Ústavní soud v obou případech dospěl k závěru, že krajský soud pochybil, neboť v z doposud provedeného dokazování nelze bezpečně usoudit na skutkový stav, s nímž by byly právní závěry soudu v souladu (vznik bezdůvodného obohacení na straně stěžovatelů).

Obě věci se tedy vrací zpět ke krajskému soudu, který bude muset vzniklou protiústavní důkazní mezeru vyloučit a dokazování doplnit či přehodnotit doposud vyslovené právní závěry. Krajský soud bude ve svém dalším postupu vázán právním názorem Ústavního soudu.

Právní věty:

1) Pokud kolektivní správce chrání autorská práva zastoupených umělců, musí především zkoumat, zda uživatel předmětu ochrany jej zpřístupňuje a má platně uzavřenou licenční smlouvu. V dalším kroku musí prokázat, že skutečně dochází k zásahu do autorských práv.

2) Jestliže soud nepřipustil provedení některých navrhovaných důkazů, dopustil se ve svém výsledku ústavně nekonformního postupu, neboť z ostatních provedených důkazů nebylo možné bezpečně usoudit na skutkový stav.

3) Soudy jsou povinny vypořádat se se vším, co v průběhu řízení vyšlo najevo a co účastníci řízení tvrdí, má-li to vztah k projednávané věci. Pokud této zákonné povinnosti nedostojí, a to jednak tím, že se zjištěnými skutečnostmi nebo tvrzenými námitkami nezabývají vůbec, anebo se s nimi vypořádají nedostatečným způsobem, má to za následek vadu řízení, promítající se jako zásah do ústavně zaručeného práva na spravedlivý (řádný) proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2445/14 je dostupný  zde.

Text nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2496/14 je dostupný  zde.

Zdroj: Ústavní soud ČR