Jan Pichrt, Martin Kopecký, Jakub Morávek (eds.): Služební vztahy a výkon závislé práce

V závěru roku 2016 rozšířila portfolio knižních titulů nakladatelství Wolters Kluwer mj. publikace s názvem Služební vztahy a výkon závislé práce. Tato publikace je v podstatě sborníkem písemných vyhotovení příspěvků přednesených na stejnojmenné konferenci, konané na půdě Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze dne 9. 6. 2016, přičemž její editorský kolektiv tvoří profesor Jan Pichrt, doktor Martin Kopecký a doktor Jakub Morávek. 

Jak vyplývá už z citovaného názvu, cílem této konference, a tedy také příspěvků na ní přednesených a v publikaci obsažených, byla reflexe změn nastalých s účinností zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů (jíž bylo ukončeno desítky let trvající čekání na plnohodnotnou právní úpravu služebního poměru zaměstnanců civilní větve státní správy), v postavení správních úředníků, na něž tento zákon dopadá.

V důsledku skutečnosti, že publikace je prakticky postkonferenčním sborníkem, její obsah sestává z celkem 27 autonomních textů, z nichž každý vzešel z pera jiného autora či autorů (převážně na slovo vzatých odborníků na danou oblast). Jednotlivé texty jsou pak pro větší přehlednost (a pohodlí čtenáře) logicky seskupeny do čtyř tematických okruhů; konkrétně: Vybrané teoretické a koncepční otázky, Zákon o státní službě – praktické otázky a zkušenosti, Zahraniční služba, a „zbytková“ množina Další související aspekty. S ohledem na zaměření uvedených tematických okruhů je možné konstatovat, že celkový záběr publikace je velmi široký; reaguje na celou řadu otázek v nedávné době v oblasti státní služby vyvstalých, a to od ryze teoretických, až po problémy, s nimiž se potýká každodenní praxe, přičemž stranou nezůstávají ani úvahy de lege ferenda a náhled do aktuální normotvorby.

Přes zmíněnou tematickou příbuznost jednotlivých textů a jejich logické uspořádání se publikace bohužel nevyhne jistému dojmu roztříštěnosti, pro postkonferenční a jiné sborníky typickému, a čtenář tedy nemůže očekávat úroveň provázanosti jednotlivých částí, na niž je zvyklý z ucelených monografií, vytvořených jednotlivcem či pečlivě koordinovaným autorským kolektivem. Na druhou stranu skutečnost, že se na tvorbě publikace, resp. jejích autonomních částí, podílela řada různých autorů pocházejících z různých prostředí (ať už akademiků, či osob působících na různých pozicích v oblasti státní správy) s sebou přináší také cenná pozitiva. Předně lze za vítaný důsledek šíře „autorského kolektivu“ považovat výše vyzdvihovanou tematickou šíři publikace. Dále (a především) je pak nutné kladně vnímat vysokou míru názorové plurality, která z jednotlivých autorských postojů vyplývá a která čtenáři poskytuje možnost nazírat na jednotlivé instituty se státní službou spojené z různých úhlů pohledu a šířeji vnímat potřebný kontext.

Jak čtenář jistě pozná a jak ostatně konstatují sami editoři, názory prezentované v některých příspěvcích mohou být hodnoceny jako hraniční či provokativní, a to především proto, že oblast státní služby v režimu zákona o státní službě je místy doposud polem převážně neoraným. Dle explicitního vyjádření kolektivu editorů byla pak právě snaha o otevření širokého odborného diskurzu k problematice právní úpravy státní služby, kterážto v době poněkud překotného přijímání zákona o státní službě scházela, důvodem, který je vedl k rozhodnutí autory jednotlivých příspěvků v tomto směru nijak nekorigovat, a naopak jim v prezentovaných postojích ponechat volnou ruku.

Celkově lze Služební vztahy a výkon závislé práce hodnotit jako velmi povedenou odbornou publikaci, která poskytuje čtenářům cenný náhled do specifické a relativně nové problematiky civilní státní služby; o to více v době, kdy se obdobná odborná literatura teprve rodí. V praxi má pak podle mého názoru tato publikace rovněž potenciál coby vhodná příručka pro řešení dílčích specifických otázek, resp. pro zorientování se v dílčí situaci v rámci služebního poměru v režimu zákona o státní službě nastalé, jakkoliv to nejspíš nebyl její primární cíl (za všechny lze coby příklad uvést příspěvek přehledně pojednávající o institutu disciplinární odpovědnosti státních zaměstnanců).

Ať už celá publikace, či jednotlivé její části tedy rozhodně stojí za přečtení.

Mgr. IVO KEISLER, advokátní koncipient v Brně a doktorand na katedře správní vědy a správního práva PF MU v Brně