EMEL BOYRAZ proti Turecku (č. 61960/08)

V roce 1999 stěžovatelka složila úspěšně zkoušku pro výkon činnosti veřejného bezpečnostního pracovníka v elektrárenské společnosti, která ji nejprve odmítla přijmout, protože nesplňovala požadavek „být mužem“ a neprošla „vojenskou službou“. Toto rozhodnutí však bylo zrušeno okresním správním soudem a stěžovatelka nastoupila do práce v roce 2001. O dva roky později však Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek okresního soudu a v roce 2004 byla stěžovatelka propuštěna. Okresní správní soud posléze rozhodl, že propuštění bylo zákonné. Jeho rozhodnutí pak potvrdil i Nejvyšší správní soud.   

Před ESLP se stěžovatelka dovolávala porušení článku 14 ve spojení s článkem 8 Úmluvy, neboť byla podrobena rozdílnému jednání, nikoli tomu, že úřady odmítly ustanovit ji státním zaměstnancem.

Podle názoru ESLP bylo možné stěžovatelku považovat za státního zaměstnance, který byl posléze propuštěn z důvodů založených na pohlaví. Šlo tedy o zásah do jejího práva na respektování soukromého života, neboť šlo o drastické opatření, které muselo mít nutně negativní dopad na její identitu, sebeuznání a na to, jak byla vnímána druhými. Ustanovení článku 8 Úmluvy se proto na daný případ aplikovalo. Pokud šlo o meritum námitky stěžovatelky, ESLP judikoval, že bylo na úřadech, aby ospravedlnily svoje odmítnutí nejprve stěžovatelku jako státní zaměstnankyni přijmout do pracovního poměru a posléze ji propustit proto, že úkoly bezpečnostního pracovníka zahrnovaly rizika a odpovědnost, které podle jejich názoru žena nemohla unést. Úřady přitom neuvedly žádný relevantní důvod, proč v jiném podobném případě týkající se téže elektrárenské společnosti, který vnitrostátní soudy projednávaly tři měsíce předtím, bylo rozhodnuto, že tu žádná podobná překážka při výkonu práce bezpečnostního pracovníka není. Navíc pouhá skutečnost, že bezpečnostní pracovník musel pracovat i během nočních směn ve vesnickém prostředí a mohla nastat situace, že bude muset použít zbraň nebo fyzickou sílu, neospravedlňovala sama o sobě rozdíl v jednání mezi muži a ženami. ESLP dodal, že stěžovatelka pracovala jako bezpečnostní pracovník již v letech 2001 a 2004. Její propuštění bylo odůvodněno pouze existencí soudních rozhodnutí. Nic ve spise, který měl ESLP k dispozici, nenaznačovalo, že stěžovatelka nebyla schopna vykonávat povinnosti bezpečnostního pracovníka vzhledem k jejímu ženskému pohlaví. Vzhledem k tomu, že rozdílné jednání, kterému byla stěžovatelka podrobena, nesledovalo legitimní cíl, bylo diskriminací založenou na pohlaví, která byla v rozporu s článkem 14 a 8 Úmluvy.