Články

Mýty a fakta o prvním setkání s mediátorem, aneb všechno, co jste o mediaci chtěli vědět, ale báli jste se zeptat

autor: JUDr. Martin Svatoš
publikováno: 17.12.2013

Od účinnosti zákona č. 202/2012 Sb., o mediaci (dále jen „zákon o mediaci“), uplynul již více než rok, a tak již tento mimosoudní způsob řešení sporů nemůžeme nazývat novým a českým advokátům neznámým fenoménem. V poslední době navíc české soudy stále častěji přerušují soudní řízení, aby v konkrétním případě stranám nařídily tzv. první setkání s mediátorem, což je institut ryze český a doposud opředený nimbem tajemnosti.

Zajišťovací převod práva dle budoucí zákonné úpravy a současný přístup

autor: Mgr. et Mgr. JAN PARMA
publikováno: 05.12.2013

V zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, pojednává o zajišťovacím převodu práva pouze jeden paragraf. Tato skutečnost přímo vybízela smluvní strany k různým úpravám dle jejich vůle. Ze zákona tedy vyplývá široká smluvní volnost, která vedla i k různým soudním vymezením a interpretacím tohoto institutu. Zásadní změna nastala rozhodnutím velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2008, sp. zn. 31 Odo 495/2006, které stanovilo určitá kritéria pro platnost zajišťovacího převodu práva.

Určitost smlouvy o převodu nemovitostí – neplatnost smlouvy

publikováno: 03.12.2013

Smlouva o převodu nemovitostí, která neobsahuje jejich identifikaci, je neplatná. Pro posouzení určitosti smlouvy o převodu nemovitostí je významný jen ten projev vůle, který byl vyjádřen v písemné formě i v případě, že účastníkům bylo zřejmé, které nemovitosti jsou předmětem převodu. V tomto případě totiž převažuje obecný zájem na určitosti vlastnických práv k nemovitosti, která působí absolutně („proti všem”), nad zájmem účastníků právního úkonu na respektování jejich vůle. Není-li převáděná nemovitost ve smlouvě označena v souladu s požadavky podle katastrálního zákona, nemusí jít vždy o vadu, která působí její neplatnost. U nedostatku v označení předmětu právního úkonu je nutno pečlivě zkoumat, zda takové nedostatky zakládají vadu směřující k neurčitosti nebo nesrozumitelnosti právního úkonu, či nikoliv.

Jak přiznávat náhradu nákladů v exekučním řízení po zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb.?

autor: JUDr. VLADIMÍR MUZIKÁŘ
publikováno: 02.12.2013

Nálezem Ústavního soudu České republiky (dále jen „Ústavní soud“) ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12 (dále jen „Nález“), byla zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení. Vyhláška byla zrušena ke dni vyhlášení Nálezu ve Sbírce zákonů. Nález byl ve Sbírce zákonů publikován dne 7. 5. 2013. Dne 30. 4. 2013 přijal Ústavní soud pod č. Org. 23/13 k účinkům Nálezu sdělení (dále jen „Sdělení“) s cílem upřesnit zamýšlené účinky Nálezu a zabránit jeho různým výkladům.

Vydědění dnes a dle nového občanského zákoníku (NOZ)

autor: JUDr. Petr Kolman, Ph.D.,
publikováno: 29.11.2013

Z právního pohledu je smrt člověka (fyzické osoby) tzv. objektivní právní skutečností, která vyvolává právní následky bez ohledu na lidskou vůli. Vydědění můžeme volně definovat jako tzv. jednostranný právní úkon, kterým zůstavitel odnímá svému potomkovi jako neopomenutelnému dědicovi právo dědit, jež by mu jinak ze zákona náleželo. Z formálního hlediska musí tento projev vůle zůstavitele splňovat stejné náležitosti, jaké zákon vyžaduje pro závěť. V právně-filozofické rovině je možno institut vydědění vnímat jako určitý korektiv [1] k nastolení spravedlnosti v rámci dědického řízení. [2]

Problematická ustanovení nového občanského zákoníku a jejich výklad

autor: prof. Dr. JUDr. KAREL ELIÁŠ
publikováno: 26.11.2013

Úkolem prací na novém občanském zákoníku (dále též „NOZ“) bylo postavit pro Česko kodifikaci civilního práva nejen srovnatelnou s úpravami ustálenými v zemích západní Evropy, ale rovněž reagující na sociální a ekonomické výzvy posledních desetiletí. Důsledkem toho byl v mnoha směrech obrat o 180° proti stávajícímu stavu právní úpravy.