ESLP k opožděnému přístupu k právnímu zástupci během policejního výslechu z důvodu zvláště vážného a bezprostředního ohrožení veřejné bezpečnosti

Dne 21. července 2005, dva týdny poté, co došlo k sebevražednému atentátu v městské veřejné dopravě v Londýně, během něhož bylo zabito 52 lidí, výbušnina nevybuchla. Teroristé uprchli z místa činu. První tři stěžovatelé byli zadrženi, ale odmítli právní zastoupení na dobu mezi čtyřmi a osmi hodinami, aby umožnili policii vést „bezpečnostní výslechy“. Během nich všichni popřeli, že by byli do přípravy atentátu zapojeni nebo že o nich věděli. Před soudem však přiznali, že o tom věděli, ale tvrdili, že nálože nebyli určeny k vybuchnutí. Jejich výpovědi v rámci „bezpečnostních výslechů“ byly připuštěny jako důkazní materiál proti nim a byli odsouzeni za přípravu k trestnému činu vraždy. Odvolací soud posléze odmítl připustit odvolání. Čtvrtý stěžovatel nebyl podezříván z odpálení nálože a v počátku byl vyslechnut policií jako svědek. Nicméně, začal se sebeobviňovat vysvětlováním, že potkal jednoho z podezřívaných atentátníků krátce po útoku, kterému byla poskytnuta asistence. Policie ho v tomto stádiu řízení nezatkla a poučila o jeho právu nevypovídat a mít právní asistenci, a nadále ho vyslýchala jako svědka a získala jeho písemnou výpověď. Později byl čtvrtý stěžovatel též zatčen a byla mu poskytnuta právní pomoc. Během jeho následných výslechů se odvolával na své písemné prohlášení, které bylo připuštěno jako důkazní materiál pro řízení před soudem. Byl odsouzen za poskytnutí pomoci jednomu z atentátníků a neposkytnutí informace o teroristickém útoku. Jeho odvolání proti odsuzujícímu rozsudku bylo odmítnuto.   

Ve svých stížnostech k ESLP stěžovatelé namítali, že skutečnost, že neměli právní zastoupení během počátečních výslechů na policii a připuštění jejich výpovědí jako důkazního materiálu v řízení před soudem, porušila jejich práva na spravedlivé řízení ve smyslu článku 6 odst. 1 a 3 c) Úmluvy.

ESLP připomněl, že k tomu, aby právo na spravedlivé řízení bylo dostatečně efektivní, musí být přístup k právnímu zástupci v zásadě zajištěn od prvního výslechu podezřelého, ledaže by bylo prokázáno, že s ohledem na zvláštní okolnosti pádné důvody opodstatňovaly omezení tohoto práva. Nicméně, i když takové okolnosti existovaly, omezení by nemělo poškodit práva obhajoby, což by mohlo být v případě, když podezřelí poskytli inkriminující výpovědi během policejního výslechu bez přítomnosti právníka, a tyto skutečnosti byly základem pro odsouzení. ESLP tak zkoumal, zda existovaly zvláštní okolnosti k tomu, aby stěžovatelé neměli k právnímu zástupci přístup a pokud ano, zda práva obhajoby nebyla nepřiměřeně poškozena.

Pokud šlo o první otázku, ESLP poznamenal, že policie byla pod velkým tlakem a musela předpokládat, že pokus odpálit detonační zařízení 21. července byl pokusem opakovat předchozí útok ze dne 7. července a riskovat další ztráty na životech. Potřeba velmi rychle získat informace o dalších plánovaných útocích a identitách těch, kdo by mohli být do nich zapojeni, a při zajištění integrity vyšetřování, bylo jasně jedním z pádných důvodů. Zvláštnost povahy byla podtržena v případě prvních tří stěžovatelů skutečnosti, že jejich výslech byl zaměřen na ohrožení veřejnosti spíše než zjišťování jejich kriminality, a existencí jasné obavy, že přístup k právní pomoci by mohl vést ke zvýšené ostražitosti dalších podezřelých osob, které nebyly dosud zajištěny. Ačkoli postavení čtvrtého stěžovatele se odlišovalo v tom, že byl vyslýchán jako svědek a nikoli jako podezřelý, rozhodnutí jej nezatknout a varovat, nebylo nerozumné, neboť se opíralo o obavu, že formální zatčení mohlo vést k neposkytnutí informací důležitých pro veřejnou bezpečnost. ESLP došel k závěru, že zde existovaly výjimečně vážné důvody související s ochranou veřejné bezpečnosti, které odůvodňovaly dočasné odložení možnosti pro stěžovatele být právně zastoupeni.

K otázce, zda práva obhajoby byla zbytečně poškozena, ESLP konstatoval, že v daném případě neexistovalo systematické upírání přístupu k právní pomoci. Vnitrostátní právo zakotvovalo obecné právo na přístup k právnímu zástupci a vymezovalo výjimky z tohoto práva případ od případu. Podmínky pro povolení oddálení právní pomoci byly přísné a vyčerpávající. Jakmile se zdálo, že by mohlo dojít k zásahu od práva na obhajobu, výslech musel být přerušen do té doby, než se k dotyčnému dostal advokát. Právní úprava zakotvovala odpovídající rovnováhu mezi důležitostí práva na právní pomoc a naléhavou potřebou ve výjimečných případech umožňující policii získat nezbytnou informaci k ochraně veřejnosti. Právní rámec byl pečlivě aplikován v případě prvních tří stěžovatelů. Jejich přístup k advokátu byl oddálen pouze o čtyři resp. osm hodin, což bylo daleko od povolené maximální doby 48 hodin. Kromě toho tento postup byl schválen policejním komisařem a jeho důvody byly zaprotokolovány. Pokud šlo o čtvrtého stěžovatele, ESLP konstatoval, že ačkoli nebyl zajištěn hned, jakmile na něho padlo podezření, že byl do atentátu zapojen, soudce velmi striktně aplikoval jasnou legislativu týkající se přípustnosti důkazního materiálu získaného během policejního výslechu.

Bylo významné, že ani jeden ze stěžovatelů nevypovídal pod nátlakem. Vskutku, otázky položené stěžovatelům během výslechů se netýkaly jejich zapojení do atentátu, nýbrž měly zjistit informace o možných dalších osobách, které mohly být do věci zapleteny. Ačkoli čtvrtý stěžovatel učinil sebeobviňovací výpověď na policii, neodvolal ji poté, co měl právní zastoupení a nadále ji rozvíjel do okamžiku, než v řízení před soudem požádal o její vyloučení.

Konečně, stěžovatelé měli možnost napadnout připuštění a použití jejich výpovědí jako důkazního materiálu. V případě prvních tří stěžovatelů soudce řádně posoudil okolnosti týkající se jejich „bezpečnostních výslechů“ a velmi podrobně vysvětlil, proč věřil, že připuštění výpovědí neohrozí jejich práva na spravedlivé řízení. ESLP uzavřel, že s ohledem na tyto okolnosti nebylo možné mít za to, že práva obhajoby byla ohrožena a že došlo k porušení práva na spravedlivé řízení ve smyslu článku 6 odst. 1 Úmluvy.