Je vystavování zboží v e-shopu podle nového občanského zákoníku závazným návrhem k uzavření smlouvy?

Vyvstává tedy otázka, zda vystavování zboží v e-shopu musí být vždy považováno za závazný návrh k uzavření smlouvy (resp. nabídku) a zda smlouva vznikne již v okamžiku, kdy provozovatel e-shopu, resp. prodávající, obdrží objednávku kupujícího. V takovém případě by byl provozovatel e-shopu povinen dodat zboží již na základě objednávky kupujícího s výhradou vyčerpání zásob nebo ztráty schopnosti podnikatele plnit, což pro něho může být v některých případech velmi nevýhodné. 

Podle § 43a odst. 1 starého občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb., dále jako „obč. zák. č. 40/1964 Sb.“) účinného do 31. prosince 2013, se za návrh na uzavření smlouvy považoval pouze projev vůle určený jedné nebo více určitým osobám. Dřívější právní úprava nepřipouštěla možnost učinit nabídku neurčitému okruhu osob, a proto u tzv. distančních smluv (tj. smluv, při jejichž uzavírání mohou být použity prostředky komunikace na dálku – včetně internetu) bylo nabídkou až jednání kupujícího, spočívající například ve vyplnění objednávkového formuláře a jeho odeslání prodávajícímu, tedy provozovateli e-shopu. Vystavení zboží v e-shopu se tedy pokládalo za pouhou výzvu k podávání nabídky. Smlouva tak vznikla až v momentě, kdy provozovatel e-shopu nabídku kupujícího přijal. K tomuto názoru se přiklonil i Nejvyšší soud například ve svém rozsudku sp. zn. 3  Cdo 3210/2007.

 Pochybnosti o tomto závěru však vyvolávalo ustanovení § 53 obč. zák. č. 40/1964 Sb., které obsahovalo zvláštní úpravu pro uzavírání distančních smluv. Toto ustanovení podle některých názorů (např. komentář Beck) představovalo výjimku z výše uvedeného obecného principu kontraktačního procesu, neboť v oblasti spotřebitelských smluv sjednaných na dálku umožnilo uzavření smlouvy i na základě projevu vůle adresovaného ne­určitému okruhu osob (viz § 53 odst. 1 obč. zák. č. 40/1964 Sb.).

Takový výklad, podle něhož se vystavování zboží v e-shopu považuje za závaznou nabídku a provozovatel e-shopu je povinen poskytnout objednané plnění již na základě odeslání objednávky kupujícího, dovodil později také krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích v rozsudku ze dne 7. 2. 2012, sp. zn. 22 Co 533/2011: „Ust. § 53 obč. zák. upravující tzv. distanční spotřebitelskou smlouvu umožňuje uzavření smlouvy nejen na základě projevu vůle (oferty) určeného individuálně určeným osobám, ale též na základě projevu vůle adresovaného neurčitému okruhu osob.“ Nicméně je nutné dodat, že ani dle tohoto rozhodnutí nelze každé sdělení podnikatele obsahující návrh dodat zboží považovat bez dalšího za závaznou nabídku neurčitému okruhu osob, resp. za neadresnou nabídku. Vždy se musí zkoumat vůle podnikatele (oferenta) být touto neadresnou nabídkou vázán a nabídka rovněž musí obsahovat podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva byla uzavřena jednoduchým a nepodmíněným přijetím nabídky.

Také podle o. z. je návrh na uzavření smlouvy, resp. nabídka (oferta), zásadně adresovaným právním jednáním, které se stává perfektní teprve tehdy, kdy dojde do dispoziční sféry svého adresáta (obláta). Jinými slovy, nabídka zásadně vyvolává právní následky (účinky) pouze za předpokladu, že je učiněna vůči konkrétní osobě a že se dostane do dispoziční sféry této osoby. Vedle adresnosti nabídky musí být i podle o. z. splněny další podmínky, aby bylo možné posoudit právní jednání jako nabídku. Nabídka především musí obsahovat podstatné náležitosti smlouvy a musí z ní být zřejmá vůle oferenta být smlouvou vázán, bude-li nabídka přijata (§ 1732 odst. 1 o. z.). Z nabídky samozřejmě musí také vyplývat, kdo ji činí, tedy kdo je oferentem (§ 1731 o. z.).

Avšak, jak bylo zmíněno v úvodu, o. z. připouští výjimku z podmínky adresnosti nabídky, která se vztahuje na podnikatelské prostředí. Ustanovení § 1732 odst. 2 o. z. výslovně stanovuje, že návrh dodat zboží nebo poskytnout službu za určenou cenu učiněný při podnikatelské činnosti reklamou, v katalogu nebo vystavováním zboží je nabídkou, resp. návrhem k uzavření smlouvy, (s výhradou vyčerpání zásob nebo ztráty schopnosti podnikatele plnit). Je však nutné dodat, že takto učiněná nabídka musí být dostatečné konkrétní a zřejmá. Například pokud nabídka nebude obsahovat dostatečně přesnou specifikaci ceny nebo určité podmínky prodeje, nebude se považovat za návrh na uzavření smlouvy, nýbrž bude chápána jako veřejný příslib nebo případně jako výzva k podání nabídky (§ 1733 o. z.). Zákonodárce tak reflektoval běžnou praxi, kdy podnikatelé nabízí zboží či služby prostřednictvím katalogu či reklamy doručované do poštovních schránek nebo prostřednictvím vystavování zboží v internetových obchodech. Typicky se bude tato výjimka aplikovat u spotřebitelských smluv uzavíraných mezi podnikatelem a spotřebitelem distančním způsobem.

Podle ustanovení § 1732 odst. 2 o. z. tedy provozovatel e-shopu činí závaznou nabídku již vystavováním zboží v internetovém obchodu. Takový postup pochopitelně uvítají spotřebitelská sdružení, ale podnikatelům může naopak způsobit komplikace. Jestliže by smlouva vznikla již odesláním (resp. doručením) objednávky spotřebitele, byl by provozovatel e-shopu povinen dodat zboží bez ohledu na chybně uvedenou cenu či vlastnosti zboží anebo bez ohledu na to, že objednávku učinil „problematický“ zákazník. Dokonce by musel plnit i v případě, že by objednávka odeslaná spotřebitelem obsahovala dodatek nebo odchylku, která by podstatně nezměnila podmínky nabídky, pokud by provozovatel e-shopu takové přijetí nabídky bez zbytečného odkladu neodmítl (viz § 1740 odst. 3 věta první o. z.). Tuto situaci může naštěstí provozovatel e-shopu jednoduše vyloučit tím, že již v nabídce nebo jiným způsobem – např. v obchodních podmínkách – vyloučí možnost, aby přijetí nabídky, resp. objednávka spotřebitele, obsahovala dodatek nebo odchylku (viz § 1740 odst. 3 věta druhá o. z.). Podnikatel provozující e-shop se může v některých případech bránit rovněž tím, že uplatní výhradu vyčerpání zásob nebo ztráty schopnosti plnit, nicméně tento institut lze využít pouze v omezené míře.

Širší a jistější možnost ochrany poskytuje provozovatelům e-shopu postup, kdy vystavení zboží je pouze výzvou k podávání nabídky a za závaznou nabídku se považuje až odeslání objednávky spotřebitelem. Takové úpravy kontraktačního procesu je možné dosáhnout vyloučením aplikace ustanovení § 1732 odst. 2 o. z. Sjednání jiného postupu pro uzavírání smlouvy implicitně předpokládá ustanovení § 1770 o. z. Vzhledem k tomu, že ust. § 1732 odst. 2 o. z. je formulováno jako vyvratitelná domněnka, lze se domnívat, že uplatnění této domněnky lze vyloučit, a to např. ujednáním v obchodních podmínkách provozovatele e-shopu, ze kterého bude jednoznačně vyplývat, že vystavování zboží v e-shopu má pouze informativní charakter a není závaznou nabídkou (návrhem na uzavření smlouvy) a že k uzavření smlouvy dojde až v okamžiku, kdy provozovatel e-shopu přijme spotřebitelovu objednávku (resp. nabídku). Z prezentace zboží v internetovém obchodu tak musí být patrné, že se nejedná o nabídku ve smyslu závazného návrhu na uzavření smlouvy.

Existuje ovšem riziko, že takové ujednání obchodních podmínek, jež vyloučí aplikaci ustanovení § 1732 odst. 2 o. z., bude shledáno neplatným z důvodu rozporu s dobrými mravy, protože směřuje proti ochraně slabší strany, resp. spotřebitele. Navíc ust. § 1812 odst. 2 o. z. přímo stanoví, že k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. Bohužel ani na základě dosavadní judikatury českých soudů, která se vztahuje k obč. zák. č. 40/1964 Sb. (viz výše), nelze předjímat, jak budou soudy v těchto případech rozhodovat. Vzhledem k tomu, že ust. § 1732 odst. 2 o. z. stanovuje vyvratitelnou domněnku a že je umístěno mimo ustanovení upravující závazky ze spotřebitelských smluv, lze se domnívat, že primárním účelem tohoto ustanovení není chránit spotřebitele, a proto by mělo být možné jeho použití vyloučit například obchodními podmínkami. Na závazný soudní výklad si však musíme ještě dlouhou dobu počkat.

Autorka je advokátkou v Praze.