K zápisům absolventů zahraničních vysokých škol do seznamu advokátních koncipientů
publikováno: 25.05.2018
VOLNÝ POHYB OSOB A POSTUPUJÍCÍ GLOBALIZACE SE SAMOZŘEJMĚ NEVYHÝBAJÍ A NEMOHOU VYHÝBAT ANI STUDIU NA VYSOKÝCH ŠKOLÁCH A ABSOLUTORIUM TÉ KTERÉ VYSOKÉ ŠKOLY V ZAHRANIČÍ JIŽ V SOUČASNOSTI NENÍ NIČÍM VÝJIMEČNÝM ANI NEOBVYKLÝM. TENTO TREND SE TÝKÁ I STUDIA NA PRÁVNICKÝCH FAKULTÁCH V ZAHRANIČÍ ČI NA OBDOBNÝCH VYSOKÝCH ŠKOLÁCH POSKYTUJÍCÍCH VZDĚLÁNÍ V OBORU PRÁVO, BYŤ STUDIUM PRÁVA V ZAHRANIČÍ ZAJISTÉ PŘINÁŠÍ SVÁ SPECIFIKA. NĚKTEŘÍ Z TAKOVÝCH ABSOLVENTŮ NÁSLEDNĚ ŽÁDAJÍ O ZÁPIS DO SEZNAMU ADVOKÁTNÍCH KONCIPIENTŮ ČESKÉ ADVOKÁTNÍ KOMORY. POVAŽUJI TAK ZA VHODNÉ I NA TOMTO MÍSTĚ PŘIPOMENOUT PODMÍNKY PRO TAKOVÝ ZÁPIS.
Meritem posuzování jednotlivých žádostí absolventů zahraničních vysokých škol je ust. § 37 odst. 1 písm. b) zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění. Vedle formálněprávního uznání takového vzdělání jako vzdělání rovnocenného se vzděláním v tuzemsku je posuzována zejména otázka, zda vzdělání získané v zahraničí odpovídá svým obsahem a rozsahem obecnému vzdělání, které lze získat v oboru právo na vysoké škole v České republice.
Předně je třeba konstatovat, že studium v zahraničí nepochybně může poskytovat získání potřebných právnických dovedností a v tomto směru mohou zahraniční vysoké školy poskytovat vzdělání nejméně srovnatelné se studiem na tuzemských právnických fakultách, avšak ani to nelze o každém zahraničním studiu a každé zahraniční vysoké škole tvrdit obecně a bez výjimek.
Připustíme-li, že studiem na určité zahraniční vysoké škole může absolvent získat potřebné právní dovednosti, nepochybně nemůže získat znalosti v právu vnitrostátním, neboť není znám žádný studijní program zahraniční vysoké školy, který by se věnoval českému právu a českému právnímu řádu. Takové znalosti jsou však pro výkon advokacie, představující aplikaci práva s cílem chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klientů, nezbytné. K tomuto cíli musí směřovat i příprava advokátních koncipientů během koncipientské praxe, v níž je advokátní koncipient pověřován advokátem vyřizováním záležitostí klientů a zastupováním klientů při jednotlivých úkonech právních služeb. Koncipientská doba není jen a pouze dobou přípravy na advokátní zkoušku, ale je, byť v omezené míře, také samotným poskytováním právních služeb. Nelze tak připustit, aby se koncipient při takovémto poskytování právní služby teprve seznamoval s českým právním řádem.
V této situaci je možné zmínit, že nadále existuje možnost doplnit si vzdělání získané v zahraničí mimořádným studiem ve studijních programech pořádaných na některých právnických fakultách v České republice.
Dále je třeba konstatovat, že Ústavní soud v rozhodnutích I. ÚS 110/14 a II. ÚS 443/16 stanovil ústavněprávní principy posuzování takových žádostí o zápis do seznamu koncipientů i s tím, že nelze zobecňovat, že by právo absolventů zahraničních právnických fakult na svobodnou volbu povolání (v daném případě zápis do seznamu koncipientů ČAK) mělo vždy paušálně převážit nad zájmem na ochraně kvalifikovanosti a profesionality poskytování právních služeb v České republice. Dále bylo v odůvodnění nálezu II. ÚS 443/16 zdůrazněno, že v každém konkrétním případě je naopak nutné přihlížet a zkoumat jak obsah, tak kvalitu poskytovaného právnického vzdělání v zahraničí. Nepochybně pak má Česká advokátní komora přihlížet též k postgraduální praxi absolventa zahraniční vysoké školy v českém právu a k dovednostem, znalostem a hodnotám takto získaným.
Žádosti absolventů zahraničních právnických fakult tak budou posuzovány vždy individuálně, s přihlédnutím k aspektům vyplývajícím z citovaného ústavního nálezu, a je na žadatelích o zápis, aby shora uvedené požadavky prokazovali, jak tvrzením, tak doklady, která tato tvrzení prokazují.
JUDr. RADIM MIKETA, člen představenstva ČAK pověřený řízením matriky