Doručení. Jednání v nepřítomnosti obviněného

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2011, sp. zn. 7 Tdo 805/2011

Odůvodnění:

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 9. 9. 2009, sp. zn. 95 T 166/2009, byl obviněný V. D. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst.  písm. d), e) tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a odsouzen podle § 247 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na pět měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Kromě toho bylo rozhodnuto také ohledně obviněného M. P.

Odvolání obviněného V. D., podané proti výroku o vině a trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 13. 4. 2010, sp. zn. 4 To 116/2010, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Obviněný V. D. podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Namítl, že hlavní líčení bylo konáno v jeho nepřítomnosti, ačkoli se prostřednictvím družky omluvil a k hlavnímu líčení se nedostavil z důvodu domácího léčení. Dále vytkl, že v jeho nepřítomnosti rozhodl napadeným usnesením také Krajský soud v Brně, který ho k veřejnému zasedání řádně ani nepředvolal. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Městskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.

Poté, co byla věc s odvoláním obviněného předložena Krajskému soudu v Brně, bylo veřejné zasedání nařízeno na 16. 3. 2010, avšak bylo odročeno z důvodu nepřítomnosti obviněného, u něhož nebylo vykázáno doručení. Nový termín veřejného zasedání byl stanoven na 13. 4. 2010 s tím, že předseda senátu Krajského soudu v Brně nechal obviněnému do vlastních rukou prostřednictvím pošty zaslat vyrozumění o veřejném zasedání a zároveň dal toto vyrozumění vyvěsit na úřední desku soudu. Obviněný se k veřejnému zasedání nařízenému na 13. 4. 2010 nedostavil. Podle protokolu o veřejném zasedání Krajský soud v Brně konstatoval, že bylo „doručení vykázáno vyvěšením na úřední desce“, a rozhodl o konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného.

S tímto postupem Krajského soudu v Brně se Nejvyšší soud nemohl ztotožnit. Pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného nebyla splněna základní podmínka, spočívající v tom, aby obviněnému bylo doručeno vyrozumění o veřejném zasedání, nebo aby nastala zákonná fikce doručení.

Vyrozumění o veřejném zasedání nebylo obviněnému doručeno. To je zjevné z doručenky založené na č. l. 77 spisu, neboť doručenka není opatřena podpisem obviněného nebo jiným údajem prokazujícím doručení. Na doručence ovšem nejsou uvedeny ani žádné jiné relevantní údaje, z nichž by se dalo usuzovat na možnost vzniku fikce doručení podle § 64 odst. 2 tr. ř. Podle tohoto ustanovení nebyl-li adresát zásilky, kterou je třeba doručit do vlastních rukou, zastižen, zásilka se uloží a adresát se vhodným způsobem vyrozumí, kde si ji může vyzvednout, s tím, že nevyzvedne-li si adresát zásilku do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedověděl, ačkoliv se v místě zdržuje, nebo uvedenou adresu označil pro účely doručování. Z doručenky není patrno, že by zásilka adresovaná obviněnému byla uložena a že by obviněný byl nějak vyrozuměn o uložení, resp. o místě, kde si může zásilku vyzvednout. Pro úplnost je třeba poznamenat, že na doručence není vyznačeno ani to, zda zásilka byla vložena do domovní nebo jiné schránky, i když tento úkon sám o sobě, tj. bez splnění zákonných podmínek vzniku fikce doručení, nemá žádné účinky. Nenastala tedy fikce doručení, která jinak v posuzovaném případě nebyla vyloučena ustanovením § 64 odst. 4 písm. a) tr. ř., neboť předmětem doručení bylo vyrozumění o veřejném zasedání (nikoli předvolání k veřejnému zasedání).

Účinky doručení nemělo to, že vyrozumění o veřejném zasedání bylo vyvěšeno na úřední desce soudu. Takový postup trestní řád v ustanoveních o doručování (§ 62 – § 64a tr ř.) nepřipouští a nelze ho uplatnit ani s ohledem na ustanovení § 63 odst. 1 tr. ř. s použitím ustanovení § 501 o. s. ř., neboť toto ustanovení občanského soudního řádu se týká případů, kdy zákon stanoví, že písemnost má být vyvěšena na úřední desce soudu. Na posuzovaný případ není aplikovatelné žádné ustanovení, jímž by zákon stanovil, že vyrozumění o veřejném zasedání adresované obviněnému by mělo být vyvěšeno na úřední desce soudu. Příkladem ustanovení, kdy zákon toto stanoví, je § 306 odst. 2 tr. ř., avšak toto ustanovení se týká řízení proti uprchlému (takové řízení se proti obviněnému nevedlo).

Za tohoto stavu nemůže obstát závěr Krajského soudu v Brně, že obviněnému bylo doručeno vyrozumění o veřejném zasedání, a na to navazující postup spočívající v provedení veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného. Tento postup byl nepřípustným zásahem do ústavně garantovaného práva obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).

Napadené usnesení Krajského soudu v Brně tedy vzešlo z řízení, v němž byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.

Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného zrušil napadené usnesení, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Krajskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Krajský soud v Brně znovu rozhodne o odvolání obviněného V. D., podaném proti rozsudku Městského soudu v Brně, přičemž bude dbát na dodržení ustanovení upravujících přítomnost obviněného ve veřejném zasedání.

V rámci nového projednání věci před Krajským soudem v Brně jako soudem odvolacím může obviněný namítat i vady řízení předcházejícího rozsudku Městského soudu v Brně, tj. i to, že hlavní líčení bylo konáno v jeho nepřítomnosti, a Krajský soud v Brně se musí s těmito námitkami vypořádat. Za situace, kdy správnost postupu řízení, které předcházelo rozsudku, je primárně věcí přezkumu odvolacím soudem, nepovažoval Nejvyšší soud za nutné zabývat se tou částí dovolání, která se týkala hlavního líčení, zvláště když jde o otázku, kterou odvolací soud zatím ani neposuzoval.

Nad rámec rozhodnutí o podaném dovolání pokládá Nejvyšší soud za nutné vyjádřit se k délce dovolacího řízení. Obviněný podal dovolání u Městského soudu v Brně dne 18. 10. 2010, avšak věc byla ve stavu umožňujícím rozhodnutí předložena Nejvyššímu soudu až dne 15. 6. 2011. K průtahům tedy nedošlo v řízení před Nejvyšším soudem.

Právní věta redakce.