Karolina Adamová, Vilém Knoll, Václav Valeš a kolektiv: Pozapomenuté právní instituty

Na podzim minulého roku vydalo nakladatelství Aleš Čeněk publikaci s názvem Pozapomenuté právní instituty. Monografie je výsledkem práce širokého kolektivu autorů působících především na Právnické fakultě Západočeské univerzity v Plzni. 

Primární zaměření publikace je právně-historické, avšak s určitým přesahem do současnosti. Centrem pozornosti autorů se totiž staly historické právní instituty, které se do našeho práva opět vracejí, resp. instituty, které budoucí legislativě mohou sloužit jako inspirace (pozitivní i negativní). 

Kniha je rozdělena do 12 samostatných kapitol, které se postupně zabývají: falcidiánskou kvartou; přírůstky, plody a užitky věci; urburou; místním interdiktem; svodem; personální exekucí; jitřním darem; legátem; výprosou; pachtem; milionářskou dávkou a spekulací.Za nejaktuálnější lze bezpochyby považovat kapitoly, které se věnují institutům znovuzavedených novým občanským zákoníkem. 

Dozvídáme se například, že původ légatu, tedy (terminologií nového občanského zákoníku) odkazu, lze hledat již v počátcích římského práva. Důvodem jeho vzniku byla snaha zůstavitelů zajistit pro případ své smrti vedle prvorozeného syna (na kterého zpravidla přešlo celé dědictví) i další pozůstalé - typicky manželku. Tento institut v českém právu naposled výslovně upravoval tzv. střední občanský zákoník z roku 1950, nicméně autor dané kapitoly se zabývá i otázkou, jak bylo k obdobným testamentárním ustanovením přistupováno v době dosavadního občanského zákoníku z roku 1964. 

Zneužívání legátu stálo v době římského práva za vznikem i dalšího institutu, kterému je v knize věnována celá kapitola, falcidánské kvarty. Jedná se o institut vycházející z Lex Falcidia, dle kterého musí zůstavitel ponechat vždy alespoň jednu čtvrtinu dědictví nezatíženou odkazy. Toto pravidlo bylo zřejmě inspirací pro § 1585 a § 1598 nového občanského zákoníku, které obdobně omezují nejenom odkazy, ale i dispozice s pozůstalostí prostřednictvím dědické smlouvy. 

Souvislost s novým občanským zákoníkem mají i kapitoly věnující se výprose či pachtu. Jejich autoři pojednávají o genezi těchto smluvních typů od starověku až po nedávnou minulost. Dozvídáme se tak nejenom o překvapivě podrobné úpravě pachtuv Chammurapiho zákoníku, ale i detaily o prvorepublikové judikatuře, která se relativně zevrubně zabývala rozdíly mezi pachtem a nájmem, pachtem a kupní smlouvou, problematikou mnohosti pachtýřů, podpachtem apod. 

Kniha však zaujme nejenom fanoušky soukromého práva. Příkladem může být kapitola o urbuře, která pojednává o středověkém horním právu, či kapitola o milionářské dávce, která se zabývá prvotními pokusy komunistického zákonodárství narovnávat rozdíly ve společnosti prostřednictvím rozdílné daňové zátěže. Z trestněprávního soudku lze jmenovat například kapitolu o středověkém polosoukromém procesním institutu svodu nebo o trestném činu spekulace, který Československé právo znalo až do roku 1990. Tento trestný čin se z dnešního pohledu může jevit až tragikomicky, když na základě jeho skutkové podstaty - opatření si předmětu potřeby za účelem jeho dalšího prodeje se ziskem – byly stíhány i takové skutky jako přeprodej kalkulaček či poštovních známek. 

Jak je tedy patrné, publikace má široký záběr jak z pohledu časového, tak i věcného. Tento aspekt sice částečně snižuje její tematickou kompaktnost, nicméně umožnil autorům sestavit zajímavou kompilaci příspěvků, která na poli právně-historické literatury působí minimálně osvěžujícím dojmem. Publikaci tak lze odpustit i občasnou absenci hledání přesahů do současnosti; každá kapitola přináší dostatečně široké penzum informací, které mohou být k hledání implikací do současnosti využity dalšími autory. 

Publikaci je možné zakoupit zde.

Autor působí jako doktorand na Katedře obchodního práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity.