K dodržení zásady zákazu reformationis in peius v trestním řízení


publikováno: 16.11.2016

Ústavní soud dospěl k závěru, že je ústavní stížnost důvodná. Nelze paušálně stanovit, že snížení výměry trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem „vyvažuje“ zpřísnění trestu zákazu činnosti. Je na soudu, aby v případě poměřování přísnosti jednotlivých druhů trestů v každém konkrétním případě zvážil všechny relevantní okolnosti (zejména osobu a poměry pachatele) a v tomto směru dospěl k racionálnímu závěru o nutnosti veřejnou žalobou nenavrhované změny trestů uložených soudem nižšího stupně. Jen takový přístup soudů znamená důsledné dodržení zásady zákazu reformationis in peius v jejím materiálním pojetí, respektujícím ústavní práva odsouzených osob.

Od soudce, právě proto, že je soudce, a ne účetní, se očekává, že tresty nebude poměřovat formalistickým způsobem (stále by měla platit stará maxima iudex non calculat), ale konkrétními dopady do života každého jednoho pachatele. Právě např. trest zákazu řízení motorových vozidel má zcela rozdílný dopad v životě každého člověka, s ohledem na jeho rodinu, zaměstnání, podnikání, bydliště a místo zaměstnání apod., stejně tak jinak dopadá peněžitý trest na movitého, jinak může brát nepodmíněný trest odnětí svobody bezdomovec přežívající v mrazech na ulici atd.

Lze tedy uzavřít, že obecné soudy nedodržely v případě stěžovatele ústavní podmínky aplikace zásady zákazu reformationis in peius, když z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu nevyplývá žádný zřejmý důvod, pro něž by prodloužení trestu zákazu řízení motorových vozidel o jeden rok nemělo vést ke zhoršení stěžovatelova postavení.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 525/15 je dostupný  zde.

 

Zdroj: Ústavní soud