oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie • oficiální stránky odborného  právnického časopisu české advokacie  
AK Logo Logo
vítejte!
Právě jste vstoupili na Bulletin advokacie online. Naleznete zde obsah stavovského odborného časopisu Bulletin advokacie i příspěvky exklusivně určené jen pro tento portál.
Top banner Top banner Top banner
CHCETE SI OBJEDNAT?
Zákon o advokacii a stavovské předpisy
Wolters Kluwer
Nesporná řízení I
450 Kč

Archiv BA

Archiv čísel

anketa

Vítáte věcný záměr nového civilního řádu soudního?
PARTNEŘI
SAK ePravo WKCR

Doktrína „stand your ground“ při uplatnění práva na sebeobranu v USA

autor: Mgr. Aleš Dostál
publikováno: 20.05.2013

V souvislosti s medializovaným případem Trayvona Martina se objevily v tisku informace o právu na sebeobranu v USA, které ne vždy odpovídají skutečné platné právní úpravě. Předně je nutné vyjít z toho, že tato problematika není upravena komplexně na federální úrovni, a proto se setkáváme se samostatnými úpravami jednotlivých států americké Unie. Byť jde o samostatné právní úpravy, lze mezi nimi vysledovat společné zdroje a principy, ze kterých vycházejí, přičemž jde o variace na tři výchozí zásady. K některým z nich bych se dále vyjádřil.

Následující článek si neklade za smysl detailně popsat úpravu všech jednotlivých států, ale spíše popsat principy úpravy a snad napravit některé nepřesnosti, které se někdy v souvislosti s touto úpravou tradují. Tento článek také vynechává hodnocení níže uvedených doktrín. Všechny uvedené přístupy mají v USA své rozhodné zastánce i odpůrce. Vysledovat však lze spíše trend směrem k posilování práv napadených osob, které použily sílu (včetně síly s následkem smrti) v sebeobraně vlastní nebo jiné osoby, případně majetku.Obecné tři stupně či doktríny jsou tyto (zjednodušené vyjádření):
1. Duty to retreat = povinnost napadeného ustupovat útočníkovi, dokud to lze; právní úprava v podstatě neumožňuje obranu použitím smrtící síly; duty to retreat je povinnost zavazující osobu ustoupit v situaci, která by pro ni mohla být nebezpečná, a vyhnout se tak použití sebeobrany, která by mohla vést ke zranění jiné osoby. Tato povinnost však není obvykle vyžadována v situaci, kdy je osoba napadena ve vlastním domě. Porušení povinnosti ustoupit má za následek nemožnost uplatnit obhajobu odkazem na sebeobranu.
2. Castle doctrine = princip „Můj dům, můj hrad“, spočívající v právu bránit sebe, osoby blízké a majetek na svém pozemku. Mimo obydlí obvykle platí „duty to retreat“; tuto doktrínu přijala více než polovina států USA.
3. Stand your ground (dále „SYG“) = vychází z principu, že pokud se někde nacházím legálně, tak tam mohu být a v případě napadení se mohu bránit; nemám povinnost zlu ustupovat; jde o rozšíření zásady „Můj dům, můj hrad“ i mimo vlastní obydlí. Podle těchto zákonů není povinností, aby osoba, která se nachází na nějakém místě oprávněně, místo opustila, ale má právo se beztrestně bránit napadení, a to i za použití síly, včetně smrtící síly.
V případě Castle doctrine a SYG se vychází z toho, že osoba může použít sílu v sebeobraně, pokud důvodně věří, že je v ohrožení (when there is a reasonable belief of a threat), aniž by byla vázána povinností nejdříve před útočníkem ustoupit, neútočit. Podle těchto úprav je osoba oprávněna použít v případech zákonem vymezených smrtící sílu, přičemž takové jednání je dle příslušné úpravy buď oprávněnou obranou, nebo přímo imunitou, tedy okolností vylučující protiprávnost. V případě imunity platí, že v takovém případě není možné jednání stíhat trestněprávně, ani civilní žalobou o náhradu škody, napadenou osobu není možné zadržet ani zatknout. V případě oprávněné obrany je možné, aby napadená osoba byla trestně stíhána. Je také možné, aby byla proti napadené osobě podána civilní žaloba o náhradu škody. V obou případech ale oprávněná obrana je chápána jako polehčující okolnost, která ospravedlňuje jednání obviněného (žalovaného).
Většina právních úprav používá termín ospravedlnitelné (odůvodnitelné) použití smrtící síly („justifiable use of deadly force“), což je termín, který je jiným vyjádřením práva na sebeobranu. Dle Lyle Dennistona  je toto právo podivuhodná věc v rámci právního systému, neboť přestože není nikde v Ústavě zmíněno, má své prastaré kořeny v právní teorii a historii a každý pravděpodobně předpokládá, že takové právo má. Za principem doktríny SYG je argument, že takové právo bránit se, když čelíme bezprostřednímu nebezpečí, by mělo být považováno za přirozené ústavní právo.  Přesto není nikdy autorizováno použití smrtící síly jako první, nebo kdykoliv, protože bránící se osoba musí být na místě oprávněně, musí se chovat zákonným způsobem, musí být napadena a musí důvodně věřit, že použití smrtící síly bylo nezbytné. Samotné tvrzení o sebeobraně nestačí. V případě Marissy Alexander z Jacksonville na Floridě, která postřelila svého manžela a tvrdila, že tak učinila v sebeobraně, když vypálila varovný výstřel v úmyslu zastrašit svého násilnického manžela, porota uznala ženu vinnou z úmyslného způsobení zranění s použitím zbraně a byla odsouzena ke 20 letům vězení.  Soudce odmítl zamítnout obžalobu z titulu tvrzené imunity před trestním stíháním vycházející z floridského práva založeného na principu SYG. 
Přestože právní úpravu si samostatně řeší každý ze států americké federace, princip SYG se objevuje i na federální úrovni. Už roku 1895 judikoval Nejvyšší soud, že jedinec, který byl na svém pozemku, když byl napaden, a nevyprovokoval útok, a v době útoku důvodně věřil a byl v dobré víře, že zemřelý útočník zamýšlel jej usmrtit nebo mu způsobit těžkou újmu na zdraví, nebyl povinen ustoupit, ani zvažovat, jestli by mohl bezpečně ustoupit, ale byl oprávněn „stand his ground“. Soudce Oliver Wendel Holmes, Jr. následně v roce 1921 v rozhodnutí ve věci Brown vs. United States (256 U.S. 335, 343) stanovil zásadu principu „no duty to retreat“, tak, že objektivní vyhodnocení situace napadeným nemůže být vyžadováno v přítomnosti otevřeného nože. Nejvyšší soud hovoří o právu na sebeobranu ve svém domě, jako kdyby to bylo jednoznačně zavedené právo.  Ve svém rozhodnutí z roku 2008 ve věci District of Columbia vs. Heller uznal osobní právo mít zbraň dle II. Dodatku a řekl, že taková zbraň může být použita „pro tradičně legální účely, jako je sebeobrana v obydlí“ („for traditionally lawful purposes, such as self-defense within the home“). Podle profesora práva z Fordham University Nicolase J. Johnsona patří starobylé právo na sebeobranu k základním ústavním právům vztahujícím se ke svobodě.
V posledních letech došlo u některých států k posunutí úpravy vycházející z doktríny „Castle“ směrem k doktríně SYG (např. North Carolina a Oklahoma v roce 2011). Úprava státu Texas se vyvíjela následovně: dle zákona z roku 1973 byla osobě čelící útoku stanovena povinnost ustoupit. V roce 2005 Texas schválil návrh zákona, který stanovil výjimku pro nezákonný vstup do obydlí v zákoně z roku 1973, jenž vyžadoval, aby osoba ustoupila v případě, že čelí kriminálnímu útoku, ledaže rozumná osoba v situaci napadeného by neustoupila. V roce 2007 texaský zákonodárce schválil zákon, který rozšířil právo osoby na SYG vedle obydlí též na vozidla a pracoviště a umožnil rozumné použití smrtící síly, když útočník páchá některé násilné trestné činy jako vraždu nebo sexuální trestné činy, nebo se pokouší spáchat takové trestné činy, nebo se snaží nezákonně vstoupit do chráněného místa, nebo se nezákonně snaží unést osobu z chráněného místa. Nová úprava také zrušila povinnost ustoupit, pokud obránce může prokázat, že (1) má právo být přítomen na místě, kde došlo k použití smrtící síly, (2) nevyprovokoval osobu, vůči níž byla smrtící síla použita a (3) a nepodílel se na kriminální činnosti v době, kdy byla použita smrtící síla.
Přestože jednotlivé právní úpravy  vycházejí ze stejného principu, liší se co do detailnosti úpravy a co do stanovení podmínek, za kterých je sebeobranné jednání považováno za okolnost vylučující trestní (případně civilní) odpovědnost.
Jedním z důvodů, kdy nenastane beztrestnost, je situace, kdy se napadená osoba, která se brání a použije smrtící sílu, sama dopouští nebo dopouštěla protiprávní činnosti. V některých úpravách se výslovně stanoví, že použít sílu včetně síly smrtící je možné nejenom při vlastním napadení, ale i při napadení jiné osoby, další je rozšiřují i na ochranu majetku.
Dále se v některých úpravách objevuje vyloučení povinnosti nejdříve se pokusit zabránit napadení ústupem, útěkem a stanoví se, že napadená osoba může použít sílu, aniž by musela nejdříve ustupovat.
Některé úpravy (např. floridská) upravují použití sebeobranné síly s výjimkou smrtící síly a s použitím smrtící síly.
Dle úpravy státu Alabama  platí, že osoba, která je oprávněna použít sílu, včetně smrtící síly, a která se nepodílí na protizákonné činnosti a je na místě, na kterém má právo být, nemá povinnost ustoupit a má právo sebeobrany.
Dle úpravy státu Arizona  platí, že osoba je oprávněna (jde o okolnost vylučující protiprávnost) pohrozit použitím síly nebo použít sílu nebo smrtící sílu proti jiné osobě, pokud napadená osoba důvodně věří, že ona nebo jiná osoba je v bezprostředním ohrožení života nebo jí hrozí vážná újma na zdraví, a osoba, vůči níž hrozba použití síly směřovala nebo vůči níž byla síla nebo smrtící síla použita, zamýšlela nezákonně nebo za použití síly vstoupit nebo nezákonně nebo za použití síly vstoupila na nebo do obytné stavby nebo do obsazeného vozidla, nebo vzala nebo se pokoušela vzít jinou osobu proti její vůli z obytné stavby nebo obsazeného vozidla. Napadená osoba nemá povinnost ustupovat předtím, než pohrozí použitím nebo použije sílu nebo smrtící sílu. Obytnou stavbou se rozumí jakákoliv stavba, pohyblivá nebo nepohyblivá, dočasná nebo trvalá, zamýšlená k obývání a přespávání, ať je nebo není aktuálně obývaná.  Vozidlem se rozumí dopravní prostředek jakéhokoliv druhu, ať motorizovaný nebo ne, který je určen k přepravě osob nebo majetku.
Florida  upravuje použití síly při obraně osoby (use of force in defense of person) a při ochraně domova (home protection). Osoba je oprávněna (jde o okolnost vylučující protiprávnost) použít sílu, s výjimkou smrtící síly, proti jiné osobě, když a v rozsahu, v němž napadená osoba důvodně věří, že takové jednání je nezbytné k obraně vlastní nebo jiné osoby proti bezprostřednímu použití nezákonné síly jinou osobou (útočník). Osoba je oprávněna použít smrtící sílu, aniž by měla povinnost ustoupit, pokud důvodně věří, že taková síla je nezbytná k zabránění bezprostřední smrti nebo těžké újmě na zdraví její nebo jiné osoby nebo k zabránění bezprostředního spáchání násilného zločinu, a dále při ochraně domova.
Floridská úprava detailně vymezuje, kdy se má za to (presumuje se), že napadená osoba měla důvodný strach z bezprostředního nebezpečí. U osoby se předpokládá, že měla důvodný strach z bezprostředního nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví své nebo jiné osoby, když použije obrannou sílu, kterou zamýšlí nebo tato síla je způsobilá přivodit smrt nebo těžkou újmu na zdraví, pokud
a) osoba, vůči níž byla obranná síla použita, nezákonně nebo násilně vstupovala nebo nezákonně nebo násilně vstoupila do obydlí, rezidence, obsazeného vozidla nebo pokud tato osoba vzala (unesla) nebo se pokoušela vzít (unést) jinou osobu proti její vůli z obydlí, rezidence nebo obsazeného vozidla;
b) osoba, která použila obrannou sílu, věděla nebo měla důvod se domnívat, že došlo nebo dochází k nezákonnému nebo násilnému vstupu nebo že se stal nebo je páchán nezákonný nebo násilný skutek.
Naproti tomu se u osoby, která nezákonně a násilně vstupuje nebo se pokouší vstoupit do obydlí, rezidence nebo obsazeného vozidla jiné osoby, předpokládá, že tak činí s úmyslem spáchat nezákonný čin zahrnující použití síly nebo násilí.
Výše uvedená presumpce důvodného strachu bezprostředního ohrožení se nepoužije (neplatí), pokud
a) osoba, proti níž je použita obranná síla, má právo být nebo je zákonným obyvatelem či uživatelem obydlí, rezidence nebo vozidla, jako např. vlastník, nájemce, držitel, ledaže je dán soudní příkaz o ochraně před domácím násilím nebo písemný předsoudní příkaz zákazu přiblížení se této osoby;
b) osoba nebo osoby, které mají být uneseny, jsou děti nebo vnuci/vnučky, nebo jsou jinak v právní péči nebo zákonném svěření osoby, proti níž byla použita obranná síla;
c) osoba, která použila obrannou sílu, sama provádí nezákonnou činnost nebo použije obydlí, rezidenci nebo vozidlo k provádění nezákonné činnosti;
d) osoba, vůči níž je použita obranná síla, je úřední osoba, která vstupuje nebo zamýšlí vstoupit do obydlí, rezidence nebo vozidla při výkonu svých úředních povinností a prokáže svou totožnost v souladu s příslušným právním předpisem, nebo pokud osoba, která použila sílu, věděla nebo měla vědět, že (napadená) osoba vstupující nebo zamýšlející vstoupit do obydlí, rezidence nebo vozidla je úřední osoba.
Zákonná úprava dále rozvíjí princip SYG, když stanoví, že osoba, která se nepodílí na nezákonné činnosti a která je napadena na jakémkoliv místě, kde má právo být, nemá povinnost ustoupit a má právo zůstat na místě a odpovědět na sílu silou, včetně smrtící síly, pokud se důvodně domnívá, že je to nezbytné k tomu, aby zabránila smrti nebo těžké újmě na zdraví své nebo jiné osoby nebo aby zabránila spáchání násilného zločinu.
Pokud jde o místa, jedná se o obydlí (dwelling), které zákon definuje jako budovu nebo dopravní prostředek jakéhokoliv druhu, včetně přiléhající verandy, ať už je budova nebo dopravní prostředek dočasná nebo trvalá, mobilní nebo imobilní, která je zastřešena, včetně stanu, a je určena k tomu, aby byla obývána lidmi, a to i v noci. Rezidencí (residence) se míní obydlí, ve kterém osoba pobývá dočasně nebo trvale nebo je tam jako pozvaný host. Vozidlem (vehicule) se rozumí dopravní prostředek jakéhokoliv druhu, ať motorizovaný nebo ne, který je určen k přepravě lidí nebo majetku.
Zákon dále upravuje to, co se dle terminologie našeho práva nazývá okolností vylučující protiprávnost. Osoba, která použije sílu způsobem, který odpovídá zákonné úpravě (viz výše), není trestně odpovědná za použití takové síly a má trestněprávní a civilněprávní imunitu, ledaže osoba, vůči níž je použito obranné síly, je úřední osoba, která jednala při výkonu svých úředních povinností a prokázala svou totožnost nebo osoba užívající sílu věděla nebo měla důvodně vědět, že daná osoba je osobou úřední. Trestním stíháním, k němuž se vztahuje imunita, se pro účely dané úpravy rozumí zadržení, vazební stíhání, obvinění a obžaloba. Imunita má za následek také to, že vyšetřující orgán může použít standardní postupy vyšetřování okolností použití síly, ale nesmí zatknout danou osobu pro použití síly, dokud nedojde k závěru, že je zde možný důvod, že síla byla použita nezákonně (unless it determines that there is probable cause that the force that was used was unlawful).
Pro případ, že by přesto byla osoba stíhána a čelila i případné civilní žalobě o náhradu škody, zákon stanoví, že soud nahradí přiměřené náklady obhajoby, soudní poplatky, náhradu ušlého výdělku a všechny výdaje stíhaného v souvislosti s obranou proti civilní žalobě, pokud soud shledá, že stíhaný (žalovaný) je dle úpravy výše uvedené beztrestný.
Zákon se v další části zabývá odpovědností útočníka, agresora při použití síly při vlastní obraně. Beztrestnost popsaná výše se nevztahuje na osobu, která
a) se pokouší spáchat, provádí nebo utíká po spáchání násilného zločinu,
b) původně vyprovokovala použití síly vůči ní, pokud
ba) nešlo o sílu tak velkou, že osoba, která situaci původně vyprovokovala, důvodně věřila, že je v bezprostředním ohrožení života nebo těžké újmy na zdraví a že vyčerpala všechny rozumné prostředky uniknout takovému nebezpečí, jinak než použitím síly, která může způsobit smrt nebo těžkou újmu na zdraví,
bb) osoba v dobré víře přestane s fyzickým napadením útočníka (původně napadeného) a dá jasně najevo útočníkovi, že si přeje ukončit použití síly, ale útočník pokračuje nebo znovu obnoví fyzické napadení.
Trestní zákoník státu Illinois z roku 1961 (sekce 7) stanoví, že použití smrtící síly je okolností vylučující protiprávnost, pokud osoba důvodně věří, že je v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví. Použití smrtící síly je okolností vylučující protiprávnost, pokud jde o nezákonný násilný vstup nebo se osoba domnívá, že útočník spáchá násilný zločin poté, co vstoupí. Úprava zamezuje, aby se útočník (pachatel) domáhal náhrady škody proti napadené osobě, ledaže by použití síly napadenou osobou bylo úmyslné a svévolné. Stát Illinois nezná požadavek ustoupit násilníkovi.
V případě použití síly při obraně vlastní nebo jiné osoby je právní úprava téměř totožná s úpravou floridskou.
Při použití síly při obraně obydlí platí, že osoba je oprávněna použít sílu proti jinému, když a v rozsahu, ve kterém se důvodně domnívá, že takové jednání je nezbytné k zabránění nebo ukončení nezákonného vstupu jiné osoby do obydlí nebo při napadení obydlí. Avšak osoba je oprávněna použít sílu, kterou zamýšlí nebo která je způsobilá zapříčinit smrt nebo těžkou újmu na zdraví, pouze pokud
a) dojde ke vstupu nebo pokusu vstupu násilným, výtržnickým způsobem a osoba se důvodně domnívá, že použití takové síly je nezbytné k zabránění napadení vlastní osoby nebo jiné osoby v obydlí;
b) tato osoba se důvodně domnívá, že taková síla je nezbytná k zabránění spáchání závažného zločinu v obydlí.
V případě ochrany jiného majetku platí, že osoba je beztrestná při použití síly proti jinému, když a v rozsahu, v němž důvodně věří, že takové jednání je nezbytné k zabránění nebo ukončení nezákonného vstupu nebo zločinného zásahu do nebo na nemovitost (jinou než obydlí) nebo osobního majetku, zákonně vlastněného touto osobou nebo vlastněného jinou osobou, která je členem její rodiny nebo domácnosti, nebo osobou, jejíž majetek je tato osoba povinna chránit. Avšak osoba je oprávněna použít sílu, kterou zamýšlí nebo která je způsobilá zapříčinit smrt nebo těžkou újmu na zdraví, pouze pokud se důvodně domnívá, že taková síla je nezbytná k zabránění spáchání závažného zločinu.
V případě použití síly útočníkem při vlastní obraně je právní úprava obdobná té floridské, navíc je však uvedeno, že okolností vylučující beztrestnost není okolnost, kdy osoba původně vyprovokovala použití síly proti jiné osobě s úmyslem použít takovou sílu jako výmluvu způsobení újmy na zdraví napadajícího (with the intent to use such force as an excuse to inflict bodily harm upon the assailant).
Podle zákonů státu Kentucky použití fyzické síly bránící se osobou vůči jiné osobě je okolností vylučující protiprávnost, pokud obránce věří, že taková síla je bezprostředně nezbytná k obraně proti použití nebo bezprostředně hrozícímu použití nezákonné fyzické síly jinou osobou (to protect himself against the use or imminent use of unlawful physical force by the other person).
Použití smrtící síly je okolností vylučující protiprávnost, pouze pokud obránce věří, že použití takové síly je nezbytné k sebeobraně proti nebezpečí smrti, těžkého ublížení na zdraví, únosu, pohlavního styku vynuceného použitím síly nebo pohrůžkou použití síly, zločinu páchanému za použití síly.
Obecným pravidlem zůstává, že osoba nemá povinnost ustoupit, pokud je na místě, kde má právo být.
I podle této legislativy se jedná o nezákonné použití síly při sebeobraně, pokud je taková síla použita při bránění se zatčení, a to i v případě nezákonného zatčení (although the arrest is unlawful), dále pokud napadený použití síly útočníkem sám vyprovokoval s úmyslem způsobit smrt nebo těžké ublížení na zdraví. V případě zatčení by ale násilná obrana mohla být považována za okolnost vylučující protiprávnost, pokud by zatčení provádějící osoba použila větší sílu, než je rozumně nezbytné k uskutečnění zatčení.
Obdobnou úpravu, jako již výše zmíněné, stanoví kodex státu Montana.
Nová zákonná úprava trestního zákoníku státu North Carolina z roku 2011 rozšiřuje možnost použití smrtící síly ve vztahu k sebeobraně při užívání motorového vozidla a na pracovišti. Pracovištěm se dle definice rozumí budova jakéhokoliv druhu, ať již dočasného nebo trvalého rázu, mobilní či imobilní, která je zastřešena, včetně látky, která je používána pro obchodní účely.
Zákon stanoví presumpci strachu ze smrti nebo těžké újmy na zdraví následovně:
U oprávněného uživatele obydlí, motorového vozidla nebo pracoviště se předpokládá, že měl důvodný strach z bezprostřední smrti nebo těžké újmy na zdraví svém nebo jiného, když použil v obraně sílu, která byla zamýšlena nebo je způsobilá zapříčinit smrt nebo těžkou újmu na zdraví, pokud se uplatní obě následující okolnosti:
a) osoba, proti níž byla obranná síla použita, nezákonně nebo násilně vnikala nebo vnikla do obydlí, motorového vozidla nebo na pracoviště, nebo pokud tato osoba unesla nebo se pokusila unést osobu proti její vůli z obydlí, motorového vozidla nebo z pracoviště;
b) osoba, která použije obrannou sílu, věděla nebo měla důvod se domnívat, že došlo k dokonání nebo pokusu nezákonného nebo násilného vstupu.
Okolnosti, kdy se beztrestnost neuplatní, jsou obdobné jako u floridské úpravy, tj. použití síly proti vlastníkovi, nájemci, držiteli. Dále pokud osoba užívající obranou sílu je sama na útěku po spáchání trestného činu nebo používá motorové vozidlo ke spáchání nebo dokonání trestného činu. Dále za situace, kdy je síla použita proti úřední osobě, strážcům pořádku, kteří řádně prokázali svou totožnost, nebo osoba věděla nebo měla vědět, že jde o úřední osobu.
Výslovně je upraveno, že u osoby, která nezákonně nebo silou vstoupí nebo se pokusí vstoupit do obydlí, motorového vozidla nebo na pracoviště jiné osoby, se předpokládá, že tak činí s úmyslem spáchat nezákonný čin zahrnující sílu nebo násilí (is presumed to be doing so with the intent to commit an unlawful act involving force or violence).
Oprávněný uživatel obydlí, motorového vozidla nebo pracoviště, který je zde přítomen, nemá povinnost ustoupit před útočníkem.
Použití síly při obraně vlastní nebo jiné osoby je upraveno obdobně jako ve floridské úpravě. Zákon výslovně stanoví, že osoba, která použije sílu způsobem uvedeným v zákoně, je beztrestná a není odpovědná za použití takové síly trestněprávně ani civilněprávně (is immune from civil or criminal liability). Okolnost vylučující protiprávnost neplatí v případě, kdy napadený použití síly sám vyprovokoval (obdobně jako dle úpravy státu Illinois).

Úprava státu Oklahoma zamezuje trestnímu stíhání osoby, která použije smrtící sílu, pokud tato osoba důvodně věří, že je to nezbytné k zabránění smrti nebo těžké újmy na zdraví své nebo jiné osoby nebo k zabránění spáchání násilného zločinu a chrání napadené, pokud jsou v obydlí nebo ve vozidle. V roce 2011 byla ochrana rozšířena též na vlastníky, manažery a zaměstnance podniků, kteří použijí sílu proti narušiteli, je-li zde odůvodněný strach z bezprostředního nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví.
Při vyšetřování je zvýhodněn napadený obránce, neboť policejní orgán musí mít opodstatněný důvod se domnívat, že použití smrtící síly bylo protizákonné, předtím, než provede zatčení. Pokud soud shledá, že zde byly okolnosti vylučující trestní stíhání, napadený má právo na kompenzaci nákladů řízení, soudních výloh, náhradu ušlého výdělku nebo zisku a další výdaje, které mu vznikly v souvislosti s procesní obranou a obhajobou.
Stát Utah se historicky přidržuje principu SYG. Použití smrtící síly na obranu osoby ve nebo na své vlastní nemovitosti je výslovně povoleno zákonem. Zákon stanoví, že osoba nemá povinnost ustoupit z místa, kam má právo legálně vstoupit nebo se zdržovat. Obdobně to platí ve státě Washington. Zde povinnost ustoupit není vyloučena zákonem, ale je výsledkem precedentu Nejvyššího soudu,  který judikoval, že nikdo nemá povinnost ustoupit, pokud je napaden na místě, kde má právo být (there is no duty to retreat when a person is assaulted in a place where he or she has a right to be).
Podle zákonů státu West Virginia je oprávněný uživatel v rámci svého domova nebo jiného místa pobytu ospravedlněn při použití rozumné a přiměřené síly, včetně smrtící síly, proti útočníkovi za účelem zabránění násilného vstupu do obydlí nebo jiného místa pobytu nebo ukončení nezákonného vstupu útočníka, pokud uživatel důvodně předpokládá, že útočník může usmrtit nebo způsobit vážnou újmu na zdraví uživatele obydlí nebo jiného místa pobytu nebo jiné osoby nebo pokud uživatel důvodně věří, že útočník zamýšlí spáchat závažný trestný čin v obydlí nebo jiném místě pobytu a uživatel důvodně věří, že smrtící síla je nezbytná.
Zákonný uživatel v rámci svého obydlí nebo jiného místa pobytu nemá povinnost ustoupit před útočníkem za okolností popsaných výše.
Osoba, která se nepodílí na nezákonné činnosti a která je napadena na jakémkoliv místě mimo svůj domov nebo jiném místě pobytu, přičemž má právo se zde nacházet, může použít rozumnou a přiměřenou sílu proti útočníkovi: Taková osoba může použít smrtící sílu proti útočníkovi na místě, které není místem jejího pobytu, aniž by měla povinnost ustoupit, pokud tato osoba důvodně věří, že ona nebo jiná osoba je v bezprostředním nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví a může se zachránit pouze použitím smrtící síly proti útočníkovi. Ospravedlněné použití důvodné a přiměřené síly dle těchto ustanovení zakládá úplnou a plnou obranu proti jakékoliv civilní žalobě vznesené útočníkem proti osobě, která tuto sílu použila.
Závěrem pro srovnání uvádím něco z úpravy státu New York, která není většinově založena na doktríně stand your ground.
Dle trestního zákona státu New York ospravedlnitelným použitím fyzické síly se rozumí jednání, které by jinak bylo trestné, pokud je takové jednání vyžadováno nebo povoleno zákonem nebo soudním rozhodnutím, nebo je provedeno úřední osobou při rozumném výkonu úředních pravomocí, povinností nebo funkce. Dále se autorizuje jednání, které je nezbytné jakožto nouzové opatření vyhnout se bezprostřednímu nebezpečí zranění, které hrozí nastat v důsledku situace, na které dotyčný nemá vinu a která je tak závažná, že podle obvyklých standardů rozumového vnímání a morálky, vhodnost a neodkladnost vyhnutí se takovému zranění (použitím síly) jednoznačně převažuje nad požadavkem stanoveným zákonem jednat tak, aby nedošlo ke zranění jiného (oddíl 35.05).
Použití fyzické síly vůči jiné osobě, které by jinak zakládalo odpovědnost za trestný čin, je okolností vylučující protiprávnost a není trestné v následujících případech (oddíl 35.10):
a) rodič, opatrovník nebo jiná osoba s odpovědností za osobu mladší 21 let mohou použít fyzickou sílu, ale nikoliv smrtící fyzickou sílu proti této osobě, pokud a v rozsahu, který důvodně považují za nezbytný, je to nutné k udržení disciplíny nebo k zajištění prospěchu takové osoby;
b) příslušníci justiční stráže za účelem udržení pořádku a disciplíny;
c) osoba jedná v rozumné víře za situace, kdy jiná osoba hodlá spáchat sebevraždu nebo si způsobit těžkou újmu na zdraví;
d) Osoba smí použít fyzickou sílu proti jiné osobě v sebeobraně, při obraně třetí osoby, při obraně prostor nebo za účelem zabránění krádeže nebo jiného majetkového deliktu nebo za účelem realizace zatčení nebo zabránění útěku ze zadržení.
Osoba smí použít fyzickou sílu proti jiné osobě, když a v rozsahu, o němž důvodně věří, že je nezbytný, při obraně své nebo třetí osoby proti tomu, co důvodně shledává jako použití nebo nebezpečí bezprostředního použití nezákonné fyzické síly ze strany jiné osoby, nejde-li o jednání vyprovokované s úmyslem způsobit ublížení na zdraví nebo za situace, kdy napadený byl původně agresorem (sekce 35.15).
Použití smrtící síly je okolností vylučující protiprávnost pouze v některých vymezených případech:
Aktér důvodně věří, že útočník použije smrtící fyzickou sílu; dokonce i v takovém případě nemůže napadená osoba použít smrtící sílu, pokud je zde možnost vyhnout se použití takové síly ustoupením, útěkem. Povinnost ustoupit se nevyžaduje v případě napadení v obydlí, v případě policistů jednajících v souladu se zákonem, pokud osoba důvodně věří, že útočník provádí nebo zamýšlí provést únos, znásilnění, násilný sexuální delikt nebo loupež a v některých případech vloupání.
Jakákoliv osoba je oprávněna použít sílu, s výjimkou smrtící síly, za účelem zabránění nebo ukončení jednání naplňujícího znaky trestného činu zahrnující způsobení škody na nemovitosti. Zákon umožňuje použití smrtící síly pouze v případě, že taková síla je nezbytně nutná k zabránění nebo ukončení páchání trestného činu žhářství (35.20). Obdobně to platí v případě neoprávněného vniknutí do nemovitosti jiného. Smrtící fyzická síla se připouští v případě zabránění nebo ukončení žhářství. V případě loupežného vniknutí do obydlí nebo budovy může vlastník nebo jiná osoba prostory legálně užívající použít smrtící sílu, je-li to nezbytné k zabránění nebo ukončení loupežného jednání.
Dle oddílu 35.27 je vyloučeno použití síly proti zatýkajícím policistům bez ohledu na to, zda jde o zatčení důvodné nebo nedůvodné.

Autor je advokátem v Ústí nad Labem.