Alexander J. Bělohlávek: Rozhodčí řízení v zemích Evropy

Autor publikace podává přehled o národních předpisech o rozhodčím řízení téměř ve všech evropských státech s výjimkou některých zemí západního Balkánu a tzv. Channel Islands, přičemž tyto výjimky jsou pochopitelné s ohledem na (ne)stabilitu právní úpravy nebo na její praktický význam. Jde tedy o téměř úplný soubor národních předpisů o rozhodčím řízení a pravidel o řízení nejvýznamnějších národních stálých rozhodčích institucí. Takové soubory jsou zejména v publikacích vydávaných v angličtině vcelku poměrně běžné, v jiných národních jazycích však spíše ojedinělé. V České republice ohledně rozhodčího řízení v takovém rozsahu doposud publikovány nebyly.

Nejde však o pouhý přehled předpisů evropských zemí, byť ve výborných překladech. Jednotlivé národní předpisy a pravidla jsou opatřeny zdařilými odbornými poznámkami a často i širokými komentáři, majícími význam jak srovnávací, tak výkladový. Nadto kapitoly týkající se řady zemí Evropy jsou uvozeny podrobnými a obvykle v jednotné struktuře koncipovanými výklady o rozhodčím řízení v té či oné zemi, které svědčí o zjevné praktické znalosti autora ohledně aplikační praxe v těchto zemích.

Předmětný výčet předpisů však nelze posuzovat výlučně jako „pouhý přehled“, neboť jde o překlady odborně koncepčně sjednocené, přesahující „pouhý“ překlad. Výběr daných předpisů je důsledný a pro danou zemi vyčerpávající. K přehledu předpisů z procesního hlediska o úpravě rozhodčího řízení je často připojen i přehled jiných souvisejících předpisů. Nejcennější v tomto ohledu jsou předpisy o používání rozhodčího práva. Podobnou publikaci autor již jednou v minulosti zpracoval (Mezinárodní právo evropských zemí, C. H. Beck, 2010), avšak v tomto případě jde podstatně dále.

Jedná se o přehled úprav rozhodčího řízení ve formě, na kterou jsme zvyklí v zahraničí, a doplněné o řadu vstupních komentářů a mnoho průběžných poznámek. Právě poznámky spojující právní normy s aktuální judikaturou svědčí o tom, že autor problematiku nejen podrobně sleduje, nýbrž že je také obeznámen s praxí v těchto zemích. Citovaná národní judikatura je často neznámá a postihuje jak oblast procesní, tak hmotněprávní (zejména problematiku rozhodného práva).

Jisté pochybnosti vyvolává skutečnost, že některé kapitoly (státy) jsou komentovány velmi podrobně, zatímco jiné jen omezeně a další státy neobsahují třeba žádný „národní komentář“. Autor tento přístup zdůvodňuje poměrně logicky v úvodu publikace tím, že extenzivně komentuje zejména úpravu rozhodčího řízení ve vybraných zemích, v jiných se pak omezuje jen na přeložený poznámkový přehled národní právní úpravy. V konečných důsledcích se však i tento výběr jeví logickým a důsledným. Autor totiž nedoplňuje podrobným nebo dokonce žádným „národním úvodem“ kapitoly těch zemí, které jsou z pohledu rozhodčího řízení buď relativně nevýznamné, nebo jde naopak o země, u nichž je k dispozici velké množství materiálů publikovaných v jiných pramenech. Zajímavě v tomto ohledu autor přistupuje k Francii, kde došlo na počátku roku 2011 k podstatné změně právní úpravy. Ta je pak komentována ve formě zajímavých poznámek orientovaných velmi prakticky. Konečně Francie je dlouhodobě – z mnoha důvodů – jedním z nejčastějších míst volených jako místo řízení. Stručně shrnuto: jde tedy o jednu z výborných publikací, která si – jak doufám – rychle najde široké uplatnění jak v právní praxi, tak u právních teoretiků.

JUDr. Bohuslav Klein, rozhodce, advokát, čestný předseda Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky