zneužití pravomoci úřední osoby podle § 24 odst. 1 písm. b) k § 329 odst. 1 písm. a) TrZ.

[14]Zde pomíjím, že jak obhajoba v dané věci, tak i usnesení NSZ, jimž bylo rozhodováno o stížnosti RB, se shodly v tom, že uvedená právní kvalifikace skutku je nesprávná, a proto nemůže obstát. V popisované věci neměl PN pravomoc k jednání popsanému v usnesení o zahájení trestního stíhání, a proto nemohl zneužít pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) TrZ.