Konkurs a nedostatek majetku dlužníka

Zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, stanovil v § 44 odst. 1 písm. d) jako podmínku zrušení konkursu pro nedostatek majetku zjištění, že majetek podstaty nepostačuje k úhradě nákladů konkursu; zvláštní postup uspokojování věřitelů s pohledávkami za majetkovou podstatou pro případ nedostatku majetku v konkursní podstatě (vyjma pořadí úhrady pohledávek v § 32 odst. 1 ZKV) neupravoval.

V praxi přitom buď nedošlo k sepsání žádného majetku do konkursní podstaty (tedy ani k jeho zpeněžení či vyloučení), anebo byl majetek sepsaný do konkursní podstaty zpeněžen, avšak výtěžek nepostačoval ani k úhradě nákladů konkursu; v obou případech byl namístě postup dle § 44 odst. 1 písm. d) ZKV, tedy zrušení konkursu pro nedostatek majetku.

Vyplynulo-li však ze schválené konečné zprávy, že výtěžek zpeněžení k úplné úhradě nákladů konkursu (tj. hotových výdajů, odměny správce a nákladů spojených s udržováním a správou podstaty) postačuje, avšak nebude již postačovat k úplnému uspokojení ostatních pohledávek za podstatou a pracovních nároků, nemohl být konkurs zrušen pro nedostatek majetku. Soud v takovém případě vydal rozvrhové usnesení, v němž rozhodl o úplném uspokojení hotových výdajů správce, odměny správce a ostatních nákladů konkursu (nebyly-li již tyto pohledávky uspokojeny v průběhu řízení), a dále rozhodl o poměrném uspokojení ostatních přednostních pohledávek v souladu s ust. § 32 odst. 1 ZKV. Po splnění usnesení následoval postup dle § 44 odst. 1 písm. b) ZKV, tedy zrušení konkursu po splnění rozvrhového usnesení.

Insolvenční zákon přinesl v ust. § 308 odst. 1 písm. d) změnu, když jako podmínku zrušení konkursu pro nedostatek majetku stanovil zjištění, že majetek dlužníka je zcela nepostačující pro uspokojení věřitelů. Jako kritérium nedostatečnosti majetku dlužníka tak byla zavedena nemožnost uspokojení věřitelů z majetku podstaty, namísto původní nemožnosti uspokojení nákladů konkursu. V souvislosti s touto změnou byl do zákona vtělen též § 297 IZ.

A jak se tato změna odrazila v postupech vedoucích ke skončení insolvenčního řízení zrušením konkursu pro nedostatek majetku?

Vrchní soud v Praze v usnesení č. j. KSUL 45 INS 1285/2008, 1 VSPH 42/2009-B-52, ze dne 18. 5. 2009, vyslovil závěr, že „pokud ze schválené konečné zprávy a vyúčtování vyplyne, že dosažený výtěžek ze zpeněžení majetkové podstaty – po zapravení zajištěných pohledávek v rozsahu stanoveném v § 298 a 299 odst. 1 IZ – postačuje i k uspokojení dalších pohledávek uvedených v § 305 odst. 1 IZ, jež se (v režimu § 203 IZ) uspokojují kdykoli v průběhu konkursního řízení, tj. pohledávek za majetkovou podstatou (§ 168 IZ), pohledávek jim na roveň postavených (§ 169 IZ), a je k dispozici i další částka, jež má být rozdělena mezi věřitele v rozvrhu, insolvenční správce uspokojí všechny dosud neuhrazené pohledávky uvedené v § 305 odst. 1 IZ (při respektování nároku zajištěného věřitele dle § 305 odst. 2 věty poslední IZ) a po právní moci rozhodnutí o schválení konečné zprávy předloží soudu návrh rozvrhového usnesení (§ 306 odst. 1 IZ)...

Bude-li však ze schválené konečné zprávy a vyúčtování naopak zřejmé, že výtěžek ze zpeněžení majetkové podstaty po uspokojení nároků zajištěných věřitelů – ani spolu s prostředky získanými zálohou na náklady insolvenčního řízení či zálohou poskytnutou věřitelským výborem – nepostačuje k úplné úhradě pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim na roveň postavených (§ 297 odst. 1 IZ), a že tedy k rozvrhu dojít nemůže, insolvenční soud dle § 297 odst. 2 IZ na základě návrhu insolvenčního správce rozhodne o pořadí úhrady těchto dosud neuhrazených pohledávek nebo o jejich poměrné úhradě dle pravidel vymezených v § 305 odst. 2 IZ. Po právní moci tohoto rozhodnutí a po jeho splnění insolvenčním správcem je indikován postup dle § 308 odst. 1 písm. d) IZ, tj. zrušení konkursu z důvodu, že majetek dlužníka je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující.“

Insolvenční správce tak po prověření majetkové podstaty dlužníka, po vyhotovení soupisu majetkové podstaty a po případné realizaci veškerého majetku musí vyhodnotit, zda nenastala situace, kdy:

1. do majetkové podstaty nebyl zapsán žádný majetek dlužníka (nebyl tedy zpeněžován ani vyjímán);

2. majetek podstaty byl zpeněžen (vyjmut, vyloučen), avšak výtěžek i za použití zálohy na náklady insolvenčního řízení či zálohy poskytnuté věřitelským výborem buď nepostačuje ani k úhradě „prioritních“ pohledávek [tj. odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, pohledávek věřitelů podle § 168 odst. 1 písm. e) a § 169 odst. 1 písm. g) IZ, pohledávek věřitelů z úvěrového financování, nákladů spojených s udržováním a správou majetkové podstaty a pohledávek věřitelů na výživném ze zákona], anebo postačuje pouze k úhradě těchto pohledávek;

3. majetek byl zpeněžen, výtěžek zpeněžení majetkové podstaty postačuje k úplné úhradě „prioritních“ pohledávek, nepostačuje již však (ani při použití záloh) k úplnému uspokojení ostatních pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim na roveň postavených.

V prvním z uvedených případů bude konkurs zrušen pro nedostatek majetku dle § 308 odst. 1 písm. d) IZ, odměna insolvenčního správce a náhrada jeho hotových výdajů budou hrazeny ze zálohy na náklady insolvenčního řízení nebo zálohy poskytnuté věřitelským výborem (§ 297 odst. 1 IZ), popř. státem na základě rozhodnutí soudu dle § 8 vyhlášky o odměně¹). Přestože judikatura odvolacích soudů i Nejvyššího soudu ČR trvá důsledně na předložení, projednání a schválení konečné zprávy v každém insolvenčním řízení,² lze se v praxi setkat s postupem, kdy správce předloží závěrečné vyúčtování, z něhož plyne, že žádný majetek do majetkové podstaty sepsán ani realizován nebyl, a soud (aniž byla předložena konečná zpráva) konkurs pro nedostatek majetku zruší a zároveň rozhodne o vyúčtování odměny insolvenčního správce i úhradě jeho hotových výdajů.

Ve druhém případě správce po schválení konečné zprávy (při zpeněžení či jiné realizaci majetku z podstaty musí být konečná zpráva předložena vždy) uspokojí „prioritní“ pohledávky v pořadí určeném v § 305 odst. 2 IZ, postačuje-li výtěžek zpeněžení přesně k jejich uspokojení, a navrhne zrušení konkursu pro nedostatek majetku, v opačném případě předloží soudu návrh na vydání rozhodnutí dle § 297 odst. 2 IZ, na jehož základě soud rozhodne o pořadí úhrady jednotlivých „prioritních“ pohledávek; po splnění tohoto rozhodnutí soud zruší konkurs pro nedostatek majetku.

V případě třetím správce po schválení konečné zprávy uspokojí „prioritní“ pohledávky v souladu s ust. § 305 odst. 2 IZ a předloží soudu návrh na vydání rozhodnutí dle § 297 odst. 2 IZ, na jehož základě soud rozhodne o poměrné úhradě ostatních přednostních pohledávek dle pravidel vymezených v § 305 odst. 2 IZ; po právní moci tohoto rozhodnutí a po jeho splnění správcem soud dle § 308 odst. 1 písm. d) IZ rovněž zruší konkurs z důvodu, že majetek dlužníka je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující.

Je-li zpeněžována majetková podstata, je přitom vždy nutno mít na zřeteli, že dle § 305 odst. 2 IZ lze výtěžku zpeněžení určeného k uspokojení pohledávky zajištěného věřitele (§ 298 odst. 2 IZ) použít k uspokojení jiných pohledávek až po uspokojení pohledávky tohoto věřitele.

Ve všech uvedených případech si pak správce musí počínat velmi obezřetně při uspokojování pohledávek za podstatou a pohledávek jim na roveň postavených již v průběhu insolvenčního řízení. Nezřídka se totiž stává, že správce uspokojením pouze některých pohledávek, jež měly být spolu s ostatními přednostními pohledávkami uspokojeny pouze poměrně až na základě usnesení soudu dle § 297 odst. 2 IZ, vyčerpá veškeré prostředky z podstaty. Nejenže se tímto postupem vystavuje riziku uplatnění nároku na náhradu škody věřitelem, jehož pohledávka nebyla – tak, jak měla být – správcem alespoň částečně uspokojena, ale nezbude mu ani na úhradu jeho hotových výdajů a odměny. Úhrada nároků správce státem, jak ji umožňuje ust. § 8 vyhlášky o odměně,¹ je přitom za popsaného stavu vyloučena, pokud výtěžek zpeněžení (chybně vyplacený některým věřitelům) k úhradě hotových výdajů a odměny správce postačoval (§ 305 odst. 2 IZ).

Lze přitom konstatovat, že na základě úpravy obsažené v insolvenčním zákoně může dojít ke zrušení konkursu pro nedostatek majetku i tehdy, byl-li zpeněžen hodnotný majetek dlužníka (např. i v řádech milionů korun), avšak výtěžek zpeněžení byl vydán zajištěnému věřiteli, popř. postupem dle § 297 odst. 2 IZ byly uspokojeny pohledávky (např. mzdové nároky) v takovém objemu, že pro uspokojení věřitelů se zjištěnými pohledávkami je zbývající majetek dlužníka zcela nepostačující.

S rozhodnutím o zrušení konkursu pro nedostatek majetku pak úzce souvisí též otázka určení odměny insolvenčního správce, jež je v justiční praxi posuzována nejednotně.

Vrchní soud v Olomouci na dané téma uzavřel, že ustanovení § 5 vyhlášky o odměně¹ se použije pouze tehdy, nelze-li odměnu určit postupem dle § 1 až 4, tedy zejména v řízeních, kdy insolvenční soud ještě před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku vydá usnesení o tom, že dlužník není v úpadku (§ 158 odst. 1 a 2 IZ), zatímco v případě, kdy je úpadek dlužníka řešen konkursem, náleží správci vždy odměna určená dle § 1 vyhlášky, jejíž minimální výše dle § 1 odst. 5 vyhlášky činí 45 000 Kč. Odměna v uvedené výši náleží správci při daném způsobu řešení úpadku dlužníka vždy, tj. jak tehdy, byl-li by součet odměny ze zpeněžení vypočtený podle § 1 odst. 2 a 3 vyhlášky nižší než 45 000 Kč, tak i v situacích, kdy vůbec nedošlo ke zpeněžení majetkové podstaty.³

Vrchní soud v Praze dospěl k závěru, že v konkursu, v němž nebylo dosaženo žádného výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi zajištěné či nezajištěné věřitele (a to i tehdy, byla-li podstata zpeněžena), nelze určit odměnu insolvenčního správce podle § 1 vyhlášky,¹ ale je třeba aplikovat § 5 téže vyhlášky.⁴

Nejvyšší soud ČR pak zastává názor, že nelze odměnu insolvenčního správce v konkursu určit podle § 1 vyhlášky¹ pouze v tom řízení, v němž nebyl zpeněžen žádný majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka, a pouze tam je namístě postupovat podle § 5 vyhlášky.⁵

Rovněž insolvenční soudy posuzují v důsledku nejednotnosti judikatury nárok na odměnu správce rozdílně. Některé senáty přitom závěry vyslovené shora kombinují, určují odměnu správce dle kritérií stanovených v § 5 vyhlášky, aplikují však podpůrně ust. § 1 odst. 5 vyhlášky, tzn. určují odměnu správce minimální částkou 45 000 Kč.

Autor článku se kloní k závěrům vysloveným v rozhodnutí Nejvyššího soudu s tím, že akcentuje závěr, dle něhož není vyloučeno, aby odměna určená podle ustanovení § 5 vyhlášky byla v odůvodněných případech vyšší než částka předjímaná ustanovením § 1 odst. 5 vyhlášky jako minimální výše odměny vázaná na zpeněžování majetku majetkové podstaty při řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Autor je soudcem Městského soudu v Praze.

¹ Vyhláška č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů.

² Např. usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 30/2010 ze dne 20. 1. 2011, uveřejněné pod č. 96/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

³ Usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. KSBR 31 INS 4670/2008, 2 VSOL 119/2009-B-19.

⁴ Usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. MSPH 88 INS 5284/2008, 2 VSPH 348/2009.

⁵ Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. MSPH 77 INS 8029/2010, 29 NSČR 27/2010 ze dne 23. 9. 2010, uveřejněné pod č. 64/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.