František Ščerba a kolektiv: Dohoda o vině a trestu


autor: Mgr. Bc. Jana Kursová
publikováno: 19.06.2013

Institut dohody o vině a trestu byl do českého trestního práva zaveden novelou č. 193/2012 Sb. s účinností od 1. 9. 2012. Dohodu o vině a trestu lze v českém právním prostředí zjednodušeně charakterizovat jako dohodu mezi obviněným, který je zastoupen obhájcem, a státním zástupcem. Obsahem dohody je přiznání obviněného ke spáchání konkrétního skutku a vymezení odpovídajících trestněprávních následků ze strany státu. Následně musí být dohoda schválena soudem.

Dohoda o vině a trestu je typická především pro trestní řízení ve Spojených státech amerických. Zavedení dohody o vině a trestu je tak dalším příkladem pronikání prvků práva anglosaského do systému práva kontinentálního. K podobné úpravě před Českou republikou ale přistoupily i státy, které jsou nám z kulturního a historického hlediska bližší – např. Německo a Slovensko. Názory odborné veřejnosti na vhodnost či nevhodnost zavedení tohoto institutu do českého trestního práva však byly značně rozporuplné.

Recenzovaná publikace je první monografií, která se problematikou dohody o vině a trestu zabývá. Cílem publikace je především rozbor dohody o vině a trestu z pohledu všech tří hlavních subjektů, které budou na jejím uzavírání spolupracovat a kterým se tak nově rozšiřují jejich kompetence i povinnosti – tedy státního zástupce, obviněného, resp. jeho obhájce a soudu. Pozornost je vhodně věnována také zkušenostem, které byly při využívání tohoto institutu získány na Slovensku.

Východiskem publikace je koncept racionalizace trestní justice, kterému se věnuje první kapitola. Pro racionalizaci trestní justice je typické úsilí o zkrácení trestního řízení a snížení přetíženosti orgánů trestní justice (při zachování kvality trestního řízení), které jde ruku v ruce se snahou nacházet alternativní způsoby vyřizování trestních věcí. Druhá kapitola je věnována zavedení dohody o vině a trestu do českého trestního práva a povaze tohoto institutu – v rámci publikace není institut dohody o vině a trestu chápán jako jeden z odklonů v trestním řízení, přestože mezi odklony bývá někdy řazen (např. ve slovenské odborné literatuře).

Zavedení dohody o vině a trestu má vliv zejména na činnost státních zástupců, kteří zahajují jednání o této dohodě. Třetí kapitola publikace se zaměřuje na činnost státního zástupce v řízení o dohodě o vině a trestu a na jednotlivé okolnosti uzavírání dohody – např. na prohlášení obviněného o spáchání stíhaného skutku, objektivní zjištění skutkového stavu, případy, kdy je sjednání dohody vyloučeno a obsah této dohody. Další kapitola, která je věnována roli obhájce při sjednávání dohody o vině a trestu, se zabývá fakultativní povahou této dohody, nutnou obhajobou, odměnou obhájce a možnostmi obviněného odstoupit od dohody a podat odvolání. Soud uzavřenou dohodu následně schválí nebo neschválí, je však vázán jejím obsahem a neprovádí dokazování. Pátá kapitola je zaměřena na možné důvody neschválení dohody o vině a trestu soudem – nesprávnost či nepřiměřenost z hlediska souladu se zjištěným skutkovým stavem, nesprávnost či nepřiměřenost z hlediska druhu a výše navrženého trestu (ochranného opatření), nesprávnost z hlediska rozsahu a způsobu náhrady škody (nemajetkové újmy) nebo vydání bezdůvodného obohacení a závažné porušení práv obviněného při sjednávání dohody o vině a trestu.

Publikace se věnuje také slovenským zkušenostem s dohodou o vině a trestu, a to z pohledu prokurátora a obhajoby, bohužel zde však chybí zhodnocení z pohledu soudu. Ve Slovenské republice je právní úprava dohody o vině a trestu účinná již od 1. 1. 2006 a od české úpravy se v některých aspektech mírně liší. Zavedení dohody o vině a trestu bylo stejně jako u nás předmětem debat, kdy část odborné veřejnosti byla pro zavedení tohoto institutu a část proti. K naplnění obav souvisejících se zavedením dohody o vině a trestu však nedošlo. Z aplikační praxe naopak vyplývá, že dohoda o vině a trestu plní svůj účel. Například v roce 2011 byla dohoda o vině a trestu využita v 7938 případech, jak vyplývá ze statistických údajů, které jsou obsaženy v kapitole desáté.

Osmá a devátá kapitola jsou věnovány dalším možným prostředkům racionalizace trestní justice, konkrétně nové právní úpravě odklonů v českém trestním řízení a možnostem racionalizace trestní justice při stíhání organizovaného zločinu. V obou kapitolách lze nalézt zajímavé informace týkající se například využívání odklonů v řízení o trestných činech spáchaných v silničním provozu nebo využívání institutu spolupracujícího obviněného. Tyto dvě kapitoly jsou však spíše určitým doplňkem k hlavnímu tématu a poněkud nekorespondují s názvem knihy uvedeným na obálce publikace, kterým je Dohoda o vině a trestu.

Závěrem lze uvést, že přesto (nebo možná právě proto), že jde o dílo relativně útlé, jedná se o užitečnou pomůcku pro studenty i odbornou veřejnost, ve které je možné nalézt informace potřebné pro orientaci v dané problematice. Autoři se neomezují na pouhé konstatování zákonné úpravy, ale upozorňují na problematické momenty současné úpravy, přináší náměty k úvahám a návrhy de lege ferenda. Pozitivní je také možnost srovnání české právní úpravy se slovenskou právní úpravou a uvedení statistických informací o míře využívání institutu dohody o vině a trestu na Slovensku. Vedle jiného je pak kniha také zdrojem mnoha odkazů na další zajímavé články, které se týkají tohoto tématu.

 

Mgr. Bc. Jana Kursová, advokátní koncipientka v Brně a doktorandka katedry trestního práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity