Bobek, M., Kühn, Z. a kol. Judikatura a právní argumentace.

V roce 2013 byla nakladatelstvím Auditorium vydána publikace autorského kolektivu v čele s Michalem Bobkem a Zdeňkem Kühnem s názvem Judikatura a právní argumentace. Jednalo se přitom již o druhé vydání řečeného díla, které vzbudilo už v první edici zcela zasloužený zájem. Kniha je unikátním přiblížením role soudní judikatury a její komplexní anatomií.  

Publikace je členěna na 16 kapitol, jež jsou oproti prvnímu vydání zpracovány (zčásti obměněným autorským kolektivem, skládajícím se z osob působících na akademické půdě, v justici i advokacii) ve značně rozšířeném rozsahu,  čímž je zvýšena celková atraktivita knihy. V prvních kapitolách Michal Bobek a Zdeněk Kühn pojednávají hodnotným způsobem o významu a úloze soudní judikatury, včetně otázek její normativní relevance a individuální i precedentní závaznosti, a to rovněž v komparaci kontinentálního a common law pojetí. Ve čtvrté kapitole (autora Jiřího Kmece) jsou pak prezentovány požadavky Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod kladené na vnitrostátní judikaturu; hovoří se mj. o právech na řádné odůvodnění soudního rozhodnutí a na konzistentní judikaturu soudů. Přestože judikatura vyšších soudů není z formálního hlediska obecně závazným pramenem práva, v rozhodovací praxi je nepopiratelná její (quasi)normativní síla při řešení právních věcí. Soudce rozhodující sporný případ se nesmí odchýlit od ustálených judikatorních závěrů, aniž by svůj odlišný právní názor přesvědčivě odůvodnil. V uvedeném se odráží princip ochrany právní jistoty, která je jedním ze základních znaků demokratického právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR). 

Obsahem předmětné publikace jsou dále promyšlené pasáže autora Zdeňka Kühna, vztahující se k časové působnosti judikatury v souvislosti s jejími změnami (kapitola šestá). Jedná se o otázky navýsost důležité, avšak dosud literárně nepříliš řešené, což zesiluje mimořádný význam myšlenek obsažených v rámci zmíněné kapitoly. Další přehledně a důsledně pojaté části knihy jsou věnovány argumentaci a citaci judikatorních závěrů soudem a advokátem (kapitola sedmá, autoři Michal Bobek a Zdeněk Kühn), publikaci judikatury (kapitola osmá, autoři Michal Bobek a Zdeněk Kühn), práci s informačními právními systémy judikaturu pojímajícími (kapitola devátá a desátá, autor Radim Polčák), jakož i formám a způsobům rozhodování Evropského soudu pro lidská práva, Soudního dvora Evropské unie, Ústavního soudu, Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu. Dílo se tedy samostatně zabývá jak judikaturou v evropském právu (kapitola jedenáctá a dvanáctá, autor Michal Bobek) a v ústavním právu (kapitola třináctá, autor Ladislav Vyhnánek), tak ve správním právu (kapitola čtrnáctá, autor Pavel Molek), v občanském a obchodním právu (kapitola patnáctá, autoři Jan Lasák a Helena Bončková), i v trestním právu (kapitola šestnáctá, autoři Jaromír Hořák a Igor N. Barilik). Kniha v celém svém materiálním záběru nabízí jedinečný pohled na rozhodovací činnost soudů a její význam v právu, a má v tomto směru nepochybně uplatnění v rukách každého právníka. Všem autorům lze poděkovat za velmi cenné dílo, jež veřejnosti přinesli. 

Nelze poukázat v jednotlivostech na všechny otázky autory rozebírané, byť každá z nich si zaslouží pozornost vzhledem k vysoké kvalitě a působivosti zpracování. Teze v knize obsažené mají pro odbornou i laickou veřejnost značný přínos, neboť se jimi akcentují podstatné aspekty spojené s rozhodovací činností soudů, které jsou významné jak pro uplatňování soukromoprávních nároků, tak pro náležitou ochranu práv osob účastnících se soudního řízení trestního i správního. Soudce je oprávněn právo dotvářet, má-li k tomu spravedlivý (legitimní) důvod, záležející v ochraně práv a právem chráněných zájmů fyzických či právnických osob. Soudy mohou v souladu s obecnými zásadami a principem legitimního očekávání účastníků řízení užít interpretační metody odstraňující i nedostatky v zákonné úpravě, aby dospěly ke spravedlivému rozhodnutí případu. „Pokud nejde o situaci, kdy právní řešení bez dalšího vyplývá ze zákonného textu, obecný soud musí v odůvodnění dostatečným způsobem vysvětlit své právní úvahy, s případnou citací publikované judikatury nebo názorů právní vědy. (…) Jen tak může být odůvodnění rozhodnutí soudu přesvědčivé a jen tak může legitimizovat rozhodnutí samotné v tom, že správný výklad práva je právě ten výklad, který soud zvolil“ [z nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 8. 2005 sp. zn. I. ÚS 403/03 (N 160/38 SbNU 277)]. Postavení judikatury se projevuje rovněž v právu na předvídatelnost soudního rozhodnutí, jež je nyní výslovně zakotveno (pro oblast soukromého práva) v ustanovení § 13 nového občanského zákoníku: „Každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.“ 

Kniha je výjimečným a přínosným pojednáním o judikatorních otázkách majících nezpochybnitelnou relevanci pro právní praxi. Lze více než souhlasit s pochvalným názorem předsedy Nejvyššího správního soudu Josefa Baxy, který k tomuto dílu znovu napsal předmluvu, v níž konstatuje, že se autoři „své role zhostili vskutku znamenitě a z gruntu“. Publikace by neměla chybět v knihovně nikoho, kdo má zájem dozvědět se více o roli judikatury v právním řádu, a to i se zřetelem ke skutečnému nalézání práva, tj. v souvislosti s rozhodováním soudních případů souladně s obecnou ideou spravedlnosti.

Autorka je asistentkou soudce Ústavního soudu a doktorandkou na Právnické fakultě Masarykovy univerzity.

Knihu lze koupit ZDE.