Karel Svoboda: Nesporná řízení I.

Tzv. nesporná řízení mají od 1. ledna 2014 vlastní kodex, jímž je zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. Je jich daleko více než dříve, protože nový občanský zákoník zavedl řadu procedur, s nimiž dosud české soukromé právo nepočítalo a které bylo nutné v novém kodexu nesporných řízení rovněž upravit. Proto si tzv. nespory v současnosti zaslouží zvýšenou míru pozornosti prostřednictvím rozsáhlejší monografie, která kriticky a podrobně vyhodnotí novou právní úpravu. Recenzovaná kniha na tuto potřebu reaguje.

Každá z kapitol monografie se věnuje konkrétnímu zvláštnímu řízení. Úvodní pasáže kapitol analyzují hmotněprávní základ procedury, a poté následuje její procesní odraz v zákoně o zvláštních řízeních soudních. V závěru každé kapitoly autor upozorňuje na úskalí nových norem a nabízí jejich řešení.

První část knihy se věnuje podmínkám pro zásah do integrity člověka. Protože základ této procedury upravuje hmotné právo (§ 93 a násl. občanského zákoníku a § 28 a násl. zákona o zdravotních službách), autor se zabývá výkladem příslušných hmotněprávních ustanovení a vyrovnává se s rozpory, které se objevují v existujících komentářích, jež se neshodnou na tom, zda a do jaké míry je zákon o zdravotních službách v poměru speciality k ustanovením civilního kodexu, upravujícím předpoklady zásahu do lidské integrity. Uzavírá, že zákon o zdravotních službách nemůže být ve vztahu k občanskému zákoníku lex specialis, protože řada nových norem v občanském zákoníku má principiální podstatu, kterou je třeba respektovat i při poskytování zdravotní péče.

Další část monografie poskytuje výklad řízení týkajících se nezvěstnosti a smrti člověka. V případě řízení o nezvěstnosti jde opět o novou proceduru, kterou se u nás dosud nikdo skutečně vážně nezabýval. Nabízí se otázka, jak vyřešit do jisté míry konkurenční vztah řízení o prohlášení člověka za nezvěstného, procedury prohlášení za mrtvého na základě tzv. domněnky smrti a řízení o ustanovení opatrovníka člověku neznámého pobytu. Monografie řeší, kterému z těchto řízení dát přednost s ohledem na okolnosti konkrétního případu.

Řízení o nahrazení souhlasu zástupce České advokátní komory k seznámení se s obsahem listin, které jsou v držení advokáta a který je odmítá vydat pro účely správního řízení s odůvodněním, že v nich uvedené informace podléhají povinnosti mlčenlivosti, je spíše okrajovým zvláštním řízením. Jde však o proceduru, která řeší problém, za jakých podmínek soud může rozhodnout o tom, že je na místě zjednat přístup k dokumentům v držení osoby soukromého práva (advokáta), a tyto dokumenty zabezpečit jako důkazní prostředek. Tento problém je v současnosti mimořádně aktuální, protože náš zákonodárce bude muset do dvou let inkorporovat do našeho právního řádu směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/104/EU, která pro účely projednání žalob o náhradu škody z porušení předpisů o ochraně hospodářské soutěže předpokládá, že žalobce bude mít možnost „vylovit“ důkazní prostředek i prohlídkou prostor, které užívá žalovaný, a to nejen za asistence soudu, ale i odborného orgánu, který dohlíží na dodržování hospodářské soutěže. Řízení o nahrazení souhlasu zástupce České advokátní komory může posloužit jako inspirace při zapracování zmíněné směrnice.

Kapitola věnovaná soudním úschovám poskytuje nový pohled na tzv. povinné úschovy, jejichž základ je upraven v zákoně o obchodních korporacích a v zákoně o přeměnách obchodních společností. Autor se zabývá např. problémem účastenství na řízení a postavením minoritních akcionářů, kteří nemají právo na dorovnání. Lze se ztotožnit s jeho názorem, že řízení o povinných úschovách je třeba novelizovat, aby bylo ze zákona jasné např. to, jak mají být uhrazeny náklady řízení spojeného s uplatněním práva na povinnou úschovu.

Monografie neponechává stranou ani řízení o umoření listin. Jde o relativně častou soudní proceduru, které přesto dosavadní komentáře i literatura věnují jen okrajovou pozornost. Oceňuji, že se autor zabývá tím, jaký vliv má na průběh tohoto řízení a dokazování § 312 zákona o zvláštních řízeních soudních, který vylučuje uplatnění vyšetřovací zásady v rámci tohoto řízení.

Kniha si své čtenáře najde mezi advokáty, soudci i dalšími právníky, kteří v současnosti bojují s tím, jak si vykládat problematické pasáže nové hmotněprávní i procesní úpravy zvláštních řízení. Skutečně podrobná publikace o novém právu, která se dotýká specifických soudních procedur, dosud neexistuje. Vzhledem k tomu, že s aplikací zákona o zvláštních řízeních soudních dosud není mnoho zkušeností a tento zákon není z pohledu praktika ani legislativce legislativně vynikající, jsem ráda, že publikace tohoto typu a rozsahu vznikla.

Mgr. Lenka Vítková, advokátka v Plzni

Můžete objednat ZDE.