Implementace judikatury ESLP do národních systémů, porovnání a zkušenosti – zpráva z konference

Konferenci zahájil úvodním slovem předseda ČAK Martin Vychopeň, který připomněl, jak velmi si Česká advokátní komora váží vzájemných vztahů s ESLP. Dále účastníky přivítali místopředseda ČAK a vedoucí delegace ČAK při CCBE Antonín Mokrý a Ludmila Havelová, náměstkyně ředitele Justiční akademie.

V odborné části vystoupil jako první soudce ESLP Aleš Pejchal, který přednesl velice zajímavý příspěvek na téma Úmluva a Česká republika. Připomněl historické milníky vedoucí k přijetí Úmluvy a situaci u nás. Svůj sňatek s Úmluvou uzavřelo ještě Československo. Úmluva ve znění protokolů č. 3, 5 a 8 byla dne 21. února 1991 v Madridu podepsána jménem ČSFR. Ratifikační listiny byly uloženy u generálního tajemníka Rady Evropy, depozitáře Úmluvy, dne 18. března 1992. A od tohoto data přes rozpad federace k 1. lednu 1993 a vznik dvou nových států k témuž datu, se pro Čechy i Slováky otevřely brány Evropského soudu pro lidská práva. Aleš Pejchal představil významná a přelomová rozhodnutí jak v období prvních let existence ESLP, tak i v období následujícím. Jako další důležitý krok navrhuje především přijímat rozsudky Velkého senátu rovněž v úředních jazycích všech členských států Rady Evropy, veškerá ostatní rozhodnutí pak přijímat v jednom z jednacích jazyků Soudu a v úředním jazyce té Vysoké smluvní strany, které se rozhodnutí týká. Tento krok se jeví jako naléhavý především pro kvalitní a přesnou interpretaci Úmluvy a judikatury Soudu ze strany národních orgánů.

Program pokračoval vystoupením Jána Šikuty, slovenského soudce ESLP, na téma Doktrína míry volné úvahy a judikatura ESLP. Podle něho termín „míra volné úvahy“ se postupem času stal součástí standardního slovníku soudců ESLP, používá se k označení míry rozpětí manévrovacího prostoru dovoleného členskému státu Úmluvy způsobem, který aplikuje standardy dané Úmluvou, zohledňující a beroucí do úvahy domácí konkrétní podmínky a okolnosti. Termín „míra volné úvahy“ pak podle něho odkazuje na úroveň a rozsah, který může členský stát využít při vyhodnocení a posuzování faktických situací a při aplikaci ustanovení zakotvených v mezinárodních dohodách týkajících se lidských práv.

Se zkušenostmi Implementace judikatury ESLP do německého právního řádu přítomné seznámila soudkyně ESLP a místopředsedkyně V. sekce Angelika Nußberger. Ta úvodem poukázala na skutečnost, že v době, kdy se ustavoval ESLP, mělo Německo již několikaletou zkušenost se svým Spolkovým ústavním soudem. Zmínila také, že až do roku 2004 byl vztah obou těchto institucí víceméně harmonický, zvrat přišel až s případem, který se týkal střetu ochrany soukromí a svobody tisku, dále sporu mezi adoptivními rodiči a biologickým otcem dítěte a sporu o výklad institutu detence.

Dimitrij Dědov, soudce ESLP poté představil ve svém vystoupení Současné problémy implementace judikatury ESLP do ruského právního systému. Zmínil problémy spočívající v ukládání trestu odnětí svobody, popsal problémy související s nelidskými podmínkami v ruských věznicích, volebním právem osob ve výkonu trestu a jejich omezeními, jakož i diskriminaci homosexuálů.

Soudkyně ESLP Helena Jäderblom ze Švédska vystoupila s příspěvkem na téma Evropská úmluva a azylové právo. Konstatovala, že největší počet žadatelů o azyl zaznamenává Německo, Francie, Švédsko, Spojené království a Itálie, nejméně pak Estonsko, Litva a Slovensko. Mluvila o pomoci žadatelům o azyl, o jejich právech a povinnostech, o krocích, které mohou přispět k zlepšení jejich pozice.

Ve svém vystoupení nazvaném Implementace judikatury ESLP do polského právního systému popsal soudce ESLP Krzysztof Wojtyczek z Polska tři základní okruhy tohoto tématu. Jednak mluvil o ústavním rámci a otevřenosti polského právního systému mezinárodnímu právu, zejména pak zmínil problém nesprávného znění mezinárodních smluv následkem špatného nekvalitního překladu. Pokud jde o Polsko, pak mezi hlavní lidskoprávní problémy řadí přeplněnost věznic, délku civilního i trestního řízení a také velice úzce specifikované důvody pro odvolání, vedoucí k tomu, že polští občané podávají ročně přibližně deset tisíc stížností k ESLP.

V posledním příspěvku pak Mark Villiger, soudce ESLP z Lichtenštejnska a předseda V. sekce, zhodnotil Evropský soud pro lidská práva z pohledu minulosti, dneška, ale i jeho budoucnosti.