K. Ronovská, V. Vitoul, J. Bílková a kol.: Nové spolkové právo v otázkách a odpovědích


autor: Mgr. Michal Janoušek
publikováno: 05.06.2014

Již samotný název knihy napovídá, že nejde o klasickou formu publikace, nýbrž přichází s neotřelou strukturou a nápadem. Autorský kolektiv pod vedením docentky Kateřiny Ronovské, která působí na katedře občanského práva Masarykovy univerzity, se ujal nelehkého úkolu. Zpracovat problematiku spolkového práva po nabytí účinnosti zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) a přiblížit ji co nejširšímu okruhu čtenářů. Cílem autorského kolektivu bylo vytvoření praktické pomůcky, která stručným a zejména srozumitelným způsobem představí problematiku spolkového práva po rekodifikaci a místy komparativní metodou poukazuje na nejvýznamnější změny, ke kterým v souvislosti s rekodifikací soukromého práva došlo. Deklarovaný cíl se snaží naplnit jednoduchostí, žádnými, a často některým autorům vytýkanými složitými právnickými konstrukcemi, nýbrž čtivou a zajímavou formou zpopularizovat problematiku spolkového práva a zpřístupnit ji běžnému čtenáři. Před autorským kolektivem, který čítá na deset osob z akademické sféry, justice i advokacie stál nelehký úkol, kterým je odpovědět z pohledu nové právní úpravy na fundamentální otázky, se kterými se setkává každý člověk, který uvažuje nad založením spolku, fungováním nebo zrušením spolku. 

Spolky byly historicky pojímány jako útvary, které jsou projevem politického práva sdružovacího. Až do nabytí účinnosti občanského zákoníku byla právní úprava občanských sdružení na obecné úrovni představována zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem, a zejména pak zákonem č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů. Recenzovaná publikace nabývá na významu nikoli pouze v souvislosti s rekodifikací soukromého práva, nýbrž i tím, že nezpracovává pouze materii soukromého práva, nýbrž se snaží zohlednit rovněž právní úpravu veřejnoprávní. Kupř. v kapitole 13, části první se autoři probírají postavením spolků ve veřejném právu. Nejvýznamnějším však z pohledu koncového čtenáře nesporně bude část druhá této knihy, která se věnuje účetním a daňovým souvislostem. Pro oblast spolkového práva se tedy jedná o relativně zajímavý počin, neboť takto koncipovaná publikace, mající dosah rovněž do oblasti práva veřejného, lze více než uvítat. Je tomu zejména proto, že spolková činnost, ať chceme nebo ne, dosahuje nikoli pouze intenzity soukromoprávní, nýbrž i intenzity veřejnoprávní. Povinností každého soukromoprávního spolku je každoročně podat daňové přiznání, vést daňovou evidenci (případně účetnictví), spolek se může stát plátcem daně z přidané hodnoty, nemajetkových daní apod. Lze tedy ocenit, že spektrum problémů, které tato publikace řeší, dosahuje intenzity jak soukromoprávní, tak veřejnoprávní.

Snad každý spolek, resp. jeho statutární orgán po 1. 1. 2014, tedy s nabytím účinnosti občanského zákoníku, stojí před otázkou, co je nezbytné učinit, aby občanské sdružení, respektive jeho stanovy, založené podle staré právní úpravy, obsažené zejména v zákoně č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, byly souladné s občanským zákoníkem, který nabyl účinnosti letošním rokem. Této problematice se věnuje první část recenzované publikace. Oblast sdružování, resp. spolková právní úprava je oblastí, které se rekodifikace soukromého práva dotkla poměrně významným způsobem. Zejména je třeba připomenout skutečnost, že do konce roku 2013 vedlo Rejstřík občanských sdružení Ministerstvo vnitra České republiky. Tento rejstřík však nebyl postaven na povinně zveřejňovaných údajích a o více než sto dvaceti tisíc občanských sdružení se nebylo možné dozvědět častokrát více, než název, identifikační číslo a datum vzniku.

S novou právní úpravou a v souvislosti s nabytím účinnosti prováděcích a doprovodných zákonů k občanskému zákoníku ve vztahu k spolkovému právu, které publikace přehledným způsobem shrnuje, je to zejména zákon č. 304/2013 Sb. o veřejných rejstřících fyzických a právnických osob, který upravuje náležitosti návrhů podávaných do veřejných rejstříků, zejména pak spolků, které jsou nově vedeny rejstříkovými, krajskými soudy, a jejich procesní souvislosti. V tomto směru, a práce to zdůrazňuje na několika místech, dochází ke zcela zřejmému zvýšení transparentnosti právní úpravy v oblasti spolkového práva, jakož i v neposlední řadě posílení, resp. osvojení si principu právní jistoty rovněž v oblasti spolkového práva. K zřejmému posílení právní jistoty a tedy i „informační povinnosti“ spolků dochází zejména v souvislosti s povinně zveřejňovanými údaji ve spolkovém rejstříku.

Přehledným způsobem je rozlišována i kogentní a dispozitivní právní úprava. Je tedy zejména vymezováno, kdy se strany mohou odchýlit od normativních pravidel upravených v občanském zákoníku. V mnohých případech se jedná o právní úpravu dispozitivní povahy, a proto autoři zdůrazňují nesčetněkrát vhodnost (dosahující občas až intenzity povinnosti), upravit řešení otázek a potenciálních problémů prostřednictvím stanov, které mimo jiné ve vzorové formě obsahuje publikace v příloze č. 1.

Jak řečeno, publikace se zaměřuje na v podstatě všechny fáze spolkové aktivity, tedy zejména jednáním, před vznikem spolku, jeho založení a následný vznik, přes řešení problematiky spolkové činnosti v průběhu existence spolku a následné povinnosti při jeho zrušení, zániku a následné likvidaci. Stojí za zmínku, že problematikou spolkového práva se autoři v recentní jurisprudenci věnovali spíše v oblasti založení, vzniku a existence občanských sdružení. Tématu mezidobí mezi zrušením a zánikem spolku, dochází-li k jeho likvidaci, se mnoho prostoru prozatím nevěnovalo, popřípadě pouhou zmínkou bylo informováno, že je třeba provést likvidaci občanského sdružení. V tomto ohledu publikace dostává svého slibu, když se pokouší odpovědět i na otázky související s likvidací spolku. To lze nesmírně ocenit, neboť je-li hlavním jejím cílem zpřístupnit spolkovou právní úpravu zejména osobám se vzděláním nikoli právnickým, tak právě ony jako členové, případně statutární orgány, nebudou řešit pouze vznik a existenci spolku, nýbrž pochopitelně i jeho zrušení, likvidaci a zánik.

Samotná likvidace spolku je per se otázkou zcela rozhodující. Podle staré právní úpravy totiž často občanská sdružení likvidaci ani neprováděly a stávaly se „prázdnými skořápkami“, které likvidaci neprováděly a formálně právně existovaly, aniž by jakoukoli činnost vyvíjely. Problematickou byla snad i sama skutečnost, že právní úpravu likvidace občanských sdružení neupravoval zákon o sdružování občanů, nýbrž bylo nezbytné postupovat podle obecných ustanovení o likvidaci, upravených v obchodním zákoníku (§ 70 - § 75b obchodního zákoníku – srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2012, sp. zn. 25 Cdo 3546/2011).

Samotným závěrem lze počin autorského kolektivu pokládat za zdařilý, když v samém úvodu vymezený cíl publikace byl zjevně naplněn. Jedná se o dílo, které si najde své místo zejména v rukou osob, které se spolkovou činností zabývají, ať již jsou pouze členy ve spolcích, nebo vykovávají funkcí statutárních orgánů, členů správních rad apod. V neposlední řadě patří do rukou každému, komu je problematika spolkového práva, zvlášť po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku, blízká.

Můžete koupit Z d e .

 

Mgr. Michal Janoušek, asistent předsedy senátu Nejvyššího soudu a doktorand na katedře občanského práva PF MU Brno